Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16417 x
CALES
22.10.2006 | 13896 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13419 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13325 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13310 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34319 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14351 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14201 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14187 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13895 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17470 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17432 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15712 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14653 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
KAVIAR KAVALIER
Lázně, exotika, urina, veverky, helium,…



Tom „Necrocock“ Kohout (KAVIAR KAVALIER, NECROCOCK, NIGHT VISION, MASTER´S HAMMER) se objevuje na stránkách Whiplashe pravidelně už spoustu let. Přiznávám bez mučení, že mám pro tohoto specifického človíčka slabost. Líbí se mi jeho hudební tvorba, texty, obdivuji jeho životní cestu. Je to nefalšovaný novodobý aristokrat, šlechtic bizarnosti. Anebo jsme my ostatní jen příliš zaslepení na to, abychom si život užívali plnými doušky, jako Tom? Ostatně, posuďte sami…a vyneste verdikt na sebou samými…

Ahoj Tome, léto máme v plném proudu, jak jej aktuálně trávíš a prožíváš?

Zatím tak nějak lázeňsky. Teď se zrovna válím v termálech Szechenyi, kde ponořen do 39ti st. horký, hydrokarbonátový vody hraju šachy s jedním z nejlepších maďarských šachistů Csabou Horváthem. Samozřejmě, že prohrávám. Csaba chodí mezi každou hrou do sauny, kde vždycky stojí půlhodinu na hlavě a přitom vdechuje vzduch z velkýho, gumovýho míče. Divný... Každej den jsem v jiných lázních, a to už jsem tady v Pešti 10 dní. Pohybuju se po celém městě z termálů do termálů jenom barevným šlapacím autíčkem. Jinak v domovině klasicky prázdninově vejletuju a setkávám se po cestách s úlovky z Amatérů. Teď, jak se vrátím domů, zase pár takovejch výletů udělám a pak frrr do termálů na Ischiu. Mě už voda, kde nejsou sulfáty, magnezium nebo síra nic neříká. Teď tady na lázně padla tma a do zapáchající mlhy se vpíjejí mrtvolná světla luceren. Úplně mě láká tu natočit nějakej termální klip plnej starejch nafouklejch dědků.

Pojďme se nejdříve zaměřit na tvé hudební aktivity, posléze se dostaneme i k těm jiným, neméně zajímavým…? Tvým nejaktuálnějším počinem je nové album KAVIAR KAVALIER „Musik aus Ordinationen“, jehož se fandové KK dočkali 5 let po emisi „Bukkake Express“. Jak dlouho vlastně vznikal materiál zaznamenaný na „Musik aus Ordinationen“?

Myslím, že průběžně dva roky. Spoustu nápadů jsem už měl zaznamenanejch, tak jsem je pak začal postupně vytahovat a soustředěně na nich pracovat. Pak jsem celou desku nahrubo nahrál asi během měsíce.

V recenzi na tvou novinku jsem uvedl, že se dle mého názoru jedná o hudebně nejpestřejší a nejkomplexnější počin KK. Ovšem sto lidí – sto názorů. Jak to vnímáš ty osobně?

Úplně stejně jako ty. Celý je to prosáklý duchem nemocniční chlípnosti toho nejpůvodnějšího kaviáru, ale barvitost zde nezná mezí. Nejvíc jsem si pohrál se svým hlasem, o jehož možnostech jsem na prvním albu neměl ještě ani tušení. Co skladba, to jinej výrazovej odstín podání smyslnosti. Je to po „+Klinik+“ nejkytarovější a podle mne vůbec možná nejtemnější album KK. Nechtěl jsem nijak zvlášť experimentovat a chtěl si spíš užít přímočarej, temnej a rajcovnej rock´n´roll .

Ve studiu byl přítomen baskytarista Sambar, kterého známe už z debutu „+Klinik+“. Kdo se ovšem skrývá pod nickem Pitterling (bicí)?

Pitterling je člověk z Kladna, kterej pokoutně provozuje průvodcovské služby a výpravy do starejch hal a prostor bývalé Poldovky. Zná tam každej úlomek rezavé kokyly. Když není v práci, je jenom tam a nebo někde jinde prolézá staré, rozpadající se továrny. Seznámil mne s ním kámoš, kterej na svou industriální vášeň dojel a zřítil se ze špičky kladenského vysokého komínu, na který se pod vlivem vydal během jednoho silvestra. Jinej člověk si zase během jedné takové výpravy zlámal obě nohy a rozbil si hlavu, když ho během přelézání po železnejch překladech shodil do sklepních prostor Pitterlingův pes. Při jedný takový výpravě mi dal Pitterling svoje demáče, na kterých bubnuje. Jeho živý breakbeaty a celkově nevídaná technika mě zaujala a pohltila natolik, že jsem ho angažoval na novou desku. Dalším jeho odporným koníčkem je ničení oblečení kladenskejm kurvám. Vydává se po setmění do města s barevnými spreji a stříká jim to na hadry, za což ho nenávidím. Jestli to čte nějaká takto ponížená kladenská kurva, ať se přihlásí, sdělím jí jeho adresu a dopomůžu k jeho dopadení.

Pozval jsi k nahrávání také několik hostů – na základě jakých kritérií jsi je vybral?

Vojta je můj dětskej 7-letej kamarád, kterej nemluví jinak, než hrdelním bručivým hlasem o několik oktáv hlouběji než já, ten tam prostě musel bejt. Pak je tam Kachnička, což je kurvička z Varů a svou rajcovnou němčinu si vybrousila dlouhým šlapáním za severozápadní hranicí. Teď vlastní privátek v Chemnitzu a má dítě. Pak je tam moje žena Míša se svým skvělým, uklidňujícím zralým mature tembrem, dále Apple známá z mého chilloutu Night Vision a Chris Magos Necroterror z Kypru, jehož blití a řečtina padne do „0:50“ naprosto skvěle. No a Kapák je tam prostě jen tak pro radost.

Obalu i vnitřní části bookletu alba dominují působivé fotky nějaké retro ordinace. Kdepak jsi na ni narazil?

Titulka je focená v gynekologický čekárně starý tovární nemocnice v Karlově Huti u Berouna. Kdysi tam ordinovala mámina gynekoložka. Hned jak jsem tam byl po prvý, věděl jsem, že tu bolestivou atmosféru čekárny musím někde nějak použít. Fotka je pořízena za plného provozu a z holky vyzařuje nefalšovanej strach. Byla tak vynervovaná, že si zapomněla sundat z nohou ty svoje vonuce. Byl to velkej stres a holka se pak zhroutila. Nafotil jsem to za pět minut dvanáct. Teď už tam prej žádní doktoři nejsou a v baráku ordinujou jenom cigoši. Vnitřek je pak nafocen na jedný přátelský klinice v Bad Gotleuba, kousek za čárou.

Není žádným tajemstvím, že inspiraci pro své texty čerpáš často ze svých skutečných životních zážitků – předpokládám, že „Musik aus Ordinationen“ není v tomto výjimkou… Můžeš ve stručnosti popsat jednotlivé skladby?

No jasně. Většina skladeb je aspoň trochu inspirovaná osobním prožitkem. Třeba „Kult der Asphyxia“ je vzpomínkou, kdy jsem před lety experimentoval s holkou, která ujížděla na ubírání kyslíku. Měla na to gumový masky, kterejma jsme regulovali jak moc a kdy bude dýchat. Byla úplně šílená a kolikrát to přehnala a upadla do kómatu. Uvědomil jsem si nebezpečnost týhle její ujetosti a už jsem se jí radši neozval.
„Das ist Necrocock“ je spolu s „Tomášem Kohoutem“ oslava mne samotnýho.
„TukTuk“ jsem vymyslel vloni v Colombu na Srí Lance, kdy mne před odletem přepadly děsný střevní průtrže. Na záchodech hotelu Galle Face, kde spával i Gagarin, jsem do sebe v naději v zastavení cpal marně ájurvédský medikamenty a rychle sháněl ťukťuka na letiště, kam mne nakonec dopravilo vozítko Tata. Všechny ty vokály ve skladbě jsem nazpíval trochu tak ve stylu Linha Singers, kterým tímto vzdávám velký hold.
„Limpopo“ je zase pozdrav našim spřáteleným dvěma párům v Brdech, kde s nimi na chatě u stolu s provrtanou dírou občas hráváme tuhle starou hru. Taky se tam zpívá o dogging párty v Hostivaři, kam se občas taky jezdím podívat.
„Gastroenterolo“ je zdravice mému doktorovi, ke kterému chodím rád na vyšetření.
Petrohradskou atmosféru zachycuje „Ermitáž“, kde jsem s jednou Ruskou blbnul na WC.
„0:50“ vznikla při nějaké túře v Orlických horách, kdy se rozpršelo, setmělo a já se rozklepal strachy. Do toho kolem mne projel džíp ambulance. Něco se tam stalo.
„Coco taxi“ je kubánskej taxík, taková tříkolka, kterým jsem lovil po Havaně domorodky. Stačilo jen zpomalit a zavolat „čika, čika“.
V „Hélium“ zase velebím tenhle bezva plyn, kterým si plním svoje létající nafukovací hračky. Celý jsem to nazpíval se šlauchem v puse, kterým jsem si plnil svoje hlasivky. Skoro jsem u toho exnul…A tak dál…


Chvályhodnou tradicí tvé tvorby jsou i originální videoklipy, které sám vymýšlíš i režíruješ. Předpokládám (a doufám), že se dočkáme i klipu k nějaké písni z novinky KK…

Taky doufám. Nápadů jsou mraky, ale zatím teď u mne nějak převažuje prázdninová lenora, a taky nemám úplně ty správný, divně vypadající ženský modely k dokončení. Určitě se ale na to co nejdřív vrhnu. Něco už mám roztočený.

V meziobdobí, které dělilo „Bukkake Express“ a „Musik aus Ordinationen“, jsi rozhodně nezahálel. Nahrál a vydal jsi další svou sólovku NECROCOCKa („Lesní hudba“) i ambientně laděné NIGHT VISION („The Sleeping Bus“). Máš už rozdělané nějaké skladby pro další počiny NECROCOCKa, event.. NIGHT VISION?

Zatím tu mám pár nových rozdělaných songů pro KK na téma lolita a takovou prapodivnou hudbu, kterou si různě nahrávám na starý nástroje, který jsem začal sbírat. Moc rád si svištím s flexatonem a hang dumem. Nejspíš z toho bude nějakej novej Necrocock. Taky mám už něco rozdělanýho pro Houbařské album.

Tvá skladatelská plodnost je více než obdivuhodná. Jakým způsobem komponuješ nejčastěji své písně?

Všechny nápady se rodí za pochodu po různejch prožitcích. Nabroukám věc do mobilu a pak jí doma ve studiu zpracuju. Nebo mne kolikrát probudí nějakej nápad za brzkého rozbřesku v kocovině. Tak ho hned zaznamenám a spím dál. Pak se jen divím, kde se ta neskutečná melodie vzala v mým záznamníku.

Aby toho nebylo „málo“, podílel ses také autorsky na posledních dvou opusech Master´s Hammer – „Mantras“ a „Vracejte konve na místo“. Vím, že jsi byl před pár lety na otázky týkající se Master´s Hammer asi už trochu alergický. Jak je to nyní? Nakolik tě práce na „Mantras“ a „Vracejte konve na místo“ bavila a naplňovala?

Vždycky mě baví, když dostanu už skoro hotovou skladbu, která jakžtakž drží pohromadě, ale chybí tomu atmosféra, kterou já tam nějakým prostředkem dodám. To neplatí jen pro MH. Spolupracuju takhle na řadě jinejch projektů. Spolutvorba na MH je vždycky pro mne nejzábavnější a mému srdci nejbližší. Jinak mě maximálně naplňuje ale jenom moje ryze autorská tvorba.

Není pochyb o tom, že jsi nefalšovaný selfmademan. Vše, co se týká hudby, kterou skládáš, máš pod palcem – pod svou vlastní kontrolou. Můžeš nám prozradit, jak si zajišťuješ propagaci a prodej svých alb? Uživí tě muzika natolik obstojně, že už nepotřebuješ mít žádný další „vedlejšák“? Pokud to tedy není „výrobní tajemství“.

Tyhle moje projekty mi v podstatě žádný prachy nepřináší. Mám úplně jiný zdroje příjmu. Prodej si vedu sám a propagaci si zajišťuju tak, že hodím info na necrocockworld a gesichtbuch.

Nechybí ti koncertování?

Nesnáším ho. Kdyby mi chybělo, tak koncertuju.

Vedle muziky je tvou další velkou vášní cestování po světě, především pak do Asie, za gastronomickými a sexuálními zážitky. Vím, že obvykle vyrážíš na sklonku zimy a na také na podzim. Otázka je tedy nasnadě - kdepak jsi už letos byl a kam se ještě chystáš?

Letos jsem vyrazil kvůli odpočinku a sexuálnímu ukojení opět do Thajska. Kromě orgií na Pattaya a gastrohodů v Bangkoku jsem si pěkně zavegetil a zašnorchloval na Ko Samui a Ko Tao mezi žraloky. Na delší cestu vyjedu zase až koncem zimy. Tentokrát to ale bude mnohem dobrodružnější.

Preferuješ JV Asii. Čím si tě tak získala? V zemích JV Asie je nejrozšířenějším náboženstvím budhismus? Je tobě osobně tohle náboženství něčím sympatické či blízké?

Budhismus je samozřejmě skvělej po všech stránkách. Mám rád všechny ty jeho symboly a rituály. Třeba v autě se mi houpou tři dětské srostlé kostřičky s jedněma nohama z hlíny pro štěstí. Prý je o to větší štěstí, čím víc je na amuletu srostlých dětských kostřiček. Lidi jsou tam nejvíc v pohodě, a to prostředí je silně harmonizující. Holka je opravdu šťastná, pokud tě udělá šťastným. Návrat zpět do šedivý Evropy pak bývá vždycky dost depresivní.

Apropó – zmínili jsme gastronomii. Vaříš rád, jsi dobrý kuchař? Nebo raději jen degustuješ a konzumuješ?

Obojí. Před tejdnem jsem od známýho sehnal pravý veverky, upekl jsem si je s liškami, který jsem nasbíral na Křivoklátsku. Vařím rád pro zábavu, ale ne zase tak moc často.

Prozradíš nám svůj pomyslný TOP oblíbených jídel a nápojů (alko/nealko)?

Piva: Matuška, Kocour, Třebonice, Paroháč z Luční, pivovar Kout na Šumavě. Mám rád hodně chmelené, svrchně kvašené ejly a lužický weizen z Löbau. Z moravských vinařů mám nejradši Mokrušu a oba Springery z Bořetic, Jara i Pavla. Miluju ořechovice, pálenky a makovej liquére. Z nealka mám nejradši asi syrovátku. Z jídel mám asi nejradši vnitřnosti na všechny způsoby, jehněčí, maďarskou a vietnamskou kuchyni. Hlavně sumčí perkelt s nudlemi a tvarohem. Jsem polívkář. Jak nemám aspoň třikrát denně polívku, jsem zlej. K smrti zbožňuju bramboračku anebo vietnamskou Pho Bo. Zbožňuju zvěřinu, jelení plíce, nebo ledviny, pěkně nepropláchnuté a nelouhované v mlíku, aby v nich zůstala pěkně čpící chuť uriny, grilovaná křupavá střeva a všelijaké tlusté prasečí kůžičky a škvarky. Samozřejmě miluju husy, hlavně jejich biskupy. Miluju chuchelskou rozmarýnovou, nebo jahodovou zmrzku, ze sladkostí hlavně věci, kde je mák se švestkami, nebo miluju vánoční cukroví a rakvičky.

O svých zážitcích týkajících se méně standardních sex praktik jsi vždy hovořil velmi otevřeně. Vyzkoušel jsi v Thajsku i tamější proslulé „shemale dívky“? Stále platí tvůj výrok, že nejlepší jsou Vietnamky?

Nejlepší jsou Češky a Thajky. Ladyboye si tam koupím vždycky, ale pak to končívá fiaskem. Vždycky se na to doma připravuju, ale pak, když tam na místě promluví hlubokým hlasem, tak je po chuti a já ho vypakuju z pokoje a jdu za osvědčenejma naturale girls. Já už ty shemale nemusím. Ta jejich afektovanost je pro mne odrazující.

Pořádáš v Praze stále bukkake párty? Nebo jiné akce podobného zaměření? Neláká tě představa režírovat porno s fetiš-bizarre tématikou?

Kdepak, tohle mě už dávno nebaví.

Vedle muziky, cestování, sexu a gastronomie patří mezi tvé hobby i mykologie, šlechtění růží, tenis,… Přibyla do sbírky tvých renesančních zájmů v poslední době nějaká další záliba?

Tenis už nehraju. Každej rok mě bere něco jinýho a podle toho to období pak vypadá. Zatímco vloni mě třeba bavilo jezdit po všech možnejch koncentrákách, letos jsem posedlej zmrzlinama. Furt je musím už od jara lízat a všechno mne kolem nich zajímá. Asi je začnu i vyrábět. Začalo to vlastně Maxipsem Fíkem, kde jsem viděl v nějakým dílu dovážet vesmírnou zmrzlinu z Polárky a už jsem v tom jel. Pak mě bere letos víc než jindy ornitologie. Na jaře jsem pozval k sobě do zahrady na víno pár chlápků z pražský organizace a celej večer mi jen ukazovali ptáky a učili mě je rozeznávat podle zpěvu. Už jsem v tom docela dobrej.

Tome, děkuji moc za rozhovor, přeji hodně zdaru ve všem, co podnikáš!!!

Díky. Ahoj

http://www.necrocockworld.com





































zpět
Rozhovor přečten: 6169x         Autor: Radek Bubeníček