Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14215 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15729 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
PARADISE LOST, ORPHANED LAND, SOCIETY1, SAD HARMONY

22.5.2005 Praha, Abaton



     Dvacátý druhý květen byl na zajímavé události den nesmírně bohatý. Nejen, že se uskutečnil koncert, jehož výtěžek putoval do poněkud prořídlé klokaní kapsy, která patří fotbalovému klubu Bohemians; nejen, že se horolezec Leopold Sulovský vydal se svou expedicí vstříc druhé nejvyšší hoře světa K2, ale hlavně v České republice poprvé vystoupili ORPHANED LAND. Kapela, která zatím vydala tři alba „Sahara“ (1994), „El Norra Alila“ (1996) a „Mabool“ (2004), jejíž pojítko hledejme v hudební neotřelosti a snaze vždy přijít s něčím navíc. Neobvyklým. Nepředpokládaným.

     Úvodní SAD HARMONY zvládli roli otevírající kapely na podtrženou jedničku. Ačkoliv zahájili téměř bez zvukové zkoušky. Největší hity alba „téte-á-téte“ doplnily dvě novinky „The Unclean“ a „It Used To Be A Way“, ze kterých bylo patrné, že čtveřice stále více směřuje k zřetelnému kytarovému vyznění. Výbojné riffy sice neztratily tolik typickou ostrost, ale ubylo hrubé síly a převládala jasnost. Tato líbivost ovšem nezněla falešně či vypočítavě, což dává tušit, že se na připravovaném počinu nadějeme velkých věcí… Také početné publikum set náležitě ocenilo. Za vše mluvil fakt, že Matti Svatizky (kytarista ORPHANED LAND) si při poslechu „Saďáků“ podupával do rytmu a s nefalšovanou radostí vítal každý nabízený song. Jev zřídka vídaný.

     Show, která místy postrádala soudnost, se jmenovala SOCIETY1. Hlavním bodem programu byla exhibice jednotlivých členů, zatímco muzika se považovala za druhotnou. I když pravda je, že po hudební stránce se člověk nenudil, protože kombinace valivého doom metalu a hutného hard coru z alba „The Sound That Ends Creation“ občas doletěla na docela psychodelické prostranství, ve kterém se mohlo leccos podnikat. Jenže polepené bradavky náplastí ve tvaru kříže, strkání mikrofonu do pusy, vyplazování jazyků, vyhrožování a nadávání fanouškům už dnes patří spíše do oddělení laciných rekvizit v muzeu hudebních dějin. „Brekeke metal“ amerických tvrdolínů tak připomínal ambicemi naplněno těleso vytlačované na povrch vlastním sebevědomím, ale okamžitě dolů shazované nudným podáním.



foto: SOCIETY 1

     Podobně jako dvě předchozí formace se rovněž ORPHANED LAND museli vyrovnat s menším prostorem k pódiové prezentaci. To znamená, že skupina zaujala takové postavení, ze kterého vyplynulo, že mnohem větší pozornost se soustředila na její levou část (z pohledu diváka), kde rozložil klávesy Eden Rabin, s kytarou manévroval Yossi Sassi a v roli pěveckého hypnotizéra a šamana v jedné osobě působil Kobi Farhi. Stranou a trochu „mimo dění“ se pohybovali basák Uri Zelcha, Matti Svatizky a bubeník Avi Diamond. Ovšem hned prvotní sugestivně orientální vichřice „Ocean Land“ jasně dokumentovala, že ani toto rozdělení neubralo sextetu na přesvědčivosti a kompaktnosti, protože pomyslné propojení s publikem zafungovalo okamžitě. Druhá v pořadí přišla na řadu „El Meod Na'ala“ z alba „El Norra Alila“, čímž ORPHANED LAND jasně poukázali na to, že nechtějí být spojování pouze s komerčně nejúspěšnějším a mediálně nejznámějším albem „Mabool“ a že si váží každé své etapy. Chvályhodné. Frontman Kobi Farhi nehrál okázalé divadlo a přesto by za umělecký dojem získal ty největší známky. Z jeho tváře se daly vyčíst soustředěnosti i okamžiky absolutního uvolnění, ale hlavně stoprocentní zaujetí. A určitě byl s kolegy pyšný, když se mezi fanoušky zavlnila izraelská vlajka. Skladby sice nezněly tak cizelérsky a vypreparovaně, ale jakmile nastoupila poutavá „Norra El Norra“, rozezpíval se sál natolik, až se člověk divil, komu stálo za to naučit se hebrejsky text. Snad jen Yossiho potítka od firmy Nike ostře kontrastovala s navštívenkou z východního světa… Čas se stával nepodstatný… Až do chvíle, kdy byla ohlášena poslední píseň „Seasons Unite“. Kdekdo si přál a vyžadoval přídavek, ale když Eden sbalil počítač, na kterém pouštěl předtočené motivy evokující arabskou kulturu, bylo zřejmé, že nastal konec. Následovaly jen mnoha výmluvné úsměvy a krčení ramen, které by se dalo přeložit jako „my by jsme ještě moc rádi hráli, ale nejde to.“ Jedna věc je jistá, tato cesta nekončí…



foto: ORPHANED LAND

     Poté asi šest set návštěvníků čekalo na PARADISE LOST. Ti do naší vlasti jezdí poměrně často. Nick Holmes a jeho kumpanie se asi nikdy nestane divoce rejdící pódiovou kapelou, ale tentokrát z jejich setu čišelo větší odhodlání a zaujetí než nuda, kterou nabídli před dvěmi lety na Summer Breeze. Jenže ani to nestačilo. PARADISE LOST občas vypadali jako vyhasínající sopka, která doutnala jen z povinnosti. Participování na skladbách z alb „Believe In Nothing“, „Symbol Of Life“ a „Paradise Lost“ nelze mít za zlé, ale když z nich žádná výrazně nevynikala, proměnila se rázem gotická melancholie na mdlou rozplizlost. Lepší dramaturgie by mnohé zachránila. Útroby bývalého továrního komplexu sice vytvářely stylové kulisy, ale toho chladu až nebezpečně přibývalo. A nešlo o mrazení v zádech z důvodu pozitivních vibrací. Starší tvorba byla tím pádem odsunuta do pozadí. Připomenutí metalových časů se tedy neslo pouze ve znamení „Hallowed Land“, „Forever Failure“, „First Time“ či „As I Die“. Nicméně jejich realizace si s dokonalostí příliš netykala. Jakoby se ten ráj pomalu ztrácel, a jaká to dříve byla krása a vzrušení… Možná podobný názor zastávali také jedinci, kteří místo sledování britských vyslanců raději žhavili telefonní dráty a zjišťovali, jak dopadla jistá (ne)hudební soutěž na jisté pofiderní televizní stanici…



foto: PARADISE LOST

Odkazy:
http://sh.redblack.cz
http://www.society1.net
http://www.orphaned-land.com
http://www.paradiselost.co.uk


zpět
Recenze přečtena: 3189x         Autor: Petr Bidzinski