Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14214 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15729 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14667 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
METAL CAMP Festival 2006 - HELL OVER PARADISE part III.

21.7. - 23.7.2006 Tolmin – SLOVINSKO



     Koncem července proběhl ve slovinském městečku Tolmin již třetí ročník festivalu Metal Camp. O kvalitách tohoto festu se mnoho doneslo i k našim uším a tak se letos mohlo malebné místečko uprostřed Julských Alp těšit na návštěvu našeho redakčního komanda….

Den první – pátek 21.7.2006

     Je 0.30h.,já rozmrzele opouštím pelech, abych pobral potřebné, předem připravené věci, trošku se před cestou nasytil a mohl cca za půl hoďky zvonit u dveří Valdova baráčku. Nečekáme na nic, nakládáme vše do jeho automobilu z Mladé Boleslavi a vyrážíme směrem hraniční přechod Mikulov. Menší pauzička na benzínce, kupujeme dálniční známku a již svištíme dál do Rakous. Silnice je bez aut, což se nám líbí. Po zpomalení v hlavním městě jižních sousedů a nalezení správného směru dále, již opět rychlostí blesku míříme na Graz, kde opět zastavujeme na načerpání sil. Po otevření kufru našeho vozu a vyndání jednoho piva pro mě a energetického drinku pro řidiče výpravy, odkudsi z mlází vyhoupne pět rakouských adolescentů v notně podroušeném stavu (zjevně podle obleku opustili před časem techno párty) a začali s námi komunikovat. Jelikož se nám konverzace o všem a zároveň o ničem celkem líbila, věnovali jsme jim několik piv z našich zásob, vyslechli děkovné chvalozpěvy na kvalitu českých piv a jedeme dále. Ale zkraťme to. Po čase je tu městečko Villach. Kousek za ním vstupujeme na území „špaget“, kde nás nečekaně zbrzdil na hraničním přelezu do Slovinska, namistrovaný a „těžkou“ prací znuděný pohraničník, který po zjištění cíle (že by znal metalový festival?) naší cesty, vyslovuje jediná dvě anglická slovíčka, která zjevně uměl – „door open“ a my musíme vyházet celý obsah kufru a podebatovat s ním o tom, zda tolik piv opravdu ve dvou vypijeme. Naštěstí si vzpomněl, že kdysi byl v Praze a že se mu tam líbilo, tak nás suverénním gestem pouští dále. Nevěřil bych,že se to může ještě dnes v EU stát? To soused jen mávne rukou a jsme konečně ve Slovinsku.
     Je cca něco kolem půl osmé ráno, tak jsme svědky nádherného východu slunce nad krásnými horami a následného, nervy drásajícího (a hlavně brzdové destičky téměř zničujícího) sjezdu do údolí. Po menším bloudění nacházíme správný směr a už opět svištíme co to dá. Cíl naší cesty se přesně v 9.30 objevuje před námi a oba téměř nemluvíme, jen Valda ze sebe vysouká větu : „Do pr…e, tak i kdyby všechny kapely stály za ho..o, ten výlet by stál za to. A opravdu, představte si zarostlé kopce různých velikostí, skály, modré nebe, řeky a uprostřed v údolí Tolmin. Fakt bomba.
      Celkem nás po vjezdu do města zaráží nebývalý klid a my dostáváme strach, zda jsme opravdu tam kde se koná metalový festival. Po chvíli zjišťujeme, že asi jo, protože se před naším autem zničehonic objeví banda černě oděných postaviček a po zaregistrování mého trička Bathory, okamžitě zvedají ruky a vytváří ten známý metalový pozdrav, kterému rozumí všichni. Navigují nás na správné místo a po několika stech metrech jsme opravdu dorazili do centra města, kde se to už začalo podobat tomu, na co jsme čekali.



Foto: kemp Whiplashe

     Po nezbytné akreditaci a rozbalení tábora v kempu pro novináře, dáváme okamžitě dva exáče z našich zásob (pěkně studené z ledničky, přišly v tom pařáku vhod) a jelikož je do zahájení festu ještě nějakých pár hodin čas, mizíme do centra směnit euro chechtáky na slovinskou tvrdou měnu (což bylo nakonec zbytečné, platit se dalo všude eury, ale to my ještě v tu chvíli nevíme). Na pěkně upraveném náměstíčku sedáme na zahrádku pod slunečník a dáváme poctivý točený škopek, opěvujeme chuť místního moku a krásu nádherných, ale opravdu nádherných místních děvčat! Z debaty o tom, jestli servírka má tanga, nebo ne, nás vyruší banda švédů, kteří přisedají a ptají se odkud přicházíme. Po zjištění co jsme zač, okamžitě k našemu údivu vychrlí jména kapel jako Torr, Root, Debustrol, Kryptor nebo Master´s Hammer a my víme, že máme první spřízněné duše (což se potom také ještě značně potvrdilo během dalších hodin, hlavně po skončení koncertu a následné after party…). Kluci jsou tady již po třetí a jeli ze severu až sem vlakem, jen kvůli švédským bandám Amon Amarth, Hypocrisy, Soilwork, což tedy smekám před takovými fans.



Foto: Hlavní scéna před vypuknutím festu

     Následuje vzájemná dohoda, že omrkneme festivalový areál a přilehlé prostory.tj. cesta pěšky nějakých 15minut do zalesněného hájku kousek za městem, 200m. od našeho kempu. Ještě sice nic nehraje, je teprve 12 hodin a oficiální začátek je za dvě hodinky, ale to nám nevadí. Po vstupu do areálu zjišťujeme, kde se nachází hlavní pódium a kde jest plácek pro ostatní, řekněme ne tolik známe bandy, tady zvaný „Talent Forum Stage“. Je nám okamžitě divné, proč se po areálu prochází mnoho lidí jen v plavkách, tak tajně sledujeme dvě černovlasé Slovinky, až po cca 300 metrech docházíme k něčemu, co jsme tady nečekali – čisťounká horská říčka a dlouhá čistá pláž, kde lidi trávili čas před začátkem festu, ale vlastně i během něho. Začíná se nám tu moc líbit a to jsme ještě neslyšeli ani notu. Valíme tedy do auta pro plavky a zbytek času do zahájení trávíme zde…



Foto: příznivkyně Dimmu Borgir



Foto: příjemné osvěžení v řece Soči

     Z nádherné odpočinkové letargie nás vytrhnou až první tóny ozývající se z Talent stage, tak rychle balíme plavky, převlíkáme se a jdeme hodit oko na první skupinu.
     Po příchodu na místo zjišťujeme že, první měli hrát rakušáci Alphawolf, ale prý se zranil jejich kytarista, tak na place hraje chorvatská čtveřice Stimulans a jejich vcelku pohodový heavy metal nás na hodnou chvíli zaměstnal na tomto místě.



Foto: Talent Forum Stage

     Hned po nich nastupuje banda True, nezní to špatně, ale jelikož se hraje již na hlavním podiu a tam dohrává skupina Scaffold (kterou jsme promeškali, ale to nám ani nevadilo) a po nich nastupují Poláci Decapitated, a ti se nám na Cdčkách dost líbí, tak se přesouváme tam a čekáme co chlapci předvedou. Oba se shodujeme, že vznikl jeden problém, a to ,že se nám líbí z 90%stejné skupiny, takže varianta být každý u jednoho podia a pak se průběžně měnit padá. Nu což počítali jsme s tím , že vše asi neuvidíme. To jinak na festech holt nejde! Nyní už ale k Decapitated, kteří tady propagují své poslední album „Organic Hallucinosis“, což je death metalová jízda jak prase! A opravdu tito borci nás v žádném případě nezklamali. Na živo jsou snad ještě přesvědčivější než na albech. Doporučuju všem příznivcům deathu…fakt dost dobrá mladá banda! Vader mají dobré učedníky!
     Jon Oliva´s Pain nastupují po polské smršti a protože Valda tuhle bandu vůbec neposlouchá a mě jejich poslední věci také moc nezaujaly (starý dobrý Savatage..ach jo), mizíme tedy vedle, na německou pětici Xenesthis, kterou znám z jejich dema „ Straight to Infinity“. Dobrý progresivní dark metal. Obou se nám to líbí, mě asi více muzika, tvrději zaměřenému kolegovi asi možná více pěkná zpěvačka. Solidní výkon.
     Následuje chvilka pauzy u stánků s tekutinami, pizzou a my již víme že celý zbytek dne strávíme na hlavním podiu – protože to hlavní pro nás se bude dít tam. Takže jdeme na to: první bandou, na kterou jsem se ten den těšil strašně moc jsou amíci Nevermore – kdo by je neznal? U mě je tahle skupina oblíbená od samých začátků, ještě vlastně z dob kdy žili předchůdci dnešních power metalistů –Sanctuary vzpomene si dnes ještě někdo na jejich dvě geniální desky?? Blonďatý Warel Dane za mikrofonem a jeho kumpáni to rozbalili cca kolem půl osmé a já jsem byl spokojen, že konečně svoji oblíbenou partičku vidím živě! Nejvíce se hrálo z posledního alba „This Godless…“, který je úžasný a neskutečně silný! Trošku mě zamrzelo, že zaznělo málo skladem z „Politics of Ecstasy“( mám asi nejraděj), ale i tak jejich dunivý power vháněl lidem husí kůži na tělo! Super.
     Následovat měli Arch Enemy s blonďatou Angelou za mikrofonem, ale právě z důvodů její indispozice tahle skupina vystoupení odřekla. Zklamání č.1! Jsme naštvaní a smutek zapíjíme slovinským pivem značky Union (jo víte jak se řekne slovinsky kelímek? No KOZAREC přece,čemuž se smějeme snad 20minut a o té doby jinak pivu neřekneme než takto), které nás oba překvapilo svojí výbornou chutí a hned letíme zpět. Již jsme v zákulisí spatřili Petera Tägtgrena a to znamená jen a pouze jediné – Hypocrisy! Oba jsme tyto borečky spatřili před lety v Brně a nadšením a slovy chvály jsme tehdy nešetřili, tudíž jsme zvědaví! Areál je už nyní také zaplněn k prasknutí a může se začít hrát. Na začátek „Warpath“ z alba „Virus“ a oba jsme začali pěkně třepat našimi skoro holými lebkami! Ano tak tohle můžeme! Dobrý zvuk hned od počátku a Švédové chrlí jednu pecku za druhou! Nějak v tom kalupu můj mozek zapomněl zaznamenávat názvy jednotlivých písní, ale co, proč vlastně? Dobrý set, ale neodpustíme si rýpnutí – v Brně se nám Peter a spol zamlouvali více. Tady nám to přišlo takové jakoby malilinko, ale opravdu malilinko odbyté…ale jinak dobré.





Foto: Hypocrisy

     Večer byl jasně ve znamení kapel ze severu Evropy (to taky dokazovala spousta švédských vlajek) – další panáčci si říkají Amon Amarth a my ještě před vystoupením setkáváme ze zpěvákem Johanem, což je dost perfektní týpek. Já sice moc velkou postavou neoplývám, ale Valda je přece jen o něco vyšší a ještě celkem „korba“, ale když jsme si stoupli vedle něho, tak jsme si fakt připadali jak trpaslíci.Musím říci, že poprvé v životě mě držel kolem ramen svojí děsně velkou tlapou vikingský válečník. Po jeho ujištění, že české pivo je nejlepší na světe (no ono to je také na jeho pěkné postavě vidět, a dokonce měl za pasem velký kravský roh a v něm co jiného než pivo..super) a dalších pár větách se loučíme a jdeme všichni na věc. On nám něco zazpívat a my se na něho podívat.Co říci k Amon Amarth? Jejich epické, temné a silné mytologické příběhy a vikingské hymny jsou tím pravým pro naše metalové duše. Dovolím si tvrdit, že tito chlapci nejsou JAKO Vikingové, oni JSOU Vikingové! To mi věřte! Geniální a bezchybné vystoupení seveřanů nadchlo určitě všechny lidičky a bylo to znát na jejich reakcích na jednotlivé písně!



Foto: Amon Amarth

     Posledními účinkujícími zde byli také švédové – Deathstars, pocházející ze Stockholmu a ti jsou mým tipem pro Vás. Mají na kontě zatím jen dvě alba, ale příznivci temně goticko-elektro-industriálně-metalového nářezu, jsou na správné adrese. Zvláště hodně povedené letošní album „Termination Blues“ je důkazem kvalit souboru! Musím zas a znova vyseknout poklonu, protože také nemělo chybu. Nářez jak prase, i když trošičku jiný, než co předvedli Amon Amarth či Hypocrisy. Velmi sympatický mi byl hlavně zpěvák Whiplasher, jehož jméno dávalo jasně znát, jakýže magazín čte po nocích nejraděj…hahaha Jejich vystoupení ovšem cca 3písně před koncem opouštíme a směřujeme měsícem osvícenou horskou silničkou do našeho kempu, kde máme domluvenou „družbu“ s výše zmíněnými švédskými fans a pěti Francouzi z Pařížského magazínu…sakra jméno mi vypadlo, ale na jejich fotografku nelze zapomenout a na mezinárodní výměnu názorů také ne! První den je tedy za námi a my zhruba někdy mezi třetí (či čtvrtou???) ráno uleháme do našeho stanu s velmi pozitivními dojmy z celého dne k spánku….
     Nejlepší jednoznačně Amon Amarth!

Den druhý – sobota 22.7. 2006

     Druhý festivalový den pro nás začíná hodně brzkým probuzením, tak někdy kolem osmé ranní už se ve stanu z důvodu hrozného tepla nedalo vydržet, tak jsme si ustlali ve stínu auta, ale zalomit se již nezdařilo. Po snídani tedy vyrážíme na pláž k řece, kde trávíme celé dopoledne opalováním, klábosením s různými lidičkami a sem tam nějakými tekutinami a poživatinami.



Foto: mladý slovinský metalista s rodiči

     Po obědě jdeme na menší scénu, kde se již začíná opět hrát. Zrovna hraje německá thrash metalová banda Ars Moriendi a oběma se nám jejich těžkotonážní „trešík“ líbí. Rakušáci Eventide se pro změnu líbili jen mě, na kolegu prý moc měkkě, hahaha..no je pravda, že muzika této pětice nebyla kdovíjak nářezová, ale fůze klasického rocku a metalu sklidila pozitivní ohlasy i u publika. Ze stejné země jako předchůdci jsou i Goddamned X, z jejich nástrojů se vycházely velmi povedené death metalové věcičky, takže jsme nestihli na hlavním pódiu nástup švýcarských Excelsis, kteří byli hodně podporováni svým publikem, ovšem jejich heroic powerhelvetic folk metal, jak se označují sami, nás moc nenadchl, tak se vracíme v polovině jejich setu na Goddamned X. Hutná agresivní thrash metalová muzika německých Low-Chi také byla dobrá, tak jsme vydrželi na jejich vystoupení a i následující Sepsis, drhnoucí metal ve stylu Judas Priest či Iron Maiden nás na tomto místě tak zdržel, že jsme úplně prošvihli oblíbence One Man Army na hlavním, což nás dost naštvalo!!! Jdeme se uspokojit tedy jedním hamburgerem a dvěma kozarcy a chvátáme zpět, kde si svá fidlátka v tom otřesném vedru vybalují další seveřani, kteří nás svými posledními věcmi také potěšili, že už si je nemíníme nechat ujít – ano Heaven Shall Burn jsou tou kapelou. Očekávání skvělého vystoupení se splnilo, celá pětice šlapala jak hodinky a melodická deathová jízda nás vrhla do kotle, kde chvílemi šlo skoro o život? prostě peklo! Nejvíce se mi líbil zpěvákův nervní až psychopatický projev a neustále pobíhání ze strany na stranu, což dávalo jejich vystoupení ty pravé grády! Psycho!



Foto: Heaven Shall Burn

     Po změně pódia nastupují pánové Evergrey. Na ty jsem se těšil strašně moc, jejich materiál je vždy zárukou dobrého metalu, novinka „Monday Morning Apokalypse“ je toho důkazem a kvalitu těchto Švédů jsme si okamžitě ověřili v praxi. Výborná muzika, výborní muzikanti. Tento festival byl zatím z velké míry ve znamení skandinávských souborů a to ještě nebyl konec! Se svým vymakaným melodickým metalem s vlivy blacku/deathu??? a severského folku mě totálně odvařili finští Wintersun. Do té doby jsem s nimi neměl čest, ale tohle jsem nečekal. Po příjezdu domů jsem si sehnal jejich prvotinu „Wintersun“ a už se těším na novinku, kterou chlapci v těchto dnech dotočili! Doporučuju, výborná muzika!
     Soilwork. Je třeba něco více říkat k této bandě, pro „změnu“ také ze severu Evropy? Asi těžko. Opět se ocitáme v kotli a čumíme na tyto maníky doslova s otevřenou hubou. Oba se opět utvrzujeme v tom, že co skupina z výše zmíněné části našeho kontinentu, to geniální jízda! Soilwork jsou pro mě srdcovou záležitostí, hlavně po posledním albu. O to více potěšilo setkání s těmito mládežníky – hlavně basák Ola s nádherným příjmením Flink je šoumen a pohodový maník k pohledání. Opět nám nezbývá, něž hodnotit známkou výbornou!



Foto: Soilwork

     Jelikož se trošku déle přestavovalo podium pro My Dying Bride, jdeme se kouknout vedle. Tam hrají zrovinka Caliban a je zase co poslouchat. Některé skupiny hrající na menším pódiu by si možná zasloužili prostor na hlavním. Tato mladá pětice z Německa je toho příkladem. Melodický thrash jak víno! No a protože Valda My Dying Bride nemá v lásce, zůstává zde ještě na thrash/death?metalisty Hatred a The Past Alive drhnoucí cosi jako power metal (prý dobrý) a já odcházím na své smutné anglické miláčky. Ač nerad, ale musím přiznat, že s příchodem Aarona a spol. přišlo zklamání č.2. Miluji jejich hudbu, těšil jsem se na jejich vystoupení, ale po skončení jsem se přistihl u toho, že jsem vlastně celý koncert vnímal jen jakože tam jsem, ale žádné vzrušení či pozitivní vibrace jsem nezaznamenal. Hudebně bylo vše v pořádku, ale něco mi tam fakt chybělo. Potom jsem mluvil s pár lidmi z publika i z novinářské obce a vlastně hodně jich mělo podobný pocit. Mým názorem dokonce je, že MDB nejsou moc festivalová skupina…spíše bych je čekal v nějakém temném klubu a ne v sluncem rozpáleném kotli potícího se několika tisícového davu. Fakticky se mi to těžce říká, ale MDB mě živě nenadchli! Snad mi to prominou.



Foto: My Dying Bride

     Setkávám se svým kolegou a předchozí smutek řešíme opět jedním „kozarcem“ a sledováním death/gringové(spíše více grandové) sebranky Vulvathrone. Tak ovšem takovýto prasopal bych od Slovinců nečekal! Ač moc nevyhledávaje tento styl, nebylo to špatné (že by kozarec zapůsobil?).
     Blížila se ovšem hodina H a sní vystoupení praotců thrash metalu Testament, dáváme poslední tekutinu a jdeme zpět na „hlavas“. Cestou jen tak náhodou potkáváme opřené o svůj tour bus a vychutnávající čas před svým vystoupením, Chucka, Alexe a Grega, což okamžitě využíváme k vzájemnému pokecu. Zvláště Chuck byl pro nás nadmíru pohodovým a sympatickým společníkem. Tak tohle bylo příjemné setkání a pravé nabuzení před jejich setem. No a co říci k němu? Jedním slovem nádhera! Co může kluky kteří kdysi na jejich deskách začínali potěšit více, než vystoupení těchto veteránů skoro v původní sestavě (pouze Paul na bicí jim to „kazil“..hahahaha). A když se k tomu přidá fakt, že hráli vesměs songy z desek po „The Ritual“, tak to byla opravdu nostalgie jak prase! Jo teď si uvědomuji, že z desky „Low“ zazněla také skladbička, ale jak říkám, stěžejní byly ty starší fláky! Což jsme kvitovali s povděkem, protože já osobně desky „The Gathering“ a „Demonic“ moc nemusím. Jsem hrozně zvědavý, jaká bude novinka, která by snad měla být v této sestavě natočena. Po tom co říkali kluci, to bude asi jistý návrat, tak uvidíme. Testament nezklamali!



Foto: Chuck (Testament), Valda (Whiplash) a Alex (Testament)

     Dimmu Borgir a krutý black metalový vítr ze severu!. Shagrath a spol to pěkně rozjeli hned od začátku a ač tuhle bandu moc nesleduju, musím uznat, že to bylo od prvního až po poslední tón, velmi dobré vystoupení. Dobrá show, dobrá muzika. Byl jsem také zvědav na Hellhammera (Mayhem) za bicí soupravou a i tady se musím vyjádřit velmi kladně. Trošku mě překvapilo, kolik mladých příznivců(příznivkyň) Dimmu mají. Někdy mi připadlo dost komické koukat na mladé desetileté holčičky v podprsence Dimmu Borgir – no prostě black metal je v kurzu.Když shrnu tento druhý den, jednoznačně byli pro nás nejlepší Soilwork a Testament!



Foto: Dimmu Borgir

Den třetí - neděle 23.7. 2006

     Nastal poslední festivalový den a protože počasí bylo stále stejně pekelné (ráno v 8.55 bylo neuvěřitelných 37,5 stupňů C), tak je jasné kde jsme strávili celé dopoledne – ano, na pláži u řeky a bylo to fakt super! Čím déle jsme tu byli, tím více jsme se sžívali s okolím (super příroda, ideál na kolo, turistiku, rafty…) a také s místními lidmi.
     Přesně ve 12.30 se začíná hrát na Talent Foru, ale jelikož jsme dostali promo CD kapel vystupujících zde, a nikterak nás Evil Bards, Outcry, ani Holy Sinner nezaujali, tak se z pláže zvedáme až cca ve 14 hodin a jdeme na hlavní scénu kouknout na Mely (Rakousko) a vcelku se nám jejich dark / metal zamlouval. Na další bandu Mystic Prophecy mě Valda opouští - tenhle power metalový ansábl z Něměcka se mu totiž nelíbí a jde vedle (Nytroxyde, Darkfall se svým extrémnějším nářezem asi více). Mě Mystic Prophecy vcelku baví, ale čekal jsem trošku více (ovšem to jsem netušil, co mi připraví Edguy..).
     Švýcaři Cataract, vystoupivší po Mystic Prophecy, se svým monotónním hard core / metalem nás oba nudí, jdeme tedy něco zakousnout. Při té příležitosti zamíříme na vedlejší stage, kde drhnou Thrashcanned se svým zajímavým a kupodivu nenudícím melodickým death / thrash metalem a po jejich setu utíkáme na Gorefest, kteří už zvučí své nástroje na hlavním (zde už zůstáváme až do konce, protože zase očekáváme své oblíbence).
Výše zmínění Nizozemci to rozjeli cca kolem páté a tohle bylo další příjemné překvápko! Jejich alba jsou dobrá, hlavně poslední „La Muerte“ mi vyrazilo dech, ale co tito pohodoví maníci předvedli při vystoupení, to bylo super! Pozitivní vibrace, které všichni hráči rozdávali kolem sebe, se člověku zakously hluboko do mozku a všichni v publiku byli nadšeni jejich strhujícím vystoupením! Tak tohle jsem nečekal. Po koncertě jsme se s nimi sešli i v zákulisí a musím konstatovat, že pohotovější muzikanty jsem do té doby nepotkal! Gorefest, neměli jedinou chybičku!
     Kanaďané Kataklysm, měli po výše zmíněných opravdu co dělat, aby nenechali nadržené publikum vychladnout, ale to se nestalo. Death metalová muzika tohoto komba je sice z jiného soudku, než muzika Gorefest, ale tohle také nemělo jedinou chybičku,až tedy na mírně nepřesného a chybujícího bicmena, ale i tak to byl kule trhající masakr! Super!



Foto: Kataklysm

      Po téměř dvouhodinové death metalové smršti v holandském a kanadském podání se vše připravovalo na vystoupení speed metalových „hrdinů“ dnešních dnů – Edguy. Ještě předem musím říci, že power speed metal se mi líbí hodně, ale… do tohoto festivalu jsem celkem trpěl ten hukot kolem této kapely, přiznám některé věci se mi líbí, ale po tom co tito němečtí mladící „předvedli“ zde…no raděj mlčím….. Bijte mě, mučte mě, ale tohle nemám za potřebí – poslouchat něco tak nesmyslného,nudného a uši trhajícího jako je Edguy. Ani to nevydržíme do konce, sedáme vedle kluků z Kreator, kteří pobaveně sledují v zákulisí vystoupení krajanů. Mile cosi koutkem úst prohazuje o speed metalovém braku. Každá druhá skupina z Talent Fora by zahrála líp než tito chlapíci. Jasně řeknete si, náhoda, nesedlo jim to…atd.,ale nebylo to první jejich vystoupení, které jsem shlédl a stojím si za tím co jsem řekl – je určitě spousta lepších kapel než Edguy! Největší zklamání festivalu! Jednoznačně!
     Při poslední písni Edguy se loučíme s Kreator, kteří za chvíli budou hrát a míříme si vydobýt pozice před podiem. Jsme oba natěšeni a s námi několika tisícový dav fanoušků! Thrash metalisti z Essenu mi nějakou záhadou na koncertních pódiích unikali už pěkně dlouho, Valda je viděl před lety v Brně, ale nemohli jsme se Milleho smečky dočkat oba stejně. Je něco po deváté, vše potemnělo (Kreator mohli jako první ten den využít tmy a světel), z beden zní intro z „Pleasure to Kill“a vzápětí, vcelku nečekaně titulní píseň naopak z posledního alba „Enemy of God“ rozpoutala ty pravé thrash metalové hody! Musím jednoznačně říci, že aktuální sestava Kreatoru je tou nejlepší za poslední roky. Uřvaný Mille, precizní kytarista Sami ( z Waltari) hrající si s každým sólem do takové dokonalosti, že rozum zůstával stát, věčně po place pohybující se a bezchybný basák Christian a konečně starý dobrý (i když občas chybující) „bouchal“ Ventor nedali nikomu zapochybovat, kdo je jednička celého dne (ne – li celého festu). Zase jsme s Valdem nestačili zaregistrovat úplně všechny songy, které byly publiku servírovány, ale tuším, že kromě alba „Renewall“ a „Cause for Conflict“ se hrálo ze všech! Samozřejmě to největší peklo nastalo vždy, když se na play listu objevily starší a kultovní songy….jako třeba „Extreme Aggressions“, „Storming With Menace“, „Flag of Hate“….. „Tormentor“, kterou celá ta výborná thrashová apokalypsa skončila! Jsme mokří jako bychom stáli v té největší průtrži na světě a nechce se nám věřit, že už je konec. Vivat Mille, vivat Kreator, vivat thrash metal!



Foto: Mille Petrozza – Kreator

     Blížila se jedenáctá hodina a poslední kapela večera i celého festu na hlavním pódiu – Opeth se již chystala. Ovšem sorry - upřímně řečeno tahle skupina se nám nikdy moc nezamlouvala, tak jdeme na poslední čas okupovat vedlejší plac, kde drtí nástroje kluci z Mortifery. Vcelku příjemné, ale oba se shodujeme, že to nejlepší jsme již viděli a tak opouštíme festivalový areál, jdeme do kempu, balíme poslední věci a kolem půl jedné ranní vyrážíme na cestu k domovu. Nebudu unavovat zbytečnými kecy – cesta proběhla bez větších problémů (až na tu těžkou únavu) a cca kolem půl osmé ráno v pondělí 24.7. dorážíme do našich domovů.

     Takže naše vyprávění o letošním Metal Campu skončilo. My jsme zase vrženi do svých denních povinností, ale na krásné tři dny ve Slovinsku nikdy nezapomeneme!
Když bychom tu měli pár slovy napsat co se nám líbilo a co ne, oba jsme se shodli na několika bodech, které uvádíme níže:

Organizace festivalu – absolutně bez chyb! Co se týče veškerého zabezpečení : WC – velké množství a po celé dny absolutně čistých. Na českých festech něco nevídaného.Jídlo, pití – taktéž dostatek…. Služby pro fanoušky i novináře – super. Ač neradi, po absolvování tohoto festu se nám už žádný jiný v česku po těchto stránkách nelíbil. Máme co dohánět.

Místo festivalu – co říci k místu položenému uprostřed krásných hor a jedinečné slovinské přírody? Nic nemůže být lepšího!

Lidé – tak různorodé množství fans i novinářů se často nevidí, o to více překvapí naprostá tolerance mezi sebou a i skupinami, které se zrovna lidem moc nelíbí.

Skupiny – výborný výběr kapel, jak již bylo poznamenáno v článku, některé zklamaly, jiné tam být nemusely…ale nikdy se nejde zavděčit všem, že? Po vzájemné shodě jsme zjistili, že to u nás na celé čáře vyhrály staré dobré a osvědčené bandy – Kreator, Testament a Gorefest, následováné v těsném závěsu o něco mladšími kolegy Soilwork, Amon Amarth. Jako největší zklamání bychom označili vystoupení skupiny Edguy!

Závěrečné hodnocení festivalu Metal Camp 2006 – festival s perfektní organizací a účinkujícími – prostě VÝBORNÁ AKCE!!! Na shledanou v roce 2007!!!


zpět
Recenze přečtena: 4316x         Autor: Profa + Valda