Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16430 x
CALES
22.10.2006 | 13907 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13430 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13335 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13324 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34332 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14366 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14217 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14204 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13909 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17482 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17450 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15732 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14671 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
ASIA
ASIA
29.5.2008 Praha, Retro Music Hall



Nenapadnulo by mě, že ještě někdy ve svém životě spatřím na vlastní oči jednu z nej „all-stars“ kapel na světě. A že ASIA opravdu je jedna z nejdůležitějších. Pokud tedy mluvíme o klasické sestavě Wetton/Howe/Downes/Palmer (čili členové kapel UK, YES, URIAH HEEP, KING CRIMSON, ELP, ATOMIC ROOSTER...a kdoví čeho ještě). Tihle čtyři postarší pánové se po dlouhých letech, trávených ve svých domovských kapelách a sólových projektech opět sčuchnuli – možná aby navázali na úspěšnou éru prvních dvou/tří desek, možná docházely peníze...kdoví?
ASIA byla vždy podivně kontroverzní kapelou – „true“ progrockovým fandům ležela v žaludku ta prvoplánovost a hitová vlezlost, zrada art rockových zásad a pro ty ostatní to byla sebranka starých vypelichaných dinosaurů. Přesto zažívala ASIA v osmdesátých letech přímo neuvěřitelný komerční úspěch, o kterém se členům mohlo v jejich bývalých působištích pouze zdát. Tady bych jenom na obhajobu uvedl, že celý projekt ASIA byl opravdu hlavně útěkem od složitých a překombinovaných kompozic domovských kapel směrem k lehkosti, jednoduchosti a hitovosti. A povedlo se, poněvadž každá další deska (počínaje eponymním debutem z roku 1982) skrývala nemalý hitový, přesto inteligentně zaranžovaný potenciál stát se úspěšnou. A to platí i pro éru kapely bez Palmera, Howea a Wettona – s Johnem Paynem za basou/mikrofonem – kterážto je mimochodem samotnou kapelou taktně opomíjena aby snad nesnížila lesk a výjimečnost reunionu (a to po všech těch „neklasických“ albech jako „Arena“, „Aria“, „Aqua“, „Archiva“ vydala ASIA ještě v roce 2004 u InsideOut „Silent Nation“!). Takže není reunion jako reunion, že? :-)

Už jsem měl šanci nastudovat si živé provedení starých fláků – a nutno přiznat, že jsem byl celkem zmrazen tím prázdným zvukem. Rozumějme si: ASIA studiová je o plném, pompézním zvuku, majestátních klávesách a vokálních sborech, vybroušených k dokonalosti. Tohle vše v live provedení chybí. Bude Praha lepší než „Live in Chile“, které jsem slyšel?

Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí...takže v přelidněné a tudíž propocené Retro Music Hall jsem až v momentě, kdy dinosauři vytahují slíbená esa – tzn. kousky od svých „hlavních“(?) chlebodárců. „Roundabout“ od YES. Zní to fajn. Řekněme: hůře nazvučení Yes. Během cca dvou hodin koncertu se dočkáme ještě „Fanfare for a Common Man“ od ELP (v mírně pozměněné verzi), „In the Court of Crimson King“ (od kohopak?) a „Video Killed the Radio Star“ (Downesův první a možná největší zásah do hitparád – projekt s Trevorem Hornem THE BUGGLES). Na tomto koncertě tyto kusy působí rozhodně zajímavě a svěže, leč v původních provedeních mají samozřejmě sílu zcela jiného kalibru. Zábavná byla rozhodně Wettonem a Downesem zpívaná „Video Killed...“ – poněvadž to je v originále opravdu rozjuchaná diskoška z „osmdesátých“. Ale nikdo s tím neměl problém, protože my – co chodíme na ASIU, víme co to obnáší :-) Čekal jsem trochu větší porci z nového reunionového alba „Phoenix“, leč moje ucho zaslechnulo pouze “An Extraorinary Life“ – což je vedle „Never Again“ nejprotlačovanější kousek z novinky. A dodávám: skvělý kousek pro milce starých časů! Jinak znělo vše zásadní ze stejnojmenného debutu a následující placky „Alpha“ (1983). John Wetton zpívá pořád parádně a jeho sytý hlas je ozdobou každého alba, na kterém se kdy podílel. A basu samo sebou krotí s přehledem. Jeho komunikace s publikem byla civilně příjemná a ve mně zanechal dojem postaršího sympaťáka. Ona vůbec atmosféra a komunikace mezi hledištěm a jevištěm byla takříkajíc rodinná či spiklenecky pospolitá – a to i navzdory opravdu velké tlačenici, díky které ti později přišedší neměli šanci slušného výhledu (grrr). Jednou uvedl píseň Wetton, poté Palmer, pak Downes (od staříka Howea nechtějte nějaké proslovy, prosím). Downes mě trochu zarazil ne moc kvalitními rejstříky kláves, ovšem to mohlo být způsobeno nedokonalým zvučením. Jinak i on působí tak, že si reunion „své“ (on jediný byl „u toho“ vždy, ve všech fázích kapely) skupiny užívá. Zachovalý padesátník, snažící se seč může zachytit ještě poslední fragmenty svého mladistvého vzhledu :-) Howe? Ale toho přece známe dobře z YES. Stojící téměř nehybně na svém koberečku (opravdu je na všech těch DVDs stále ten jeden stejný...?), plně soustředěný na hru a připraven vždy „zničit“ atmosféru pohotovým vpádem kaskády pololadících tónů :-) Ach, starý dobrý Steve. Pan Palmer je prý bubenická legenda. Ano, ELP byli bohové...ale mám takový nějaký pocit, že zdánlivě jednodušší rytmy Carlovi dělají problém. Je to slyšet – a kamenujte mě – i na prvních deskách ASII. Někdo tomu říká genialita, já „občas sypané brambory“. Největší sranda je, jak se Palmer bere šííííleně vážně (nebo to byl suchý britský humor?). Jeho sólo na bicí bylo skoro vrcholem večera, ale ne takovým, jaký by si tento gigant přál. Téměř jsme se váleli smíchy při jeho víření a při jeho laciných fórcích s paličkou. Ano, ano – klišé jako hrom. A o tom vlastně celá ASIA je. Lesklé oblečky, vážné rádoby-odvazové pózy, dlouhá sóla, sebestřednost... A proto ASIU taky milujeme, že?
Největším záporem večera byl zvuk. A to je vina jak zvukaře, tak kapely samotné. Zvuk nedal šanci vyniknout ničemu. Zásadní „Heat of The Moment“ byla zastydlá díky hodně děravému nazvučení, a to byl vlastně problém celého setu. Hutnost se dostavila na moment právě jen a pouze v úvodních legendárních riffech „Heat of...“. Ve sloce vše zase padá na zadek. Wettonovi nikdo nepomůže s vokály. Howe si pidliká vysoké tóny, které hutnosti nedodají. Downese není skoro slyšet. Palmer do toho řeže jako hluchý do vrat. A hluchý musel být zákonitě i zvukař. Proboha, měl nazvučit čtyři nástroje – nic víc!

Ale jak jsem už naznačil: tohle setkání v Retro Music Hall bylo takové nějaké....jiné. Nešlo tu o to nachytat staré pány na švestkách a se zápisníčkem sledovat co, kdy, kdo a kde nevychytal a zahrál jinak. Bylo to setkání zasloužilých muzikantů, kteří tvořili a doufám, že ještě tvoří skvělou hudbu – ať už v tomto projektu nebo kdekoliv jinde. Byla to událost je vidět...a už i tohle by stačilo k tomu, aby nikdo nezalitoval, že se do přecpané Prahy trmácel....

http://www.originalasia.com


zpět
Recenze přečtena: 3177x         Autor: Krusty