Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
HYPNOS
Příklon k lehké misantropii



Letošní rok měli důvod k oslavě všichni fandové kvalitního death metalu, jehož v tuzemských luzích a hájích není právě mnoho. Zmíněným důvodem je znovuobnovení činnosti legendární formace HYPNOS, v jejíž řadách nepůsobí nikdo jiný, než zabijácké duo infernale Bruno (basa, zpěv) a Pegas (bicí) – svého času stěžejní postavy neméně legendárních Krabathor. Jak již jistě víte, v polovině roku vyšlo u Crystal Productions MCD „Halfway To Hell“, načež následovalo bombastické vystoupení HYPNOS na letošním ročníku Brutal Assault festu. O tom, že kapela je skvěle našlápnutá do budoucna se dozvíte od samotného mainmana Bruna.

Ještě než se začneme věnovat aktuálnímu dění kolem HYPNOS, připomeňme si okolnosti, které provázely vznik kapely. S jakými ambicemi a představami, snad i ideály jsi v roce 1999 odešel z Krabathor a založil HYPNOS?

Ufff, strašně jsem se na to těšil, poslední rok v Krabathoru byl pro mě docela neveselý, a tak jsem byl nabitý energií, plány a chutí to rozjet. Navíc, osud tomu chtěl, že se opět spojily cesty moje s těmi Pegasovými, což považuji za ideální spojení, přece jenom naše spolupráce na „Lies“ v roce 1995 fungovala stoprocentně a měla velký ohlas u fans. K tomu jsme měli v zádech megapracovitého Pedra Hejtmánka a Morbid Records. Lepší start jsme asi ani nemohli očekávat, natočili jsme debut a 3 měsíce po vydání už jezdili po Evropě s Morbid Angel.Těsně před tímto turné se nám podařilo stabilizovat sestavu skvělým tandemem kytaristů David M. a Alex z Pandemie. Jenom jsem přeskočil z vagónu do vagónu, ale vlak se řítil dál......prostě geniální.

Jedním ze silných zážitků, který si budu s jistotou pamatovat celý život, je den strávený s vámi a vaším hostem Mikou Luttinenem (Impaled Nazarene) ve studiu Exponent během nahrávání debutu „In Blood We Trust“. Jak na tohle nahrávání prvotiny se svou (po mnoha letech) novou kapelou vzpomínáš ty?

Ty pocity jsem víceméně popsal výše...byli jsme fakt nabití energií, nápady, chutí hrát bez jakýchkoliv omezení. Ten debut jsem shodou okolností poslouchal včera, protože jsem zaučoval nového kytaristu na naše prosincové koncerty (Vlasta ze Six Degrees Of Separation – pozn.), takže jsme si to pouštěli. Sice zvuk není úplně nejlepší, ale je z toho cítit taková ta dřevní, ještě ne zcela otesaná energie, jako když pustíš stavidlo a vyvalí se voda všemi směry. Co se týče Miky, jsem rád, že jej můžu považovat za svého kamaráda, kdykoliv jsme se potkali, vždycky jsme měli o čem mluvit, dost si rozumíme. A jeho hostování mělo ve své době velký význam, byla to další z věcí, která nakopla jak nás, tak i fanoušky.

Cítil ses v té době, kdy jsi měl postavenou členskou sestavu HYPNOS a k tomu jste vydali úspěšně přijatý debut, nějak „vnitřně svobodný a šťastný“…? Předpokládám, že právě tyto emoce ti ke konci tvého působení v Krabathor už scházely…

Určitě ten pocit svobody a hlavně pohody nechyběl, i když já osobně si na nějakou nesvobodu v Krabathoru stěžovat nemohl, vždycky jsem dělal to, co jsem chtěl, myslím, že stylově a hudebně jsme problémy neměli. Tam šlo spíš o to, že jsme se s Christopherem zásadně názorově rozešli a já mu přestal věřit, přestal jsem si ho vážit jako člověka, a to se už pak nedá nic dělat. To je nejlepší, když se lidi v takové situaci pokud možno co nejklidněji rozejdou, což se doufám i takto stalo. Když si vzpomenu na období okolo druhého alba HYPNOS „The Revenge Ride“, tak tam už to sedělo na „prdeli“! Měli jsme super sestavu, zabijácký materiál, vysněné studio a producenta (Harris Johns), tady se to překlopilo už do více „profi“ fáze.

Po silném prvním počinu „In Blood We Trust“ nahráli HYPNOS další album „The Revenge Ride“ – temný, rouhačský a nihilistický výtvor. Které hudební spolky či životní okolnosti tě tehdy vyprofilovaly k napsání právě takového materiálu?

Těžko říct, jestli tou inspirací byly konkrétní skupiny, spíš ani ne... Jak jsem psal, s Davidem M. v sestavě jsme se cítili hodně silně, navíc David vypomohl několika skvělými riffy např. v „Evil Awaken“ nebo „Spider-werk“). Přesvědčili jsme firmu k natáčení ve Spiderhouse studiu v Německu, dařilo se nám koncertně. Cítili jsme, že jdeme pořád nahoru, a to nás hrozně motivovalo. Možnou inspirací byl asi samotný producent Harris Johns a dílo, které měl za sebou. Vzpomínám si, že jsem si na zpěv poručil mikrofon, na který nazpíval Martin Van Drunen nesmrtelné album Pestilence „Consuming Impulse“ a že když jsem ho skutečně dostal (starý Neumann, co ležel někde v krabici, takže se hledal), tak do mě ta emoce hodně vstupovala. Doufám, že se to potom pozitivně podepsalo na výsledku.

Posledním dlouhohrajícím počinem před vaší již vzpomenutou pětiletou odmlkou byl poněkud kontroverzní či snad nejednoznačně přijatý opus „Rabble Manifesto“. Čím si ty sám vysvětluješ rozpolcené reakce, které tahle nahrávka vyvolala?

Těžko říct, ale s odstupem času tu desku vnímám podobně. Snažili jsme se hrát víc komplikovaně, cítili jsme značný vliv black metalu (to ostatně dodnes) a hledali nový směr. Neměl jsem úplně jasno v tom jak znít, neměl jsem jasno v tom, jaké použít logo, kam se vyprofilovat, protože jsem nechtěl dál pokračovat v tom trendu „old school death metal“ a asi se to na nahrávání odrazilo, zcela logicky. Deska nebyla přímočará jako ty dvě předchozí, byla těžší na poslech i na pochopení, nicméně měla killer produkci a přestože pochází z období na „křižovatce“, rozhodně ji kvalitativně neberu jako horší v naší dosavadní tvorbě. Jen je zkrátka jiná... Vzpomínám si, jak mě po jejím vydání říkali Nergal s Infernem z Behemoth „Bruno, plyta jest zajebista, ale co ten czysty vokal?“ Nedokázali rozchodit, že je poslední skladba nazpívána čistým zpěvem, oni jsou nekompromisní extrémisti, ale to byl taky jeden z důsledků té výše zmíněné situace.

V průběhu prvních pěti let milénia jste s HYPNOS odjeli několik turné s kapelami věhlasných jmen. Na kterou šňůru z tohoto období nejraději vzpomínáš a proč?

Určitě na No Mercy Festivaly s Morbid Angel, Enslaved, The Crown, Dying Fetus a Behemoth v prosinci 2000. To byly velké akce se spoustou lidí, akorát na můj vkus „little bit much of alcohol“, byli jsme v busu s Behemoth a to byla teda jízda... Tak, jak se prezentují live, stejnou energií disponují i mimo pódium. Další výjimečné šňůry byly s Vader, již zmíněnými Behemoth nebo Pungent Stench, byť co se významu týče, tak byly mnohem menší.

Nakolik jsi během let 2006-2009 sledoval dění na hudební scéně? Jen pasivně jako posluchač či divák koncertů, nebo jsi zůstal v aktivním kontaktu s lidmi ze spřátelených či spřízněných skupin?

Většinou jsem byl ten pasivní posluchač s tím, že jsem si tu a tam zašel na nějaký koncert. Hudbu jsem ale z života nevypustil, to ani nejde, provází mě po většinu dne, jen jsem byl po tuto dobu orientovaný spíš na měkčí styly, rock, hard rock, prog apod. Kontakt s lidmi z branže mi asi chyběl, aniž bych si to nějak hluboce uvědomoval, byl jsem plně zaneprázdněný svými osobními záležitostmi, to vyplavalo na povrch po loňském Brutal Assaultu, kde jsem byl s Forgotten Silence – tam jsem do toho spadl rovnýma nohama a řekl si: „Krucinál, sem přece patřím!“

V letošním roce se HYPNOS po takřka pětileté hibernaci a odmlce vrátili na scénu. Prozraď nám, Bruno, co bylo vlastně tím nejsilnějším impulsem, který tebe i Pegase přiměl k rozhodnutí vrátit se na pódiová kolbiště…

Tohle už jsem vysvětloval mockrát a ještě mockrát asi budu. Prvotní bylo to, že jsem si nijak neplánovaně pořídil domů kytarový aparát s tím, že si budu hrát jen pro sebe. Jenže ty půlnoční „koncerty“ v obýváku na vyhuleného Marshalla uvolnily víc adrenalinu, než jsem čekal a samozřejmě hned začal skládat riffy do šuplíku. Potom přišli Forgotten Silence s nabídkou vystoupení jako jejich vokalista na loňském Brutal Asaultu a po něm jsem byl ztracen (Asi bych měl Krustymu a spol. hodně poděkovat za ten vedlejší efekt, který tohle angažmá mělo). Hned jsme se s Pegasem domluvili, že si spolu zahrajeme, prý jen tak a protože se zrovna nacházel na stejné „vlně“ jako já, postupně se na to nabalila první studiosession, pak druhá, Pegas se stal firemním hráčem Mapex, následovalo vydání vydání MCD „Halfway To Hell“, Brutal Assault 2010 …a už to jede. Chvílemi mám pocit, že i mimo naši kontrolu, že jsme nasedli na něco, co nemáme možnost regulovat a řídit, je to hodně silné. A hodně příjemné, moc si to užíváme a máme spoustu plánů.

Mimochodem, myslím si, že vaše letošní megaúspěšné vystoupení na festivalu Brutal Assault ve vás uhasilo i ty eventuálně poslední kapičky pochybností o smysluplnosti návratu mezi aktivně hrající formace, nepletu se…?

Ani v nejmenším, to bylo to definitivní kladivo!

„Halfway To Hell“ je nejen reuniové MCD, ale i ochutnávka toho, jak znějí HYPNOS po pětiletce odmlky. Řekl bych, že na tomto mini slyšíme klasické atributy HYPNOS, které jsou spíše typické pro první dva počiny vaší diskografie. Souhlasíš se mnou?

Nevím, tohle se mi těžko hodnotí, protože jsem to skládal sám. Ale kdyby to tak bylo, určitě se zlobit nebudu. Asi se dá očekávat návrat k větší přímočarosti a taky k větší koncentraci blackmetalových atributů.

Kdy se mohou fandové těšit na v pořadí 4. dlouhohrající album HYPNOS? Už v příštím roce?

V současné době začínám řešit otázku vydavatelské firmy, pochopitelně ještě bez konkrétního výsledku, nicméně náš plán je takový, že na podzim 2011 bychom mohli jít do studia. Pokud by vše dopadlo ideálně, tak by se mohlo podařit toto album vydat ještě před koncem příštího roku. Asi budu trochu předbíhat, ale oba s Pegasem doufáme, že tuto desku bude HYPNOS nahrávat jako regulérní trio a že tento fakt posune kapelu ještě na vyšší úroveň. Jasno bude už za pár dní, 27.11.2010 večer, máme zcela konkrétní představu. Co však v příštím roce vyjde určitě, budou vinylové verze „Halfway To Hell“ (Magick Disk Musick, jaro 2011), „In Blood We Trust“ na jaře a „The Revenge Ride“ na podzim (obě u Monster Nation). Takže příznivci elpíček by měli být na pozoru! A mimoto máme skutečně vražedný merchandise, který bude na všech našich koncertech, příp. na e-shopu www.shindy.cz.

Vždy jsi byl znám svým nekompromisním postojem ke křesťanství, potažmo organizovanému náboženství jako takovému… Docela by mě zajímal tvůj názor na současnou hlavu katolické církve, papeže Benedikta XVI. (bývalého šéfa vatikánské Kongregace pro nápravu a očistu církve), jehož „hlášky do světa“ mě v posledních letech dost pobavily…

Víš, pro mě je fuk jestli je tam Petr nebo Pavel, myslím, že ani pro církev samotnou to nehraje žádnou roli, protože funguje jako masivní monolit, kde jednotlivec nemá valného významu, byť je to jejich „král“. Osobně jsem zklamaný z toho, že i v 21. století mají náboženství celosvětově takovou podporu, ale to pramení z toho, že lidem je asi bližší následovat nějaké konkrétní pokyny, i když za to platí ztrátou vlastní identity, než aby vzali život plně do svých rukou. Ono s tou berličkou je to asi snadnější, i když to hodně stojí a na to samozřejmě čekají armády vlků, které už toho umí patřičně využít. Pochopitelně se nedá očekávat, že ve svém postoji polevím, to ani náhodou, ale náboženské víry se budou někam ubírat bez toho, co si o tom myslí nějaký Bruno. Já jen doufám, že časem bude víc lidí, jenž budou ochotni používat vlastní rozum a kteří se vysmějí chatrným báchorkám o Bohu. Doufám, že nedávné pedofilní aféry by mohly k těmto „erozím“ církví napomoci, to by mohl být pádný argument pro spoustu rodičů, proč neposílat své děti do kostela. O islámu ani nemluvě, na tom není špetka zdravého rozumu.

Existuje vůbec nějaký náboženský, či nábožensko-filozofický směr, který je ti svým způsobem sympatický, nebo dokonce blízký?

Náboženský určitě ne, spíš na sobě poslední dobou pociťuji jakousi tendenci k lehké misantropii. Vyhovuje mi mé uchýlení se na okraj civilizace, mimo město, kde jsem sám svým pánem, kde neřeším to, kdo má lepší mobil nebo značkovější tenisky, která herečka se s kým vyspala a co na to její metrosexuální manžel. Tady si ty pravidla určuji já, to, koho si k sobě připustím blíž a koho ne, co je pro mě důležité a bez čeho se v životě obejdu. Hledám cestu k jakési vyrovnanosti a k podstatám života. Nemám doma internet, poslední dobou začínám i docela vynechávat TV a zase víc čtu. Jsme totálně zahlcování bezcennými informacemi a proto jsem rád, že si tu míru „informovanosti“ reguluji dle vlastní potřeby.

Na sklonku roku vás čekají tři samostatné koncerty v rámci ČR a také účast na Winter Assault Tour 2010, kdy se po boku N. Death, Immolation a Macabre podíváte kromě ČR také do Polska a na Slovensko. Jak se na tohle turné těšíte?

Jsme plni očekávání. Předpokládáme, že tyto koncerty definitivně stvrdí náš návrat na scénu a naši pozici na ní.

Nějaký vzkaz či pozdrav pro naše čtenáře na závěr našeho povídání?

Spíš pozvánku. Kromě výše zmíněných 6 koncertů v prosinci už máme potvrzené první koncerty na rok 2011. Slovenské fanoušky určitě potěší naše headlining akce 20.5.2011 v Bratislavě (Klub Randall) a 21.5.2011 v Košicích (Colloseum) – příp. i 22.5.2011 v Užhorodě na Ukrajině, to je v podstatě na hranicích. V Čechách jsme potvrdili první letní festival – 12.-13.6.2011 to bude Czech Death Fest u Náchoda.

http://www.bandzone.cz/hypnos
http://www.myspace.com/hypnos.cz


zpět
Rozhovor přečten: 4080x         Autor: Radek Bubeníček