Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16430 x
CALES
22.10.2006 | 13907 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13430 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13335 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13324 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34332 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14366 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14217 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14204 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13909 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17482 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17450 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15732 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14671 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
HOLYHELL, RHAPSODY OF FIRE, MANOWAR

16.3.2007 Plzeň, hala TJ Lokomotiva



     V rámci právě probíhajícího turné Demons, Dragons, Warriors Tour 2007 amerických metalistů MANOWAR se celý kolotoč, po koncertech ve Zlíně a Pardubicích, přesunul do Plzně, do haly TJ Lokomotiva, kde se 16.3.2007 kromě samozvaných králů heavy metalu představila další americká metalová parta HOLYHELL a italští powermetalisté RHAPSODY OF FIRE (dříve RHAPSODY).



     Kromě fotografie impozantního trucku, který pro propagaci tohoto turné využívají MANOWAR, jinou nemám. Bohužel. Ale za tuto fotografii můžu být jen rád, protože kdyby toto monstrum zaparkovali uvnitř haly, nebyla by asi ani ta. Došlo k tomu, že kontrola ochranné služby odhalila můj aparát a nekompromisně trvala na tom, že buď do haly nesmím já nebo přístroj, v lepším případě jeho napájecí zdroj.Nic nepomohly mé argumenty o tom, která vepřová hlava trvá na zákazu pořizování fotografií a to v době neustálého rozvoje mobilních telefonů, vybavených ještě lepší technikou, než je můj fotoaparát a které v tu chvíli vlastní možná tisíce přítomných lidí. Stejně tak, když mi ochránce autorských práv vysvětlil, že mobily a fotoaparáty v jednom do haly můžou, nepomohly ani mé výroky o vzniklé diskriminaci majitelů fotoaparátů. Neuspělo ani vysvětlení, že můj mobilní telefon, pořídí stejně kvalitně nekvalitní foto. Nepřesvědčila ho tato paradoxní situace, neustále mi oponoval nesporným a tudíž vše vysvětlujícím faktem, že na vstupence je uveden zákaz vnášení fotoaparátu...Logické to (pro něj) bylo a tak fotoaparát zůstal v autě. Je škoda, že se asi nevyrábí fotoaparáty s doplňkem, jako je třeba mobil ! Pak by vznikl problém jestli si vlastně nesu foťák s mobilem nebo mobil s foťákem...

     Díky této anabázi mezi mnou, ochrankou a fotoaparátem, jsem se do haly dostal později, než jsem měl v plánu a to mělo za následek, že jsem prošvihnul asi tak polovinu vystoupení HOLYHELL. Mám dojem, že jsem stihnul asi jen tři další kousky, které kapela do konce svého vystoupení odehrála, ale vcelku jsem dospěl k závěru, že mě to až tak mrzet nemusí. Kapela se pohybuje v mantinelech jakéhosi líbivého a tuctového powermetalu, který hrají mraky podobných, především evropských kapel. Ani zpěv se nevymykal zaběhnuté praxi, takže mě ani nepřekvapila a nijak nenadchla nepřehlédnutelná a na dálku sympatická Marie Breton, která vysoce posazeným hlasem pěla a pěla. Ale přece jen jednu poměrně velkou devizu HOLYHELL mají a tou je nepochybně kytarista Joe Stump. Kdo zná některá jeho alba, ví, co mám na mysli.
     Chápu, že Joey DeMaio je producentem připravovaného debutu kapely a dokonce tuto kapelu „udělal“, a proto její přítomnost na turné MANOWAR má své opodstatnění. O souznění obou skupin svědčí i fakt, že jak jsem se dočetl, s Marií Breton si přišel zazpívat i sám Eric Adams. Na konec jen pro pořádek doplňuji, že bicí soupravu obstarává „Rhino“ bývalý člen a bubeník MANOWAR .

     Před vystoupením RHAPSODY OF FIRE, které znám z jejich alb, jsem chtěl být sám sobě optimistou, že naživo to nebude třeba tak hrozné, jak se mi zdá z jejich studiových počinů. V podstatě to tak hrozné nebylo, protože realita dalších více než 60 minut ukázala, že je to mnohem horší, než jsem si dosud dokázal představit. Nepamatuji se, kdy a zda vůbec jsem se na nějakém koncertu nudil, natož pak více než hodinu! Už jen to nic neříkající pětiminutové intro bylo samo o sobě předzvěstí věcí příštích. Koncertní nuda samotná byla příšerná věc, ale k celému vystoupení celé této povedené party přibyl i pocit trapnosti a falešnosti z jejich nabubřelé produkce. Tohoto pocitu jsem se prostě nedokázal zbavit. Kvalita zvuku byla také všelijaká, chvílemi nebyly slyšet kytary, pak se zase zpěv ztrácel a tak se to různě opakovalo. Kapele nevěřím vůbec nic, do svých šroubovitých skladeb nakumulovala snad všechen metalový šmejd celé planety, neboli kde ostatní odhazují, RHAPSODY OF FIRE sbírají. Jak to může někoho bavit hrát a současně poslouchat, je fakt s podivem. Smutný a tragikomický příběh, to jsou RHAPSODY OF FIRE.

     MANOWAR nastoupili velkolepě, což se dalo očekávat, známe je. Jenže těm se to všechno dá tak nějak věřit. A podle toho to taky vypadalo. Hodně dobrý a dynamický zvuk, velká světla, velká pódiová show. Tak by se dalo stručně charakterizovat celé jejich vystoupení.
     Trochu mě překvapil pro ně docela netypický výběr skladeb, které odehráli řekněme v první polovině koncertu, protože v této době postupně připomněli materiál ze své prvotiny „Battle Hymns“, dále pak materiál z alb „ Sign Of The Hammer“. V druhé základní části pak materiál z alb „Fighting The World“ , a z „Louder Than Hell“. Pak samozřejmě nechyběla a ani nemohla chybět pecka „Warriors Of The World United“ z alba „Warriors Of The World“.
     Za plného hřmění, od úvodní „Manowar“ až po „Black Wind Fire & Steel“, v čele s opravdu výtečným zpěvákem Ericem Adamsem, pak došlo i na avizované a prý dlouho připravované překvapení, které Eric Adams uvedl a prodal tak, že tohoto večera bude mít jeden náhodně vybraný fanoušek to štěstí, že si s MANOWAR zahraje na kytaru. Dali nám to skutečně vychutnat, tedy velikost tohoto okamžiku! Joey DeMaio „náhodně vybral“ z publika šťastlivce, který hbitě vyskočil na scénu a tvářil se, že svému štěstí, kterého teď potkalo, nemůže ještě úplně uvěřit. Ale protože už zřejmě před koncertem neponechal nic náhodě (štěstí přece přeje připraveným), měl u sebe i kytarové trsátko! Pak s Joey DeMaiem prohodil pár seznamovacích vět typu odkud jsi, chutná ti americké pivo více než české (současně jsme se dozvěděli, že Joey si české pivo nemůže vynachválit) a šlo se na to - „The Gods Made Heavy Metal“. Náhoda skutečně chtěla tomu, že tento vyvolenec uměl na kytaru zahrát! Současně si Eric Adams a Joey DeMaio vybrali některá děvčata z publika. Nevím úplně přesně podle jakých kriterií, jen u jedné dívčiny bylo zřejmé, že Joey naznačuje, že má ty správné proporce. S děvčaty si také vyměnili pár podobných zdvořilostních dotazů a frází a holky se za to kapele a nám všem ostatním odměnily ladnými pohyby, které předvedly v pravém válečném rytmu MANOWAR. A když už jsem u těch metalových fanynek, tak to nemůžu kapele udělat, abych se nezmínil, že i při tomto vystoupení MANOWAR dostáli své pověsti sexuálních kanců a štvanců, když tuto pověst zachraňoval nebo snad utužoval Joey DeMaio tím, že do dívčí části publika ukazoval na konkrétní kořist, pak na kapelu, pak zase směrem do zákulisí a tento neverbální projev ukončil opakovaným prudkým pohybem své pánve směrem dopředu. Prostě na celém světě známým pohybem ukazoval českým holkám, že by to jako šlo…Kdo ví, zda se v dané chvíli jedná jen o pózu, která tak nějak k jejich metalu patří, nebo o skutečný zájem těchto borců?
     V případě MANOWAR není siláckých gest nikdy dost a tak ještě před skončením regulérní části koncertu všem Joey DeMaio ukázal sílu svých paží, když dlouhé minuty trhal z baskytary jednu strunu za druhou. Ještě že měl jen čtyři…
     Po hodině a půl je show u svého konce. Alespoň to tak vypadalo, ale za pár okamžiků se kapela vrátila a komplexně rozjela materiál ze svého nového aktuálního alba „Gods Of War“. K umocnění tohoto tématicky laděného hudebního příběhu, který nepostrádal prvky epiky, lyriky a dramatu, za bicí soupravou probíhala videoprojekce příběhu doby tak dávné, že i Barbar Conan o ní slyšel pouze vyprávět. Klišovitý příběh jako z metalového komiksu, ale faktem zůstává, že vizuální dojem příběhu ve spojení s hudebním doprovodem skladeb, kde se to Odinem, bohem smrti, války a magie jen hemží, musel v hale dopadnou na úrodnou půdu. Když připočtu chlapskou filosofii „Glory, Majesty, Unity“, dále požehnané a opěvované místo zvané Valhalla, zákonitě musela být tato severská bitva vyhraná. MANOWAR sice vyprávění tohoto příběhu stihli zhruba za půl hodiny, ale ke konci mi všudypřítomný patos, kterým je tento příběh doslova přecpán, přišel až neúnosně dlouhý.
     Přesto všechno MANOWAR nezklamali, protože v podstatě tomuto metalovému teatrálnímu představení nebylo co vytknout. Obzvlášť za situace, že vlastně nikdo z věrných nic jiného nečekal a ani nechtěl. A tu mojí malou ironii, kterou jsem použil při popisu děje, neberte zas tak vážně. Věřím, že MANOWAR taky svojí muziku berou s jistou dávkou nadhledu. Nebo že bych se mýlil ?



zpět
Recenze přečtena: 3787x         Autor: hankye