Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16418 x
CALES
22.10.2006 | 13897 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13421 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13327 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13311 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34321 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14352 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14202 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14189 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13897 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17472 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17437 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15713 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14656 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
THE SQUIRM
Permanentní životní soundtrack



     Aleš Dostál, známý v hudební branži spíše pod pseudonymem Alesh A.D., je pro mě takovým českým Trentem Reznorem, šedou eminence tuzemské rockové elektroniky koketující místy až s ambientem. Připomeňme si, že Aleš prošel sestavami mnoha metalových formací (nejznámější jeho působiště bylo dozajista u Root), což ostatně bude na následujících řádcích podrobně rozebráno. Jenže své hudební „já“ nalezl až ve one-man projektu THE SQUIRM, s nímž již několik let vydává tento navýsost plodný autor pilně jednu nahrávku za druhou. Najděte si tedy chvíli a pojďte společně se mnou nahlédnout do zajímavé duše tohoto originálního muzikanta, jehož hráčský i skladatelský potenciál dalece překračuje hranice naší země…

Tvá hudební pouť se dá, Aldo, rozdělit do několika etap. Vraťme se na samotný počátek, do 80. let, kdy jsi poprvé přičichl k muzice…Co se dělo s Aleshem A.D. v této době, kdy svět dobyl heavy, speed a thrash metal…?

Hudbu jsem začal vnímat jako malý kluk už v mateřské škole. K metalové muzice jsem se dostal o několik let později. To mi bylo asi devět let. V té době jsem si už trochu všímal kytary a pokoušel se psát své vlastní texty a skládat hudbu. Musím ovšem uznat, že to byla fakt masáž (smích). Později jsme s kámošem založili něco jako "kapelu" a vzpomínám si, že jsme si dávali snad každý týden jiný název (smích). Třískali jsme do polštářů a krabic jak hluchý do vrat a mlátili do staré španělky, která měla tři rezavé struny...což nám stejně nevadilo, protože nám stačily jen dvě ... byla to fakt síla (smích). Nejkrásnější na tom všem bylo to obrovské nadšení pro věc, ikdyž vlastně vůbec o nic nešlo. Kdo si hraje nezlobí, znáš to ... (smích).

Prvním seskupením, v němž bylo možné zaznamenat tvé jméno, byla formace Terror…Tahle partička sice nepatřila k nejznámějším kapelám tuzemské scény, ale fundovaní znalci a fandové podzemní scény počátku 90. let znali Terror velmi dobře…

Terror byl oblíbeným tělesem na undergroundové metalové scéně nejen v České republice, ale i v zahraničí. Všechny naše demosnímky i koncerty se setkaly s velice kladnými ohlasy, což nás nesmírně nakopávalo do předu. Hele, tehdy nám bylo čtrnáct let a byli jsme dost mladí, neokoukaní. Snad i zajímaví a talentovaní, ale nejdůležitější na tom bylo to, že jsme byli pevně přesvědčeni o tom co děláme a tvrdě si za tím šli. Všichni naši kámoši tenkrát chodili hrát fotbal nebo na ryby, ale my jsme každý den po škole makali na skladbách ve zkušebně. Terror fungoval pět let. Bylo to moc fajn, ale je to dávno pryč.

Ve své biografii zmiňuješ fakt, že Terror si mezi fans udělali jméno mj. i díky častému koncertování s už tehdy legendárními brněnskými démony Root. Není proto asi až tak překvapivé, že na svou další hudební pouť ses vydal jako člen v sestavě právě téhle skupiny… Přesto, pověz nám blížeji, jak k tomu došlo…

Jasně, koncertování s Root nám určitě hodně pomohlo. V poslední fázi fungování Terror to uvnitř kapely začalo poněkud skřípat a toho času mi přišla nabídka na místo kytaristy do kapely Root. Tenkrát jsem byl snad největším fanouškem Root pod sluncem, takže když mě Jura Valter kontaktoval s tak překvapivou nabídkou - neváhal jsem. Součástí Root jsem byl 1996 - 1999.

Troufl bych si hádat, že hraní v Root pro tebe muselo být asi obrovskou školou a studnicí zkušeností…

Samozřejmě. Root byl pro mě obrovská hudební zkušenost a škola jak po stránce koncertní tak i studiové.

Přestože jsi byl bezesporu hodně vytížen s Root, tvá muzikantská tvořivost a hyperaktivita vedly k tomu, že jsi vdechl život velezajímavému projektu Gallery Of Dead Batteries…Společně s celou plejádou zajímavých a známých hostů jsi s tímto projektem nahrál výtečnou nahrávku „There´s Coming The Time Of Lunnatics“…

Měl jsem spoustu hudebních nápadů, které se stylově nehodily pro tvorbu Root, tak jsme společně s bubeníkem Radkem Šlachtou, který se mnou před tím působil v Terror, nahráli pod názvem Gallery Of Dead Batteries album "There´s Coming The Time Of Lunatics". Ve studiu se mnou spolupracoval jako odborný dohled nad celou nahrávkou Blackie, kterého netřeba představovat. Krom spoluprodukce se zhostil i několika kytarových partů. Veškeré texty pocházejí ze sbírky "Nadešel čas bláznů" od Polyho z brněnské kapely Insania. Na inzerát jsme ulovili Petru Krejcarovou, která celou desku nazpívala. V sestavě; Radek Šlachta (bicí), Petra Krejcarová (zpěv), Petr Blackie Hošek (baskytara), Libor Šlachta (kytara) a já (kytara, zpěv) jsme uskutečnili tři koncerty. Po odchodu Petry jsme ještě ve složení; já (kytara, zpěv), Radek Šlachta (bicí) a Klíma (baskytara) nahráli dvě nové pecky a poté jsme Gallery Of Dead Batteries dali k ledu. Nikdy to nebyla stabilní formace se stálou sestavou. Po několika letech jsem název Gallery Of Dead Batteries exhumoval jako společný, jednorázově studiový projekt mě a Aleše Hubáčka. V roce 2002 jsme spolu nahráli album "Šílenství v balónu" a tím bych považoval Gallery Of Dead Batteries za uzavřenou kapitolu.

Aby toho nebylo málo, stihl ses podílet jako spoluautor na několika dalších projektech – vzpomenu třeba Big Bossovu sólovku „Belial´s Wind“, dále třeba Blackieho Cales a další bokovku Entrails…

Na Big Bossově sólovce "Belial´s Wind" to bylo pouze nahrání kytary do skladby "Píseň pro Satana", nic víc. Byl jsem se podívat ve studiu, zrovna když tam Big Boss kutil desku a tak se toho využilo a já si zahrál v tom jednom válu. U Blackieho jsem hostoval na albech Cales "The Pass In Time" něco ve skladbě "On The Way" a nazpíval jsem pecku "Unknown Reason" z desky "Uncommon Excursion". Na "Serpent Seed" od Entrails jsme si s Blackoshem střihli duet v předělávce Crux "Démoni temnot".

Album „The Book“ od Root, na které jsi také významně přispěl několika skladbami, bývá kritiky označováno za vůbec nejlepší počin v diskografii téhle kapely. Ty jsi přesto de facto bezprostředně po vydání tohoto opusu magnum vystoupil z řad Root…Pročpak jsi tak učinil?

Člověče, mě to všechno nějak přestávalo naplňovat. Vážně, už delší čas jsem cítil, že chci dělat svoji muziku. Jinou než byli Terror, Gallery Of Dead Batteries nebo Root. Už jsem nebyl pro Root tak zapálený jako na začátku. Byl jsem dost svázaný a navíc začala váznout komunikace mezi mnou a zbytkem kapely, takže jsme se domluvili, že kapelu opustím. Při nahrávání "The Book" jsem byl defakto už ex-členem Root. Na "The Book" jsem přispěl jako autor muziky "The Birth", "Remember Me" a částečně skladbou "Why". Dále jsem stavěl kytary do Big Bossových věcí "The Mystical Words Of The Wise" a "The Curse - Durron". Koncem tohoto roku by měl proběhnou v Brně na Flédě výroční koncert 20let Root. Nedávno jsem dostal pozvánku abych na tomto mega koncertu učinkoval. Samozřejmě neodmítnu. Těším se na setkání s klukama, které jsem už léta neviděl. Root jsou fajn, ale přesto odchodu z kapely nelituji. Dnes jsem stylově ponořený úplně v jiných vodách a jsem nejspokojenější s The Squirm.

Po odchodu od Root zakládáš projekt THE SQUIRM, který vlastně existuje do dnešní doby…Dalo by se tedy říct, že teprve se zrozením THE SQUIRM jsi definitivně našel svou svobodu, své tvůrčí naplnění…?

Vznik The Squirm se datuje od roku 1999. Ano, máš pravdu. Odpovím ti na tvou otázku tvou vlastní otázkou...teprve se zrozením The Squirm jsem našel tvůrčí svobodu a tvůrčí naplnění seberealizace. Netvrdím, že bych byl snad nějaký misantrop, ale vyhovuje mi fungování "one-man project" což je případ The Squirm. Já už fakt nemám chuť, čas a ani náladu být součástí regulérní kapely, která drtí hekticky zkoušky a koncerty. Tohle by mě asi zničilo (smích). Je to hodně vyčerpávající. To byl případ, když jsem nastoupil jako baskytarista do Illegal Illusion. Skvělá hudba, skvělí kluci a výborní kámoši ...ale bylo tam to "ale". Kámen úrazu byl v tom, že kluci chtěli zkoušet třikrát týdně a to jsem já prostě nedával. Už tenkrát jsem tělem i duší zapálený do The Squirm. Tak jsme si plácli na rozloučenou a já asi po měsíci odešel.

Ovšem i hudba THE SQUIRM prošla od svého počátku po současnost několika nepřehlédnutelnými proměnami…zřejmě dle vývoje tvé vlastní osobnosti, soudím…Pojďme se tedy pozastavit u jednotlivých počinů v diskografii THE SQUIRM, od debutního „Virgin Stitch“ až po aktuální věc „Symbol Of Outburst“…

Asi ano. Myslím si, že určitý hudební vývoj je na každém albu The Squirm jistě znát. Já říkám, že texty, které píšu jsou taková moje vnitřní zpověď, ventil emocí a myšlenek a hudba The Squirm je k nim takový soundtrack. Každá deska The Squirm zrcadlí jistou náladu doby kdy jsem ty věci připravoval. Nemá smysl to nějak obsáhle rozpitvávat do hloubky. Já bych to zase až tak zbytečně nedramatizoval. Vždycky jsem inklinoval k temné a melancholií nasáklé muzice. O tomhle The Squirm od počátku myslím si je. Jsem spokojený s každou deskou The Squirm.

Jak jsem se dočetl na tvých webovkách, pracuješ nyní už na dalším albu, které má nést titul „Hidden Deep Inside Bitter Thoughts“…je neskutečné, jaký jsi workholik. Kde stále bereš inspirace pro nové a nové skladby? Nebojíš se opakování, stereotypů ve své tvorbě?

Workoholik snad ani ne, to není přesné přirovnání. Krom toho, že chystám materiál pro nové album „Hidden Deep Inside Bitter Thoughts“, je připraveno na 2.11. 2007 vydání DVD The Squirm "Dark Dictatorship Of Freedom And Honesty". To obsahuje všechny dosavadní videoklipy The Squirm; Nothing Can Change This, Firecracker, Reflection, Liquid Religion, The Day Will Die And The Night Will Too, Symbol Of Outburst, akustický koncert Divine Acoustic (2004) a jako bonus několik zajímavostí z archívu. Pokud mám odpovědět na druhou část otázky, jestli se nebojím stereotypů a opakování se ve své tvorbě? Já nad takovou věcí nepřemýšlím. Pokud bych měl pocit, že sebevykrádám svoji tvorbu, tak bych asi hudební aktivitu definitivně zapíchl a začal bych asi chodit na ryby (smích).

Plánuješ s THE SQUIRM alespoň nějaké, byť sporadické koncerty, nebo zůstane jen u studiového projektu…?

Tohle jsem zvažoval dlouho a nakonec jsem došel k názoru, že The Squirm do budoucna budu prezentovat jako svou studiovou záležitost. Koncerty mě vůbec nelákají. Jsem si vědom toho, že The Squirm je ve své podstatě kontraproduktivním hudebním projektem. Ale já prostě dělám to co mě baví. S tím do toho jdu a tak dělám věci, které především uspokojují mě. Tak trochu sobecké, že? Komerce mě nezajímá a mainstream je mi taky ukradený, stejně jako všechny pseudo celebrity.

Něco, co by jsi komukoliv rád vzkázal na závěr tohoto povídání…?

Zdravím všechny čtenáře Whiplash magazínu a tobě Radku díky za rozhovor. Mějte se všichni moc fajn!

http://www.squirm.ane.cz
http://www.bandzone.cz/thesquirm


zpět
Rozhovor přečten: 6211x         Autor: Radek Bubeníček