Po chladnokrevných RAMMSTAIN si na ostravskou ČEZ ARÉNU brousila zuby další kapela s neméně zvučným jménem. Co více k tomu dodat? Klišovité, avšak veskrze pravdivé motto: „Chtěli jste to nejlepší, máte to mít!“, bylo naplněno do puntíku. Co na tom, že jsou tito pardálové v letech, když evidentně stále táhnou a plní koncertní haly? O tom, jak moc v tom má prsty mediální kolotoč kolem kapely, nemusíme polemizovat. Na druhou stranu, když vidím poskakovat čtyři „blázny v makeupu“ po pódiu, napadá mě, že už to snad ani není obchodní strategie, nýbrž ryzí přesvědčení. A pokud tomu tak je, funguje to zatraceně dobře.
To, že se koncert KISS pro mě stane něčím ojedinělým, jsem zjistil již v onen den, kdy na poslední chvíli vše klaplo. Mohl jsem se tedy vydat vstříc novým zážitkům, které pro mě měly v tu chvíli takříkajíc „komiksový nádech“. Před halou se opět táhl vláček lidí s často neidentifikovatelnými obličeji.
Po úspěšném dobytí vchodu jsem se v klidu usadil pár metrů od pódia, kde mi bylo záhy naservírováno vystoupení mladičké kapely TAKING DAWN. Výborná vzpruha na začátek.
Chris Babbitt své hlasivky opravdu nešetřil, ba naopak je přiškrcoval čím dál tím víc. Troufám si říci, že jsem evidentně nebyl jediný, kdo se dobře bavil. Ovšem i přesto jsem se neubránil tomu, abych se sem tam nepodíval na čas.


Jednoznačné plus bylo, že z akademické čtvrthodinky se nestaly 2 hodiny! A proto už ve 21:00 h. jsme se všichni mohli zaposlouchat do setlistu (cca 20 songů), jenž byl okořeněn výtečným zvukem. Za tónů „Modern Day Delilah“ („Sonic Boom“) rozpoutali KISSáci v Ostravě učiněné peklo! Pódiu dominovala obří obrazovka se dvěmi menšími po stranách, (vidět tak bylo více, než dobře) spolu s obrovským světelným nápisem. Paul a spol se do toho pustili s vervou sobě vlastní. Gene Simmons svým jazykem opět dělal artistická cvičení, za něž se od publika dožadoval patřičného uznání. Člověku se mnohdy zdálo, že ten kus masa (který se stal za ta léta jakýmsi poznávacím znamením celé kapely) je snad ještě větší, než jak si jej všichni pamatujeme. Kapela byla ve formě, až na Paula, jenž měl občas problémy s hlasivkami, ale tomu, podle mě, nikdo nevěnoval větší pozornost. I ČEZ ARÉNA byla vcelku slušně zaplněna, o dobrou atmosféru tedy nemohla být nouze.
Nebyli by to však KISS, kdyby neměli pár es v rukávu! Vedle pyrotechniky byla k vidění také „levitující kytara“ Stanelyho, jeho přelet nad fans nebo Tommyho hraní na kytaru za zády. „Jo, jo Hendrix, je stále mezi námi,“ pomyslel jsem si. Pokud se jedná o Erica Singera, jeho perfektní sólo také patřičně okořenilo onen večer! Ovšem to nejkrásnější na koncertě byl setlist. Ten se skutečně povedl. Hity jako: „Black Diamond“, „Crazy,Crazy nights“, „I was made for lovin you“, „Detroit Rock City“... musely každého fanouška zaručeně chytit za srdce. Jedinou kaňkou na mém, jinak úžasném, zážitku byla komunikace. I když se KISS snažili a většinou se jim to i dařilo, (viz. Stanelyho pohrávání se jménem OSTRAVA a vůbec s celým publikem) byla zkrátka znát jazyková bariéra a někdy i bohužel neznalost textů. To však v žádném případě nemohlo překazit monstrózní pódiovou show a nasazení. KISS hráli dvě hodiny, ve kterých dokázali, že ještě zdaleka nepatří do starého železa, za což mají můj obdiv.

Věnováno: Davidu Starostkovi

videa:
http://www.youtube.com/watch?v=AuVkmifEKoo&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=FS-MnDoF3uc&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=HLvLRu5PW4U&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=gTq06t9vpMI&feature=related