Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16488 x
CALES
22.10.2006 | 13962 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13496 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13391 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13380 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34408 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14428 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14284 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14274 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13971 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17556 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17531 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15801 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14737 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
NOC PLNÁ HVĚZD Made In Gambrinus 2006

23-24.6.2006 Třinec



Pátek 23.6. - Scéna A



foto: areál fotbalovém stadionu Borek

     Složení kapel NPH 2006 bylo letos velmi pestré nejen díky zahraničním hvězdám, které se do poslední chvíle měnily. Slunečné a teplé počasí předurčovalo fakt, že hlavní pivní sponzor Gambrinus bude tento víkend mít opravdu napilno, a že se pípy jen ztěží zastaví.

     Páteční program na scéně A otevřela legenda NPH, brněnští KERN, kteří předvedli průřez svou tvorbou a rozpohybovali stále příchodící rockery a rockerky do areálu třineckého Borku. Po 40-ti minutách začíná pod pódiem kotel houstnout, neboť každý správný „antikrist“ ví, že přijde kolínská smečka DEBUSTROL v čele s nesmrtelným Kolinsem. Hraje se cca 13 pecek („Protest“, „Údolí Hádu“, „Vyznání smrti“, „Masoterian“,…), které se pojí s oslavami 20 let totálního masakru. Nechybí ani tradiční motorovka v Kolinsových rukou a dav jásá a paří co se dá. Půllitry s pivem lítají vzduchem a pod rockerskými „kopýtky“ se začíná dusat tráva. Přejme této kapele, aby jim to spolu takhle frčelo minimálně dalších 20 let. Po DEBUSTROLu přichází na řadu králové „alkorocku“, pražští ALKEHOL, kteří pálí do lidí osvědčené fláky ze své dlouholeté činnosti. Nechybí „Na Slamníku“, „Travička zelená“, apod. Jen jsem se hodně těšil, že zahrají nějaké hity z jejich posledního počinu „Kocovina“, které je dle mého názoru vrcholem tvorby ALKEHOLu. Škoda, nezaznívá ani „Rozlezem se v červi“. No co se dá dělat, snad jindy. Po ALKEHOLu se jdou všichni rychle napojit ke stánkům s G, aby rychle nabrali síly a hlasivky na další skvělou kapelu HARLEJ. Hodně lidí včetně mě bylo zvědavo, jak si povede novic za mikrofonem, Tomáš Hrbáček, který má určitě nelehký úkol nahradit podivuhodně odejitého Vláďu Šafránka, který ten den hrál s Walda Gang na scéně B. Každopádně, když jsem slyšel hity jako „Pověste ho vejš“, „Svařák“, „Optimistická“, tak mi bylo jasné, že Vláďa je nahrazen na 120%. Musím uznat, že HARLEJ není nijak postižen ztrátou Šafránka, ba naopak, šlape jim to opravdu skvěle. Po dobré pařbě v podobě HARLEJ vstupuje na pódium ex-zpěvák Arakainu PETR KOLÁŘ. Přiznám se, že jeho sólovou tvorbu opravdu nemusím, a tak se raději odporoučím mrknout na scénu B a zároveň se občerstvit a doplnit sílu na další smečky, které nás ten den ještě čekaly. Od stánku s pivem mi v uších zní Kolářovy písničky pro 15-ti leté holčičky – to opravdu nechci slyšet (koho jsem tím urazil, tak se omlouvám). Slovenští NO NAME předvedli své osvědčené fláky, které mi opravdu taktéž nic neříkají, takže sjíždím scénu B. Dle pohledu na dav lze vidět, že NO NAME stejně jako KOLÁŘ mají stejné obecenstvo se „slabším pohlavím“. Přežil jsem NO NAME a těším se, co letos vyvede Izzi a jeho povedená parta s názvem DOGA. DOGU jsem viděl nesčetněkrát. Nevím, čím to je, ale vždy mě něčím dokáže přitáhnout a potěšit. Snad je to tou atmosférou a elánem, který umí Izzi do fanoušků přenést prostřednictvím svých hlášek (Kurva ste tady?) a songů jako „Poletuju“, „Já se na to“, „Nejsi nevinná“. Hrálo se taktéž z nejnovější desky „Love Vole“ (rádiovka „Laně jdou“, „Prokletí“, „Nejsem rozumnej“, „Už mě řežou“ aj.). Po DOZE přichází delší pauza, neboť se připravuje na scénu první zahraniční hvězda THE EXPLOITED. Abych řekl pravdu, jejich punkovou tvorbu nějak extra neznám a po třetím songu odcházím do cateringu na rybičky (dobré byly Radku co?…Dobré, jen co j pravda!-RB-). Samozřejmě, že celý koncert THE EXPLOITED sleduji z povzdálí a dle pařícího davu lze usoudit, že tato punková legenda má široké zastoupení svých fans i v ČR, což dokazovala i velmi početná přítomnost punkerů s čírama na hlavě v areálu Borku. THE EXPLOITED jsem přežil a jsem netrpělivý na ARAKAIN, který jsem s Toužimským ještě od odchodu Koláře neviděl hrát živě. Mile jsem byl překvapen, jaký široký dav má tato legenda českého metalu. V davu shledávám fans od 15-letých holek až po vousaté 40-níky. Je příjemné vidět, jak to téhle kapele stále šlape, a to si prošla nemalými personálními změnami za posledních pár let. Ty ovšem kapelou neotřásly, ale spíše ji zpevnily (jak zní osvědčené přísloví: „Co tě nezabije, to tě posílí“). Zazněly osvědčené fláky, které si zpíval propocený a v tu dobu už i dost vypitý dav. Jen mi Honzův hlas nějak neseděl při songu „Rám křivejch zrcadel“, kde jsou jeho hlasové polohy opravdu někde jinde, než jak by si tato skvělá píseň zasloužila být zpívána. Naopak mě překvapila kvalitně odzpívaná „Kolonie termitů“, „Gilotina“, „Prázdnej kout“. Z alba „Warning“ zazněly písně jako „Černý koně“, „Strom života“, „Jesus business“. Z posledního „Labyrint“ to byly „Vir“, „Ďábelská hra“. Slávou opilý a povedený festivalový set zakončila hitovka „Apage Satanas“. Páteční festivalovou scénu A zakončují pohodáři VYPSANÁ FIXA v čele s Márdim. Zničený dav ze sebe dostává poslední zbytky sil a skáče na známé Fixí perličky „Nina“, „Domácí motokrosař“, „Štěstí Jima Dicksona“ nebo třeba „1982“. Plni dojmů odcházíme do přilehlého kempu složit na pár hodin hlavy, abychom ráno mohli začít další den pod záštitou starosty města Třince. Je třeba podotknout, že v kempu to žije až do rána.

Kamil „PRALINA“ Beňo

     Program na menší B scéně byl pro letošní ročník NPH koncipován „motorkářsky“. Každý asi ví, že vyznavači mohutných a silných strojoven mají v oblibě především hardrock a heavy metal. Právě ve sférách těžkého kovu se pohybovala tvorba úvodních „inkvizitorů“ WITCH HAMMER. Po nich opanovali pódium stylově nesnadno uchopitelní, o to však svébytnější rodáci ze Zábřehu – DYING PASSION. Vokalistka Zuzka vyrostla za ty roky, co ji znám, ve znamenitou zpěvačku a kluci v kapele jsou sehraní, radost pohledět. Je škoda, že tahle formace nedostala svůj čas až v podvečerních hodinách, kdy by jim atmosféra červánků a nastupujícího soumraku slušela k náladotvorné hudbě. WALDA GANG, pro většinu lidí asi zcela neznámá sestava, mající však za mikrofonem veleznámého pěvce par excellance – Vláďu Šafránku (ex-Harlej), vzdala svými písněmi hold jednomu z nejpopulárnějších českých vokálních mistrů všech dob, Waldemaru Matuškovi. Na sepulturovsko-soulflyovskou notu nás naladili stále se zlepšující mládenci ze SEPPUKY, jejichž tvorba se v průběhu let pomalu ale jistě odpoutává od svých vzorů vstříc větší rozmanitosti. Pánové z G.O.R.E. jsou známí vtipálci a pohodáři, především některé průpovídky jejich growlera „ala Ostravak Ostravski“ vyvolávaly v řadách obecenstva salvy smíchu. Sympatické vystoupení sympatického kvartetu korunoval cover od Napalm Death, v němž si zahostoval i bývalý kytarista Milhaus. Jste-li oddanými příznivci pravověrného heavy metalu, se všemi tradičními „klišé“ (to není myšleno nikterak pejorativně), jistě jste v tuto chvíli stáli před „Béčkem“ a dosyta si vychutnávali koncík SALAMANDRY. Tahle kapela patří ve svém ranku k tomu nejlepšímu v České kotlině a konkrétně v Třinci má vždy o fandovský kotel vystaráno. Koncert GATE CRUSHER jsem bohužel neviděl kvůli jistým povinnostem u A scény, ale u dalších účinkujících jsem již nechyběl. GALACTIC INDUSTRY mají na svém kontě dvě alba, které tvořily páteř celého jejich hutně-rytmického setu s výraznými melodickými refrény. Od doby, kdy jsem tuhle smečku viděl naposledy, posílili George 13  spol. své řady o druhého výpomocného bubeníka. Velmi dobré. WHO KILLED MARILYN? i následující MOTŐRBAND předvedli vcelku slušně odvedený hard´n´heavy s pulzující rytmickou sekcí a dobře sólujícími kytarami. U v pořadí druhé vzpomenuté skupiny narušoval místy dobrý dojem podprůměrný výkon zpěváka, ale plusové body je třeba MOTŐRBANDu přičíst za občasné chytlavě thrashující rify. Příjemnou změnu nabídlo svým metalcorerapem osazenstvo PANGEA disponující hned dvěma zpěváky. Mezi vrcholy páteční noci na B scéně se bezchybně našlapaným show katapultovali ONSET. Moderní rytmický metal v kombinaci s dobře zmáknutou pódiovou dramaturgií v jejich podání by u nás těžko hledal konkurenci. Jelikož se jednalo „jubilejní“ 170 koncert v kariéře ONSET, vyhlásila kapela speciální ceny pro své nové CD i trička. Třešničkou na tomto dynamicky třaskavém vystoupení byla i předělávka kultovní sepulturovské písně „Roots“. Podobně dobrý dojem zanechal set dalších aktérů DEAF 99, jejichž emocore se suverénně podanou stage prezentací rozpohyboval davy přihlížejících navzdory pozdně popůlnoční hodině. VIRTUAL VOID a FLATTUS jsem již neviděl, neboť jsem se odebral na kutě načerpat síly do druhého dne festivalového klání.

               

foto: G.O.R.E. a GALACTIC INDUSTRY

Radek Bubeníček
Kamil „PRALINA“ Beňo

Sobota 24.6. - Scéna B

     Sobotní béčková scéna byla ve znamení nejen hudby, ale taky různých soutěží a motorkářských přehlídek. Hudební svatostánek otevírá poměrně mladá kapela MEZI NÁMI, která pochází z nedalekého Bohumína. Má na kontě dvě dema, ze kterých byl sestaven playlist. Po jejich setu přijíždějí motorkáři, kteří se seřazují na jejich (dle organizátorů) spanilou jízdu, která startuje po koncertech kapel DEVASTATHOR a ANDY MARSHALL BAND. Prvně jmenovaná kapela se mi vcelku líbila a jejich death/grind byl vskutku poslouchatelný a myslím, že zaujala i ten hlouček stále ještě ne dokonale probuzených lidí pod pódiem. Druhá jmenovaná kapela mě nikterak neoslovila, přestože věřím, že disponuje širokým okruhem posluchačů. Další zajímavou smečkou, která mě ten den na scéně B zaujala,byli SBIRANICO. Jejich přímočarý crossover byl opravdu zpestřením. Nejen třinecký, ale jakýkoliv festival bývá často i o tom, že si člověk plní základní životní potřeby – hlad, žízeň, a proto i já se odporoučím ke stánkům s těmito dobrotami a vybírám z pestré nabídky přepálených, přesmažených, nikterak tučných pochutin. Vracím se na scénu B již ukojen a vnímám začínající set KRLEŠ. Temperamentní zpěvačka s hardrockovým hrdlem dala všem přítomným najevo, že na nějaké srandičky tady není čas a začala to do nás pěkně pálit. Musím uznat, že KRLEŠ sklidili nemalé ovace, které si určitě zasloužili. Co se týká dalšího složení hudebních těles soboty, určitě stojí za pozornost mladíci s Kurtem Cobainem v těle, IMODIUM. Ti představili své rádoby „nirvanovské“ songy z jejich dvou alb. Je nutností podotknout, že jejich raketový start na pódia, do rádií, TV a jinde se dostavil s vydáním povedené desky „Imodium“ (producent Martin Volák), která obsahuje hitovky jako „Koník“, „Tajemství“, „Beztíže“. Kdo by tušil, že budou předskakovat Škworům na jejich křtu desky „Vyvolenej“ v pražském Futuru. Tito mladíci nám toho do budoucna určitě mají ještě spoustu co říct. Kdo neslyšel, vřele doporučuji. No, pojďme dál. Slovenští DORIAN GRAY byli miláčky spíše přítomných milovníků kytar, neboť jejich skladby jsou plné různých kytarových sól a poloh. Následující TRAKTOR si odehrál svůj rockový set, který dle mého názoru ničím extra nezaujal, ale na druhou stranu zpříjemnil pití piva v přilehlém pivním stanu. Dovedu si tuhle kapelu představit u nás na zábavě, kde roztancovává jak opilé chlapy, tak oslovuje svými sladkými songy mladé holčiny. Každopádně díky za kapely tohoto typu, kterých je u nás nespočetné množství. EGOTRIP představoval jejich čerstvý počin „Distance Unlimited“, který je plný různých kytarových riffů a melodického rocku. Po devatenácté hodině to začíná v kotli houstnout, protože přichází BORON. Tuto smečku není třeba nikterak dlouze představovat. Jejich úderný thrashmetal s českými texty mě hodně oslovuje a předvedený výkon byl vskutku jedním z nejlepších vystoupení pátečního dne. „Vyděrači“ BLACK MAILERS se převážně opírali o svůj aktuální počit „R´n´R“, které vyšlo začátkem června. Následující KOMUNÁLNÍ ODPAD jsem měl možnost vidět a slyšet živě několikrát. Jejich rockovou hudbu bych přirovnal k již uvedeným TRAKTORům. Dobře se poslouchají s pivem v ruce a sem tam si člověk i poskočí na vcelku dobře chytlavé refrény. Zpěváka Luboše Suchánka si už ani nedovedu představit, aby začínal koncert v něčem jiném než v dresu KO. V květnu kapela vydala své poslední album „Cesty do nebe“, které se zatím setkává s velkým úspěchem – přejme jim to. Moji metaloví sousedé z rodného Brumova, POWER5 mají za sebou vskutku pestrou historii. Kromě předskakování takovým hvězdám jako např. Helloween, U.D.O., Kreator, Edguy aj.mají už na svém kontě tři regulérní alba. Kapela se netají tím, že jejich hlavními vzory jsou např.Queensryche, Dream Theater nebo Stratovarius. Obliba POWER5 neustále stoupá a já jim to ze srdce přeji, neboť vím, jakou strastiplnou cestu ke svému momentálnímu postu museli absolvovat (sice, která kapela ne, že?). O stoupajícím zájmu o „Pavry“ svědčil i třinecký béčkový kotel, který zpíval s leaderem Olinem téměř každý song. Už dlouho jsem kapelu neviděl živě hrát, a proto mě jejich set mile překvapil. Hlavně jsem si nemohl nevšimnout velkého pokroku v sehranosti této grupy. Ta chuť hrát byla znát z každého tónu ať už kytar nebo bicích, tak ze samotného zpěvu a komunikace s fanoušky. Následníci HAMMERHEART pokračovali ve vysoce nastavené laťce POWER5, ovšem myslím, že ji nepřekonali. Jejich fanouškovská základna je též značná, ale v případě třineckého koncertu měli trochu smůlu v tom, že na áčkové scéně zrovna hrála hvězda hvězd, MOONSPELL. Nicméně ze sobotního večera hodně lidí přitáhla na béčko soutěž o to, která z přítomných holek udělá striptýz až do úplného svlečení. Musím podotknout, že soutěžící spíše byly k smíchu než ke vzrušení, ale za odvahu jim dávám jedničku. I když ukázat bobra (jak to nazvali pořadatelé) za skůtr se neodváží asi jen málo která holčina. Skůtr byl v tomto případě pěknější. Výborně nadupaný crossoverový set v podání FORREST JUMP neměl chybu. Tihle pánové vskutku ovládají své nástroje na jedničku s hvězdičkou, uznání zaslouží i výkon nepřehlédnutelného vokalisty Pepy Michálka. Stoprocentně koncertní kapela! Ten večer už jsem byl tak zmožen všemi událostmi a zážitky třineckého festu, že mě zaujali akorát plzenští INTERITUS, kteří nám zahráli na dobrou noc.



foto: FORREST JUMP

Kamil „PRALINA“ Beňo

     „Dobré ránko“ nám v sobotu před desátou hodinou přišli na velké pódium říct R.E.T. Tahle parta hraje již hezkých pár let, proto je trošku smutné, že její výborná tvorba nevešla do širšího povědomí více fanoušků jak u nás, tak i v zahraničí. R.E.T. si totiž v průběhu své existence vytvořili výsostně svébytnou formu avantgardně pojatého a podaného gothic doom metalu okořeněného notnou dávkou psychedelie. Kapela se zaměřila hlavně na materiál loňského opusu „The Dark At The End Of The Tunnel“. Stejně jako v případě DYING PASSION musím konstatovat, že i R.E.T. by k celkové image daleko lépe vyhovovalo, kdyby nám namísto v úvodu zmíněného pozdravu mohli říct spíše „Dobrý večer“ či „Dobrou noc“. HYPERION, to jsou tři hráči na cella hrající covery od Metalliky, Sepultury aj., tudíž jistá podobnost s finskou skvadrou Apocalyptica je nabíledni. Ostatně, i pár písní od slavnějších kolegů ze země tisíce jezer mají kluci z HYPERION v repertoáru, stejně jako mnohé skvosty klasické hudby. Svým umem skupina vylepšila i aktuální mini CD „Casilda“ od Root. Naživo velmi dobré, působivé a nadmíru slibné. Ze slovenské Terchové pocházející ARZÉN nabídli melodický hardrock, který se v pravé poledne s rozpáleným sluncem nad hlavou a vychlazeným pivkem v ruce poslouchal příjemně. TŐRR si u mě po neslaném nemastném výkonu na Metalmánii trošku zlepšili reputaci. Jejich show na NPH mělo oproti březnovému vystoupení ve Zlíně daleko větší „grády a koule“, přesto mně u této legendy něco stále chybí. Kromě hitovek „Kladivo na čarodějnice“ a „Kult ohně“ se Vlasta Henych a jeho kumpanie blýskli písněmi z novinky „Törritorium“. Sympatický, od podlahy odpíchnutý hardrock s dravě syrovým feelingem a dobrými instrumentálními výkony nabídnulo těleso sdružené kolem frontmana Mariána Greksy. Kromě silných písní jsme se dočkali i tradičního Mariánova čísla – vyšplhání se až na vrchol lešení nesoucího světelný aparát, odkud Mr. Greksa dirigoval a roztleskával publikum po dobu jedné skladby. Naopak tuctového bigbítu, jenž vyšuměl ještě během poslechu, jsme se dočkali při bloku vymezeném dalším Slovákům AYA. Nepřesvědčili ani závěrečnou předělávkou „Smells Like Teen Spirit“ od Nirvany. BANANA v čele s ultra extravagantní charismatickou Vladivojnou La Chia toho nabídli hodně. Nový image své frontwomanky (řvavě červenou paruku nahradil jakýsi vlasový roh ala jednorožec), koncertní sestavu rozšířenou o tympány a cello, a k tomu novinkový repertoár třetí desky. Z reproduktorů se do prostoru Borku nesly tóny pestrého, najazzlého rocku s prvky etna. Vladivojnin nesmírně variabilní vokál disponující pestrou škálou zvuků, skřeků, chichotání a samozřejmě zpěvu, je rovnocenným partnerem ostatním hudebním instrumentům. Dobré, zajímavé, přesto musím konstatovat, že bych si tuhle formaci daleko více vychutnal v atmosféře menšího klubu. Úderné, sehrané a dokonale zmáknuté měli své vystoupení kluci ze ŠKWOR, kteří se za několik málo let katapultovali častými koncerty mezi nejlepší „živé(elné)“ akvizice, jaké je možné spatřit na českých pódiích. Chlopaci přehráli hitovky z alb „Vyhlašuju boj“, „Vyvolenej“ i „Amerika“, na úplný závěr zařadili předělávku slavné pop skladby „Shout“ (ano, ta samá, co otevírá vynikající album coververzí „Werk 80“ od německých Atrocity). ALEŠ BRICHTA má nyní ve své kapele impozantní kytarovou posilu – Blackieho (ex-Root), ten však na NPH přítomen nebyl. Parta ALEŠE BRICHTY v čele se svým frontmanem dala v šanc průřez celou tvorbou, přičemž došlo i na osvědčené šlágry projektu Hattrick. Velmi vkusný, decentně pojatý a příjemně se poslouchající poprock v podání slovenské formace PEHA zaujal snad všechny, včetně ortodoxních rockerů. Hlavní zásluhu na tom má hezká a náramně sympatická zpěvačka Katka Knechtová. Ta se nejenže dovede vedle zpěvu razantně opřít do kytary či romanticky hladit černobílé klapky klavíru, ale umí také skvěle komunikovat s publikem. Starší pamětníky i účastníky sotva odrostlé pubertě potěšili pánové z CITRONu klasikami českého hardrocku v podání písní „Revizor“, „Radegast“, „Zahradní slavnost“, „Couvám“ a dalšími. Nutno podotknout, že i když osazenstvo CITRONu patřilo věkově snad vůbec k nejstarším aktérům festivalu, jejich energii by jim mohl závidět nejeden o generaci mladší muzikant. Po The Exploited druhá velká hvězda ze zahraničí (Slovensko mi pod pojem zahraničí stále nějak neštimuje) přijela až z New Yorku. DOG EAT DOG…Dobře si pamatuji na pozdvižení, které před cca 12 lety vyvolalo jejich album „All Boro Kings“ plné šťavnatého rocku, hiphopu a saxíků. Po pár letech se však po této veselé partičce slehla země. Jejich reunion jsme zaznamenali vloni, kdy se tito sympatičtí Amíci objevili na festivalu v Trutnově. Den před jejich koncertem na NPH jim po 7 letech vyšlo zbrusu nové LP “Walk With Me“. Ti z vás, kdo se s DOG EAT DOG „šli projít“ během jejich setu, určitě nelitovali. Formace se představila s novým kytaristou, jinak vypadala stejně, jako v dobách největší slávy. Frontman John Connors je stále tím hyper pohyblivým zpěvákem s širokým úsměvem, jenž neustále hecuje publikum. Samo sebou došlo na megapopulární pecky „No Fronts“, „Who´s The King“, „Expect The Unexpected“ a další. Kapela předvedla výborné nasazení, škoda jen absence saxofonů, které jsou s některými skladbami DOG EAT DOG neodmyslitelně spjaty. DIVOKEJ BILL přitáhl před pódium asi vůbec nejvíce lidí ze všech účinkujících kapel letošního ročníku NPH. Je patrné, že skočné písně se zapamatovatelnými refrény v rytmu námořnických odrhovaček oslovují masy posluchačů. Z tohoto hlediska je tedy DIVOKEJ BILL čistě mainstreamovou záležitostí. Až belgického festivalu Graspop přiletěli do Třince portugalští MOONSPELL. Od samého počátku stavěla kapela na uhrančivých kytarových rifech, úderné rytmice a minimalisticky plně využitých klávesách. Charismatický frontman Fernando Ribeira a působivé podbarvení hudby světelným parkem vytvořili sugestivní atmosféru, která obecenstvo na hodinku doslova zhypnotizovala. MOONSPELL sestavili play list z novinky „Memorial“, konkrétně jsme se dočkali skladeb „Blood Tells“ „Finisterra“, „Sanguine“, „Mare Nostrum“. Při další písni „At The Image Of Pain“ je na pódium pozván samotný Big Boss (hostuje v této věcičce i na studiové nahrávce), jenž odpívá s Fernandem skvělý duet. Následuje menší exkurze do minulosti, kterou nám skupina připomíná prostřednictvím „Opium“, „Alma Mater“ a na úplný závěr vyrukují Portugalci s „Fullmoon Madness“. Úplněk té noci sice není, ale jinak to bylo to správné „šílenství“. Vivat, MOONSPELL! Profesionálně odvedený hard´n´heavy rock, v němž kromě precizního výkonu hlavního protagonisty Michaela odvedli MICHAEL SCHENKER GROUP. Pánové letos vydali bilanční album „Tales Of Rock´n´Roll:25 Years Celebration“ a svůj repertoár postavili právě na něm. Nejvíce akčním členem formace se jevil být basák, který pravidelně roztáčel svůj čerokézský cůpek na temeni hlavy do zběsile rotující vrtule. Tečku za letošním ročníkem festivalu NOC PLNÁ HVĚZD udělali ROOT, kteří se v průběhu své bohaté existence vypracovali do první světové ligy metalové hudby. Kdo nevěří, nechť si nenechá ujít jejich aktuální mini CD „Casilda“, případně jejich koncertní show.

Radek Bubeníček



foto: soutěž "Ukaž bobra", fans se baví...

     Letošní ročník NPH hodnotím na jedničku. Skvěle zvládnutá organizace. Co se týká výběru kapel, tak ten neměl chybu. Přeji všem organizátorům v čele s panem Šiškou správnou ruku při výběru kapel pro ročník 2007. (-KB-)


zpět
Recenze přečtena: 34408x         Autor: Radek Bubeníček a Kamil „PRALINA“ Beňo