Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14215 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15729 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
BASINFIREFEST 2012

29.6.-1.7.2012 Spálené Poříčí



Jubilejní desátý ročník festivalu BASINFIREFEST ve Spáleném Poříčí v pohodě završil první dekádu svého trvání a podle všeho není pochyb o tom, že se v dnešní době, kdy některé známé letní festivaly zašly na úbytě, jedná o akci, která může směle v roce 2013 zahájit vstup do dekády druhé. Z mého pohledu se vydařilo snad vše, co bylo k dosažení takového výsledku nutné. Jestliže minulý ročník potrápilo příšerné počasí, tak letos celé tři dny trvání festivalu doprovázelo tropické vedro bez ohledu na to, že poslední 2 nebo 3 hodiny před samotným závěrem celý areál již skrápěl déšť.
Nemá vzhledem k předchozím reportážím z tohoto rockového podniku větší smysl rozebírat jeho zázemí, protože pořádající tým má za dobu existence festivalu dostatek zkušeností a schopností k tomu, aby skutečně pro příznivce metalové a rockové muziky připravil vše potřebné tak, aby areál samotný poskytoval prostor nejen k poslechu hudby, ale též k odpočinku a k uspokojení základních a jiných potřeb. Myslím, že týmu Basinfirefestu není v podstatě jako vždy co vytknout a opět se ukázalo, že celá akce byla ze strany pořadatelů zvládnuta perfektně a na profesionální úrovni.



Pátek 29.6.2012
(Finsko-nahoru a dolů)


I přes veškerou mojí snahu jsem mohl začít vnímat festivalové dění až od téměř samotného konce vystoupení legendy českého metalu KREYSON v čele s Láďou Křížkem, ale zbývající čas jsem využil k seznámení se situací uvnitř areálu.

Staří dobří a hlavně úspěšní harcovníci SATISFUCKTION z Vyššího Brodu (ač, jak jsem byl moderátorem akce poučen, též z Českých Budějovic) předvedli fajn set rockové a metalové muziky, přičemž bylo znát, že kapela za trvání své poměrně dlouhé existence našla a ustálila svůj hudební výraz, což vytváří platformu jejich jistoty a sebevědomí. Měl jsem však dojem, že by kapele více slušel nějaký rockový klub než otevřené prostranství festivalu.

Na proklamovaný finský trhák CHILDREN OF BODOM jsem se opět velmi těšil, protože jejich koláž metalu, thrash metalu a melodického death metalu nemá chybu a tato parta kolem plivajícího frontmana Alexi Lajho je snad čím dál lepší. V evropském rámci působících kapel jasná špička. Skvělé muzikantské výkony, ruku v ruce s výborným zvukem celé kapely udělaly z jejich vystoupení podle mého očekávání nejen vrchol pátečního programu, ale především jeden z vrcholů celého festivalu.

Jak jsem si byl jistý očekávaným zážitkem z CHILDREN OF BODOM, tak o tom samém jsem nebyl přesvědčen u další kapely ze země tisíců jezer, která si říká APOCALYPTICA. Nejdříve je asi na místě objektivně přiznat, že se mi toto uskupení nikdy nelíbilo, ačkoliv uznávám, že interpretace metalové muziky aranžované pro violoncella, je proti všem jejím pravidlům a zvyklostem, čímž je zajištěn jistý punc originality a zajímavosti. S tímto přístupem, a uznávám, že s určitou dávkou pesimismu, jsem k jejich pro mě prvnímu vystoupení přistupoval. Vnitřně jsem si namlouval, že všechno může být jinak a že budu třeba výkonem kapely velmi příjemně překvapen. Bohužel musím konstatovat, že se tak nestalo. Vydržel jsem celý nesvůj u pódia do okamžiku, kdy APOCALYPTICA nasadila nesmrtelný metalikovský kus „Master Of Puppets“ a pak mi nezbylo než prostor před pódiem opustit. V této chvíli bylo totiž lepší se věnovat čemukoliv jinému než poslouchat zoufalé prznění tohoto klenotu. Někde jsem se dočetl, že APOCALYPTICA se proslavila adaptacemi skladeb skupin METALLICA a SEPULTURA. Tato věta se mi při jejich úporném hraní „Master Of Puppets“ vybavila a musel jsem takovému slovnímu spojení smutně usmát. Jenže každý by měl dostat druhou šanci, takže jsem jí této hudební apokalypse dal a počkal si na další metalikovskou „Seek And Destroy“. U mě se této šance kapela zhostila se stejně žalostným výsledkem. Jak jsem se už zmínil, před vystoupením těchto violon(metal)čelistů jsem si nedělal žádné iluze, ale to, co jsem slyšel, nestojí za další komentář.



Sobota 30.6.2012
(Pekelná destrukce)


Sobotní program na festivalu v posledních letech vždy kulminuje vystoupením většího množstvím zahraničních kapel. Letos tomu nebylo jinak, přesto jsem začal vystoupením české metalové legendy CITRON. Na koncerty kapely jsem začal chodit v době asi před čtvrtstoletím, tedy v období, kdy tato kapela byla na vrcholu a na českých pódiích jednou z mála, která mohla vůbec nabídnout nějaký heavy metal. V době současné kapela samozřejmě těží ze své úspěšné předchozí éry a musím říci i pod vlivem nostalgických vzpomínek, že jsem si jejich letité hity jako např. „Ocelové město“ nebo „Zahradní slavnost“ užil. Škoda, že pro mě jediný možný zpěvák kapely Stanislav Hranický kvůli zdravotním potížím nevystoupil a musel jej nahradit Fany Michalík. Přejme proto Stanislavu Hranickému brzké uzdravení, aby mohl zase dát citronu tu správnou šťávu.

Bloody Esoteric Band-tak čeští AIFARE (byť, jak jsem se dočetl, s americkým zpěvákem a kytaristou Thomasem J. Lichtagem) označují svůj hudební styl, ze kterého jsem měl i přes nepochybné mládí všech muzikantů pocit jakéhosi návratu k hudebně rockovým kořenům, které lze vystopovat jak v anglickém pojetí garážového rocku, tak v základech amerického rocku a rock ´n´ rollu. Zvláštní životodárná kombinace, přitažlivá svým syrovým a živelným kytarovým zvukem. V případě této kapely je nepochybné, že je do jisté míry na naší scéně právě svým přístupem a uchopením staré anglo-americké rockové hudby ojedinělá. Není v této souvislosti bez zajímavosti, že na jejich třetím CD nosiči pojmenovaném „Youngblood“, kapela spolupracovala s americkým producentem Bjornem Thorsrudem, který odvedl práci na albech takových kapel jako např. Whitesnake, Monster Magnet nebo Smashing Pumpkins.

Než se na hlavní scéně Budvar Stage připravila chilská trojice death metalistů, kteří si říkají THORNFIRE, odskočil jsem si k vedlejšímu pódiu k provedení takové malé sondy k tomu, zda se u speed metalově epické kapely SALAMANDRA, jejíž kariéru vzhledem ke svému hudebnímu vkusu nesleduji, něco nezměnilo. Vydržel jsem intro a nějakou úvodní skladbu a s konstatováním, že je vše při starém, jsem raději zase svižným krokem odešel k hlavní scéně.

Již avizovaní THORNFIRE ze Santiaga se s tím vážně nemazlili. Death metal jako řemen, ale žádná stará dobrá death metalová škola, spíše moderní rychlé pojetí s protikřesťanskou tématikou a tím vším kolem, co s takovými texty a názory souvisí. Dobré, ale na kapele je snad nejzajímavější její původ, který opět potvrdil, že kapely z Jižní Ameriky se povětšinou zaměřují na tento žánr. Nicméně si přiznejme, že takových kapel je nepřeberné množství a s tímto stylem se už asi nelze nějak významně prosadit. Možná na lokální chilské undergroundové scéně, ale to je tak vše, co lze zřejmě očekávat.

Vystoupení extremních THORNFIRE jsem dělil s vystoupením rockových aristokratů BLUE EFFECT & RADIM HLADÍK. Už vážně nevím, co bych o této výborné kapele v čele s Radimem Hladíkem, napsal nového. Jejich vystoupení pro ty, kteří mají rádi vytříbený rockový vkus těchto muzikantů (Radim Hladík, Honza Křížek, Wojttech a Václav Zima), prezentovaný např. v perlách typu „Ej, padá, padá rosenka“, „Čajovna“ nebo „Rejdit“, je vždy silným zážitkem, o čemž svědčila i velká účast publika.

Další na řadě byla chebská death metalová smršť PANDEMIA. Už samotné zvučení těm, kteří snad ještě neměli možnost na vlastní ušiska kapelu zažít, dalo vědět, co se bude v následujících 50 minutách dít. Kopáky Pavla Kouby měly neskutečně vražedný, ale přitom dynamický zvuk, který trhal vnitřnosti. Měl jsem dojem, že tak nazvučené bicí neměl nikdo jiný. Pandemičtí se hned na úvod uvedli dvěma novými skladbami (po koncertu mi to za rachotu kapely Crashdiet Pavel Kouba potvrdil, ale pokud se mýlím, že byly dvě, tak se klukům z kapely omlouvám). Z těchto novinek, které pro mě byly premiérou, jsem měl pocit, že PANDEMIA po období zatím posledního death-thrash metalového alba „Feet Of Anger“ zase přitvrdila, ale jak jsem už léta u této kapely zvyklý, nemělo to chybu. Kapele to vážně skvěle šlape. Už proto mě mrzelo, že jsem nemohl zůstat do konce, protože na hlavní scéně se chystal gothic rock v podobě XIII. STOLETÍ a to jsem si nemohl nechat ujít. Nejen z důvodu, že mám tuto kapelu hodně rád, ale i proto, že jejich vystoupení v ČR je jako pomyslného šafránu a já jsem dosud neměl tu čest. Byť jsem tedy nebyl přítomen do konce, vůbec nepochybuji, že PANDEMIA každého zadupala do země.

Úvodním kouskem „Fatherland“ kapela XIII. STOLETÍ ve složení Petr Štěpán (zpěv, kytara), Mirek Paleček (baskytara), Kateřina Kameníková (klávesy) a Pavel Štěpán (bicí) zahájila koncert se svou typicky potemnělou, ale zároveň s povznášející mrazivou atmosférou, tolik charakteristickou pro její gothic rock. Výborný zvuk kapely a výkon všech muzikantů v čele s charismatickým Petrem Štěpánem o to více dal postupně vyniknout skladbám jako např. „Nevěsta temnot“, „Justina“, „Elizabeth“, „Kabarette Voltaire“, „Nosferatu Is Dead“ a skvělé, avšak v případě tohoto koncertu bohužel závěrečné „Karneval“. Nemůže být vůbec pochyb o tom, že XIII. STOLETÍ patřilo k naprostým hudebním vrcholům letošního Basinfirefestu a nezbývá než doufat, že tuto jedničku české gothic rockové scény na dalších ročnících tohoto festivalu ještě uslyšíme. Osobně bych se za to přimlouval.

Necelých dvacet minut jsem sledoval vystoupení německých DEBAUCHERY, v jejichž výsledném extrémně tvrdém výrazu jsem našel vše, co si metalový posluchač, rochnící se v odnožích death-groove-brutal-metalu, může přát. O kapele jsem se dočetl, že je velmi skromně (zřejmě jen v Německu) označována jako Germany´s Next Death Metal. Může být, nevím, protože těch dvacet minut, co jsem kapele věnoval, mi nestačilo k tomu, abych si udělal jasný názor.

Vystoupení DEBAUCHERY jsem zkrátil z důvodu, že na druhé scéně vystupovala stockholmská čtveřice CRASHDIET, která je už od pohledu na její jednotlivé muzikanty ovlivněna glam rockovou americkou scénou z doby osmdesátých a devadesátých let minulého století (např. Mötley Crüe či Hanoi Rocks). Nebylo tedy pochyb, že CRASHDIET, kteří jsou na scéně již více než deset let, na posluchače vyrukují s léty prověřeným glam rockem. Ačkoliv se mi americké glam rockové (metalové) kapely líbí víc než obdobné evropské kapely, vystoupení těchto Švédů bylo velmi dobré a bavilo mě.

Dánští MERCENARY, produkující kombinaci power, thrash a lehčího death metalu, to mazali opravdu svižně a jistě. Jednotlivé kusy měly v intencích naznačených žánrů spád a tato typická evropská a již léty osvědčená moderna mě vcelku zaujala.

Na řadě byl další dopředu očekávaný vrchol tohoto ročníku v podobě vystoupení německé legendy DESTRUCTION, která zahrála již na vůbec prvním ročníku Basinfirefestu. Kapela na metalové scéně působí již neuvěřitelných třicet let a dlouhodobě patří k evropské špičce metalového žánru. O tomto závěru mě živě přesvědčila právě letos, neboť v mém případě to bylo první setkání s tímto neuvěřitelně nadupaným triem, v čele s jeho lídrem Marcelem 'Schmierem' Schirmerem. Podle mého názoru DESTRUCTION za svůj celoživotní úspěch vděčí především své hudební živelnosti a dravosti, se kterou tvoří svůj materiál a který má po celé dekády svůj jasný hudební rukopis. Bylo to znát i z tohoto koncertu, kdy nás kapela ve vymezeném čase provedla svojí částečnou historií a v podstatě (možná nepatrně kromě materiálu obsaženého na studiovém albu „Infernal Overkill“) nebyl znát rozdíl v časovém údobí, kdy postupně servírované kusy vznikaly. U mě při jejich koncertu zapracovala i nostalgie v podobě vzpomínek na doby minulé, kdy jsem z audio kazet drtil již jejich zmiňované album „Infernal Overkill“. DESTRUCTION je kapela podle mého gusta. Pekelná destrukce, žádný kompromis. Po jejich výkonu nebylo pochyb o tom, že se stali dalším vrcholem letošního Basinfirefestu.

Na hlavní scéně jako poslední vystoupili francouzští SMASH HIT COMBO, kteří patří k představitelům evropské rap coreové scény. Českému publiku nejsou kapelou neznámou, protože již v minulých letech na našich festivalech vystupovali. Podle toho, co předvedli, lze předpokládat, že na této scéně musí patřit k hlavním a úspěšným představitelům. Neskutečné nasazení a pohyb všech muzikantů mi ze začátku dělal pomalu problém je spočítat, natož aby mohl můj kolega pořídit nějakou kompletní fotografii celé kapely. Proto i s odstupem doby, která uplynula od konce tohoto ročníku festivalu (z našich fotografií se to zjistit nedalo), si přesně nepamatuji, kolik muzikantů na scéně pobíhalo, ale asi nebudu daleko od pravdy, když jejich počet odhadnu na osm. Jízda to tedy byla, měl jsem díky ní i problém nějak pobrat, co se to za na mě vlastně valí. Jen s velkým úsilím jsem dospěl k závěru, že také slyším rap nebo hip-hop zahalený do kovového hávu.



Neděle 1.7.2012
(Večer kanibalů)


Legenda českého metalu MERLIN & DAN HORYNA nemůže snad nikoho zklamat. Nebylo tomu jinak ani na tomto ročníku a hity jako „Tibet” nebo „Nevada” v podání nestora Dana Horyny udělaly z jejich vystoupení příjemnou a pohodovou záležitost. Škoda jen, že publikum se sešlo v tak malém počtu.

Na následující KURTIZÁNY Z 25. AVENUE v čele s Tomášem Varteckým jsem se vcelku těšil, protože v posledních letech jsem tak nějak o této rockové kapele ztratil přehled, a proto jsem si vcelku vychutnal jejich pecky jako „Maso“, „Chemie“ nebo „Tesla“. Fajn zážitek pro pohodové nedělní odpoledne.

Vystoupení kurtizán se krylo s vystoupením velmi oblíbených ALKEHOL, což mi však vůbec nevadilo, neboť k příznivcům této party nepatřím a nikdy jsem nepatřil. Protože jsem na jejich vystoupení nebyl, nevím jakou účast publika si kapela užila, ale ze zkušenosti z předešlých ročníků Basinfirefestu předpokládám, že velikou. To samé platilo u kapely HARLEJ, která následně nahradila alkoholem načichlou předchozí produkci.

Další německá parta WOLFCHANT předvedla mix pagan, folk a black metalu. Místy se mi zdálo, že jim kolem proběhli a v momentě zahráli Manowar. Podle očekávání je textová složka kapely zaměřena na nordickou mytologii, protikřesťanství a čert ví co dalšího. Popravdě řečeno mi jejich vystoupení přišlo poměrně tuctové a fádní, sem tam s falešným dvojitým zpěvem a ačkoliv kapele nelze upřít, že se snažila a hrála zřejmě naplno, moc mě nezaujala a nepřesvědčila.

Jednička českého metalu ARAKAIN k oslavě neuvěřitelných třiceti let svého působení připravila menu složené především ze starých a starších skladeb, které charakterizují dobu počátků existence kapely přes její další období. Samozřejmě v kolekci těchto třech dekád nemohly chybět kousky z posledních alb s Honzou Toužimským. ARAKAIN pro mě vždy byly a stále jsou sázkou na jistotu, a proto tomu nebylo jinak ani v tomto případě. Skvělý výkon, vynikající zvuk, výborně vybraný materiál, který jako vždy vygradoval v podání nesmrtelné „Apage Satanas“. Co lze v případě koncertu této legendy ještě očekávat navíc? Nic, je tam všechno. Jako vždy.

Po skončení tradičně výborného setu ARAKAIN netradičně odsunutého na druhou scénu, nastal čas na trvalý přesun k hlavní scéně, kde ještě dohrávala ALICE & DAN BÁRTA. Stihl jsem pouze poslední tři písně, ze kterých bylo patrné dobré naladění frontmana této kultovní plzeňské kapely. Přehlédnout ovšem nešlo poměrně malý zájem auditoria, které zjevně dalo přednost ARAKAIN a následnému občerstvení před vyvrcholením dne. S posledními tóny ALICE začal festivalový areál skrápět déšť. Přestože byl prvním z celého víkendu, o to byl vydatnější a vytrvalejší. Trval totiž téměř dvě hodiny.

Právě hustý déšť poznamenal vystoupení italských spolu headlinerů nedělního večera LACUNA COIL. Ti, kromě horšího počasí, které část návštěvníků zahnalo do stanů a část hůře oděných vyhnalo v průběhu jejich koncertu pryč, museli skousnout i „dárky“ od španělských fotbalistů, kteří v souběžně hraném finálovém utkání EURA 2012 nedali rossoneri šanci. Nicméně nepříznivé okolnosti neovlivnily nasazení kapely, která představila své starší hity i novinky z letos vydaného alba „Dark Adrenaline“, s nímž letos objíždějí svět. Kapela patří k současnému metalovému mainstreamu a komerčně zaujímá přední pozice v prodejnosti i v hitparádách. Je založena na populárním konceptu dvou kvalitních hlasů-ženského (podpořeného atraktivním zevnějškem Cristiny Scabbii) a mužského (v podání Andrea Ferra). Pro jejich hudbu jsou charakteristické jednoduché a hlavně melodické kytarové linky a jejich střídání s těžkými vokály. Kvalitně odehraný playlist rozhodně zaujal a pobavil, ale muzika nepatří svou náročností k uměleckému vrcholu metalového žánru.

Závěr festivalu obstarala legendární death metalová mordparta z Buffala (USA)-CANNIBAL CORPSE. Jejich nasazení bylo enormní, čemuž odpovídaly i pauzy, které si po každé písni kapela dávala. Zvukaři odvedli vynikající práci, riffy ostře řezaly do deštěm zdecimovaného publika, které také dodělával svým neuvěřitelným growlingem George Fisher. Texty jsou prý hororové, ovšem textům opravdu rozumět nebylo, hororově zněl samotný growling neutavitelného frontmana, který, když neřval, tak divoce točil hlavou. Vystoupení bylo zážitkem i pro ty, kdo death metalu příliš neholdují. Kapela předvedla průřez své tvorby, která vznikala po dobu téměř čtvrtstoletí a pro kterou jsou typické technicky náročnější písně, které byly nedělního večera těmito hudebními kanibaly dokonale zahrané. CANNIBAL CORPSE bezpochyby patří ke špičce daného žánru, což na letošním Basinfirefestu dokázali. Byli více než důstojným vyvrcholením dalšího podařeného ročníku tohoto populárního západočeského festivalu.

Foto: holier

Odkaz:
http://www.basinfirefest.cz


zpět
Recenze přečtena: 5277x         Autor: hankye/Petr Holub