Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16417 x
CALES
22.10.2006 | 13896 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13419 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13325 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13310 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34319 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14351 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14201 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14187 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13895 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17470 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17432 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15712 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14653 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
HARLEJ
Radostný pesimismus



     HARLEJ se upsal Monitoru. Prvním výsledkem vzájemné spolupráce je deska „Když chválím, tak sebe“, která sice neboří hranice svérázného humoru, ale ze které na sto honů čiší muzikantská vyzrálost a flexibilita. Sice se říká, že v životě není jistého nikdy nic, nicméně u HARLEJe jistotu máte. Nikdy nezklame a vždy dokáže přijít s neotřelým materiálem. Navíc album „Když chválím, tak sebe“ nedisponuje pouze obvyklými postupy made in HARLEJ, ale tentokrát se kapela vydala i na dosud neprobádaná teritoria. Na všetečné otázky odpovídal především zpěvák Vláďa Šafránek (VŠ), kterého u některých témat doplnil Tonda Rauer (TR) a jedním příspěvkem se blýsknul basák Kolins…

Když jste album připravovali, věděli jste, že vyjde u Monitoru? Cítili jste tím pádem větší zodpovědnost (např. vzhledem k tomu, že poprvé hájíte dres nadnárodní hudební společnosti)?

VŠ: Když se album chystalo, už jsme věděli, že budeme u Monitoru. Dohodli jsme se předem a ne na poslední chvíli. Větší zodpovědnost jsme cítili spíše vůči sobě, protože různé náklady (např. na studio) jsme si platili sami, respektive ze sponzorských peněz. Jinak Monitor speciální požadavky neměl, ani žádnou cover verzi po nás nevyžadoval, ale samozřejmě, že si od přestupu k Monitoru slibujeme větší prodejnost, protože je jasné, že jejich distribuční a propagační strategie je na lepší úrovni než u menších firem.

Oproti předchozím deskám se tvůj zpěv dostal do popředí, zatímco zbylé instrumenty nejsou tolik slyšet…

VŠ: Tak to je jedině dobře. (smích) Jenže v tomhle nejedu. Já jsem do míchačky ani moc nezasahoval. Jsem raději, když se o to stará jeden, který tomu rozumí. A já nepotřebuji do všeho kecat. Ale pokud ti to tak přijde, je to asi dobře.

Také jste se trochu odklonili od té typické optimistické nálady a zdravé rebelie. Tedy atributů, kterými se tvorba HARLEJe vždy vyznačovala. Tentokrát se častěji hraje podle neveselých not. Ne že by jste si přehnaně stěžovali, ale smuteční výrazivo převládá…

VŠ: Stárnem. (smích) Já myslím, že to sedí a že naše současná hudební poloha je plně vyhovující. Nemůžeme se donekonečna prezentovat jako sranda kapela. Navíc od předchozí desky uplynuly dva roky. A za dva roky se stane spousta věcí, které tě ovlivní. Vždyť i za rok nebo za týden se ti může úplně změnit život. Také si je nutno uvědomit, že dnešní podobu HARLEJe ovlivnil Tomáš Miřátský, který dostal značný prostor k vyjádření svých myšlenek. Jeho texty jsou naprosto suprovní. Hned když jsem je poprvé četl, bezezbytku jsem jim rozuměl a věděl jsem, o co Tomášovi jde. Spoustu věcí jsme zažili, prožili, prožíváme dál. A moc smutku? Mně to ani nepřijde, já bych to viděl jinak…

Za co tě doma chválili?

VŠ: Jako rodiče? Ty vole, mě nechválil nikdo nikdy… Prosím tě, za co? Tos mě před chvíli pochválil ty, že dobře zpívám.

Takže si dřívější „nechválení“ dnes vynahrazuješ, a proto jste album pojmenovali „Když chválím, tak sebe“. Nicméně nevztahuje se název také na jedince, kteří si myslí, že jsou mistři světa, chodí s nosem nahoru a přitom je za rohem nikdo nezná…?

VŠ: Vidíš, teď jsi mi nahrál. Zas tolik smutku na desce není. A že mě dříve nechválili? Ale to zas není úplně na škodu. Aspoň mě to posílilo. I když já nevím, jestli by mě to změnilo, já bych chválil stejně. Když člověk dělá dobré skutky, měl by být pochválen.

Dceru chválíš…

VŠ: Samozřejmě, že chválím. Moje dcerka je úplně skvělá. Poslední dobou mě sice hodně sere, to je fakt. Ale ona je teď ve věku na přelomu jedenáctýho a dvanáctýho roku, takže se to dá pochopit. Ale musím ji chválit, přece ji nebudu za vše nadávat. Nemůžeš soudit lidi výhradně podle sebe...

Nehrající člen kapely, dvorní textař Tomáš Miřátský dokázal opětovně z vícero úhlů popsat realitu dnešních dnů. Jeho charakteristická poetika, které dominují slova jako víno, čas (v různých podobách), loučení atd., tvoří nepochybně další poznávací znak HARLEJe…

VŠ: Lidi Tomáše sice neznají, ale on je hodně citlivý kluk, který se zároveň dokáže vcítit do pocitů druhých. On sice kolikrát napíše texty, které člověk pochopí až po důkladném prostudování, protože letmý pohled může být zavádějící, ale tentokrát vše vyšlo úplně super. Včetně intonace. Mně třeba absolutně dostalo „Zemětřesení“, i „Proměna“ je dobrá, i když „…z vlasů máš ostnatý drát, ze rtů kape ti jed…“ jsou sice tvrdá slova, ale pokud to člověk zažije, zjistí, že to přesně tak funguje.

Hned první text překvapí svou vážností. Ačkoliv je postaven na veselém základě, pravděpodobně ve skladbě „Přirození“ půjde o příběh člověka, který o vše přišel a zůstaly mu jenom vzpomínky. Jinými slovy text popisuje svět z pohledu bezdomovce? Navíc ta „pískavá pasáž“ přímo volá po Tondových a Volákových obligátních tanečcích…

VŠ: V podstatě je tvá interpretace správná. Ale s tím pískáním jsi trochu vedle, pískat jsem musel, protože kluci byli líní nahrát sólo.

Jako šestá v pořadí figuruje na albu píseň „Peklo hledá Superstar“. Myslíš si tedy, že v dlouhodobém kontextu může soutěž „Česko hledá Super Star“ přinést něco užitečného? Vždyť je mnohem více poražených a ani vítězové nemohou tušit, jestli se časem neocitnou mezi poraženými… A mimochodem, přemýšlel jsi někdy o tom, co by jsi řekl dceři, kdyby chtěla soutěžit…

VŠ: Jelikož jde o masovou soutěž, kde se přihlásí hodně lidí, je jasné, že musí být více poražených. Ale já myslím, že ti dotyční nejsou ani tak poražení jako spíše vyloučení. Každopádně ti vítězové budou mít chvíli zabíračku a budou se cítit slavní. Jenže ta sláva začne postupně opadat. A jestli poukazuješ na jejich mladí a lidskou nezralost? Samozřejmě, že jim to může v něčem prospět, ale ve spoustě jiných věcech jim to spíše ublíží. Ale dcerku bych úplně v pohodě přihlásil. Tím, že Kamča někdy jezdí se mnou, ví, že muzikantský šoubyznys, není žádný med. Prostě až bude větší, ze všeho se jen tak neposere.

Vztahuje se píseň „Proměna“ ke konkrétní události. V jednom rozhovoru jsi prohlásil, že za nejhorší okamžik ve svém životě považuješ situaci, kdy se tvá vlastní žena mění před tvýma očima v osla…

VŠ: (smích) Ježíšmarja. Podívej se, já si za svým názorem pořád stojím. I když samozřejmě, že to platí i opačně. Já jsem sice uváděl moji ženu, že se měnila v osla, ale nevím, v co jsem se jí před očima měnil já. S ní naštěstí rozhovor nikdo nedělal. A doufám, že ani nebude… Určitě se „Proměna“ může vztahovat ke skutečné události. Když se hádáš s manželkou, tak to, co ti padá z držky, v závěrečné fázi postupně přechází do facek, takže se dá říct, že „Proměna“ určitě funguje. Tomáš Miřátský sice není ženatý, ale asi si prožil dost vztahů s ženami, když o tom dokáže takhle věrohodně napsat.

Máte v zásobě vícero odlišných písní typu „No smoking“, která na nové desce vystupuje v roli netradičního kontrastu vůči ostatním skladbám? Dá se očekávat, že s písni v podobném duchu překvapíte také na příštím albu?

VŠ: Ne, asi ne. Už na minulou desku jsme nahráli dvě odlišné věci, které trochu vybočovaly z obvyklé HARLEJácké linie a navíc i píseň „Jména“ se měla původně nacházet už na minulém albu, takže si troufám říci, že těch netypických songů jsme naším fanouškům nabídli už dost. Zkrátka co se týče „No smoking“, já bych podobný věci už dál nezkoušel. Ale jestli to funguje jako zpestření, je to jenom dobře. Jinak k písni „Jména“ ještě tolik, že podobně jako „Sbírka“ pochází z brainovské éry, ale další skladby z této etapy asi nepřepracujeme. Určitě ne v nejbližší době. Už stačilo. Možná někdy na tý mý sólovce, pokud se domluvíme s Tondou.

Sbírali jste céčka…?

TR: Jo, jsem z generace, kdy se jen málo jedinců obrnilo natolik, že to na ně nepřišlo. Ale sbíral jsem je tenkrát spíš z hecu a ne abych jich měl nejvíc ze všech. Jsem totiž absolutně nesoutěživej typ. VŠ: Já taky, člověče. Ale proč se ptáš?


Ptám se, protože úvodní riff skladby „Tak jdem dál“ připomíná normalizační hit „Céčka“ od Michala Davida, což mimochodem není vaše první paralela se skladbami jiných interpretů. Stačí si poslechnout písně jako „Svařák“, „Poprvé a naposled“, „Sandra a její velbloudi“…

TR: To je možný. Vzhledem k tomu, že je tak málo tónů, tak se už používají strašně dlouho. Je tedy pravděpodobný, že všechno něco připomíná. Záměr to ale nebyl. I když připouštím, že tu písničku znám. Ale hrozně dlouho jsem ji už neslyšel.

VŠ: Co na tom, že naše skladby připomínají jiné. Vždyť už je všechno vymyšlený. Zvlášť v muzice. Co by si chtěl dále vymýšlet? Zeptej se jiných muzikantů a schválně, co ti odpoví…

Všimli jste si, že tentokrát nedošlo na žádný text, který by se vztahoval k vysokoškolákům. Na předchozích albech jste si studenty univerzit brali celkem „na paškál“ („Hodná holka“, „Abstinent“, „Oj oj oj“)…

TR: To je spíš náhoda. Ty odkazy se prostě do textu vždycky nějak dostaly. Je to tím, že Tomáš Miřátský je vysokoškolák a bydlel na koleji, takže se mu občas studentské vzpomínky promítnou. Akorát u „Abstinenta“ je tam to vzdělání záměrně kvůli fóru.

Potkáváš dnes své spolužáky z vysoké školy? Nemáš pocit, že spousta z nich stále vzpomíná na svá studentská léta, ale v současnosti jaksi tápou…? Jakoby nedokázali překonat pomyslný most mezi „relativní volností na vysoké škole“ a realitou…

TR: Já jich bohužel moc nepotkávám. Ale ti, které potkávám, myslím, netápou. Už jsme v letech, kdy víceméně víme, co chceme a podle toho se řídíme. Navíc na studentský léta příliš často nevzpomínáme. Asi to ovlivnila skutečnost, že v roce 1989 jsme byli ve čtvrťáku… Já raději vzpomínám na roky těsně po škole. Období, kdy jsme se tady zbavili totality a komoušů, bylo pro mě fakt silný. Najednou jsme mohli říkat, co jsme chtěli, získávali jsme do té doby zapovězený informace, mohli jsme jet do zemí, kde to funguje a začalo mít cenu se o něco snažit a něco dělat. Samotná vejška je v těch vzpomínkách hodně svázaná s určitou komunistickou buzerací, takže mám paradoxně nejvíc v paměti vojáky, kteří z nás dělali kokoty na vojenský katedře.

Nedávno jste hráli pro osazenstvo pankrácké věznice. Lišil se zmíněný koncert od vašich běžných vystoupení? Uvědomoval sis třeba, že hranice mezi svobodou a vězením je někdy hodně těsná…

VŠ: Mě dokonce zavřeli. (smích) Když jsem odcházel z toho koncertu po věznici, tak jsem odešel sám a oni mě tam zavřeli, protože jsem neměl doprovod. (smích) Přímo na místě jsem žádné rozdíly nezaznamenal. Lidi prostě seděli, tleskali, bavilo je to, mě to bavilo taky. Zkrátka stejná atmosféra jako vždycky. Vždyť jsou to lidi z masa a kostí, stejně jako my. Jen se nemůžou volně pohybovat. Jako skupina musí přijít, jako skupina musí odejít. Spíše až člověk odejde, začnou mu docházet různé souvislosti. To máš jak s tou Amerikou. Když přijedeš do Ameriky, bereš to úplně normálně, ale jakmile se vrátíš, začínáš bilancovat a uvědomovat si, jakou zemi jsi navštívil… Jinak v Americe bylo fajn. Žádné problémy s tamními zákony jsme neměli. Když jsme chtěli pít, pili jsme, když jsme nechtěli, nepili jsme. Ono je sice pravda, že se tam venku nemůžeš ani vychcat, ale dokud nic neprovedeš, policajti po tobě nepůjdou.

Jsi spokojený se současným stavem, kdy jsi HARLEJ dotáhl ke statutu „profesionální kapela“, tzn. že se dnes živíte hudbou nebo tvou mysl nahlodávají daleko větší ambice…?

VŠ: Určitě bych chtěl HARLEJ nasměřovat ještě k vyšším metám. Pořád se chceme zlepšovat a pořád chceme být lepší a lepší. Pokud se podíváš na Lucii, Kabát, Divokýho Billa, případně na Chinaski, zjistíš, že na vrcholu ještě nejsme. Dostat se na jejich pozici, to by bylo prostě super. Každopádně určitě je v našich silách stoupat ještě výš, než doposud jsme… Zkrátka dosáhnout absolutního maxima. Otázka, nad kterou občas přemýšlíš, ovšem je, jestli ten pomyslný vrchol neměl přijít dřív nebo jestli teprve přijde. To se holt někdy řeší. Podobné myšlenky ti v hlavě někdy probíhají, to je fakt.

Jak vypadá tvůj běžný den?

VŠ: Když ráno nevstávám, tak spím, když nevstávám ani odpoledne, tak spím znova a když se mi nepodaří vstát ani večer, tak furt spím. (smích) Teď vážně. Všechno je odvislé od toho, že mám u sebe dcerku. Pokud bych tedy měl mluvit o všedním dnu, tak ráno jde Kamča do školy, když přijde, vařím oběd, a pak se věnuji výhradně jí. Rozhodně se nedá říci, že bych neměl co na práci. Ale je pravda, že v poslední době jsem nějaký líný a to vaření občas vynechávám. Raději tedy zajdeme na oběd do restaurace. Je to jednoduší. Prostě taková rocková domácí scéna. (smích)

Co si budeme nalhávat, fanouškovská přízeň bývá vrtkavá. Setkali jste se např. se situací, že jste odmítli pozvání na „veselý kalíšek“ (před koncertem) a byli jste okamžitě označeni za namyšlené hvězdy…

VŠ: Asi takhle. Když děláš muziku, herectví, případně píšeš do časopisu, prostě cokoliv, kde se pohybuje hodně lidí a kde je masový zápřah, je jasné, že se všem nezavděčíš. Ať jsi hodný nebo zlý, stejně se nezavděčíš každému. Někomu jsi sympatický, někomu jsi úplně odporný. Holt takový je život. Takže samozřejmě, že podobné události máme za sebou.

Hráli by jste na mítinku pro nějakou politickou stranu? Třeba vaši rockoví souputníci Doga vystupovali na akci, kterou pořádala ODS. Spoustu kapel tvrdí, že to rozhodně nepřichází v úvahu, ale jakmile dostanou první lukrativní nabídku, ke svým dřívějším slovům se nehlásí…

VŠ: Já bych se na všechny vysral. Asi by mě nepřesvědčily ani ty prachy. I když po pravdě řečeno, pokud by přišla s nabídkou ODS, možná bych svolil. Pro nikoho jiného ne… A že hrála Doga pro ODS? Tak to je v pořádku.

Když poskytuješ rozhovor, věnuješ pozornost také tomu, jak k danému interview přistoupí onen novinář nebo každý rozhovor bereš jako profesionální rutinu?

VŠ: Jasně, že si dělám obrázek. Stejně jako ty si děláš obrázek o mně, tak já si dělám obrázek o tobě. A hrozně by mě sralo, kdybys přišel s nějakými stupidními dotazy… Ale musím ti říct, že jsi mě ve spoustě věcí překvapil. Z tvých otázek je patrné, že máš přehled, že o nás víš dost a že se zajímáš o témata, kterým by leckdo nevěnoval pozornost. Už se nám totiž párkrát stalo, že jsme někam přišli kvůli rozhovoru a ten dotyčný rádoby novinář nás uvítal větou „…ale chlapci já vás ještě pořádně neznám…“. Samozřejmě že bych ho nejraději vyměnil, ale nešlo to, protože mikrofon v tom televizním studiu držel on… To je prostě neprofesionální. Pokud bych se měl vyjádřit slušně… Když už máš zájem o rozhovor, měl bys být připravený. Já se sice taky někdy flákám v textech a přitom je mi jasné, že si lidi zaplatili lístek a chtěli by všechno slyšet tak, jak to znají z desek, to je sice pravda, ale když nevíš vůbec nic, tak to je opravdu hloupý…

Když Kolins rozšiřoval řady HARLEJe, v nadsázce tvrdil, že přichází proto, aby Vláďovi pomohl stát se pořádným zpěvákem. Což se mu zajisté podaří, protože teď bude mít vedle sebe zdatného pěveckého konkurenta, který ho „nakopne“ k lepším výkonům. Takže poslední dotaz míří na Kolinse, jak se mu zamlouvá Vláďův zpěv v jeho písni „Hej napít koním dej“…

VŠ: Počkej, já odpovím za něj. Zkrátka a dobře. Kolins potřebuje mě, protože kdyby do takový hovadiny, co vymyslel, napsal text někdo jiný, stálo by to za hovno. Ale jelikož jsem text napsal já, vznikla z toho nakonec velká paráda. (smích) Kolins: Co k tomu dodat? Snad jen, že já jsem vymyslel muziku, Vláďa s Tondou napsali text. A podle mě to Vláďa zazpíval dobře. Ale hlavně bych podotknul, že ty naše sbory jsou o trošku lepší. (smích)

Diskografie:

Aj mena ou bejby hel 1995
Harlej krišna 1997
Hárlejova kometa 1998
Zastavte tu vodu 2000
Musíme se pochválit, máme auto z (M)mostu 2002
Když chválím, tak sebe 2004

Odkaz:
http://www.harlej.cz


zpět
Rozhovor přečten: 5993x         Autor: Petr Bidzinski