Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16488 x
CALES
22.10.2006 | 13962 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13496 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13392 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13380 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34408 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14429 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14284 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14275 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13971 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17556 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17531 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15802 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14737 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
VADER, HYPNOS

12.12.-16.12.2012 Plzeň, Praha a další



PROLOG

Myslím, že není úplně špatná taktika začít tento článek pochlebováním. Pochlebováním české agentuře OBSCURE PROMOTION, která toto turné pořádala a která se postupem času vypracovala mezi významné evropské agentury. A co hlavně - těmto evropským špičkám je naprosto rovnocenná i po stránce profesionality. Jak jinak zhodnotit třeba fakt, že pro svou českou předkapelu pošle vůz i s řidičem až přímo na základnu poblíž Uherského Hradiště, pro kterou se čím dál víc ujímá název: „La Hacienda Satanica“. Ano, řidič Žlába (jinak zpěvák Brutally Deceased) sice neměl livrej, ale ta ani nebyla požadována, takže kvalita služeb byla stoprocentní. Setkání jsme v místě našeho soustředění oslavili zrzavým fešákem v PVC kabátě a s úderem půlnoci zalehli. Čekal nás náročný týden.

12.12. 2012 Plzeň, klub Pod Lampou

Datum, jenž mnoho fatalistů asi nenechávalo v klidu, s námi naopak nedělalo vůbec nic. Ráno jsme se spořádaně sbalili, posnídali a vyrazili skoro 400 km směr Plzeň. To vše s malým mezipřistáním na pražské základně Obscure, kde jsme doplnili proviant a vyměnili menší VW Caravella za parník VW Crafter. Posádku doplnil Sud, k večeru i boss Tomáš Fiala. Příjezd ke klubu pod Lampou působil lehce neesteticky. Na rohu ulice postávala skupinka lidí se psy, jimž bych hlídání své kytary rozhodně nesvěřil. Krátce nato jsme pochopili, ve stejné budově jako klub Pod lampou sídlí i Centrum protidrogové prevence. Soudě podle pohledu na výše uvedenou mládež musím konstatovat, že toto středisko bohužel čeká ještě spousta práce. Nicméně, vytahali jsme svoje věci z auta a čekali na příjezd polské „Costa Concordie“. Patrový tourbus s velkým přívěsem se objevil asi za hodinu a já jen žasnul, jak řidič dokázal manévrovat, aby posléze zaparkoval na milimetr přesně takřka na pětníku. Medalie za odhad! Z busu se začali trousit lidé, které jsem neznal a kteří v první řadě chtěli, aby se z přívěsu vytahala spousta velkých a těžkých boxů s aparaturou, jimž vévodilo asi 200 kilové monstrum s nápisem „Big mama“. Ufff, samozřejmě se do klubu jde po schodech a nejbližší výtah je nejspíše až o pár bloků dál v supermarketu. Slušná šichta, která nás potom čekala každý další den, vždy přesně ve 13:00. Po další hodině jsem se konečně dočkal, útroby autobusu vyvrhly ikonu světového death metalu, Sturmbahnfuhrera Petera Wiwczakra, leadera VADER, který s trochou nadsázky vypadal, jakoby se vrátil z bitvy v Ardenách, nicméně dokonalý do posledního zastřiženého vousu. Peter je totiž (stejně jako například Morgan z Marduk) maniak do 2.světové války a všech souvisejících rekvizit, včetně obsahu šatníku. V minulosti jsem s ním několikrát procházel různé army shopy, odkud nikdy neodešel s prázdnou. Setkání fandy militarismu se zatvrzelým pacifistou bylo jak jinak, než velmi srdečné. S Peterem se známe skoro 20 let a náš vztah bych nazval jako mimořádně přátelský. Peter je silná osobnost s velkým charisma a vybraným chováním, tudíž není divu, že jsem k němu vždy shlížel s patřičným obdivem a respektem. Tak jak to ovšem na turné většinou bývá, na pikniky a společenské konverzace není moc času. I v Plzni se rychle postavilo pódium a VADER začali zvukovou zkoušku. Přestože je to za posledních pár let už poněkolikáté upgradovaná sestava, VADER pořád hrají jako z praku a vyučují, kam přijedou.
Po zvukovce následuje rychlá večeře a chvíli nato zahajují večer italští ADIMIRON se svou směsicí death/thrash metalu v moderním kabátě. Jsou hození i trochu do core, který osobně moc nemusím. Přestože je kapela sehraná a působí dojmem, že se nejedná o žádné začátečníky, po dvou skladbách je přestávám sledovat a věnuji se vlastní přípravě. Jinými slovy, úkoluji Igora, aby mně naladil kytary a připravil aparát.
Po ADIMIRON se zhruba 200 hlavému publiku představují perníkáři BRUTALLY DECEASED, které začínám pomalu, ale jistě považovat za velkou štiku domácí scény. Naprosto buldozerující zvuk a la Stockholm, velké nasazení a precizní interpretace odrovnala nejen první tři řady. Bouřlivé reakce bylo možné sledovat i hlouběji v sále, až jsem začínal mít lehce sobecké obavy, zda-li publiku vydrží síly na to, co přijde po nich.
Vydržely. Jakkoliv jsem neměl na naše poslední vystoupení v Pod lampou v roce 2004 moc dobré vzpomínky (mj. taky s VADER a nepředvedli jsme tam tehdy zrovna reprezentativní výkon), troufám si tvrdit, že pošramocená reputace byla napravena a fanoušci HYPNOS z pódia vyprovodili s pozitivním krákáním.
VADER těžko po desítkách koncertů, které jsem od nich viděl, komentovat. Stále velmi silní a hráčsky naprosto perfektní. Začínají skladbou „Sothis“, která okamžitě funguje. Peter komunikuje s publikem a snaží se o vzájemnou interakci, což se mu daří. Dle hesla, že železo se má kout, dokud je žhavé, sypou z rukávu jednu hitovku za druhou…“Vision And The Voice“, „The Wrath“, „Silent Empire“, „Black To The Blind“, „Carnal“,“ Red Passage“, „Dark Age“,… Těžiště celého retro setu spočívá MCD „Sothis“ a třetím albu „Black To The Blind“, vždyť i celé turné mělo název „Back To The Black“. Na závěr jako bonus dva covery, se kterými na dalších štacích poměrně šetřili – hymna „Reign In Blood“ od Slayer a „Black Sabbath“ od kapely, jejíž název jsem zapomněl (smích). Vymalováno. VADER drží už přes dvě dekády laťku kvality zatraceně daleko a nezbývá než se od nich dál učit.

13.12. 2012 Praha, Nová Chmelnice

Noc jsme strávili u Tomáše Fialy v Praze a přestože jsme šli spát až nad ránem, přesně v domluvených 13:00 stojíme před klubem a masírujeme bicáky s tricáky. Čeká nás „Big mama“ a její kámošky. Za zády asi 40 schodů do prvního patra. Klasika. Klubů v přízemí by dneska člověk spočítal na prstech jedné ruky po výbuchu ručního granátu. Když máme vyloženu asi polovinu aparátu, vidím po schodech stoupat novou černočernou brigadýrku. Mr. Wiwczarek zasalutuje všem přítomným a věnuje se sociální síti na svém tabletu. Klub je čerstvě po rekonstrukci a je moc hezký. Velký sál i pódium, pohodlné zázemí.
Bohužel dostáváme informaci, že ADIMIRON, kteří spali v Plzni nad klubem dnes nedorazí, poněvadž jim někdo do rána kompletně vybílil dodávku. Pěkný průser. Volali z policejní stanice, že vůbec neví, jak to s nimi bude dál vypadat, protože nemají peníze, pasy, kytary, zesilovače... Hned mi blikne asociace obrázku, když jsme včera ke klubu přijížděli. Hezká reklama České republiky hned na prvním koncertě.
Abych tu pachuť ze sebe smyl a taky proto, že jsem kulturní člověk, který nechce z Prahy vidět jen uvedený sál a šatnu, odcházím do lůna velkoměsta, ostentativně lákajíc i ostatní metalisty na nezapomenutelné zážitky. Leč výstava obrazů herečky Jarmily Švehlové, kam mám namířeno, není této lůze dostačujícím pamlskem, a tak vyprovázen posměchem opouštím klub sám a nasedám na tramvaj. Za půl hodiny jsem na konečné na Černém mostě a připadám si jako Neználek ve Slunečním městě. Periferie Prahy s dálniční výpadovkou a zbytečným kvantem supermarketů vůkol. Beton, asfalt, mraky lidí, sníh, zima. Nikdo z dotázaných neví, kde je Chvalský zámek, všichni však ví, kde je McDonald, OBI, MAKRO, IKEA nebo multikino. Podle mapy jsem si pamatoval, že je to směrem na východ, takže se namíchnu a zatvrzele dupu předpokládaným směrem. Přes parkoviště, silnice, po úzkých vyšlapaných cestičkách pod viadukty. Zde není koho ptát se na cestu. Vykonám potřebu za opuštěným keřem a prvního potencionálního informátora míjím ve chvíli, kdy si zapínám poklopec. Raději se neptám. Za chvíli jsem v Horních Počernicích a po krátkém hledání nacházím i cílové místo. Zaplatím 60,- Kč za vstupenku a 20 minut tupě zírám na obrázky ve dvou místnostech, které kdysi byly určitě hladomornou. Zapíšu se do návštěvní knihy stylem: „Byl jsem tady. Vendelín Nademlejnský“ a chystám se zpátky. „A nechcete se ještě podívat na naši výstavu hraček a Betlémů?“, láká mě recepční. Moc se mi nechce, ale je tam teplo a vidina betonového hnusu za vraty mě zdrží. Přátelé…my jsme opravdu jelimani, které zajímá jen chatování, plné nákupní košíky a Televizní zpravodajství na TV Hyena. Ta výstava mechanických hraček z 30 let mě odrovnala. Už jenom ta šílená práce dát tu spoustu exponátů dohromady a do „reprezentativního“ stavu. Autíčka, vláčky, modely válečných bunkrů a tomu všemu vévodila deseticentimetrová figurka Führera v zimním kabátě z roku 1937, se kterou si určitě hrál mladý Henlein. V dalším pavilonu výstava starých vláčků a železničářských rekvizit. Dole ve sklepě betlémy jen minu, protože mě dostanou kulisy a loutky z animovaného filmu „Faruza“, vše duchu starých tradic Trnkových. Nádhera. Očistná lázeň, já sám zavřený hodinu na starém zámku, kam nesmí reklamy ani prodavači pojištění či levných energií. Kam nesmí ta dnešní „Cholera/Mor“. Ta mě praštila přes hubu až za chvíli, když mě zámeček vyplivnul za vrata. Kolem dokola blikající neony všeho, co je rozhodně nejlepší na celém světě, nekonečné řady aut a spěchajících lidí. Pochoduju zpět na Černý most a na Chmelnici se dostávám ve chvíli, kdy přijede obři pizza.
Koncert odpalují BRUTALLY DECEASED, pro které je Praha hned po Pardubicích jejich druhým domovským městem a na reakcích publika je to znát. Trochu mě štve osvětlovačka Zoe, která nechává svítit většinou jen statické bílé světla, což přetrvá i na HYPNOS. Snad se někde ještě prala s tou velkou pizzou a nebo potřebuje delší dobu na to, než nalezne sympatie ke Slovanům, ale celkovému dojmu z koncertu to poněkud ublížilo. Na VADER už je vše v nejlepším pořádku, smršť tónů a rytmů se sype z pódia do lidí a světla kouzlí na scéně hotové inferno. Profesorský kvartet ve složení Peter-Spider-Hal-James Stewart opět vyučuje a bere vítr z plachet všem, kteří vlhčili své kapesníčky slzami stesku po předchozích sestavách.

14.12. 2012 Český Krumlov, Fabrička

Noc i ráno kopíruje víceméně scénář předchozího dne. V Krumlově nás už čeká další zaměstnanec Obscure a místní rodák Tomáš Karlík, který spolu se Sudem ihned připravují catering pro hladové Poláky, zatímco my se tradičně mazlíme s „Big mama“. Naštěstí nejsou žádné schody, takže to jde rychleji.
Máme víc času než jiné dny, tak si bereme k srdci naléhání Tomáše Karlíka a vydáváme se do historického středu města, kde po chvíli nalézáme útulnou hospůdku Travellers, „vyrobenou“ zřejmě ze staré koňské stáje a přilehlých chlévů. Přesto je neuvěřitelně útulná a servírka překrásná ještě před tím, než vypiju svá 3 piva. Kdo se chystáte do Krumlova, mohu jen doporučit.
Namísto BRUTALLY DECEASED dnes koncert startuje MORTIFILIA svým poměrně dobře zvládnutým i docela originálním death metalem. Nejvíc mě pobavil zvukař, vedle nějž jsme rozbili svůj hlavní stan s merchandise, u kterého jsem zrovna byl: „Hele, oni budou hrát bez basáka?“, ptal se ve chvíli, kdy byl HYPNOS už víceméně připravený ke koncertu. „Ale budou“, říkám, „on jen potřebuje, aby ho tady někdo vystřídal.“
Klub je ideální velikosti pro cca 140 přítomných a nejvíc z toho vytěží opět VADER, kteří mají už všechny hned před sebou jako na dlani (lidi se trousili do sálu ještě před koncem našeho setu) a doktor Wiwczarek operuje s nemilosrdnou jistotou. Protože jsem uvázaný u stánku s tričky, vidím celý koncert od první do poslední noty a můžu prohlásit, že laťku nasazenou v Plzni zřejmě nejsou zvyklí podlézat. Prvotřídní deathmetalový set, který nabídnul přesně to, co od něj všichni očekávali. Smekám hučku.
Po koncertě vyplašení tím, co se stalo ADIMIRON, taháme všechny kytary a vybavení až do podkroví našeho hostelu. Nechybí ani artistické číslo pádu vedoucího souboru se zesilovačem v náručí z patnáctého schodu. Určitě jsme nikoho nevzbudili! Proto na nic nečekáme a prcháme v sestavě já-Igorr-Pegas do rockového Baru Gorrila. Zde dokonáváme dílo zkázy a poté, co se Pegas snaží obtisknout své čelo do desky stolu, bereme roha. V půl čtvrté ráno padáme do postelí, Igorr oděn pouze ve slaměné sombrero, které našel na chodbě.

15.12. 2012 Uherské Hradiště, klub Mír

Budíček v 6:30 je vražedný. Polomrtvý dávám sprchu a přemýšlím, kdy mi bude dopřáno se normálně vyspat. Venku ukrutné náledí a mlha. Na dálnici dostáváme zprávu od Toma Karlíka, že Krumlov je kvůli náledí uzavřený, takže jsme unikli o fous.
Scénu v Uherském Hradišti považujeme za domovskou. Přestože tam z HYPNOS bydlím jako jediný, ostatní jsou k mému bydlišti loajální a tak neprotestují. Ostatně koncert samotný by jim dal za pravdu. Největší návštěva z celého tour (asi 250 lidí), nejlepší atmosféra a koneckonců i 30 prodaných triček HYPNOS mluví samo za sebe.
Oproti předchozím večerům došlo opět k výměně první kapely, kdy tato úloha tentokrát připadla na DESTROYING DIVINITY, kteří musí posluchače přesvědčovat o svých kvalitách navzdory handicapu nejen chybějícího baskytaristy, ale hlavně zpěváka. Kluci hrají všechno pouze instrumentálně, ale i přes výše uvedené byli přijati pozitivně.
Dvojblok HYPNOS – VADER si dnešní večer užil mimořádně. A to jak během vystoupení, tak i po něm. Přišlo totiž tolik známých, kteří se na koncertě zjevili po letech (namátkou náš kytarista z prvního alba Hire, bývalý pořadatel skvělého Nuclear Storm Festivalu Láďa Pukýš nebo bubeník dávno neexistujících Scabbard Sura), no spousta zombie vylezla z hrobů a udělala radost nejenom mě. Ve finále stál Peter Wiwczarek s lahví whisky mezi dveřmi do klubu a vedl tak interesující řeči, že jsme měli problém se vůbec vymotat a odjet ke mně domů. Tam se žádný velký večírek nekonal. Každý toho měl za ty 4 dny dost, a tak jsme šli poměrně brzo spát, abychom byli fit na poslední štaci, která vedla k našim východním sousedům. Pro jednoho amatérského baskytaristu, který tak rád brnká hymnu „Nad Tatrou sa blýská“, to byla dokonce cesta domů.

16.12. 2012 Banská Bystrica, klub 77

Ráno pár facek budíkem, sprcha, hemenex a zase na silnici. Počasí nic moc, vlhko, mlha, šero…. Mezipřistání v Piešťanech, tradiční nákup proviantu pro kapely v místním supermarketu. Sud za volantem plně koncentrovaný, přestože povinností, které musí denně zvládat je nad hlavu, což je při jeho poměrně mladém věku obdivuhodné. A to se ještě ve volných chvílích učil na zkoušku na VŠ. Na středním Slovensku už docela dost sněhu. Klub 77 je dole v pekle, tzn. 20 úzkých schodů a „Big mama“ v zádech. Žádná šatna a poměrně dost malý prostor, včetně pódia, kam se po krátké diskusi postaví „ořezaná“ nástrojovka.
Otvírák SUBURBAN TERRORIST bohužel nevidím, protože se mi nechce od merchandise, kde máme hlavní stan, prodírat do nacpaného sálu. Ale vím, že mají našlápnuto a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co momentálně slovenská scéna nabízí. Ohlasy slušné a bezesporu zasloužené. Můj dvorní ladič-pijan Igorr mi podává naladěné basy a můžeme jít na to. První polovina setu je trochu chladná (až mi to evokuje naše nepříliš kladně přijaté vystoupení před 2 roky v Bratislavě), nicméně dvojboj „In Blood We Trust“ a „Burning Again“ toto mírné napětí zlomil a dal průchod emocím na obou stranách. Náš vrchní tanečník Vlasa našel na scéně místo i na svého oblíbeného dupáka s Deanem. Výborný koncert! Po něm prcháme zase do přísálí a pomalu přemýšlíme nad návratem, protože dnes na místě nespíme a jedeme ke mně. Bohužel jsme i dost nechcípaní, a tak jsme na jednu stranu rádi, že jedeme domů, kde se budeme další týden dávat dohromady.
VADER rozmašírovali na cucky i Banskou Bystricu a šli se vydýchat. My jsme vyládovali aparaturu zpět na denní tmu a připravili se na závěrečné objímání. Na turné vždycky pár dní trvá, než se lidé vůbec seznámí, než si zapamatují, jak se kdo jmenuje, než si na sebe zvyknou. V tomto případě tour bohužel skončilo ve chvíli, kdy tyto věci začínaly fungovat. Moc jsme si oblíbili zejména pódiové techniky Kubu a Vacka, kteří pracovali jako roboti naprosto dokonale a díky kterým jsme začínali nabývat dojmu, že nás přijali za své. Super byl i tourmanager Darek, který té malé armádě Poláků velel a který s politováním konstatoval, že je škoda, že nejedeme dál, protože díky odpadnuvším ADIMIRON na následujících 3 koncertech nemají předkapelu. Plácání po zádech nebere konce a pár odvážlivců dělá pod pouliční lampou super nekvalitní fotky na super kvalitní mobily. Hlavně, že foťáky jsou někde v báglech.
Cesta zpátky nemá konce, Sudovi se začínají klížit oči a my asi 50 km čumíme na krajnici v očekávání odpočívadla, abychom se mohli vystřídat. V Piešťanech vyklopíme Pegase s jeho lahváči a kufrem s činely a pokračujeme k hranici. U mě mlčky padáme do postelí. Zvítězili jsme!


zpět
Recenze přečtena: 5730x         Autor: Bruno