Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14214 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15729 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14667 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
GLENN HUGHES

17.11.2006 Praha, Retro Music Hall





      Sváteční den, kdy jsme si jako čeští skalní uctívači rockové kultury připomněli významný den, který se mimo jiné zasloužil o to, že k nám mohou kdykoliv a počtu třeba více než hojném jezdit západní interpreti, nemohl být zkrátka završen velkolepěji. Pohodově zaplněné příjemné prostory pražského klubu Retro Music Hall v krátkém sledu po sobě přivítaly tři legendy světového rocku, kdy po britsko-amerických UFO to byli holandští Focus a v rámci zde popsané akce totiž Mr. GLENN HUGHES. Letos čtyřiapadesátiletý (nar. 21.8.1952) nebývale poctivý muzikant, kterému krom nadpozemského hlasu, pěveckého umu vůbec a instrumentální dovednosti vetkly sudičky do vínku neskutečný cit pro melodii, harmonii a hlavně rytmus. Po svém působení v The News, Finders Keepers, Trapeze a Deep Purple, kdy už při členství v posledně jmenovaných mu prozřetelnost přiznala, a to plně zaslouženě, postavení světové rockové veličiny, rozjel svoji sólovou kariéru, které se ale na plné pecky počal věnovat až na prahu 90. let. Během ní jeho hudební hyperaktivita nikdy neznala pražádných hranic, a tak k dnešnímu dni můžeme k jeho dvanácti sólovým produktům a ke třem kolekcím koncertním připočíst spolupráci, vyjmenuji tu jen ty nejvěhlasnější, s Joe Lynn Turnerem v projektu Hughes - Turner Project, s kdysi jeho párplovskými kolegy Jonem Lordem a Tommym Bolinem, s jeho párplovským předchůdcem Rogerem Gloverem, s Erikem Norlanderem, Georgem Lynchem, Richiem Kotzenem, Ryoem Okumotem, Chrisem Catenou, Jeffem Scottem Sotoem, Patem Thrallem, Tonym Iommim potažmo Black Sabbath, Donem Dokkenem, Johnem Norumem nebo Garym Moorem, s projektem Phenomena, nebo se soubory Climax Blues Band, Night Ranger, Whitesnake, Lynch Mob, Mötley Crüe, Asia, Niacin, Voodoo Hill, XYZ, Craig Erickson Project, Brazen Abbot, Quiet Riot, The Alchemist, The Lizards, Geoffrey Downes / The New Dance Orchestra, Phantom Blue, Heaven či Snakes In Paradise. Ti všichni a řada dalších chtěli a dosáhli toho mít některý ze svých počinů okrášlený Glennovou účastí, nadevším pak tou pěveckou, a moc dobře si byli vědomi důvodů, jež je k tomu vedly. Pro Music For The Divine Tour 2006 se Mr. Hughesovi podařilo sestavit fantastickou kapelu a instrumentálně to bylo toho večera znát až až. Bicí nástroje bravurně ovládl Mark Mondesir, hráč černé pleti, jenž hrál s britským kytaristou Jeffem Beckem, a klávesy Hammond XK-1 obluhoval Anders Olinder, spoluhráč Petera Gabriela. Ale největší porcí slovutnosti oplývající a co do agilnosti rovněž nikterak nezaostávající je rtuťovitý americký sekyrník Jeffrey Kollman, hráč to excelentního ražení. Ten krom svých sólových aktivit čítajících např. projekty JKB, Cosmosquad, Crumb Bros. či Sign Of 4 hostoval u Hughes - Turner Project, Edwina Dareho, Kevina Chowna, Vitalije Kuprije, Christophera Maloneye, v Mistheria nebo na albech Mogg / Way.
      Krátce po půl deváté se v sále strhlo doslova peklo, to když Mr. Hughes s překvapivě přistřiženými kadeřemi a jeho uvedený doprovodný trojlístek s písní The Valiant Denial, jež otevírá i aktuální Glennův komplet Music For The Divine, vtrhli na pódium, aby si prostřednictvím jeho ovládnutí záhy a bez sebemenších problémů podmanili přítomné auditorstvo. Zpočátku se sice ještě nějakou tu chvilku hledal a nastavoval optimální zvuk, ale přinejmenším už během následujícího songu bylo vše v pořádku, takže jsme se mohli plně oddávat celé té směsici hard rocku, funky, soulu, blues a rhythm and blues, tedy stylům, kterými Mr. Hughes doslova žije a které svým svojsky osobitým způsobem rozvíjí. Nejvíce byl přirozeně sledován a poté obdivován Glennův mocně emotivní zpěv, při němž vystřídal nepřebernou řadu poloh svého hlasu a škálu pěveckých technik. To vše pak maximálně vynikalo ve chvílích, kdy onen maximálně erudovaný dělník hlasivek pěl téměř á capella, tedy jen za podkresu tónů hammondek, za což byl odměňován frenetickými odezvami ze sálu, při kterých jen ztěží skrýval dojetí. Svým vlastním sólem se zaskvěl taktéž Anders Olinder a totéž učinil, leč na můj vkus trochu zbytečně dlouze, i Jeff Kollman. Pokud šlo o zastoupený repertoár, krom tří párplovských a dvou dalších předělávek stál setlist koncertu pouze na posledních dvou Hughesových deskách, tedy na loňské Soul Mover a na letošní Music For The Divine. Překvapením, ačkoliv jak pro koho, neboť tuto skvostnou píseň v pozici bonus obsahuje už letošní a jmenované album, pro leckoho mohlo být zařazení kompozice Nights In White Satin pocházející původně z alba Days Of Future Passed (1967), které tehdy spolu se symfonickým tělesem pořídili veleslavní britští rhythm and bluesmani Moody Blues. Druhým, a možná ještě větším překvápkem pak mohlo být Hughesovo koncertní zpracování věhlasné A Whiter Shade Of Pale, která v roce 1967 otevírala debutní eponymní album britských Procol Harum. Opravdu krásná slova zněla z Glennových úst ve chvíli, kdy až do nebes vychvaloval náš funky rockový soubor Monkey Business, na jehož loňském opusu Kiss My On My Ego nazpíval Mr. Hughes písně Weekend Warrior a Branded. Avšak ve chvíli, kdy čtveřice spustila párplovskou You Keep On Moving, jsem už pociťoval, kterak se mi podlamují kolena, avšak nikoliv snad nějakou únavou. Nicméně při ní a při závěrečné Burn, kdy pan zvukař sound vygradoval na maximální, ale ještě únosnou mez, jsem si uvědomil, že tyto dva hard rockové klenoty byly vystavěny na dvouhlasém zpěvu a jak moc mi tu chybí hlas Mr. Davida Coverdalea (máloco by mě naplnilo takvým nezměrným pocitem štěstí, jako nové album, které by tihle dva spolu povili, to mi teda věřte!). I s přídavky byl po dvou hodinách konec, avšak nelze řící, že bylo totálně po všem. To asi nebude nikdy, neboť tenhle zážitek bude ve mně žít až kam bude má paměť sahat. Navíc jsem nabyl toho dojmu, že ten šperk v cechu pěvectva rockového nadmíru blyštivý, rockový veterán GLENN HUGHES, si tenhle večer rovněž užil v míře neztenčené, což jej hnalo k tomu, aby odvedl, vzhledem k tomu, čím vším už prošel a k jím už odzpívanému úctyhodný, nadpozemský výkon. A ne jako tenkrát v Plzni, kde jej nečekaně onemocnělé hlasivky jeho parda Joe Lynn Turnera v rámci původně zamýšlené prezentace Hughes - Turner Project donutily k naprosté improvizaci. Inu, ne, kdepak, žádná hyperbola, velebme i nadále.



     

Foto: GLENN HUGHES/JEFF KOLLMAN

Setlist:
The Valiant Denial
Orion
Land On The Livin' (Wonderland)
Monkey Man
Nights In White Satin
Black Light
Mistreated
In My Blood
A Whiter Shade Of Pale
Don't Let Me Bleed
You Got Soul
Steppin' On
You Keep On Moving
Soul Mover (1. přídavek)
Burn (2. přídavek)


zpět
Recenze přečtena: 4104x         Autor: Vratislav Šantroch