Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14214 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15729 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14667 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
MONSTERS OF ROCK
TÖRR, TURBO, AB BAND, BLACKMAILERS, PANDEMIA a další
26.12.2007 Aš, AKS





     Rocker, muzikant a neúnavný organizátor rockových koncertů Václav „Šmejky“ Šmejkal, jak je jeho dobrým zvykem, nezahálel a na 2. svátek vánoční zorganizoval a současně pro příznivce dobré rockové a metalové muziky řídil akci pod názvem Monsters Of Rock, která se odehrála v Aši. Zahrály kapely: KMEN, CROM, AFEKT, ŠEM HA-MFORÁŠ, PANDEMIA, BLACKMAILERS, AB BAND, TURBO, TÖRR. Směsice to byla přepestrá, což předem dávalo vcelku jistotu, že si každý, kdo bude přítomen, přijde na své. Kromě tradičního poděkování, které si Šmejky bezpochyby zaslouží za vše, co pro muziku a s tím spojenou zábavu dělá, je tentokrát uznání i na straně všech, kteří přišli, neboť dle mého odhadu účast nejméně čtyř stovek posluchačů, kteří vyměnili vánoční televizní program za bigbít, je výsledek přinejmenším vynikající.

     Z různých důvodů jsem na festival dorazil až těsně před vystoupením chebské death metalové artilerie PANDEMIA, která svůj set zahájila novinkovou a dosud bezejmennou skladbou z připravovaného nového alba, aby následovala další prověřená a skvělá staronová pecka „Feets Of Anger“. Samozřejmě došlo na starší věci jako „Devious Omen“, „Spreading The Message“, „Father Of The Lie“, nicméně musím (nebo právě proto) jako jejich velký příznivec přiznat, že kluci doplatili na nepříliš dobrý zvuk (především bicí), který jim zvukař nadělil a ač se fakt snažili, ve výsledku jsem postrádal tolik nepochybnou údernost, tah a živelnost, kterou jejich skladby bezesporu mají. Z reakcí všech muzikantů jsem nabyl dojmu, že mají ten samý pocit, ale zastavit či to změnit už nebylo možné a tak dobře známá Válcovna Pandemia společnost s ručením neomezeným nejela na plný výkon. Ale aby bylo jasno, ve výsledku to nebylo vůbec špatné, chtěl jsem jen konstatovat, že tentokrát to nebylo úplně ono.

     BLACKMAILERS to zase rozbalili a hned od úvodního a tradičního kusu „Řeka“ byli k nezastavení. Řekl bych, že opravdu s příchodem Jirky Studeného do kapely je stoupající výkon kapely jako celku čím dál víc zjevný. Šmejky to nakopl do vysokých otáček a byl prostě všude. Jak dokáže kapelu hnát dopředu, jak komunikuje s publikem a jak na všechny strany rozdává energii, je přímo neuvěřitelné. Vystoupení kapely nepostrádá ani na chvíli tah a osvědčené pecky jako „Bastard“, „Svět se posral“, „Rock ´n´ Roll“, „Vnitřní slabost“, „Paní Lež“ dopadají do publika jako životabudič. Šmejky, jestli tam někde nahoře Martin Vávra opravdu slyšel tvoje slova, kterými jsi tento festival věnoval jeho památce, jakož slyšel a viděl výkon celé kapely, musel být spokojen. Tím jsem si jist.

     Ačkoliv mě muzika kapely AB BAND v čele s Alešem Brichtou, případně tvorba Aleše Brichty samotného moc nebere, je nepochybné, že ať jako celek či jednotlivci, jsou AB Band profíci v každém ohledu. A na výsledku to bylo znát, takže od úvodní arakainovské „Metalománie“, se kterou Aleš Brichta vlítnul na podium, až po závěrečnou „Rozdávej“, se nám dostalo pořádné porce muzikantského umění, předvedeného s lehkostí a nadhledem. Program byl složen jak ze sólové tvorby Aleše Brichty, jako např. „Barák na odstřel“, „Dívka s perlami ve vlasech“, tak z alb jeho nynější kapely - „Archanděl“, „Poslední legionář“, „Peklo už čeká“, „Čtyři jezdci“, „Když po tobě jdou“ a další. Z éry působení Aleše Brichty v ARAKAIN pak kromě úvodní „Metalománie“ zazněly ještě kousky „Ztráty a nálezy“ a „Vzpomínky“. Pochopitelně dále nechyběly ani hity „Nechte vlajky vlát“ projektu HATTRICK a „Jsem prý blázen jen“ z dalšího výborného projektu ZEMĚTŘESENÍ.

     Legenda západočeského pop rocku TURBO, v čele se zpěvákem a kytaristou Mírou Chrástkou, nás pamětníky (a v sále jich bylo evidentně víc než dost), vrátila do osmdesátých a devadesátých let minulého století, aby nám připomněla odkaz této doby a odkaz výborného, poctivého a bohužel již zesnulého kytaristy a zpěváka kapely Richarda Kybice a to v době své největší slávy. Za tónů takových hitů jako „Vodopád prázdných slov“, „Tak na co čekáš?“, „Přestáváš snít“ nebo třeba „Díky já jdu dál“ či megahitu „Hráč“ jsem se opravdu vrátil o téměř dvě desetiletí zpět. Byl jsem docela zvědav na případné reakce mladého publika, které tuto dobu nezažilo, protože jsem chtěl znát odpověď na otázku, jestli i v dnešní době má TURBO co nabídnout mladé generaci rockerů nebo zda v podstatě oslovuje jen ty věrné fanoušky kapely, kteří přece jen nějaké to jaro s kapelou už pamatují. Z reakcí, které jsem vysledoval, bych si troufnul prohlásit, že legenda žije dál a pro ty mladší není jen legendou, ale i současností jejich rockové existence. Příjemné zjištění. Osobně jsem TURBO naposledy viděl ještě s Richardem Kybicem a to při come-backu kapely v roce 1999 na společném plzeňském koncertu se SLADE a URIAH HEEP, a proto jsem byl ještě zvědav, jak dokázal Míra Chrástka (mimo jiné ex-MACBETH a 0609) nahradit již zmíněného Richarda Kybice. A pokud při hledání odpovědi na tuto otázku odhlédnu od toho, že Richard Kybic byl jen jeden, tak nalézám odpověď vcelku lehce. Míra Chrástka to dokázal a přesvědčil i se svými spoluhráči (Petr Šťastný-baskytara, Miloslav Orcígr-klávesové nástroje, Jiří Lang-bicí), že legenda TURBO ve zdraví žije dál a že i nadále je příslibem toho , že to bude pořádná jízda.

     Maratón již dávno překročil půlnoc a ze záhrobí se zjevuje další pekelná legenda české black metalové scény, která si již čtvrtstoletí říká TÖRR. Bohužel, jak hned v úvodu konstatoval její předák a baskytarista Vlasta Henych, šlo o vystoupení takříkajíc „na odchodnou“. Čas totiž hodně pokročil a ačkoliv jsem jej aktuálně nesledoval, muselo být tak kolem druhé hodiny v noci, když kapela spustila úvodní „Armageddon“ pro věrnou padesátku těch, co vydrželi. Bylo jasné, že vystoupení nebude mít dlouhého trvání. V tomto případě se dá říci, že hlavní host (soudím alespoň podle dramaturgického plánu festivalu, kdy poslední vždy hrají největší hvězdy), utrpěl na tom, že čas si nekompromisně vybral svojí daň a většina publika v důsledku toho odkráčela domů. I přes tuto objektivní překážku zaslouží TÖRR uznání, protože díky tomuto vcelku neutěšeném stavu nebyl výkon kapely ve složení Vlasta Henych, Ota Hereš a Radek Sladký o nic ošizen. Jen toho času moc nezbývalo, takže kapela ještě nasadila „Kult ohně“, „Exorcist“, „Made In Hell“ a ohlásila svůj odchod ze scény, aby se vzápětí ještě vrátila a své nejvěrnější odměnila přídavky a to kultovní „Kladivo na čarodějnice“, „Čert mně vem“ a závěrečnou coververzí přece jen trošku slavnějších britských kolegáčků VENOM-„Coutness Bathory“. I přes relativně krátké vystoupení mě opět TÖRR utvrdili v názoru, že svojí smlouvu s peklem si zaslouží a že jsou se vším všudy produkt Made In Hell.


zpět
Recenze přečtena: 3764x         Autor: hankye