Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
HYPNOTIC SCENERY
Bouřlivé srdce



     Srdnatá a chrabrá skvadra HYPNOTIC SCENERY patřila mezi stálice, jež obdělávala pole orná i válečná ještě nedávno mocné říše severomoravského doom metalu, jenomže čas oponou trhnul a situace se bezmála rapidně změnila. Kapela prolomila dvouletou patálii, jež provázela emisi jejího třetího alba nazvaného Back In The Bloody Ruins, nicméně toto je už toliko obrázkem, kterak severomoravští vypadali hudebně, instrumentálně a personálně před dvěma lety. Jiný by to dávno vzdal, oni však nikoliv. Vyzbrojení a posílení mottem „Kdo, když ne my, kdy, když ne teď?“ opus nakonec vydali, ačkoli již nějaký ten čas hrají muziku napříč stylovým posunem k větší rozmanitosti, a to navíc v pozměněné sestavě Ota Gajdoš – zpěv, Vladimír Hrdlík – kytara, Michal Jonszta a bubeník Vladimír Říha. O jejich tuhém kořínku, zdravém jádru a jiných podstatných věcech jsem si popovídal s Michalem, abych se následně s nabytými poznatky s vámi podělil.

Materiál vašeho nového alba Back In The Bloody vyšel v podstatě až po třech letech od jeho zkomponování. Nebudeme se teď zaobírat kauzou vašeho bývalého vydavatele, jenž se ne z vlastní viny dostal do problémů, nicméně jak by to s oním materiálem dopadlo, kdyby se jej neujali Crystal Productions?

Vskutku je těžké stanovit, jak by tobylo s albem dopadlo, nebýt Dalibora s jeho Crystal Productions. Zřejmě by upadlo v zapomění. Asi tak rok před vydáním jsem měl snahu jednat téměř všemi vydavateli u nás, ale nakonec to nic nepřineslo, protože všichni nám navrhli pro nás nepřijatelné podmínky. Poté jsme se spíše orientovali na komponování nových skladeb a tak nějak se smířili s tím, že album už asi nevyjde. Jsme rádi, že nakonec přeci jenom vyšlo. Bohužel pro nás i pro fanoušky je již nyní hudebně neaktuální.

Mám také takový dojem, že nebýt Crystal Productions, kteří prakticky naráz vydali vás a formace Euthanasia, R.E.T. a Dissolving Of Prodigy, tak by onehdy proslulá severomoravská scéna doom metalu mohla i zajít na úbytě…

Tvůj dojem je úplný. Opravdu nebýt Crystal Productions, tak by snad jedinou funkční kapelou byli ještě Euthanasia, kteří jsou momentálně asi nejaktivnější kapelou na naší kdysi tolik věhlasné doom metalové scéně. S těmi personálními změnami se dovedli poprat, aniž by přerušili činnost.

Jaký je názor kapely na možnost většího prosazení se u třeba moravské formace vašeho typu oproti skupinám působícím v Praze?

Je to fakticky těžké, můj názor je, že Praha je samostatný stát ve státě a severní Morava jeho nevlastní dcera. Pokud má však kapela schopného manažera, firmu, hraje dobrou muziku a jde si pevně za svým cílem, tak ji tyto atributy určitě pomohou k rovnocennému úspěchu.

Doba je teď samozřejmě jiná, což platí v našem případě samozřejmě taktéž o muzice, včetně té, kterou se zaobíráte. Domníváte se, že vám doba stále přeje a přát bude?

Nevím jak bych na tuto otázku odpověděl, protože si ji kladu občas i já sám sobě. Doba je úplně jiná než před sedmi lety, kdy jsme vydali naše první album Vacuum. Tím myslím hlavně skutečnost, že dnes si každý desku spíše vypálí, než aby si ji koupil. Nevím, jak lidi přijmou muziku, kterou právě komponujeme. Naživo ji zatím moc neprezentujeme a nezbývá nám, než doufat, že na nás fanoušci nezanevřou.

Back In The Bloody je tedy vlastně dokument o HYPNOTIC SCENERY z období let 1999 – 2000. Jste s ním vy sami spokojeni, myslím tedy po skladatelské, aranžérské a zvukové stránce?

Back In The Bloody Ruins je opravdu takový dokument o Hypnotic Scenery, ale spíše už z období let 1997 až 2000. Je to podle mě takový následník Deeper & Deeper. Najdou se na něm však skladby, jako například Caelicola nebo The Picture Of Apocalypse, které vznikly jako poslední a kde se přikláníme ke kytarám a klávesy vypouštíme úplně. Já jsem s albem po všech stránkách spokojen, ale naši dnešní podobu vidím zvukově podstatně jinde.

Název nového alba v češtině zní Zpátky v krvavých zbořeninách. Jakou filosofii si pod tím má člověk představit? Kam se tím ubíráte?

V názvu desky není třeba hledat žádnou filozofii. Back In The Bloody Ruins je název jedné skladby na desce a nezávazně na textu se nám líbilo spojení s grafickým návrhem obalu.

Prakticky hned po pořízení nové nahrávky od vás kromě kytaristy odešla i klávesistka Katka, načež jste se rozhodli hrát dál bez kláves. Nebude vášcharakteristický zvuk takto ochuzen? Vím, že když už bez kláves, pak zcela logicky chcete hrát se dvěma kytarami. Jak to vypadá s obsazením postu druhého kytaristy?

Bylo to trochu jinak. Nejdříve jsme se rozhodli pro dvě kytary a rozloučili se s klávesistkou Katkou. Chtěli jsme dělat o poznání jinou hudbu, než tu, kterou obsahují poslední alba, a nový kytarista Vladimír Hrdlík se nám jevil jako dobrý přínos pro kapelu. Po necelém roku komponování nových skladeb nás z osobních důvodů opustil zakládající člen kytarista Martin. Teď když dělám tento rozhovor, post druhého kytaristy je pořád otevřenou záležitostí. Nenašli jsme zatím schopného kytaristu a člověka, kterého bychom mezi sebe začlenili. Abych se však nevyhnul původní otázce: k našemu charakteristickému zvuku, můžu říct jen to, že bez kláves budeme určitě znít jinak, ale muzika v podstatě nabrala na hudební tvrdosti a lidé, kteří nás nebudou pořád přirovnávat ke starším HYPNOTIC SCENERY, si přijdou na své.

Okřídleně se traduje, že železo se má kout, dokud je žhavé, načež z toho pro vás dozajista plyne nutnost vydání nového alba v co nejrychlejším čase. Jak jste na tom v tomto ohledu? S předchozí otázkou tak nějak souvisí dotaz, zda vás po tom všem, po tom všem zdlouhavém a těžkém úsilí zlomit kletbu smůly a tak, neopustil optimismus, ta tolik potřebná dávka motivace a činorodá síla k další práci.

Leckterou kapelu by tato kletba zlomila. My však bojujeme dál, nějaká ta motivace a optimismus v nás pořád ještě je a vše záleží jen na fanoušcích, jak nás budou dále podporovat, abychom je zpětně odměnili porcí dobré muziky na novém připravovaném albu.

Jak jste na tom v současnosti s koncertní činností? Jste spokojeni se zájmem o vás z řad pořadatelů a koneckonců i fanoušků?

Už nám není sedmnáct a to nadšení hrát kdekoliv, aby nás pak pan pořadatel odměnil dvěmi stovkami, z nás vyprchalo. Myslím, že lepší je zahrát deset kvalitních koncertů za rok, než osm mizerných za měsíc, kde si kolikrát musí kapela doplatit za benzín, nebo po nocích nahánět pořadatele. Zatím jsme odehráli jen něco málo koncertů v nové sestavě a nebylo to vůbec špatné. Lidi si musí pomalu zvyknout na naši novou tvář.

Diskografie:

Detur (demo) 1993
Crystal Curtain (demo) 1994
Vacuum 1995
Mystery And Enigma (7“ EP) 1997
Deeper And Deeper 1997
Back In The Bloody Ruins 2002

Odkaz:
http://hypnotic.mysteria.cz


zpět
Rozhovor přečten: 5565x         Autor: Vratislav Šantroch