Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14214 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14202 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15729 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14667 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
KEN HENSLEY & LIVE FIRE, WHITESNAKE REVIVAL

9.12.2007 Praha, Retro Music Hall





     Od chvíle, kdy po všech těch nejrůznějších peripetiích provázejících případné vystoupení či nevystoupení olbřímí rockové legendy KENA HENSLEYE v Čechách začalo být víceméně jasné, že mistr si u nás nakonec historicky podruhé zakoncertuje, bylo u mě prakticky rozhodnuto. Do Zlína, kde se tak stalo o den dříve, to mám přeci jenom z ruky, takže ta následná pražská štace byla ve své podstatě zcela jasnou volbou.

     20. hodina onoho večera byla okamžikem, kdy slušně zaplněný sál Retro Music Hall v počtu cca 700 návštěvníků seznal, že část obsazení plzeňského WHITESNAKE REVIVALU, tedy zpěvák Radek Zika a kytarista Pavel Navrátil, se pokusila o něco podobného deset let starému projektu pěvce Davida Coverdalea a kytaristy Adriana Vandenberga (zaznamenáno na počinu „Starkers In Tokyo“). Jenom s tím rozdílem, že Mr. Vandenberg tehdy ve vyloženě komorním prostředí tokijského Toshiba EMI #3 studia doprovázel svého parťáka na akustickou kytaru, kdežto Pavel Navrátil tak činil s nástrojem elektrickým, byť znějícím jaksi poměrně akusticky. Během dvojici přísně vyhrazené půlhodinky zaznělo pár pecek z repertoáru Bílého hada jako kupříkladu „Too Many Tears“, „Is This Love“ či „Here I Go Again“, načež rozloučení s až překvapivě nadšeným osazenstvem sálu, což především Pavel nesl očividně libě, se odehrálo ve znamení párplovské „Soldier Of Fortune“ (stejně jako na zmíněné předloze „Starkers In Tokyo“).A jak by také nebylo přítomné auditorstvo příjemně rozhozeno, když ono vystoupení vykazovalo všech pět pé. Radek pěl a vžíval se do role své předlohy jako o život, tedy jak jsme u něho zvyklí, prsty Pavla Navrátila na strunách kytary tančily balet, výběr písní rovněž neměl chybu, zkrátka moc fajnové naladění atmosféry. Ačkoliv…
     Po půlhodinové pauze se po intru v kontrastu s atmosférou předešlého setu, a to je právě to ačkoliv, spustila hard rocková smršť, to když na pódium vtrhli KEN HENSLEY a jeho současná kapela LIVE FIRE, aby instrumentálně ono intro rozvedli do tak nečekaně tvrdé předehry, že až dech přecházel. A už v ten okamžik jsme mohli vytušit, co nás po dobu následující jedné a tři čtvrtě hodiny, a zaplať za to nevím kdo, čeká a nemine. Zvuk byl sice hutný, avšak průzračně čitelný a jeho intenzita doznala akorátní snesitelnosti, takže vychutnávat si bylo možné úplně vše a bez rozdílu. Jak všudypřítomné tóny Kenových dvouetážových hammondek (jejich nástavbu tvořila ještě etáž elektrického klavíru), Kenův zpěv, či vše ostatní v podání kapely předtím pojmenované The Viking All Stars Band a poskládané tedy ze samých Seveřanů, jež po všech stránkách dodávala celku na stylovosti Hlas vokalisty a jinak také sem tam doprovodného kytaristy, Islanďana Eirikura Haukssona vulgo Erica Hawka (ex- powermetaloví Artch) je samosebou posazený odlišně od hlasu, jakým vládl a získával si srdce rockových fandů David Byron, který, ať už chceme či nikoliv, byl a navždy zůstane jedinečným. Ponejvíce u Eirikura absentovala ona byronovská paleta falzetových barev. Totéž se dá říci o níže posazeném hlasu Mr. Hensleye. Takže klasické uriášovské pecky doznaly po pěvecké stránce jiných rozměrů, načež je pětice pojala i instrumentálně mnohem a mnohem živelněji, přičemž skvělou práci odváděli též kytarista a doprovodný zpěvák Ken Ingwersen a také rytmický tandem Sid Ringsby (baskytara a doprovodné vokály) a Tom Arne Fossheim (bicí). Sám mistr byl po celou dobu zjevně skvěle naladěn (krátce předtím se vydatně prospal z celého toho dvoudenního českého zápřahu), neustále usměvavý a maximálně vstřícný vůči stále natěšenému publiku, jež se jemu a jeho bandu bouřlivě odvděčovalo, seč mu síly stačily. Sborově pělo refrény a nápěvy a freneticky aplaudovalo, což Ken a jeho kolegové nesli s očividným nadšením. V písních „Out Of My Control“ (album „Running Blind“, 2002), „Crying“ („The Last Dance“, 2003), „The Last Dance“ (Blood On The Highway“, 2007) a v uriášovských „The Wizard“ a „Lady In Black“, kterou jsme kdysi označovali za somráckou hymnu a jež byla obdařena řadou českých textů (však znáte třeba ty „Polámal se mravenečeK…“, „Narodil se chlapeček…“ a tak dále) obstaral zpěv sám Hensley, v „Brown Eyed Boy“ („Free Spirit“, 1980) pěli Ken s Eirikurem dvojhlasně, v uriášovských „July Morning“ a „Rain“ se oba dva prostřídávali, načež zbytek (viz – připojený setlist) pak sólovým zpěvem okrášlil Eirikur. V „The Wizard“ a „Crying“ si Ken k pěvecké náloži přibral ještě hru na elektrickou a v zajímavě pojaté „Lady In Black“ na akustickou kytaru, takže jej u hammondek zastoupil Mr. Hauksson. Prostě vystoupení završené strhujícím přídavkem uriášovské „Gypsy“ mělo neskutečný spád, dramatičnost a vše, co lze od takových okamžiků očekávat. Co však musel člověk obdivovat ještě tak nějak navíc, byla vitálnost a to bezezbytkové úžasné nasazení letos dvaašedesátiletého Kena, a to ať už pokud šlo o zpěv, hru na varhany či kytaru. Tenhle neskutečně poctivý muzikant a muzikantský dříč působí dělně na rockové scéně už dvaačtyřicátým rokem (svou kariéru odstartoval v roce 1965 nástupem do formace The Gods, když o pět let později doplnil sestavu Uriah Heep), avšak sledovat jej, jak se hraním a zpíváním (nicméně také třeba skládáním – viz třeba výtečný letošní opus - rocková opera – „Blood On The Highway“) neskutečně baví, jak vší tou seberealizací žije a dýchá, vstřebávat ten jeho nezměrný entuziasmus, to je prostě radost nezměrná, čímž můj už tak obrovský obdiv k jeho velikosti ještě více narostl. Avšak navzdory této excelentní šou je třeba také vzít rozum do hrsti a zachovat si soudnost, načež já tvrdím, a za tím si skálopevně stojím, že názory typu že praví Uriah Heep jsou toliko Box Revival Bandem a podobně, jsou jen snůškou věci nehorázně neznalých odsudků, neboť tyto nejsou podložené věcnými argumenty, a jsou tudíž zcestné a jako takové zavádějící, ba až demagogické. Počínáním Kena Hensleye se přirozeně duch starých a nesmrtelných Uriah Heep prolíná v míře nepřeberné vytvářejíc tak bezmála až svatozář, avšak mám-li tedy srovnávat, ruku na srdce, k odéru jejich ryzosti mají ti skuteční a praví přeci jenom o nějaký ten krůček blížeji. Už jenom zpěvem Bernieho Shawa, jež se do větší míry snaží využívat byronovské falzetové škále se přibližujících hlasových poloh, oněmi nádhernými a vzletnými navrstvenými vokály nebo charakteristickým zvukem Boxova instrumentu hlavně pak v sólech. Více ale už nesrovnávejme, vždyť tu nejde o nějaké konkurováni si či tak něco. Obojí má mnohé do sebe a zažít oboje naživo je zkrátka unášejícím pocitem a pestrým rejstříkem emocí. Krásnější prezent ke svým jmeninám jsem si toho dne prostě dopřát nemohl, když jsem v ten rockovými božstvy požehnaný večer byl při tom, kterak KEN HENSLEY & LIVE FIRE předvedli své nastudování spanilé symfonie fantastických zážitků.

Setlist: intro, „Out Of My Control“, „Brown Eyed Boy“, „Circle Of Hands“, „July Morning“, „(This Is) Just The Beginning“, „The Wizard“, „Crying“, „Blood On The Highway“, „Rain“, „Stealin‘“, „Easy Livin‘“, „The Last Dance“, „Lady In Black“ a „Gypsy“ (přídavek).

Foto: autor


zpět
Recenze přečtena: 3520x         Autor: Vratislav Šantroch