Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14214 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14202 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15729 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14667 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
CALIBAN, SOILWORK, DARK TRANQUILLITY, SONIC SYNDICATE

20.10.2007 Praha, Palác Akropolis



     Sobotní večer 20. října přilákal do svých prostor Palác Akropolis všechny vyznavače švédského melodického death metalu. A že jich nebylo málo se dalo vytušit už z dáli, neboť řada na šatnu se táhla až ven na chodník. Ohlášený začátek na 18. hodinu byl asi o dvacet minut opožděn, což bylo jen dobře, protože na plakátech byl start naplánován až na 19. hodinu. Takže kdo šel na čas, propásl první kapelu, kterou byla „nová nadějná parta“ SONIC SYNDICATE. Upřímně řečeno jsem se na ně mooooc těšila, protože jejich deska „Only Inhuman“ si mě doslova omotala kolem prstu. A že tahle kapela vyhrála soutěž u Nuclear Blast se ani nedivím, má prostě vše, co dnes lidi táhne. Muziku, která momentálně hýbe světem, dva křiklouny - jednoho s nakřáple deathovým vokálem a druhého s čistě melodickým zpěvem, dva pařmenské kytaráky, bicmena a v neposlední řadě mužskému oku lahodící blonďatou basačku (hm, jako tmavovláska vypadala rozhodně lépe). Prostě sestava naprosto ideální na koncertní štace. Z jejich vystoupení sálala tak neuvěřitelná energie a síla, až se mi vůbec nechtělo věřit, že tahle kapela je teprve na začátku své kariéry. Parádní show! A že největší aplaus sklidí nejpomalejší věc „Enclave“, jsem opravdu nečekala. Inu, i death metaloví fandové jsou romantici. A jak říká má drahá polovička: „Škoda, že nezahráli ´All About Us´ od Tatu“.



Foto: SONIC SYNDICATE

     Laťku položenou hodně vysoko překonali ten večer už jenom druzí v pořadí vystupující DARK TRANQUILLITY. Poslední deska „Fiction“ je pro mě po „The Mind´s“ tím nejlepším, co kdy udělali a i když jsem je nedávno viděla na Brutalu, těšila jsem se na ně, jako kdybych je měla vidět poprvé. Z reakcí přihlížejících bych se odvážila říct, že i pro ostatní bylo vrcholem večera vystoupení DéTéček. Protože jak jinak si vysvětlit, že celý sál pařil a po každé písni bouřlivě aplaudoval. To když si vzpomenu na Akropoli před sedmi lety, kdy tu vystupovali po boku svých slavnějších soukmenovců In Flames (Sentenced, To Die For) a ještě rok před tím v Rock Cafe opět po boku In Flames ,Arch Enemy a Children Of Bodom, tak tehdy si na obou koncertech vypili kalich hořkosti až do dna. Před pódiem jsem tenkrát jen stála já a pár nadšenců. S odstupem času si uvědomuji, že s deskou „Haven“ předběhli dobu a lidem cpali tehdy to, k čemu se dostali až v poslední době. Naštěstí „Haven“ byl jediný jejich úlet v celé diskografii a návrat k deathovým kořenům se jim výtečně vydařil. Sympatický zrzavě vousatý frontman vesele komunikoval s lidmi a neustále děkoval za vřelé přijetí, asi to tady až tolik nečekal. Jediné, co mě překvapilo, ba spíše šokovalo, byla krátká stopáž hraní, něco přes 30 minut mi bylo málo. Ale nezapomněli na klipovku „There In“ a hlavně na pro mě asi nejhitovější věc „Misery’s Crown“. Nebudu srovnávat s Brutalem, ale tady v klubíku jim to slušelo víc a myslím si, že i kapela samotná si to tady v blízkosti fans užívala na maximum.



Foto: DARK TRANQUILLITY

     Při prvních tónech SOILWORK jsem už měla velké problémy se dostat do prostor sálu, neboť ten večer byl k prasknutí, navíc spousta (ehm jak je jen nazvat?) stála ve dveřích a na schodkách, takže nepustila do sálu ani nohu, přitom tam ještě nějaký ten flek byl. Takže jsem se akorát procpala do předu ukořistit pár fotografii, poslechnout nějaký ten song a rychle prchnout, páč se to nedalo udýchat. Opravdu špatný tah s výběrem místa koncertu. New SOILWORK jsem si 2x poslechla cestou do Práglu a nijak zvlášť mě neoslovil, až na pětku „The Pittsburgh Syndrome“ (za to teď ji točím neustále a čím dál víc ji přicházím na chuť), ale i tak jsem zvědavě vyhlížela jak písně z nové desky zahrají. Hlavně vokálně, protože je tam spousta položených líbivě rockových refrénů ála 90. léta. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem nové cd neměla naposlouchané, nebo tím, že jsem většinu času z vystoupení stála mimo sál, ale zvukově to šlo od první kapely z kopce. Nepoznala jsem žádnou skladbu, snad ani z nového CD žádnou nehrál,i ba ani zabijáckou klipovku „Light the Torch“, na kterou jsem se fakt těšila.



Foto: SOILWORK

     Jelikož to bylo turné DARK TRANQUILLITY, SOILWORK a CALIBAN, tak se tyhle kapely na štacích střídaly a na Prahu vyšel jako headliner jediný zástupce nepocházející ze severu - asi nejméně pro všechny známí Němci CALIBAN. Jejich deska „The Awakening“ z letošního roku je dost povedený počin, ale všechny songy jakoby začínaly stejně a rozeznávat se dají až při refrénech, které - jak jinak- se nesou v líbivých až rádiově hitových čistých linkách viz „My Time Has Come“. A na tu jsem čekala. Podivně extravagantně vyhlížející zpěvák v bílé košili a ukrutnými licousy byl zajímavá pastva pro oči, haha. Ale jinak mě ten večer kapela ničím zvlášť neoslovila a raději si ji budu pouštět z bedýnek Hezká tečka na konec v podobě DARK TRANQUILLITY a SOILWORK (zpěvák opouštěl Akropoli jako jeden z posledních, proč asi ? A že vypadá jako Vlakinův -Ingrowing brácha, viz foto) v baru,kde se nechávali ochotně se všemi fotit, mile potěšila. A tak jsem z Akropole odcházela s uspokojením z úžasného hudebního zážitku,který mě vzápětí opustil, když mě na pražském Hlaváku obrali o mobil a šrajtofli. Holt i takový je život…



Foto: CALIBAN



Foto: Speed (Soilwork), Martina + DT


zpět
Recenze přečtena: 3310x         Autor: Martina Kurtinová