Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
VYPSANÁ FIXA
Pořád ta samá písnička…



Nespoléhají na virtuozitu a textová složka se pohybuje převážně v krajině, kde vládne střídavě oblačno, spíše však zamračeno s bouřkami, jen na některých místech lze očekávat náznaky sluníčka. Každopádně výsledný celek působí kompaktně a efektivně a navíc vypadá stejně přirozeně jako zlatá medaile na krku českého hokejisty. O kom je řeč? Jistě není těžké odhadnout, že výše uvedené řádky se vztahují k tvorbě kapely VYPSANÁ FIXA. S Márdim, s frontmanem této úderky, jsme se potkali v ostravském klubu Boomerang, kde právě začínalo koncertní turné propagující aktuální album „Fenomén“.

S jakými pocity jste začali připravovat nové písně? Přece jenom jste zavedená a respektovaná kapela, takže je jasné, že vaše zodpovědnost vůči sobě, fanouškům, respektive nahrávací firmě je mnohem větší, než v době, když vznikalo vaše první album…

Poté, co jsme udělali tři desky s Petrem Fialou a Petrem Slezákem a následně ta dívídíčka, jsme uvažovali, co dál? Docela rychle jsme se dohodili, že změna je hybný moment, takže jsme poměrně rychle změnili nahrávací studio, producenta, i samotný způsob přípravy té desky, protože dva kluci z kapely se odstěhovali do Prahy. V podstatě jsme ani moc nezkoušeli. Posléze jsme si pronajali takové malé studio a tam jsme jamovali a tři měsíce téměř vůbec nehráli. Dá se tedy říci, že jsme tu novou desku opravdu pilně a pečlivě připravovali… Také jsme oproti naším zvyklostem měli dvacet hotových písní, a to i včetně textů, přičemž jsme vybrali opravdu jen ty nejlepší. Měli jsme přetlak…

Převládaly během nahrávacího procesu spíše reakce typu "není to ono, musíme se zlepšit", anebo jste si říkali "jo, je to dobrý" …?

Určitě to druhé, cos řekl. Opravdu jsme z těch nových písní měli dobrý pocit. Když jsme je poslouchali, tak jsme si říkali, že jsou super. I když samozřejmě nikdy nevíš, jak budou reagovat fanoušci… Takový to nadšení mi velmi připomínalo právě atmosféru během nahrávání naší první desky. Navíc v tom „Céčku“, kde jsme točili předtím, už to znáš. Víš, jak to tam vypadá. Víš, co od těch lidí můžeš čekat. Ale teď jsme byli na novém místě, takže i to prostředí na tebe působí jinak a dodává ti to energii.

Album „Fenomén“ tedy nedávno vyšlo, takže se nabízí otázka, co si od něj slibuješ?

Doufám, že tu laťku, na kterou jsme se dostali, budeme posunovat stále nahoru, a že ji ani tentokrát nepodlezeme. To máš, jak se skokem do výšky. Když skočíš 210 cm, tak se na 220 cm zlepšíš rychle, ale posun na 223 cm je už pomalejší. Asi takhle bych to viděl. Osobně jsem spokojený a myslím si, že to album na to má. Dali jsme do toho všechno, co jsme mohli.

Mohl bys uvést jednu píseň z nového alba, ke které máš nejvřelejší vztah?

Asi bych vybral „Darling“. Když jsme měli těch dvacet věcí, tak jsme jednotlivé skladby bodovali, a třeba tuto píseň půlka kapely nechtěla. Ale já jsem ji prosadil a jsou na ni docela dobré ohlasy. Takže za to jsem rád. Ale jinak se mi samozřejmě líbí všechny. Ta píseň má příběh. Vidím za ní nějaké obrázky, i ze svého života. Navíc je to ten typ písně, která se ti splní. Něco se napíše, a pak se to v reálu stane. Kromě „Darling“ se například stala píseň „James“ z první desky, a to už několikrát. (smích)

Pokud bysme vaše písně rozebírali z muzikantského hlediska, tak rozhodně nejde o nikterak složité kompozice. Jak se tedy bráníte tomu, aby jste se po hudební stránce opakovali…

Podle mne stejně každá kapela hraje jeden song, takže my se to opakovaní snažíme nějak maskovat… Já si myslím, že je to o tom, že člověk má nějaký pocit, takže vezme kytaru, zahraje to a vznikne písnička, která je skrytá v nějakým obalu. Já se snažím psát dobré písničky, aby jim lidi věřili, a když tomu věří, tak na to chodí. To je podle mne ten systém.

Pro VYPSANOU FIXU jsou charakteristické náročné texty. Nepřipadá ti, že spousta vašich fanoušků tvé texty zpívá, aniž by jim důkladně rozumělo…

Tak to nevím. Já sám dokážu každou naši píseň vyložit třemi větami, o čem je. To je o tom, tenhle přijde tam, stane se mu to… Ale nemyslím si, že by naši fanoušci ty písně zpívali bezmyšlenkovitě. Ozval se mi třeba chlápek z Francie, konkrétně z Paříže, že poslouchá píseň „Emigrant“ a že ta mu tam hodně pomáhá. A taky to pojmenoval přesně, o čem to je. A možná lépe než já… Spíše si myslím, že si člověk mé texty někdy vykládá jinak, než jsem to myslel já, protože on to prožívá na základě svých životních zkušeností. Já bych ty lidi rozhodně nepodceňoval.

Nicméně neuvažoval jsi, že bys své texty zjednodušil?

Tak to rozhodně ne. Já ani jinak psát neumím… (smích)

Ve skladbě "Jak bubnuje Charlie" zpíváš "…to jsme my umělci…", mohl bys tedy nastínit vlastní definici umělce?

Já žádnou takovou definici nemám. Když vezmu sám sebe, tak umělec je člověk s nějakým přetlakem. Ani ne uměleckým přetlakem, ale přetlakem v sobě. „Něco“ ho nutí, aby se vyjadřoval, aby se „něčeho“ zbavil, proto to dělám já. Mně to pomůže, když „něco“ cítím. Někdo si zaběhá, někdo se zmastí, mně třeba pomůže, že si o tom složím písničku. Někdy mě ten výsledek i pobaví, a je mi zase dobře, a blbá nálada je pryč. Mně to pomáhá a mám radost, když mi někdo řekne, že to pomáhá i jiným. Jednou jsem dostal dopis od jedné holky, že dělala au-pair v Anglii, že tam byla sama, úplně v prdeli, ale že nakonec všechno přežila také díky naší desce. To je pro mě hodnotný.

Ve tvých textech se také objevují časté odkazy na americký kontinent, a to především na Jižní Ameriku (Argentina atd.) a Střední Ameriku (Mexiko atd.). Co tě láká na těchto končinách?

Nevím, co mě na tom láká… Dokonce tenkrát před deseti lety mi jeden můj kámoš říkal, že hrajeme geografický punk. Nevím, nějak se tam ty odkazy objeví. Možná jsem v těch končinách v minulém životě žil… Někdy to je náhoda, jako například ve skladbě „Mažoretka“. Kdyby hrdinka této písně odjela třeba do Karl Marx Stadtu, tak by tam byl jiný název města, ale zrovna to bylo Panama city. Já jsem se i na novince snažil vyhýbat literárním odkazům. Chtěl jsem, aby se jednalo pouze o zcela osobní výpověď. Tentokrát najdeš jen v „Papírové hyeně“ jeden odkaz na Jižní Ameriku, a to na „Sto roků samoty“ (kniha, jejímž autorem je kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez – poznámka autora). To je totiž moje hrozně oblíbená kniha. A já rád předám štafetu, kterou jsem dříve obdržel, takže teď si tu knížku na základě mé zmínky může přečíst někdo další.

Jistě si uvědomuješ, že patříš k idolům mnoha (převážně mladých) lidí. Nemáš tedy strach, že by tě někdy mohla navštívit "tvá nejvěrnější fanynka", viz kniha "Misery" od Stephana Kinga…

Tady v tom našem českém Hobitíně to se slávou zase tak ostrý není. Já doufám, že nejvěrnější fanynka je moje holka, se kterou bych byl rád až do smrti. Ale ještě bych ten definitivní rozsudek o pár desítek let odložil. (smích)

Silnou stránkou vaší kapely jsou koncerty. Odkud se bere ta koncertní energie, s jakou se na pódiích prezentujete?

Myslím si, že existuje určitá bioenergie mezi lidmi, která probíhá tehdy, když se ti lidé na sebe napojí, a pošlou to jedním směrem… A to je právě to, co rozhoduje o úspěchu kapel. Žádné promo kampaně, merchandising a podobné záležitosti, které sice k hudbě patří, ale základní věc je, aby ta kapela dokázala složit songu, která zapůsobí na ostatní. To je ono. Ale na druhou stranu je samozřejmě spousta kapel, kteří to uměj, ale nikdo je nezná, anebo je zná málo lidí. Ono když vylezeš na pódium, tak je to taková svoboda, protože tam můžeš dělat, co chceš. A jakmile odehraješ, tak pak půl hodiny jsi fakt naprosto v pohodě. Sedíš, čumíš, nic neřešíš… Pravda, půlhodina není tolik, jak by to mohlo být, ale díky za to, že to je aspoň ta půlhoďka… (smích)

VYPSANÁ FIXA nepochybně funguje na bázi přátelství, nicméně spočítal bys, kolik ti zůstalo přátel z doby, když jste začínali?

Málo. Moc ne. Určitě to jsou právě lidé z okruhu kapely. Ta existuje třináct let, ale známe se patnáct let, a přitom v kapele proběhla jedna změna, když se vystřídali basáci, kteří spolu chodili na střední školu a seděli spolu v lavici. A to vypovídá o všem. Mimoto to budou asi dva kámoši, se kterými se znám natolik dobře, že se jim můžu svěřit v podstatě se vším. Ale stejně si myslím, že tak to má většina lidí, a že těch „nej“ kámošů nemůžeš mít hodně.

Kapela Kabát vyrukovala na svém posledním albu „Corrida“ s písní "Burlaci na Volze", přičemž ve vašem repertoáru je skladba s podobným názvem už od roku 2001…

Mně to nevadí. To je náhoda. Ale ty písně mají jen podobný název, jinak každá je o něčem jiném. Ostatně třeba U2 mají v jedné skladbě podobný začátek, jako my máme ve „Steroidu“. Ale bohužel to není tak dlouhé, aby jsme je mohli třeba zažalovat, a měli z toho nějaký peníz. (smích) To byl samozřejmě vtip.

V ostravském klubu Boomerang vám předkapelu dělala talentovaná trojice Apatheia. Jak jste se k této kapele dostali?

Vybral jsem je já, protože se mi velmi líbí. (V tu chvíli zasáhla nějaká vyšší moc! V backstagi, kde rozhovor probíhal, se náhle z vrchu kredence zřítily k zemi skleničky na víno. A přitom o ně nikdo nezavadil ani pohledem. Pokračovalo se po odklizení střepů. – poznámka autora)… Je to zkrátka jiná muzika, než hrajeme my, ale pouštím si to a je to super. Ani nelze mluvit o předkapele, vždyť to je jednoduše regulérní kapela. Myslím si, že ti kluci mají rádi Radiohead. Prostě umí hrát a mají svoji tvář. Je to parádní…

Odkaz: http://www.vypsanafixa.cz

Diskografie:
„Brutální všechno“ (CD 2001)
„Bestiálně šťastní (CD 2003)
„Krása nesmírná“ (CD 2005)
„V Fabric“ (CD + DVD 2006)
„Před náma jedeme my“ (DVD 2006)
„Fenomén“ (CD 2007)


zpět
Rozhovor přečten: 5769x         Autor: Petr Bidzinski