Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14215 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15729 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
UFO, KREISOR

6.11.2006 Praha, Retro Music Hall



      Před nedávným časem otevřenému pražskému podniku Retro Music Hall se dostalo té cti, že jeho sympatické prostory, tedy ponejvíce samosebou pódium, mohly uvítat rockovou legendu z největších, britskou kapelu UFO. Ačkoliv nejde o britskou příslušnost ryzí, neboť jedním z jejích členů je americký kytarový geroj Vinnie Moore (ex- Vicious Rumors, Tommy Aldrige, Alice Cooper), přičemž však, jak známo, v minulosti prošlo řadami téhle skvadry několik muzikantů také jiných národností.
      Kdo se do příjemného a ne úplně narvaného (návštěva toho večera čítala okolo tisícovky návštěvníků možná ne bez překvapení zastupujících, což bylo věru nádherné, tři generace, tedy mladou, střední a sporadicky též tu dřívě narozenou) sálu dostavil s časovým předstihem, mohl na promítacím plátně zhlédnout přehlídku klipové tvorby švédské veličiny Europe, jež anoncovala její nadcházející koncert (leden 2007) na stejném místě, nicméně krátce po 20. hodině se zraky a slechy přítomných upřely k pódiu, kde to právě v roli special guest rozjížděla nejen mně velká neznámá newyorská čtveřice KREISOR. Ta de facto vykrystalizovala z v roce 1998 povitého tria Aytobach Kreisor tvořeného kytaristou a zpěvákem Kennym Sehgalem, bubeníkem Jeremym O' Brienem a baskytaristou Antonym Zitoem (v roce 2002 pořídili eponymní album) přibráním klávesisty a zpěváka Johnnyho Younga a výměnou Zitoa za Williho Stabenaua. Třičtvrtěhodinový set oněch mladých kluků odehrávající se v intencích čistého zvuku přinesl výtečnou porci syrového a těžkého rocku, jež byla kombinací neoklasického a psychedelického hard rocku a stoner rocku, ne zrovna upřenou na nějak přehnanou melodičnost. Dominoval jí dialog tvrdých kytarových riffů a mocně majestátních vyhrávek kláves, jejichž zvuk byl totožný se zvukem slovutných hammondek B3, a taktéž pěvecké dvojhlasy v nápěvech. Vlivů bylo možné v dané muzice pocházející nadevším z alba Graveyard Of Your Mind (2003) vystopovat nespočet, tak nějak každý ty své. Já jsem cítil odkazy takových těles, jako Camel, Nektar, Black Sabbath, Deep Purple, Spirit, Budgie, Trapeze, Humble Pie, Cream, space rockerů Hawkwind, tedy to pokud jde o časy zašlé, a pokud jde o časy současné nebo nedávné, pak by to mohli být Spiritual Beggars, Raging Slab, The Quill či Firebird. Pokud bych ale měl své evokace shrnout do nějakých bližších a stručnějších přirovnání, pak bych asi použil spojení Blue Öyster Cult - Captain Beyond - Lucifer's Friend - Black Widow - Monster Magnet. KREISOR se svým po všech stránkách znamenitým a především suverénním vystoupením stali pro mne, a domnívám se, že takhle smýšlel na místě leckdo, olbřímím překvapením večera, kterýžto dojem záhy přerostl do rozměrů jednoho z mých objevů letošních roku.
      Po nutné zhruba půlhodinové, především technické pauze opanovali už pódium dlouho, předlouho očekávaní UFO, jejichž koncertní zastávka v Česku byla historicky první (a to na scéně působí přes nějaké ty krátkodobé rozpady už sedmatřicátým rokem!) a v rámci turné k aktuálnímu albu The Monkey Puzzle exkluzivně jediná. Přijeli s bubeníkem Andym Parkerem, který se do jejich řad před časem už podruhé vrátil, tentokrát aby nahradil k Foreigner přestoupivšího Jasona Bonhama, čímž tedy současná sestava tělesa čítá tři zakládající členy. Dvakrát se už odporoučel i kytarista, klávesista a doprovodný zpěvák Paul Raymond, tudíž jediný, kdo se odtud nikdy nehnul ani na krok (neboť nebýt tahanic s Michaelem Schenkerem objevily by se i obě kolekce pořízené pod hlavičkou Mogg / Way v ufonské diskografii), je zpěvák Phil Mogg. Show odstartoval tradiční "otevírák" Mother Mary a hned od prvních taktů bylo jasné, že legenda naplno dostojí své letité pověsti. Neúprosný zub času sice něco málo obrousil z Moggových hlasivek, ale za negativum by toto mohl považovat snad jen nepřející škarohlíd. V průzračném soundu se vedle Moggova charakteristického pěveckého projevu skvěla výtečná hra rytmické sekce, doprovodné beglajty Raymonda a jeho občasná hra na klávesy a především pak ekvilibristika Vinnieho Moora. Jeho styl hry a kytarový zvuk je pochopitelně odlišný od stylu a zvuku Michaela Schenkera, přesto byly chvíle, kdy k věrnosti originálu příliš nechybělo. Svůj dávno slovutný um dal Moore ponejvíce na odiv a prezentačně jej vygradoval v dlouhém sólování ve skladbě Rock Bottom, jež zazněla jako poslední v normálním hracím čase. Setlist vystoupení byl z velké části totožný se setlistem loňského turné formace, jehož jedno z vystoupení je zachyceno na živém dvojalbu "Showtime", přičemž ponovu se v něm objevily tři skladby pocházející z novinkového pusu The Monkey Puzzle, jimiž byly album otevírající jižanská "šlapárna" Hard Being Me, Drink Too Much a Heavenly Body. Ačkoliv by se na první dojem mohlo zdát, že tři nové skladby jsou málo, aby si člověk stačil uvědomit, jakou hudební metamorfózou ona sešlost prošla, skutečnost mohla být a byla jiná. Pokud si totiž věci znalý jedinec do celku obraz dokreslil space - psychedelickým obsahem prvních dvou opusů kapely, svébytným soundem spojujícím classic hard rock s elementy tehdy se rozvíjejícího heavy metalu, zatěžkaného rock and rollu a southern rocku, jakého UFO dosáhli na přelomu 70. a 80. let, a soudobým, spíše rockovým výrazem pětice, nemohl mít o její poměrně sofistikované vývojové křivce sebemenších pochyb. Jmenovanou druhou etapu skvělým způsobem připomněl první bonus večera, kterým byla klasika z nejklasičtějších, nepsaná a pódiovými ventilátory nesčetněkrát ošlehaná a jevištními reflektory propálená hymna skupiny, Doctor, Doctor. Inu, proč ještě dál šlapat vůkol horké kaše, já zkrátka řku: už zase za to vzali staří rockoví pardálové a už zase to tam bylo. Všechno to tam bylo.

Setlist UFO:

Mother Mary
When Daylight Goes To Town
Let It Roll
I'm A Loser
This Kids
Hard Being Me
Drink Too Much
Fighting Man
Only You Can Rock Me
Baby Blue
Heavenly Body
Love To Love
Too Hot To Handle
Lights Out
Rock Bottom
Doctor, Doctor (1. přídavek)
Shoot Shoot (2. přídavek)


zpět
Recenze přečtena: 3487x         Autor: Vratislav Šantroch