Datum 31. 10. jsem nosil v hlavě už nějaký ten čas. A to ze dvou důvodů. Za prvé jsem velkým obdivovatelem PINK FLOYD, za druhé jsem chtěl konečně zjistit, zda-li ti Australští jsou skutečně tak dobří, jak se všude dočítám.
Koncert byl naplánován na devatenáctou hodinu, byl jsem přesvědčen, že času máme více než dost, ovšem chyba lávky, neboť již o pět minut později jsem si vychutnával intro s klokanem, kterému evidentně chyběl pigment.

Sedíce na své posteli v útulném pokoji o velikosti malé garsonky, roztáčel na svém gramofonu jednu desku za druhou. Příjemně vkusná animace na úvod, to se musí nechat. Jako první nám „albín“ přehrál legendární desku „Dark Side Of The Moon“. Na řadu tedy přišla „Speak To Me“, což mi přišlo celkem jako logický tah. Do psychadelie laděné intro, které plynule přešlo ve skladbu „Breathe“, a já jsem skutečně měl co dělat, abych udržel svá ústa zavřená – geniální! Další v pořadí byla „On The Run“ spolu s „Time“, při níž se na obří videoprojekci roztikaly budíky všeho druhu. Pomyslel jsem si: „Že bychom slyšeli drtivou většinu toho skutečně NEJ, co kdy FLOYDI nahráli?“ Ovšem onu myšlenku jsem vzápětí zavrhl. Poněvadž, uvážíme-li, kolik má na svém kontě kapela hitů, jednalo by se zcela jistě o utopii.

Nicméně koncert s přívlastkem „Greatest Hits“ nabízel posluchačům opravdu (v rámci možností) to nejlepší, na co si fandové mohli přijít. Mimo „odvrácené strany měsíce“ zazněla v ČEZ ARÉNĚ (jenž byla zaplněna nad má očekávání“) také neméně kvalitní alba:
„Animals“ a s ním song „Sheep“ doplněný o zdařilý klip. Dále pak „A Momentary Lapse of Reason“ - zastoupený skladbami „On the Turning Away“ a „Learning to Fly“. Z „Wish You were Here“ - byla k slyšení stejnojmenná skladba, dále pak „Shine on You Crazy Diamond“, „Welcome to the Machine“. Nebylo zapomenuto ani na placku „The Division Bell“ a její „High hopes“.


Samozřejmě nemohla chybět ani slavná „Zeď“ Z té zazněli vynikající, léty prověřené pecky „Another Brick in the Wall (Pt. 1, 2,)“ a famózní „Comfortably Numb“ s úžasným sólem Damiana Darlingtona, za které mu ještě teď tleskám!
Vedle precizně zvládnutých partů mistra D. Gilmoura a spol si diváci přišli také na pódiovou „show“ zahrnující lasery, vynikající projekci, či obří nafukovací prase. Jestli mělo jít o čuníka Algieho, to se asi nedozvíme, ovšem jisté je, že i tak vypadalo úchvatně.

Na nedělní večer zkrátka jen tak nezapomenu. Jsem rád, že jsem mohl být součástí něčeho tak (pro mě) jedinečného, jako byla THE AUSTRALIAN PINK FLOYD SHOW! Snad jen, pokud bych měl býti hnidopichem, je škoda, že nezazněli písně „Money“ a „Wearing the Inside Out“. Avšak, to není výtka, spíše osobní zklamání.
+/-
+
• Krásně zaplněná hala
• Sólo Emily Gervers v „The Great Gig in the Sky“

-
• Průpovídky lidí, že koncert byl sice skvělý, ale chladný.

Věnováno: Jozefu Koczoňovi