Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14214 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14202 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15729 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14667 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
…na cestě… s HARLEJem…

25.4.-4.5.2012 Ostrava, Olomouc, Halenkov





Jarní turné kapely HARLEJ u příležitosti vydání nového alba „Teleskopické tele“ mělo zahrnovat patnáct koncertních štací po celé České republice, nakonec počítadlo koncertů dohmátlo na číslo čtrnáct, a to vzhledem k tomu, že vystoupení v Brně bylo ze zdravotních důvodů přeloženo na jiný termín.

Autor těchto řádků se zúčastnil třech akcí (25. 4. Ostrava – Garage Club, 26. 4. Olomouc – U-klub a 4. 5. Halenkov – Lidový dům), takže se v následujících slovech, větách, souvětích, či odstavcích pokusí nabídnout jakousi sondu, jak to na jednotlivých zastávkách vypadalo. Na druhou stranu… Není důležité, jak se věci staly, ale jak mi utkvěly v paměti… Zní (nebo aspoň nějak podobně) jedna z filmových hlášek. Zřejmě se jedná o thriller Anděl smrti s Denzelem Washingtonem. Ale klidně to mohl být i jiný biják… Tak si tedy vyberte…

„…pluli jsme spolu, dokud stačil nám dech…“

Roli předkapely plnila parta mladých muzikantů říkajících si THE SNUFF. Zranění stálého kytaristy Michala způsobilo, že sestavu speciálně pro toto turné obohatil ostřílený matador Dan Krob (ex-Arakain, Kreyson atd.). Což byla nadmíru kvalitní posila do řad kapely. Ať už třeba po stránce instrumentální, či profesionální. Prim hrály skladby z loňského alba „Requiem Me“, které spoléhají na jistou multižánrovou rozevlátost (od rockově/metalové „špinavosti“ se zvolna přecházelo k thrashové dravosti, a obráceně). Tato stylová nejednotnost by v zásadě nebyla nikterak na škodu, až na to, že vyznívala jaksi nekompaktně. Jakoby se nepodařilo navodit „hudební chemii“ mezi záměrem a výsledkem. Někdy méně bývá více. Předváděným hudebním kombinacím prostě chyběla lehkost. Zatím zkrátka tak trochu schází schopnost složit píseň, která chytí, a nepustí. A při dalším poslechu se na ni člověk těší. Tento nedostatek ovšem vynahradily snaživost a povedené instrumentální výkony. V této disciplíně lze vyzdvihnout především sólo (ještě ne dvacetiletého) bubeníka Matyáše Vernera.

„…a jako zlatý hřeby tý anarchie…“

Známý fakt, že hudba má být především zábava, se potvrdil také tentokrát. Pětice Tomáš Hrbáček – zpěv, Tonda Rauer – kytara, Milan „Hofík“ Hoffmann – kytara, Kolinss – baskytara a Libor Fanta – bicí toto heslo naplňovala bezezbytku. Kapela očividně hrála, protože ji to bavilo. A to je to hlavní. Jednotlivá vystoupení měla spád a charakteristickým znakem bylo, že s přibývajícím hracím časem se dostavovaly dva rozporuplné pocity. Jednak radost z toho, v jakých zářivých barvách se koncert nesl, a zároveň nedobrovolné smíření s tím, že konec je stále blíž a blíž…
Scénář byl daný, hlavní role obsazeny, nicméně míchalo se i kartami podle aktuální situace. Prostor na improvizaci byl (např. pouze fanoušci v olomouckém Účku se dozvěděli, co stálo za vznikem nových písní „Teleskopický tele“ a „Tak vzpomínej“)… Více než pětadvaceti písničková skládanka kladla důraz na průřez celou historií made in HARLEJ, ale kromě povinných, či vyžadovaných vypalovaček („Zfetovanej“, „Svařák“, „Přirození“ atd.) se samozřejmě v playlistovém kotlíku kuchtily rovněž nové skladby (kromě výše zmíněné „Tak vzpomínej“ zazněly „Katalog“ a „Kolo štěstí“). Tolik pověstná nadsázka se projevila ve chvílích, kdy k některým písním bylo připojeno specifické věnování („Dětský hřiště“, či „Italská“), anebo když se pěveckého a řečnického žezla uchopil všeuměl Kolinss („Holka modrooká“ a „Startuju na Mars“). Že by to byla zrovna pasáž z písně „Startuje na Mars“, která HARLEJi vynesla nominaci do celostátního (prestižního?) tisku…? Vzhledem k výměně kytarových stráží samozřejmě ubyly typické Volákovy „otáčivé eskapády“, naopak nově příchozí kytarista „Hofík“ zase zdatně Tondovi sekundoval v hraní s kytarou za hlavou… I tak se dá. Za pozitivní lze označit také skutečnost, že kluci uměli reagovat na nečekanou (i negativní) situaci, takže když nastal jakýsi technický zádrhel (viz Tondovy problémy s kytarou v Halenkově), netrvalo dlouho, a vše bylo střelhbitě vráceno do normálu. Navíc nelze zapomenout ani na to, že jasnost a průzračnost přinášely do výsledné prezentace také výborný zvuk doprovázený neméně kvalitním světelným aparátem. Správná volba. Každý detail rozhoduje.

Zkrátka a jasně, všechny tři koncerty připomínaly ódu na zábavu, radost a spokojenost… Asi to nebude originální, ale jiný závěr tohoto bloku se nenabízí: Tak vo co de, když se nám dobře žije…

„…na nástěnku jsem včera napsal vzkaz…“

Co se týká návštěvnosti, tak si je nutno zcela bez okolků přiznat, že fanouškovská základna na Moravě poněkud pokulhává za tou v Čechách, kde koncerty kapely navštěvuje až tisícovka fans. Nicméně to, aby se koncert musel pro nezájem rušit, jako to nedávno v Ostravě potkalo populární Monkey Bussiness, HARLEJ řešit nemusel. Kdo chtěl, tak na koncert zavítal. A nelitoval.
Asi nepřekvapí, že v soutěži o nejspontánnější publikum by zvítězil Halenkov. A to i přes počáteční diváckou strnulost. Dokonce se v průběhu setu rozjel tradiční vláček, do kterého se zapojil snad každý, kdo měl vládnoucí nohy a ruce. Jasný důkaz toho, že se lidi bavili a užívali si to. Ne že by se v Olomouci a Ostravě nepařilo, ale jakmile se rozproudila valašská krev, bylo to znát.
Pochopitelně, odmyslíme-li onoho týpka, který zvukaři Viktorovi usnul přímo před mixážním pultem. Na krytu oné výkonné mašinky. A to v pozici, která sice evokovala pocit blaženosti (samozřejmě až do probuzení), ale na jógu to nevypadalo…
Pro milovníky statistik ještě dvě zajímavosti v souvislosti s ostravským koncertem. Jednak letošní vystoupení padlo takřka přesně na den, kdy HARLEJ řádil v Ostravě poprvé (tenkrát se psal 26. 4., kdy si do Ocelového města kapelu pozvalo osazenstvo snad mediálně nejznámější ostravské hospody… a kde – což si vybaví snad jen ti největší pamětníci – tehdy bylo jisté Kamile odpíráno vidět to, co se dělo před koncert na pódiu…). Holt, kdeže loňská bláta jsou?
A druhé výročí se však opravdu vztahuje výhradně k 25. 4., neboť právě tento den uplynulo devět let, co světlo pozemského světa naposled spatřil bývalý kytarista Tublatanky Jozef „Dodo” Dubán… A ani na to se nezapomnělo!

„…hlavně že nám chutná…“

O jistotách se říká, že na nich není nic jistého. Nutno zdůraznit, že jak po vystoupeních, tak před koncerty se většinou za nějakými těmi jistotami šlo… Zkrátka – nebudeme si nic nalhávat – občas nějaký ten škopek na účtu přibyl, občas přibylo něco jiného… Pilo se na seznámení, pilo se, protože se chtělo a pilo se i bez hledání důvodů… Nepadaly pouze hvězdy, a zatímco někteří hodně dostali, jiní ještě více ztratili… Anebo opačně? Zkrátka pořád se něco dělo. Takže jen ve stručnosti…
Ostrava-Poruba ukázala svou přívětivou tvář v tom smyslu, že zde zřejmě chtějí, aby se po večerech nekonzumoval alkohol… Najít přes týden po půlnoci v těchto končinách otevřenou solidní hospodu byl kumšt… Do své povadlé náruče zvaly pouze místní herny, kde jednorucí bandité obvykle loví zeleninu a ovoce, aby opět a zase zjistili, že některé stroje si rády pošmáknou i na celých výplatách… Nicméně kdo hledá, ten najde… Jeden lokál (s pověstným nejhlasitějším juke-boxem v širokém okolí) ještě v provozu byl. A tak se zasedlo ke kulatému stolu, a debatovalo se a debatovalo se. Ponejvíce o hudbě, samozřejmě. O čem jiném by také muzikanti mohli hovořit? To, zda získala více sympatií skladba od Robbieho Williamse, nebo píseň od jisté ostravské skupiny, jejíž nejoblíbenější jméno je František, už patří do jiného příběhu…
V olomouckém Účku už gejzír legrácek tryskal před koncertem. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, ale ti, co přišli do klubu včas, mohli například zachytit svérázný komentář Hofíka a Kolinsse, kteří po svém interpretovali dění jakéhosi nekonečného seriálu pro celou rodinu, který zrovna běžel v televizi na baru. A že to byla pastva pro uši!
Po koncertě se především relaxovalo. Do oblíbených aktivit se zařadil nejen stolní fotbal, ale součástí relaxačního programu během toulek městem byly také na cvičitelské aktivity… A že se bylo na co koukat! Je tomu opravdu tak, nelítá pouze to, co má peří… Naštěstí cesta k tomu non-stopu nebyla zafúkaná, takže se opět mohly na baru rozebírat schopnosti muzikantů…
A Halenkov? V podstatě se jelo po osvědčených kolejích, převratná změna nenastala… Opět se káva sladila o trochu více, až do zelena, a s ránem se nekončilo… Čas se krátil, ale žádný ohrožený druh oponu bez zbytečných frází nezatahoval… Jen ta noční tramvaj do Vsetína nejezdila. Co dodat na závěr? Chtěl bych jen absintem být, chtěl bych jen abstinentem být…

Standardní koncertní playlist: Zfetovanej, Balada o tom, jak si chlapec pod vlivem měkké drogy našel děvče s nízkým IQ, Kapitán Morgan, Oj, oj, oj, Julie, Startuju na Mars, Tak vzpomínej, Malá nevěrná holka, Balada, Piliny, Katalog, Holka modrooká, Zemětřesení, Dětský hřiště, Kolo štěstí, Abstinent, Pověste ho vejš, Italská, Královna noci, Z Cuby kiwi, Zrzi, zrzi, Svařák, Přirození, Proměna, Proč pocit mám, Optimistická.

Foto z ostravského koncertu: Šody
Kompletní fotogalerie z Garage Club zde:
http://sody666.rajce.idnes.cz/2012_04.25_-_Harlej_%2C_The_Snuff_-_Garage_klub_Ostrava/#


zpět
Recenze přečtena: 4986x         Autor: Petr Bidzinski