Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16430 x
CALES
22.10.2006 | 13907 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13430 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13335 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13324 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34332 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14366 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14217 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14204 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13909 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17482 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17450 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15732 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14671 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
BRUTAL ASSAULT 13

14.8.-16.8.2008 Vojenský prostor Josefov



Po přečtení dramaturgického obsazení třináctého ročníku Brutal Assaultu, bylo již dávno dopředu zřejmé, že přiláká obrovské množství návštěvníků. Už loni jsem shledávala areál v Josefově za absolutně nevyhovující co se týče pohodlí návštěvníků, a tak jsem byla zvědavá, jak si s tímto faktem poradí samotní pořadatelé tentokráte. Po loňském BA se vyrojilo mnoho stížností, tudíž čekám, s čím se strůjci festu vytáhnou, přece jen tří denní pobyt musí být na nějaké úrovni, aby si fanoušky udrželi….I po menších změnách musím zklamaně konstatovat, že stále považuji areál za nevyhovující a po letošním ročníku se k tomu přidá i kapacitní přetíženost, která ještě loni byla snesitelná.



Hned první co se mi nelíbilo, byl fakt, že auto musím mít zaparkováno daleko ve městě v pochybné uličce, kde se pohybují podivná individua. I když nemám meďoura, je lepší mít fáro pod kontrolou a využívat ho třeba i jako úschovnu na cenné věci a suvenýry, když odcházím ze stanu do areálu, protože i letos se v campu kradlo ve velkém. A protože letos téměř celé tři dny pršelo, bylo by auto jediná záchrana jak uchovat oblečení a spacák v suchém stavu.
Po příchodu do areálu sonduji, kde je co nového, jak nás v okázalém pamfletu informuje BA team a poznámka, že do budoucna chystají další mnohá zlepšení mě napadá - buď zlepšit všechno anebo další BA uskutečnit na jiném místě. Tak a pěkně po pořádku…

Dvě luxusní podia vedle sebe střídající se v produkci je úžasná věc a již loni jsem byla z této strategie unesena. Jenom bych oželela nějakých deset kapel pro větší rezervu na hraní a nebo bych Brutal protáhla do neděle. Někdy by kopla 15-ti minutová pauza a taktéž se mi zdá 25-ti minutová hrací doba pro první kapely nedostačující. Hrací čas RASTY či GLOOMY GRIM mě téměř šokoval, nicméně i 40-ti minutový hrací čas SOILWORK byl taktéž k smíchu a takových by se dalo vyjmenovat více... Škoda jen, že podia nebyla o metr výš, nebo alespoň obrazovka mezi nimi. Ta mohla vyrůst o pár metrů do výšky, aby její účelnost vzrostla a plnila tak svoji podstatu bytí. Takto její existence ve výškové úrovni podií vyšla téměř na prázdno a my malého vzrůstu jsme takzvaně okrouhali mrkvičku. Letos také podia dostala konkrétní jména, a to nejspíše podle svých mecenášů Obscure a Nosferatu. Já bych spíše čekala B-rutal a A-ssault…
A co se týče stage Nosferatu, tak stát před ním bylo za trest. Hromada kamení dala pěkně zabrat botám i nohám v nich, nastlaný stoh slámy by snad byl příjemnější….A že nohy bolely, o tom by mohl vyprávět nejeden účastník festu. I když tam byl nějaký pivní stan navíc, vzhledem k většímu počtu návštěvníků to nebylo vůbec poznat.. Navíc pivní stany byly daleko od centra dění, a tak spočinout nohám znamenalo přijít o nějaký ten hudební zážitek, což jsem já osobně do posledních chvil odkládala….Místo holých hradeb kolem dokola mohlo vyrůst spousta pohodlného posezení a krásné tribunky kolem hradeb vedle podií by byly přímo megalomanské a třeba by konečně přestali někteří nevychovanci očůrávat tyto prostory. Nicméně naproti podiím se vyhoupla hezká, přesto pro tento ročník téměř nevyužitá přírodní tribuna. Byla to spíš bahenní tribuna, vyškrábat se na ní a pak bez úhony s ní slézt byl kumšt a pro nejednoho fanouška to byla bahenní jízda po zadku až dolů. Od vstupu do stanového městečka to nevypadalo o moc lépe. Po prvním dnu se prachová cestička proměnila v bahenní překážkovou dráhu. Ani nevím, co bylo horší, zda prach usazený v nose či špína ke kolenům.
Po prostudování plánku areálu mě zaráží umístění sprch. Ty jsou situovány až do zadní části areálu, to znamená co nejdále od místa třídenního bydliště, což se mi zdá opravdu postavené na hlavu. Ráno místo pár minutové hygieny je to běh na dlouhou trať s ručníkem a kartáčkem v ruce, překonat bahenní příkop, nezbytnou osobní kontrolu u vstupu, celý areál a pak zas hurá zpátky. Tipla bych to tak na zbytečně promarněnou hodinku. Klasické fronty na žetony jsou železnou pravidelností a asi se jich jen tak fest nezbaví.
A na co sem si nejenom já, ale spousta lidí stěžovalo po celý pobyt byla absence tak zvaného pitného režimu. Nad tím se asi nikdo moc nepozastavoval. Jak jinak si vysvětlit fakt, že jediné nealko pití se dalo koupit v plastovém kelímku a to jen kofola či malinovka. Tím pádem má člověk neustále jednu ruku zaměstnanou, takže žádné jídlo a pití dohromady, žádné focení, jít do kotle nebo na záchod…..Absolutně nechápu zákaz půl litrové PET láhve s vodou , kdy ji jednoduše po jednom loku zašroubuji hodím do kabelky a třeba používám k pití po deseti minutových intervalech. Být letos třiceti stupňová vedra asi by nejeden fanoušek zkolaboval a taková drobnost jako voda vždy po ruce by mnohým ušetřila zdraví. Mimochodem někde fanoušci dokonce vodu v láhvích fasují rovnou u podia!
Ale abych si jen nestěžovala musím uznat, že za dobu trvání BA se tento fest vyhoupnul na úroveň západních mega festivalů a jak jeden nejmenovaný kolega podotknul Brutal Assault je Wacken východu. Hlavní podstata festivalu je kvalitní obsazení vystupujících, a to bylo letos nadmíru atraktivní. Vedle veličin deathu, grindu, blacku se objevily i kapely doomové, folkové či různě nezařaditelné a také jak zrovna nově zářící hvězdy tak i legendy metalové muziky. Takže si na své přišli fanoušci různého věku i vyznání. Bylo opravdu z čeho vybírat. Tady musím vyseknout poklonu a poděkovat za kopec kvalitní muziky, za kterou se ještě nedávno muselo jezdit daleko do zahraničí. Teď mě napadá, co bude hrát na BA festu za rok, aby byla sestava alespoň tak úspěšná jako letos. Ale na druhou stranu, na světě je tolik kapel, že nás určitě Shindy a spol. svým výběrem ohromí i za rok. Velmi mě potěšila novinka v podobě autogramiád vystupujících kapel. Dobrý nápad byla také samostatná nákupní zóna takový malý metal shop nebo horror scéna kde na obrazovkách neustále běžely hrůzostrašné trháky, haha.

Den první
První, kdo mi přichází do rány, jsou blackoši GLOOMY GRIM. Oblečeni v mnišských kutnách a zpěvák neustále se hrbící a pochodující byl zajímavou podívanou. Škoda jen za ten krátký set, kdy se člověk ani nestačil s kapelou obeznámit a už se odporoučela za oponu.  GLOOMY GRIM Na krátký hrací čas taktéž doplatila moje jedna ze srdcovek belaruskaja RASTA, která pro krátký čas nemohla pořádně představit ani své nové dílo „meridián“, protože spíše vsadili na osvědčené staré fláky z minulého alba „The Age Of Movement“, ale i tak jsem si je užila. Po RASTA jsem se přesunula do prostor autogramiád. Jak vidno našlo se mnoho fans různých národností, kteří neváhali a frontu na setkání se švýcarskými elektronicky založenými metalisty SAMAEL si vystáli stejně jako já. Z alba jsem vytáhla raritní foto, kde v městečku Veselí nad Moravou hráli 95-tém roce. První pohled na foto byl pro ně stejně úsměvný jako pro mě a po pečlivém prozkoumání a podepsání si tuhle starožitnost všichni vyblejskli svými mobilními telefony, haha. Neváhala jsem si ještě vystát frontu na FINNTROLL a HOLLENTHON, kdy po obvyklých otázkách odkud fotky mám mi je ochotně oba frontmeni ze zmíněných kapel podčmárkli. Bohužel kvůli této srandičce přicházím o téměř celé vystoupení božských virtuózů ze slunné Itálie SADIST. I když jsem neviděla kompletní vystoupení, byl to určitě nejen pro mě kvalitní muzikantský zážitek. Koukat, jak kytarák zvládá hrát zároveň i na klávesy byla parádní podívaná.  SADIST
Vídenští HOLLENTHON se stali pro mě vrcholem čtvrtečního dne. Když nás na Metal Campu naši stanoví sousedé upozornili, že vydali HOLLENTHON new desku, neváhala jsem ani chvilku a hned si toto dílko sehnala a musím uznat, že mě úplně uchvátilo. „Opus Matným“ je fakt skvělá deska. Martin Schirenc není na hudebním poli žádným nováčkem a náležitě tuhle zkušenost na podiu zúročil. Když se po nezbytném intru z beden vyvalila úvodní démonická skladba „On The Wings Of A Dove“ s čistým zvukem a akorát vyváženými samply byla to nádhera poslouchat. A skladba „Son Of Perdition“ byla total brutal masáááž! HOLLENTHON A samozřejmě ani nezapomněli na starší hity jako pro mě oblíbenou „Homage – Magni Nominis Ambra“ z desky „Domus Mundi“. HOLLENTHON nasadili laťku proklatě vysoko a ten den ji už nikdo nepřekonal. Jediní, kdo se jim dočista vyrovnali, byli SAMAEL. Kuřátkově blonďatý zpěvák provázel fans veškerými etapami kapely od „Solar Soul“, „Telepath“, „High Above“ po „Jupiterian Vibe“ a „Bafomets s Throne“ atd…
Na řecké démony SEPTICFLESH jsem byla na mou duši hodně zvědavá. Při velehitovce „Lovecraft´s Death“ jsem na ně unešeně zírala a plně si vychutnala jejich jízdu… Ach jo, tolik lidí, do kotle se tlačit nechci a tak své oblíbence FINNTROLL sleduji od zvukařských věží. A vůbec je nepoznávám. To, co se linulo z beden, muselo překvapit snad i ty, kteří FINNTROLL neposlouchají. Nezbytná hitovka „Trollhammren“ jde poznat jen z refrénu a při „En Maktig Har“ musím přimhouřit oči, zatnout pěsti a maximálně si vzpomenout na jejich úžasné vystoupení na MC. Nevím, koho měli za mixem, ale buď byl ožralý a nebo tam seděl nějaký hluchý imbecil. Tak mi zkazit FINNTROLL, no toto!!! Je půlnoc a na řadu přicházejí MAYHEM. Brzké vstávaní a osmihodinová účast před podiem mě nutí k odpočinku a tak tento čas trávím posezením a rozmluvou s borci z Depresy a Ador Dorath, které jsem ráda v tom mnohahlavém davu potkala. Dovídám se, že MAYHEM některé zklamali a jiní z nich byli nadšeni. TEXTURES odvedli svou práci prý taktéž na jedničku a HARMONY BAY byli pro někoho těžce stravitelní a jiní si tuhle legrácku náramně užili…Prostě, co člověk, to názor.

Den druhý
„Všichni křesťané se modlí, aby v Josefově pršelo“. To byla hláška, která mě vytáhla ze stanu a i když jsem viděla tu hrůzu, musela jsem se upřímně a ze srdce zasmát. Prší, prší a všude kolem jsou rybníčky a vůbec to nevypadá, že to bude lepší. Co naplat, čekám až to nejhorší ustane a mířím strastiplnou cestou do areálu. Než se vyškrábu na kopec, potkávám pár lidí, co nedobrovolně tento kopeček sjíždějí po prdeli zpět. Když už jsem nahoře, tak přemýšlím, jak slezu dolů, protože se opět jezdí dolů šupem. Ještě teď se musím smát, jak se někteří s hurónským pokřikem kouleli dolů. Jako snad každé dámě mi záleží na tom, jak vypadám, a tak koumám,kterak dolů, abych si neponičila garderóbu, haha. Kořeny stromů mi poskytnou jakž takž ochranu při sestupu, a tak to odnesou jenom zaprasené boty a pršiplášť.
SOILWORK začali jak jinak než svým úvodním tahákem „Sworn To A Great Divide“ ze stejnojmenné desky. Speed nabádal všechny přítomné k nekontrolovatelnému víření v kruhu, hlavně při super songu „The Pittsburgh Syndrome“, ale bohužel tady tolik zabijáků v kotli nebylo (jako na MC), aby mu udělali tu správnou radost. Celkově se mi zdáli SOILWORK nějak bez života a svůj set si odkroutili s jistými rozpaky. Škoda té krátké stopáže. U kapely, která má venku jedno CD to bohatě stačí, ale u kapely, co má za sebou pět a více alb to nechápu, to maximálně můžou z každé desky hodit jeden flák a vypadnout. Tohle mě zklamalo i např, při PARADISE LOST, kteří ani neměli prostor nám pořádně představit new desku. Irové PRIMORDIAL mě totálně učarovali. Jejich úžasně rozmanitá hudba s charismatickým vokálem byla radost nejen poslouchat, ale i sledovat. Jejich bathoryovský styl muziky nažhavil nejen mě. PRIMORDIAL Odcházím na autogramiádu SOILWORK a marně na ně čekám asi 25minut. Bez jakéhokoliv vysvětlení se nikdo nedostavil, a tak zbytečně přicházím o vystoupení ENTOMBED. S přibývajícím časem, kdy se před pódii začínají srocovat masy lidí si při setu BEHEMOTH hledám příhodné místo ke sledování náladotvůrců ANATHEMA. Ještě než přišli na řadu, tak si vedle na podiu střihnul jeden song se svými kolegy z BEHEMOTH Big Boss. Tak to jsem si našla místečko. Celý úvodní song s Vinniem odezpívala banda asi deseti lidí vedle mě, kdy mě ještě celou dobu švihali svými dlouhými vlasy a tak se klidím na bok a musím se přiznat, že po páru písniček mizím úplně. Zpěvák vypadal jako dvojník Ville Vala (HIM), jak vzhledově tak pohybově, ale co mě total dostalo, tak i hlasově. Je fakt, že ANATHEMU neposlouchám již od alba „The Silent Enigma“ (to je ovšem fatální chyba, Marti… -RB-), ale že se až tak změnili, jsem netušila. A teď se vyrojili snad všichni CRADLE OF FILTH chtivé máničky. A že jich bylo!!! CRADLE OF FILTH se na toto vystoupení asi hodně připravovali, protože jejich set byl téměř dokonalý. Všichni byli úžasně sehraní, nemůžu nevzpomenout parádní zvuk bicích a vůbec si myslím, že celému vystoupení vévodil tento inštrument. Chce se mi zvolat „zapomeňte na Barka či Hoglana je tu Marthus“. Jeho děkovačka na konci setu byla ta nejpříjemnější slova, co ten den a možná i celý fest vyšla z úst muzikantů, kteří se na BA představili. COF vsázeli hodně na staré songy, což mě docela překvapilo, ale bylo to příjemné překvapení.

Den třetí
Sobotní ráno bylo krušné. Po celonočním slejváku to všude vypadalo spíše jako parkoviště hausbótů než letní stanové sídliště. Dokonce to i některé návštěvníky vyhnalo, s nelibostí balili stany a utíkali pryč. Jak se říká do třetice všeho dobrého i zlého, letos se mi to vyplnilo do slova a do písmene. Mé tři festy vypadaly asi takhle. Metal Camp vichřice, hromy a blesky, déšť. Masters Of Rock vítr a přívalové deště, ve finále přišlo i na bouřku a Brutal Assault déšť, zima a kopa bahna. Pořekadlo „větru dešti neporučíš“ tady platí dvojnásob. Uááá, ARKONA mě teda překvapila. ARKONA Tuhle grupu z Ruska jsem podrobněji nestudovala, a tak jsem žila v domnění, že hrubý vokál v kapele obstarává statný chasník a ona se z něho vyklubala drobounká plavovlasá zpěvale, na kterou byla radost pohledět. Protože ta její veselost se přenášela i na okolní fans, kteří ji při hitovkách „Goy,kupala!“ nebo „Pokrovy Nebesnogo Startsa“ doslova leželi u nohou, jak jinak si vysvětlit pokřiky „Maša ja ljublju Těbja“.
Pohled na blackmetalové pomalovance HATE mi připomněl spřízněné Behemoth. I když ti už jsou teď někde jinde, tahle parta jim úspěšně začíná šlapat na paty. HATE A další pomalovanci, tentokráte jsou to Norové CODE, jimž vokálně vévodil zpěvák se svým krásným čistě znějícím hlasem, který mi hodně připomněl Jana Kenethena z In The Woods. A tihle náladotvůrci jim jsou nejspíše inspirací i v muzice, protože jejich doom-death-black styl mi je okamžitě připomněl, pro mě to bylo příjemné vystoupení a jednoznačný objev BA. Brutalisti KATAKLYSM mě vždycky mile překvapí svými nádhernými plachtami stylizovanými do aktuálních alb. I tentokráte měli mega obří plachtu s obalem nově propagované desky „Prevail“. Nášup těchto řezníků určitě potěšil všechny, co si je nenechali ujít. Co ale následovalo po Kaťácích je absolutně nepopsatelné ba i nepochopitelné. SEBKHA CHOTT – nevím, zda měla za úkol šokovat či pobavit, jisté je, že se jí podařilo obojí. Banda nahastrošených chlápků s někdy až bizardními oblečky a nástroji, které jen tak v metalové muzice neuvidíte, se na podiu kroutili, plazili, vyluzovali z oněch nástrojů někdy až prapodivné tóny. No prostě co k tomu dodat, kdo neviděl, stejně nepochopí, a kdo viděl, udělal si obrázek sám. SEBKHA CHOTT Pár minutový ukončovací ceremoniál, kdy všichni leželi na zemi jako zaříznutá drůbež vháněla do očí slzy smíchu a údivu co to vlastně zrovna na podiu proběhlo. Ufff, a je tady konečně to, na co jsem čekala celý BA a vlastně celých dlouhých předešlých zaokrouhleno 17let. PARADISE LOST Poprvé spatřím na vlastní oči legendy doom metalu PARADISE LOST. I když jsem na ně po desce „Icon“ se slzami v očích zanevřela, tak jsem na ně nezapomněla a s novou deskou „In Requiem“ jsem se k nim s radostí vrátila. S velkou grácií začali úvodním songem „Never For The Damned“, zazněla i úžasná klipovka „The Enemy“. A zavzpomínalo se i na hity z předešlých desek jako „As I Die“, „Pity The Nadnes“, „Say Just Words“, „One Second“, „The Last Time“. I když tyhle staré fláky Nick,už tak hezky neodzpíval jako za starých časů, měli svůj šarm a já osobně jsem si je zasněně vychutnávala a nadšeně odskotačila, haha. Škoda jen, že mi v krásném výhledu stále bránil kameraman a hudební zážitek kazili dva přihlouplí fanoušci Six Feet Under, kteří si již drželi fleka v první řadě a neodpustili si trapné poznámky na účet Angličanů. Netolerantní fanoušci se holt najdou všude, škoda jen, že jim také někdo nekafral do oblíbené kapely. Partička CARCASS mě okouzlila již na Metal Campu, a tak je tady ostudně prosedím na prdeli v pivním stanu, protože nožičky už fakt nestíhají. Po třídenním maratonu si člověk musel odpočinou, jen škoda, že to muselo být z dosahu koncertů. A tak jsem se při CARCASS protáhla jen na oblíbenou „Heartwork“ a zůstala jsem u vytržení kolik se to na tuhle hvězdu sešlo diváků. Tipla bych to na největší účast za celý fest.
SIX FEET UNDER s Chrisem v čele jehož dredy sahají až ke kolenům byla šedesátá první vystupující kapela tedy předposlední. A song „TNT“ od AC/DC byl pro mě hezkým zpestřením show této kapely. Než vyrazíme na asi 300 kilometrovou cestu domů, ze zvědavosti čekáme na nějakou Hell Show, o které v letáku nebylo zmínky. A musím tedy konstatovat, že půl hodina na cestě by byla užitečnější. Popisovat to tady nemá cenu, bylo to nechutné, zvrácené a bohužel mi to postrádalo logiku. Možná to měla být nějaká atraktivní tečka za festem, mně to připadlo spíše jako trapné ukončení. Jak se říká sto lidí sto názorů a já ten svůj nikomu nevnucuji..
I když není vždycky všechno ideální a Brutal Assault měl spoustu menších či větších chyb, přesto se mi moc líbil, a už teď se těším na další ročník.
Doufám, že se tam všichni potkáme…


zpět
Recenze přečtena: 3283x         Autor: Martina Kurtinová