Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16430 x
CALES
22.10.2006 | 13907 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13430 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13335 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13324 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34332 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14366 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14217 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14204 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13909 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17482 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17450 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15732 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14671 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
HARLEJ, G-BOD

23.11.2007 Praha, Lidový dům



     Koncerty skupiny HARLEJ jsou specifické. Ačkoliv se odehrávají vždy ve stejné rovině (myšleno z hlediska kvality), jsou stále rozmanitě jiné. A v tom je právě jejich kouzlo. Jednoduchá matematika, která platila také tentokrát.
     Do role předkapely byla obsazena formace G-BOD. Za ní se neskrývá nikdy jiný než kytarový velmistr Petr Henych. Ten poté, co opustil „sólového“ Petra Koláře, se započal věnovat svému instrumentálnímu projektu, s nímž mu pomáhají basista Martin Hroněk a bubeník Jakub Homola. A nutno podotknout, že G-BOD nemá v plánu okupovat zadní příčky tuzemské rockové scény. Ambice, potenciál, ani touha vítězit mu rozhodně nechybějí. To, že Henychova kytara hrála prim, vůbec nepřekvapilo (spíše by udivilo, kdyby tomu tak nebylo…), ale jako potěšující se jevila skutečnost, že se v žádném případě nejednalo o umělé zviditelňování a „hraní na vlastní triko“. Písně z alba „Na vlastních rukou“ vytvářely působivé nálady, přičemž se nesázelo na jistotu, ale z projevu tria bylo patrné, že se pokouší manévrovat v hudebním prostoru, kam mají přístup jen odvážní a schopní. Místy se určitými pasážemi prohnal Jimi Hendrix, jindy zase vládla nezkrocená dráždivost, aby se posléze prosadila také melancholie. Jinými slovy, pestrost nadevše. Každopádně ze skladeb G-BODu vyzařovala radost a uspokojení. Koneckonců i ta poslední „Vzteklina“ byla nadmíru příjemná a přívětivá.
     Setu HARLEJe dominovala především sehranost. Což se projevilo především na skladbě „Malá nevěrná holka“. Tu kapela nestihla na předkoncertní zkoušce vypilovat, a přestože ji hrála poprvé po více než třech měsících, zvládla ji bez sebemenších komplikací, naprosto na výbornou. Také Tomáš Hrbáček hýřil sebejistotou. Sice občas volil jiné frázování než jeho předchůdce, nicméně pokud by si otevřel krámek s přesvědčivostí, měl by u něj stále narváno. Povedl se rovněž kontrast dvou „kloboučníků“. Zatímco Tonda Rauer, který „Jůlii“ zpestřil hraním s kytarou za hlavou, připomínal amerického výletníka na pláži, tak Kolins se zase s úspěchem stylizoval do drsného kovboje s kolty proklatě nízko. Nechyběla však ani lekce mezilidských vztahů s názvem „Tak vypadni“ nebo pojednání o tom, že neštěstí druhých vždy člověk potěší („Sbírka“). Velký úspěch zaznamenal také soukromý recitál Tondy Rauera, jehož ústředním bodem bylo vychvalování toho „voňavého z nejkrásnějších květů“… Mezi přídavky se každopádně vyjímala drásavě pomalá „Proměna“. Kde se vzaly, tu se vzaly, na pódium vyskočily během této písně tři dívky, které měly jediný cíl… (chvíle napětí) Zazpívat si společně s Tomášem Hrbáčkem. Ačkoliv se jedná o smutnou skladbu, na place bylo díky přítomnosti krásek velmi živo a veselo. Emoce evidentně pracovaly a mnozí zcela bez ostychu vzpomínali… Úplný závěr pak obstaraly „Optimistická“ se „Zrzavou“, a přestože dvouhodinové klání made in HARLEJ se mohlo zdát vyčerpávající, síly nikomu neubývaly. V předních řadách se pařilo natolik divoce a intenzivně, že s podobnou podporou nemohou počítat mnohá respektovanější seskupení ani na začátku svého vystoupení. Zkrátka konec hodný mistrů. Večer ovšem svou poslední řádku zdaleka ještě nenapsal. Následně totiž v Lidovém domě vypukla nefalšovaná metalorockotéka doprovázená videoklipy daných písní. Což se jevilo jako dobrý manévr, když sluchovody podpořila také vizuální složka. Nicméně rovněž na baru, kam se někteří (ale nejenom oni) hlavní aktéři tohoto dvojkoncertu přesunuli, se rozpoutala výborná nálada. A to nejen díky tomu, že se slavily jisté narozeniny, nejen díky tomu, že se poukazovalo na jedinečnost písní „Breaking the Law“ od Judas Priest či „I Want Out“ od Helloween, ale především z toho důvodu, že se zde sešlo několik jedinců, kteří se chtějí životem bavit. A také se jím baví…


zpět
Recenze přečtena: 3438x         Autor: Petr Bidzinski