Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16418 x
CALES
22.10.2006 | 13897 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13421 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13327 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13311 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34321 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14352 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14202 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14189 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13897 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17472 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17437 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15713 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14656 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
UFO, THE BULLETMONKS

21.11.2009 Praha, Retro Music Hall



Ještě plný zážitků z plzeňského koncertu rockového nestora ALICE COOPERA vyrazil jsem hned následujícího dne do naší metropole vstříc novým rockovým dobrodružstvím. Večer toho dne se v tamním Retro Music Hall chystali totiž opět vystoupit další rockoví veteráni, v současnosti britsko-američtí UFO. Zavítali k nám v rámci svého „The Visitor - European Winter Tour 2009“, jehož úplně první představení se uskutečnilo 16. listopadu v německé Bochumi. Parta okolo zpěváka Phila Mogga měla v naší zemi koncertní premiéru 6. listopadu 2006 a tehdy hrála v Retro Music Hall úplně zaplněné. Tentokráte ji však na stejném místě přivítala návštěva cca dvoutřetinová. Té se za odměnu mimo jiné dostalo zvukové kvality, kterou nelze označit jiným slovem než super. Ano, takový průzračný a celkově maximálně příjemný zvuk jsem v někdejší vinohradské diskotéce ještě nezažil a mistru zvukaři tímto uděluji pochvalu před nastoupenou jednotkou.
Tentokráte se začínalo na chlup přesně, to když pódium na skoro tři čtvrtě hodiny opanovali mladí pánové, zpěvák a doprovodný kytarista Tyler Voxx, kytarista Dangerous Dan, basista Spreace Jackson a bubeník M. Dogg, takto německá formace THE BULLEMONKS. Čtveřice se živým předvedením skladeb ze svého letošního debutu „Weapons Of Mass Destruction“, který se setkal se skvělými reakcemi (a na jaře bude mít následníka) a přinesla klukům například roli předskokana metalových družin JON OLIVA’S PAIN nebo J.B.O., prezentovala jako výborně sehraná a sebevědomá formace kombinující ve své muzice vlivy hard rocku, metalu a blues. Výsledkem této stylové fúze je jakýsi mosh n‘ roll, trefný je též příměr high voltage rock, v němž se dají vystopovat vlivy takových těles, jakými jsou LED ZEPPELIN či třeba AC/DC. Tahle muzika si maximálně hledí syrovosti na úkor melodiky, klade důraz na těžkou riffovou práci obou kytaristů a vystačí si s minimem kytarových sól. Leckdo si v tu chvíli asi řekl, že tahle po všech stránkách výborně vybavená kapela do dramaturgie onoho večera nepatří, avšak já jsem její vystoupení uvítal. Totiž věci se mají tak, že ačkoliv jejich prvopočin znám, proč si nenechat další novou sešlost představit také, jak říkáme my, Slované, live, no ne?
Po půlhodinové pauze už ale na pódium napochodovala přídomkem rocková legenda a diskografií čítající rovných dvacet studiových opusů se pyšnící skvadra UFO. Začátek zvolili tihle melodičtí, dříve jaksi boogie psychedeličtí, v současnosti však spíše bluesoví hard rockeři možná až nečekaný. To když jejich show odstartoval americký kytarista Vinnie Moore akordy na akustickou kytaru, které poté plynule přešly do bluesové, zeppelínovským odkazem opředené kompozice „Saving Me“, jež otevírá letošní výtečný počin kapely nazvaný „The Visitor“. Ten byl posléze připomenut ještě skladbou „Hell Driver“. Za stále churavějícího baskytaristu Petea Waye na turné zaskakuje (a zaskakoval už i na předcházejícím turné severoamerickém) americký muzikant a producent Rob De Luca známý členstvím v souboru SPREADED EAGLE a nejrůznější svou výpomocí u HELMET, JOAN JETT AND THE BLACKHEARTS, OF EARTH či u George Lynche, Sebastiana Bacha a „Metal“ Mikea Chlasciaka. Ten v některých refrénech podpořil i Moggův zpěv svým doprovodným vokálem a tak nějak vůbec bylo možné jeho přítomnost vnímat po celém pódiu. Po už zmíněné rozjezdové skladbě sypala pětice jednu pecku za druhou. Zazněly tak kupříkladu „Let It Roll“, „Only You Can Rock Me“ „Love To Love“ probarvená úchvatným Mooreovým sólem, „Cherry“ s De Lucovou ouverturou, „Mother Mary“ či třeba jedna z nepřeberné řady variací singlové písně „Mystery Train“, kterou v roce 1953 pořídila formace LITTLE JUNIOR’S BLUE FLAMES pro stejnojmenný film. No a přitom celku bylo těžké cokoliv vytknout, snad až na malý technický zádrhel, kdy při písni „I’m A Loser“ stávkovalo nazvučení zpěvu. Naprosto svébytný pěvec Phill Mogg zpíval seč mu síly a hlasové dispozice stačily, a Moore sóloval a riffoval, jak se na hráče takovéhoto kalibru sluší a patří. De Luca muziku tvrdil a zhutňoval, Paul Raymond odbíhal od rytmické kytary k podbarvujícím klávesám a naopak, a odzadu vše poháněla neúnavně tlukoucí mašina jménem Andy Parker. Prostě nádhera. Songy „Lights Out“ a „Too Hot To Handle“ zazněly v mírně přearanžovaných podobách, když byly prodloužené o sóla Vinnieho Moorea, načež prvním přídavková píseň „Rock Bottom“ se stala až jeho sólovou exhibicí. Ono kytarové preludování snad až zbytečně natáhlo uvedenou kompozici na bezmála čtvrthodinovou délku, třeba i na úkor ještě jedné skladby. Leč je třeba si uvědomit, že Mr. Mogg má už svá léta, i právě proto jsem před jeho celkovým výkonem smekl svou „bejsku“, a jeho hlasu je třeba taky odpočinku. Zvláště když nádavkem prokládal jednotlivé skladby ještě sem tam nějakým tím přednesem úryvku černého blues nebo svými ponejvíce žertovnými proslovy. Něco jako své předčasné Vánoce dal pak patřičně najevo v kraťoučkém momentu relativního ticha v sále, v němž kdosi zařval „I Love UFO!!!“. A co by to bylo za koncert výsostně osobitých rockotepců UFO, kdyby při něm nezazněla léty osvědčená a všemi možnými způsoby prověřená „Doctor Doctor“. Stalo se tak ve druhé přídavkové sérii, přičemž publikum si jí, zřejmě plně si vědomo, že o den dříve ve Zlíně a předtím také v německém Annabergu ji pánové vynechali, doslova vyřvalo. Odezva publika při ní ještě nabrala na intenzitě a málem přehlušila i výkonný ozvučovaní aparát, nicméně to se ale čekalo. A jako rozlučkovou skladbu, která přispěla k celkové délce setu čítající bez deseti minut dvě hodiny, jsme si mohli vychutnat a zařvat sebou „Shoot Shoot“. Ta působivě završila celou tu maximálně šťavnatou a působivou produkci.
Tenhle až fantaskní létající talíř slavící letos 40. výročí svého vyrobení se mi jako mohutný a mocný artefakt jevil tak nějak vždycky a nejinak je tomu i po jeho dalším mezipřistání v Praze. Přivezl nám tam totiž zážitky z takových, které v člověku přetrvávají hodně dlouhou dobu. Někdy třeba už navěky věků.

Setlist UFO:
Saving Me
When Daylight Goes To Tlen
Mother Mary
Let I tRoll
I’m A Loser
Hell Driver
Cherry
Only You Can Rock Me
Ain’t No Baby
Love To Love
Mystery Train
Too Hot To Handle
Lights Out

přídavky: Rock Bottom
Doctor Doctor
Shoot Shoot


zpět
Recenze přečtena: 3277x         Autor: Vratislav Šantroch