Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16417 x
CALES
22.10.2006 | 13896 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13419 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13325 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13310 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34319 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14351 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14201 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14187 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13895 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17470 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17433 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15712 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14653 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
MARCEL "PÍPA" NOVOTNÝ
Dělám, co mě baví (part 2)



První část rozhovoru s Pípou je určena výhradně pro tištěnou verzi magazínu Whiplash. Bývalý zpěvák skupiny KRYPTOR tedy na stránkách 38. čísla mimo jiné vypráví o svých současných aktivitách, jaké byly jeho muzikantské začátky, proč KRYPTOR opustil, nechybí ani vzpomínky na Terezu Pergnerovou či Jiřího Kodeta (syn Jan Kodet totiž tři roky v KRYPTORu působil) a také se Pípa vyjadřuje k tomu, zda se ještě vrátí do hudebního showbyznysu. Jenže časopis není nafukovací, a byla by věčná škoda, kdyby v prachu zapomnění zůstala další témata, na které jsme během našeho povídání narazili. Druhou část tohoto rozhovoru právě začínáte číst…

Nejvíc to jelo v létech osmdesátých

KRYPTOR zažil na vlastní kůži atmosféru devadesátých let. Tzn. doby, kdy propukl velký zájem (nejen o metalovou) muziku. Zkus okomentovat či specifikovat výjimečnost tohoto období…

Trochu poopravím otázku. Nejvíc to jelo v létech osmdesátých! V devadesátých přišly spíš trendy, co v rocku napáchaly obrovské škody. Jen málokdo se neodklonil od metalu, stádo si obléklo vytahané somrácké svetry a naslouchalo zfetovaným depkoidním textům o sebevraždách…

Jaké faktory se podle tebe podílely na jedinečnosti této doby?

Jedinečnost každé doby spočívá v tom, že ti bylo 18, 20. Leccos stálo určitě za hovno, jenže to v daném věku nevidíš, a proto zpětně vzpomínáš v dobrém. Pro metal to byly těžké časy i kvůli politice. Komunisti po nás šli. My si dokonce naivně mysleli, že zatímco kdekdo trčí v průserech, o nás se neví. To by nám ale StB nesměla (jak se zpětně zdá) nasadit do kapely jistou „Kotelnici“. Tato tehdy ještě mladá novinářka jela s námi na nějaké koncerty, prý napsat, jak to chodí na turné metalové party. No jo, to zjistila a napsala, ale i jinam než jen do Mladého Světa. Což nám ale nedošlo, každý spíš koumal, jak ji na hotelu někde vohne… (smích)

V roce 1994 jste vydali album "United", které produkoval Radim Hladík. Kdo tuto spolupráci zprostředkoval a jak se vám se členem Síně slávy 2005 spolupracovalo?

Oslovit Radima nebyl problém, protože bydlí tři domy od Filipa a znali se už léta. Přivedl ho na Popron a obchodní záležitosti už řešil s firmou Radim. Jinými slovy, vše je otázka peněz. Jeho úkolem při "United" bylo v první řadě bdít nad kytaristy. Tehdy to byla pro Škvarka a Šimiho první deska. Oběma sice nechyběl talent, chuť a navíc už s námi odehráli i kvanto koncertů, ale postrádali zkušenosti ve velkém studiu. Sice točili pro "United" nějaká pracovní dema, ale profistudio je jiná. Opravdu producentsky při natáčení až tak úplně nevévodil. Tedy ve smyslu, že měl jasno o konečném výsledku a kapelu dokopal tam, aby album znělo dle jeho představ.

Rozhodně však není obvyklé, aby se tento legendární kytarista, jenž evidentně tíhne k jiným hudebním žánrům, podílel na thrash metalovém albu…

Myslím, že tohle teda určitě nevadí. Naopak. "United" je totiž klasický metal, najdeš zde postupy rockové, ergo rock´n´rollové, potažmo tedy bluesové. A Radim je bluesman. No, a když cítíš blues, máš ve všem jasno. Čili že by byl u nás mimo, to ani v nejmenším! To s tím bluesem je podle mě mimochodem problém mnoha českých kapel. Hrají něco, aniž by znaly podstatu! Nebo ještě jinak. Proč myslíš, že 60. a 70. léta jsou nadčasovou klasikou? Jednoduše protože je to blues! Možná je to řečeno poněkud zjednodušeně, ale tak nějak se věci mají.

Které Hladíkovo hudební období (Matadors, Blue Effect, sólová kariéra, skládání pro film) preferuješ ty osobně?

Mám-li být upřímný, až tak moc jsem toto jeho období nesledoval. Ale samozřejmě o něm vím coby o snad nejlepším českém kytaristovi, a také vím o jistých nabídkách od proslulých zahraničních souborů. Jenže Radim mohl tak nejdál do Aše…

Comeback KRYPTORu odstartoval Jiří Urban

Obraťme list a přenesme se rovnou na poslední kapitolu. Samotný KRYPTOR opouštěl hudební scénu poměrně komplikovaně. První odmlčení nastalo v roce 1997…

Komplikace? Kapela se v roce 1997 prostě rozpadla. Baterky byly vybité, celé se to nějak zadrhlo. Při zpětném pohledu se už ale rýsovalo to, co po tom reunionu (mám-li to tak nazvat) stejně nastalo. Jinými slovy, bývalo by bylo líp, kdyby k dalšímu hraní radši nedošlo. Jenže Arakainu někde vypadla předkapela a Jirka Urban, jako by snad nevěděl, že už nehrajeme, kontaktoval Filipa, zda to nevezmem. Ten je dobrodruh! Týden před těmi koncerty to Urbanovi přislíbil, a teprve pak začal shánět ostatní. Přitom my jsme se ty tři čtyři roky vesměs neviděli. Nebylo jasné, zda do toho vůbec někdo půjde. A i kdyby, tak jak to po takové době zahraješ? Ale byla to fakt bomba. Sestavili jsme koncertní set a můžu ti říct, že na první zkoušce po x letech to odsejpalo, jak kdyby nic. Sem tam něco, ale to se naskytne i když je kapela v laufu. A že tam byl nový kytarista? Holt byl připravený! Coby Filipův bratr měl koneckonců všechny noty a kytarové riffy doslova doma před nosem. Najednou tam byla zas ta správná chemie. Hráčská i mezilidská.

Každopádně po comebacku proběhla série koncertů, rozhodně nešlo o jednorázovou záležitost…

Jelikož ohlasy lidí na koncertech ukázaly, že KRYPTOR z hlav lidí nezmizel, rozhodli jsme se pokračovat. Celkem fajn se to rozjíždělo, ale ukázalo se, že kromě samotné kapely musí existovat také veškeré obchodní zázemí. Což jak už jsem řekl (viz tištěná verze magazínu WHIPLASH - pozn. autora), nikdo nebyl schopen, lépe řečeno ochoten vybudovat. Jedním problémem byla taky nechuť zavedených managementů vzít si nás na starost. Důvody zcela bezpečně znám, vím, kdo to způsobil, ale opakuji, špinavé prádlo se pere zásadně doma. Hlavně však se nedomnívám, že dnes by ještě bylo co prát.

Máš třeba informace, jak vypadá aktuální situace u KRYPTORu?

Co se mi doneslo, tak se stalo to, o co jsem celou dobu žádal a konečně přišel nový kytarista. Vlastně staronový, Tomáš Roháček. Jenže snad 15 let v ruce nedržel kytaru. A prý zas bubnuje Robert Stýblo místo Míry. Ten za bicíma pro změnu neseděl ještě déle. Nechci nikoho podceňovat a rád bych se mýlil, ale to všechno jen dokazuje, že sice kapela občas někde hraje, ale úhrnem vzato je ve stadiu party lidí, co si jde po šichtě jen tak pro sebe zahrát. Není tam koncepční a systematická práce aktivní kapely, kde se tvoří, vydává, koncertuje, dělá se promotion atd. Ale třeba se pletu a zas se to rozjede. Nechám se překvapit.

Následuje otázka, která chtě nechtě musí přijít. Stále existuje poměrně dost nevydaných nahrávek KRYPTORu (např. "Deprese", vícero skladeb z nevydaného alba "Powerplay!" atd.). Je možnost, že by tyto nahrávky mohly vyjít na oficiálním nosiči, nebo tuto variantu zcela zavrhuješ? Třeba v souvislosti s nějakým výročím kapely, což se nabízí zrovna letos, protože KRYPTOR se tento rok dožívá dvaceti let?

To se rozhodně nestane. Nahrávky to určitě nebyly špatné a jistě by při zkoušení ještě uzrály. Byl to klasický metal bez onanie a složitých struktur. Mimochodem, tu "Depresi" jsem přejmenoval. Text byl pak na jiné téma, protože jsem si říkal, že je asi blbost servírovat lidem nějaká negativa. Těch je i tak dost. Texty jednaly, jak to bylo u nás už pravidlem ("S.H.M.F.", "Neznámý vojín", "Genocida" apod.) hodně o dějinách. Rakousko-Uhersko, první světová válka, to jsou fascinující témata. Navštívil jsem kupříkladu pevnosti a bojiště západní fronty, pevnosti okolo Verdunu, kde se 1916 konala jedna z největších bitev všech dob. Jsem pečenej vařenej v historickém muzeu ve Vídni, mám regály plné knih, DVDčka na toto téma atd. atd. Tím nechci říct, že by všechny ty písně měly tvořit ucelené monotématické album, ale představoval jsem si, že tudy by se kapela mohla ubírat, a že by to jistě bylo inspirativní i pro fanoušky. Mě už taky často inspiroval text písně od všech možných kapel, abych se o nějaké to téma zajímal hlouběji a věř tomu, že objevíš úžasné věci! Je škoda, že se dnes mocnářství a 1. světové válce málokdo věnuje. Přitom v ní je podstata všech dalších událostí 20. století! Lidi třeba nevědí ani takovou banalitu jako kupříkladu že koruna byla měnou rakouskou. Čili že ji Československo vlastně jen převzalo, zatímco Rakousko si pak udělalo šilinky, Maďarsko forinty atd.

Bez hokeje ani ránu

Mezi tvé koníčky patří také lední hokej. Jak dlouho a na jaké úrovni se mu věnuješ? Co ti hokej přináší?

Hokej mám rád odjakživa a asi v sedmdesátém roce jsem se učil první krůčky na ledě pod nějakým panem Zabloudilem. Už je nebožtík. Tehdy bylo v Praze víc kluzišť než dnes, i když většinou se stavěly jen na zimu. A hlavně každé dítě hrálo fotbal nebo hokej. Nebylo holt tolik možností vyžití. Já jsem to zkoušel dokonce i v brance a hrál si u toho samozřejmě na legendárního Vlada Dzurilu. Když jsme bydleli v Německu, hokeje jsem nechal, protože nejbližší oddíl hrál asi 60 km od bydliště. Tak jsem hrál fotbal a házenou. Ale obojí, a fotbal zvlášť, je svinstvo. To je opravdu o zdraví. Po návratu do Čech jsem si chodil občas zahrát. Ale naplno jsem s hokejem opět začal někdy kolem „Time 4 Crime“. Hraji pražskou rekreačku. To víš, po čtyřicítce díru do světa neuděláš. Jak nejsi v tréninkovém zápřahu, není to zkrátka ono. (smích) Hlavně když se hraje pro radost!

Asi nebylo jednoduché dostat se zpátky do fyzické kondice?

Fyzičku jsem dohnal tak za půl roku. Bylo nezbytné začít posilovat, jezdit na kole, pravidelně chodit na led a obnovit tak všechny dovednosti, tak aby ti puk, jak se říká, nepřekážel. Když děláš jakýkoli sport, a chceš ho dělat poctivě, musíš změnit životosprávu. Víš-li třeba, že ráno od devíti jdeš na led, nebo že s žáky hraješ dopoledne v Sokolově a odjezd je ještě za tmy, holt nejdeš na pivo, ale spát. Protože ten sport máš rád, nějaká ta oběť tě nemrzí. Jo, a co také potěší, je, když přijdeš „služebně“ do styku s osobnostmi. Jména? Třeba David Volek, Vladimír Růžička, Franta Kučera či Josef Bruk, trenér gólmanů ve Spartě a osobní kouč Dominika Haška. Nebo kdybys mi kdysi řekl, že Milan Nový, nejlepší ligový střelec všech dob, několikanásobný mistr republiky, světa a olympijský vítěz přijde a řekne: "Dobrý den, Milan Nový,"… asi bych volal Dr. Chocholuška. Svým způsobem potěšitelné také je, když čtu jména juniorů, kteří jsou draftovány kluby NHL a které jsem ještě coby žáky pískal, nebo proti nim coby trenér hrál. Takový Jakub Kazatel z Kladna se už ve čtrnácti rýsoval coby velký talent. Už si ho vyhlídli za mořem, je v juniorské reprezentaci a ještě o něm uslyšíme. Pak jistý Karel Vach. Loni byl v Liberci, patří Spartě, ale nějaká práva na něj mají i Budějky… Byznys už dneska začíná v dorostu. Býval skvělý útočník, ale trošku flink. Jestli do toho půjde poctivě, bude velký hráč.

To ale není vše, pokud vím. Zkus tedy prozradit ještě víc více z tvé hokejové kuchyně.

Ruku v ruce s tím jsem si udělal licenci pro rozhodčího a chodil pískat. Nejdřív žáčky, pak samozřejmě postupuješ, zvyšuješ si taky kvalifikaci. Takže můžeš pískat vyšší soutěže a věkové kategorie. Je logické, že začátečníka nepustěj pískat juniory. To je, jako když uděláš řidičák, byť na výbornou. Taky nejsi hned řidič. Chce to zkrátka zkušenosti a praxi.
Troufám si říct, že o hokeji leccos vím, a tak jsem zvládl i papíry na trenéra a šel dělat asistenta k žákům. Později jsem byl asistentem u juniorů, ale to už hokeje začalo být příliš. Kolikrát se stalo, že jsem v jednom dni trénoval, pískal a pak ještě šel sám trénovat nebo hrát (ne nutně v tomto pořadí). Do toho kapela. Pamatuji si, že jsme s KRYPTORem byli na východním Slovensku. Ještě že přesun byl letecky. Mašina z Košic přistála ve čtyři odpoledne a v půl sedmé jsem byl na ledě. Mezi tím samozřejmě cesta domů, popadnout výstroj, jízda na zimák atd.


Jak to všechno zvládáš?

Už to rostlo přes hlavu, a tak jsem si dal voraz. Všeho s mírou, kór když na penězích za pískání nejsem nijak závislý. Radši míň než víc, ačkoli mě občas naháněj z obsazovací komise svazu. Tak jim vycházím vstříc. Beru zápasy, co se hrají ve všední den od 13 hodin. Protože mám na rozdíl od většiny kolegů přes den čas, jak si ho udělám.
Jinak radši chodím sám hrát a trénování jsem toho času nechal. Je to vážně o nervy a říkám si, že to prostě nemám zapotřebí. Nejvejš vedu trénink u jednoho rekreačního manšaftu v rámci pražské ligy. Ale to je o tom, že kreslíš na tabuli situace, a ty se pak nacvičují. Čili není to ta hlavní trenérská práce ve smyslu vybudovat team, sestavit jednotlivé útočné řady, stanovovat taktiku atd.
Dá se říct, že jsem na ledě celý rok. Laik to možná neví, ale dost zimáků jede celoročně, hokej už dávno není vázán obdobím zmrzlých kluzišť. Když se netrénuje na ledě, máš posilovnu atd. Pravidelně jezdím na kempy v Rakousku. Potkal jsem na nich dokonce i dřívější ligové hráče. Z Budějovic, z Vítkovic či ze Slovanu Bratislava. Jsou tam kluci z rakouských lig, dokonce juniorští mistři Rakouska. Sportovní úroveň to tedy má, o organizační nemluvě.


Máš nějaký oblíbený tým nebo hráče?

Když se takhle člověk věnuje „svému“ hokeji, nemá na návštěvu extraligy ani čas ani pomyšlení. Často jsem ale na juniorské extralize, což ovšem souvisí s výkonem funkce tzv. činovníka utkání. Ti, co je vidíš pohybovat se u časomíry a trestů, tedy ti, kteří vyloučeným hráčům otvírají dveře, atd., jsou nominováni z řad rozhodčích. Takže tam jsem přímo u hokeje, a to mnohdy lepšího, než když hrají A-mužstva. Ti kluci do toho dávaj vše, v hledišti jsou skauti, trenéři áčka, takže se chtějí předvést. Nemám vyhraněný team, zajímá mě dobrý hokej.

A tvůj názor na úroveň české extraligy?

Je celkem vybrakovaná. Vždyť to vidíš, nejlepší jsou v NHL. Bavil jsem se pánem, co hrával v 70. a 80. letech za Budějky, společně s Lálou, Pouzarem, Dvořákem a takovými borci. Žádný reprezentant, ale „pouze“ ligový hráč. Říkal, že tři čtvrtiny kluků, co hrají dnes nejvyšší soutěž, by za jeho časů hrálo o třídu níž. Minimálně! Vždyť sám pamatuji, jak se hrálo ještě tak před dvaceti lety. A ty návštěvy tehdy!
Kdyby ale šlo jen o úroveň. Byl jsem pozván na čtvrtfinále Slavia – Budějovice. Sám bych tam ani nešel. Jenže místo hry samá reklama na kostce nad ledem, pořád komerční pauzy, ba dokonce se dovíš, že tu pitomou kostku sponzoruje firma XY. Nebo ti tam holka dělá virtuální striptýz a podobný nesmysly. Takže se na hokej ani nedá soustředit! Jak říkám, raději zajdu na juniory či dorost! Když na ligu chlapů, tak na rakouskou ve Vídni. Tam na to mám čas, v Praze nikoli.


Nelze ovšem zapomenout ani na skutečnost, že jsi také zabrousil do pornografického průmyslu. Můžeš tedy vyjmenovat výhody, respektive nevýhody tohoto zaměstnání, zajímavosti atd.?

On si jen každý myslí, že je to kdoví jaké terno. Od prvního fotosejšnu se pak odvinulo několik dalších, sem tam i nějaký film, ale celkem šlo o občasné vedlejšáky. Není to ani tak, že by to člověk bůhví jak žral. Prostě jsem to vnímal jako dejme tomu nevšední melouch. Vůbec bych to nezveličoval.

Odkaz:
http://www.kryptor.cz

Diskografie:
KRYPTOR - "Neřest a ctnost" (demo 1988)
KRYPTOR - "Zvratky a krev" (demo 1999)
KRYPTOR - "Sadistic Nun Genocide in Sunar City" (demo 1991)
KRYPTOR - "Septical Anaesthesia" (CD 1991)
KRYPTOR - "Time 4 Crime" (CD 1991)
KRYPTOR - "Greedpeace" (CD 1993)
KRYPTOR - "United" (CD 1994)
KRYPTOR - "Na východní frontě boj!" (CD 1997)
LEPROCIDE - "Consequences of Infection" (CD 1992)



FOTOGALERIE:



LEGENDA:

1) Míra (dr), Pípa a Filip (b) v zákulisí vizovického Masters Of Rock
2) Live na Masters Of Rock 2004
3) Oficiální promofotky, červen 2003
4) Jeden z posledních (ne-li poslední) koncertů s Pípou.
5) Base in Fire – festival (západní Čechy, 2004)
6) Příprava na trénink (Linec září 2005)
7) Na zimáku (přípravný kemp Štýrský Hradec, srpen 2005)
8) Při tréninku s trenérem. Vpravo Karel Bačirák ze SPARKu (Štýrský Hradec, srpen 2005)
9) V dresu teamu, za jehož žáky hraje synovec. Místo pantera musí posloužit kočka domácí…
10) Pocta géniovi u jeho rodného domu (Salzburg, leden 2007)
11) V tomto automobilu seděl v Sarajevu následník trůnu… (vojenské museum Vídeň, prosinec 2006)
12) První, spíš soukromé focení po reunionu kapely! (leden 2003)
13) Svezení se obřím kolem ve vídeňském Prateru... (prosinec 2006)
14) Centrum c. a k. mocnářství – zámek Schönbrunn (prosinec 2006)
15) U pomníku J. Gutenberga (Mohuč, říjen 2006)
16) Plné nasazení! (koncert Vader, Hypnos, Kryptor, Praha)
17) Fotosession pro tisk (srpen 2003)


zpět
Rozhovor přečten: 11632x         Autor: Petr Bidzinski