Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
PAIN
Žiješ jen dvakrát, ale naplno!



Když se vysloví aspoň trochu znalému fandovi metalu jméno Peter Tägtgren, jistě mu okamžitě v hlavě naskočí Hypocrisy a PAIN. Peter je hlavním tvůrčím mozkem obou uvedených slavných formací, ale angažoval či angažuje se také v další projektech (Bloodbath, Lock Up, War,…). V neposlední řadě je to rovněž slovutný producent, jehož studiem The Abyss prošly desítky známých formací z celého světa. V květnu letošního roku vydal Mr. Tägtgren novou studiovku svého projektu PAIN. A už jej máme na drátě, výborně naladěného a vstřícného, ostatně, jako vždy…



Zdravím tě, Petere, rád tě slyším po necelých dvou letech, které uplynuly od doby, co jsme si popovídali na festivalu Brutal Assault. Jak se vede?

Ááá, Brutal Assault…to je bezvadný fest, moc rád tam jezdím. Super areál, skvělí pořadatelé, parádní publikum. Jednoznačně jeden z nejlepších festivalů v Evropě, o tom není pochyb. Abych se vrátil k tomu, na co ses ptal – mám se skvěle. Hudba mě po všech těch letech pořád neskutečně baví, užívám si vše – skládání, nahrávání, promotion, turné, festivaly, veškerý ten mumraj (smích). A pokaždé, když dokončíme práci ve studiu a následuje kolotoč rozhovorů, cítím se jako po návratu z lázní (smích).

Pojďme se nyní na pár okamžiků vrátit do starší minulosti… Ač se spolu bavíme v rámci promo rozhovorů poněkolikáté, nikdy jsem se tě zatím nezeptal na tvou mladickou americkou stáž… Jak na to s odstupem více jak 20 let vzpomínáš, co ti dal pobyt ve Fort Lauderdale na Floridě do života…?

Byla to pro mě ohromná životní škola! Přijel jsem na sklonku 80. let do Ameriky, kde se tenkrát rodila proslulá floridská škola death metalu, chodil jsem na koncerty Death, Morbid Angel, Obituary, Massacre, Autopsy, Amon,…s mnohými těmito kapelami jsem se také osobně seznámil. Hrozně silně mě to ovlivnilo, nakoplo, naplnilo hudebním entuziasmem, ze kterého možná čerpám do dnešních dnů. A také jsem tam vypiloval svou angličtinu (smích). Když jsem se po skoro 3 letech vrátil z USA do Švédska, měl jsem naprosto jasnou představu o tom, co chci v životě dělat, čím se hodlám živit. A daří se mi to dodnes. Díky, Ameriko!

Zmínil jsi nyní pár světoznámých jmen, pilíře death metalové scény, které se ti dostaly pod kůži natrvalo a jež měly olbřímí podíl na vzniku Hypocrisy. V jednom rozhovoru jsi ale ještě zmínil jméno Fear Factory. Jejich počin „Soul Of A New Machine“ prý měl zásadní vliv na vznik PAIN.

Ano, to je pravda. Samozřejmě to nebylo jediné album, které by mě nakoplo k založení PAIN. Tu kombinaci metalových riffů s disko rytmy, dance scénou a r´n´b jsem v hlavě nosil delší dobu. Ale Fear Faktory mě předběhli, i když oni se vydali jinou cestou, než později já s PAIN. Každopádně jejich opus „Soul Of A New Machine“ mě tenkrát posadil na prdel, to je bez debat.

Jsi výhradním skladatelem písní pro PAIN. Mohl by jsi nám popsat proces komponování, za jakých okolností nové skladby vznikají? Potřebuješ být například v určitém druhu rozpoložení, aby se z tebe sypaly nápady nebo jsi naopak schopen psát takříkajíc na koleně kdykoliv a kdekoliv?


Určitě nejsem schopen ze sebe na přání vyklopit nějaký hudební motiv. Na druhou stranu nejsem ani typ muzikanta, který se musí topit ve splínech a depresích, aby byl schopen složit píseň či text. Tím neříkám, že by se mi podobné stavy čas od času nepřihodily, ale když jsem v chmurách, jsem absolutně nepoužitelný. To mě přepadne stav apatické lenosti, kdy je mi pomalu zatěžko si i otevřít pivo (smích). Z toho plyne, že nejlépe se mi skládá tehdy, když jsem psychicky v pohodě, což je naštěstí skoro pořád (smích). Když se mi v hlavě objeví nějaký zajímavý hudební motiv, nabroukám si jej do diktafonu v telefonu a doma pak zpracuji do počítače. Možná je to paradoxní, ale nejvíce hudebních základů pro skladby PAIN i Hypocrisy vzniklo za jízdy v autě nebo při letu v letadle.

Dle mého názoru obsahuje vaše zbrusu nové album You Only Live Twice“ všechny typické atributy PAIN a navíc bych si troufl tvrdit, že disponuje největších dávkou black metalových vokálů a také rock´n´rollových partů, co jsme zatím mohli na dosavadních sedmi nahrávkách tohoto projektu slyšet. Jak to vidíš ty sám…?

Souhlasím s tím, co jsi řekl. Novinka je typická ve všem, co je pro PAIN příznačné, ostatně byla by hloupost nahrát pod tímto jménem něco jiného, než co mají fanoušci rádi a co od nás očekávají. Pokusil jsem se na „You Only Live Twice“ přinést dva tebou zmíněné extrémy – tedy black metalové vokály a hard rockové rify, což je případ písně „Dirty Woman“. Ta měla být mimochodem původně hozena do bluesové polohy, ale neseděl mi tam ten chraplavě vykřičený hlas, který jsem v ní chtěl od prvopočátku mít. Tudíž se musela předělat do rock´n´rollového kabátu (smích). Pokud bych chtěl tuhle naši novou nahrávku srovnat s předchozími, musím říct, že na žádné jsem se tak nenadřel se zpěvem, jako právě na této.

Nahlédněme nyní také na texty. U Hypocrisy tvoříš texty v širokém spektru od anti-křesťanských témat, satanismu, paranormálních věcí, přes mimozemské civilizace až po drogovou závislost, lidské emoce apod. Jak je tomu v případě lyriky u PAIN?

Víceméně je to podobné jako u Hypocrisy, s tím rozdílem, že se vyhýbám náboženským tématům. A celkově se snažím psát texty pro PAIN ve více odlehčeném duchu s podtóny sarkasmu a ironie. Beru život takový jaký je, sranda je kořením našeho bytí, a ta nadsázka je promítnuta i do tvorby PAIN.

Vsadil bych se, že máš rád natáčení videoklipů…(Peter se okamžitě začíná smát). Za dosavadní existenci PAIN jste pořídili 13 klipů, a to se vsadím, že k novému albu už máte také něco připraveného…

Ale ano, přiznávám (smích). Natáčení klipů mě hodně baví, pokaždé u toho zažijeme hodně legrace, odreagujeme se, je to prostě zábavná činnost, kterou si nikdy neodpíráme. K novému albu už máme hotový klip k „The Great Pretender“ a možná ještě spácháme další k „Monster“…

Který videoklip PAIN patří mezi tvé nejoblíbenější?

To je těžké říct…myslím, že každý má něco do sebe. Snažíme se pokaždé přijít s něčím novým, aby naše klipy měly pestré zpracování a nebyly jeden jako druhý (smích). Když se ale takhle ptáš, hodně jsme si užili natáčení „Shut Your Mouth“. To je klip, na který se dodnes rád podívám.

Ovšem nemáš filmové zkušenosti jen z klipů. Zaregistroval jsem tě rovněž v roli zlotřilce, který sekundoval známému dánskému herci Madsi Mikkelsenovi (mj. hlavní padouch v bondovce „Casino Royale“) ve výborném thrilleru „Exit“…

(smích) Ty jsi ten film viděl? Byla to bezvadná zkušenost. Pokud se nepletu, měl jsem svou mini roli sadistického hajzla natočenou za jeden den a myslím, že jsem tam nepronesl více, jak dvě slova (smích). Ale jak říkám, prima zážitek, který bych si určitě rád někdy zopakoval.

Někde jsem se dočetl, že jsi během nahrávání alba „Dancing With The Devil“ utrpěl srdeční kolaps, kdy ti na pár sekund přestalo bít srdce. Jak k této setsakra nepříjemné události vlastně došlo?

To je jednoduché. Byl jsem totálně vyčerpaný. Stalo se to v roce 2005, kdy jsem už mnoho let jel nadoraz jak s Hypocrisy, tak s PAIN, k tomu hostování v různých projektech, producentská práce, cestování po celém světě. Byl jsem roky v permanentním zápřahu s nepravidelnou životosprávou, nedostatkem spánku, přecházel jsem různé nemoci apod. No a tělo jednoho dne hodilo „stopku“. Byl to fakt dost děsivý zážitek. Od té doby se snažím více šetřit, byť se to tak možná na první pohled nezdá.

Co je pravdy na tom, že vlastníš ve Švédsku celou vesnici jménem Pärlby?

Máš dobré informace, to je naprostá pravda (smích). Ta vesnice má asi 80 stálých obyvatel, bydlím tam také. A neměnil bych. Do Stockholmu je to sice nějakých 350 km jihovýchodním směrem, ale je tam krásná příroda, pohodoví lidé, mám tam svůj klid. Některé sekvence z již vzpomenutého klipu k „Shut Your Mouth“ se natáčely právě tam, i u mě v domě.

Petere, patříš už léta k jednomu z nejvíce celosvětově respektovaných metalových muzikantů a producentů. Osobně se domnívám, že si jen stěží dovedeš představit svůj život bez hudby. Přesto však, čistě teoreticky, zamyslel ses někdy nad tím, co bys dělal, kdyby ses nedal na dráhu muzikanta?

Bez hudby bych opravdu nemohl existovat. Patří k mému žití a bytí stejně neodmyslitelně, jako má varlata (smích). Abych pravdu řekl, nikdy jsem nijak zvlášť nehloubal nad tím, co bych dělal, kdyby mě minula muzikantská dráha… Nevím, možná bych to zkoušel jako herec, a také by mě bavilo tetovat a piercovat děvčata, ale na to mám asi nedostatek výtvarného nadání (smích).



http://www.painworldwide.com


zpět
Rozhovor přečten: 3771x         Autor: Radek Bubeníček