Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16418 x
CALES
22.10.2006 | 13897 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13421 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13327 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13311 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34321 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14352 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14202 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14189 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13897 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17472 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17437 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15713 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14656 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
HEAVEN AND HELL

25.6.2007 Praha, T-Mobile Arena



     Nevím, jaká byla příčina skutečnosti, že na onom koncertu Black Sabbath, tedy vlastně ehm, pardon, HEAVEN AND HELL, se nesešla fanouškovská základna v počtu hodném očekávání. Zda kvůli červnové koncertní přesycenosti, kdy v ještě k tomu v den následující měl v Praze vystoupit sám velký Ozzy Osbourne (viz reportáž na jiném místě), pro upřednostňování fandů sabbathovské sestavy s Ozzym či zda byl na vině parný letní den. Pravdou nicméně je, že v T-Mobile Areně se toho večera sešly cca pouhopouhé tři tisícovky těch nejvěrnějších.
      Deset minut po 20. hodině se počal naplňovat další z mých životních snů - vidět a slyšet Black Sabbath s Ronniem Jamesem Diem u mikrofonu (viděli jsme je s Ozzym a s Tonym Martinem, tedy zbývá už jen Ian Gillan, přičemž za koncertem s Rayem Gillenem budeme žel muset putovat do úplně jiných dimenzí). Po přináležejícím intru se v její plné nasvícenosti projevila sugestivnost scény, jíž vévodily kulisy, které měly evokovat zdi kostela, na nichž a hlavně pak ve třech středových okenních otvorech se odehrávala doprovodná videoprojekce. Za tónů „Mob Rules“ nastoupili riffmaestro par excellence Tonny Iommi, bassmaestro Geezer Butler, vocalmaestro Ronnie James Dio a tloukmaestro Vinny Appice, všichni stylově oděni v černý šat, Tony s větším lesklým křížem na krku, Ronnie s menším (že by právě ony energetické zářiče byly důvodem jejich nezměrné vitality?), nad hlavou Vinnyho pak ještě další tři velké kříže. Zvuk se od prvopočátku jevil jako hodně intenzivní, nicméně v rámci možností haly vcelku čitelný. Tony střídal svou věhlasnou kytaru Gibson SG černé barvy s modelem barvy bílé a sázel jeden úchvatný riff za druhým, jedno sólo více strhující než druhé, Ronnie pěl, ostatně jak jsme u něho zvyklí, jako o život, Geezer se oddával své charakteristické výtečné hře na basu a Vinny bravurně zvládal svou velikou a co do jejích jednotlivých komponentů a jejich uspořádání velice zajímavou bicí sestavu. No a tradičně schován za ozvučovaní sestavou klávesista, který příslušné pasáže dokresloval svými tóny, nicméně nikoliv jménem Geoff Nichols, jako tomu bylo po celá léta předtím, nýbrž oním mužem v pozadí byl blonďatý Scott Warren. Po skladbě „Voodoo“ si své sólové extempore vystřihl Vinny, jenž za doprovodu samplovaných tónů kláves ukázal, kterak neskutečně razantním je bijcem, a Tony spolu s klávesami vypálil kratší sólo jako ouverturu k písni „Die Young“. Kde si ale tento vzal pořádný kus prostoru, aby zasóloval více než mocně, bylo v naprosto neodmyslitelné „Heaven And Hell“, při níž mě navzdory v hale panujícímu vedru, už totálně bralo mrazení po celém těle. Co vám budu povídat, však sami znáte ten pocit. Jakkoliv dříve bývalo zvykem, že Dio zpívá i sem tam nějakou tu osbourneovskou pecku (avšak naopak se tak nedělo), a dalo se to tedy očekávat i nyní, bylo ale nakonec z výběru repertoáru víc než jasné, že turné „Heaven And Hell Live 2007“ je výhradně a toliko reminiscencí na ony tři opusy dané sestavy, přičemž ze třech nových a na letošní výběrové kolekci „The Dio Years“ umístěných kompozic zazněla pouze „Shadow Of The Wind“. Tudíž shrnuto celkově album „Heaven And Hell“ bylo nakonec zastoupeno čtyřikrát, „Mob Rules“ rovněž tak a „Dehumanizer“ dvakrát. Jenomže co naplat, než se člověk nadál, byl tu závěr (žel i všechno krásné má jednou svůj konec) normální hrací doby a nastalo krátké a bouřlivé čekání na prodlužování, které však nakonec čítalo toliko pecku „Neon Knights“, úvodní to kus počinu „Heaven And Hell“, jež před sedmadvaceti lety Iommiho partu doslova tak pokropil živou vodou.



     Po zhruba stominutovém vystoupení Neonoví rytíři odkráčeli za zaslouženým odpočinkem, aby se připravili na svou show, jež měli hned v následující den odehrát v Košicích. A já jsem vykráčel ven z haly naplněn skvělými pocity a s utvrzeným vědomím, že „staří“ pardálové Black Sabbath, HEAVEN AND HELL, chcete-li, zase naplno prokázali, že jsou vskutku těžká pára. Už sedmatřicet let. A mohl si člověk přát famóznější a stylovější završení toho všeho, než že si s ohledem na poměry, jež panovaly venku, kdy blesky za dunivé ozvěny protínaly noční oblohu, mohl s přehledem a povznesenou náladou zazpívat nad Prahou se blýská, hromy divě bijí!

Set list:
„Mob Rules“, „Children Of The Sea“, „I“, „The Sign Of The Southern Cross“, Voodoo“, Vinny Appice sólo, „Computer God“, „Shadow Of The Wind“, Tony Iommi sólo, „Die Young“, „Heaven And Hell“ a „Neon Knights“ (přídavek).


zpět
Recenze přečtena: 3163x         Autor: Vratislav Šantroch