Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
MADDER MORTEM
Život plný kontrastů



     Norská skupina MADDER MORTEM mě zaujala v únoru 2001 asi 2 sekundy poté, co se z CD přehrávače vylinuly první tóny jejich tehdy aktuálního opusu „All Flesh Is Grass“. Hutné, valivé a zvláštně rozhoupané riffy nabroušených kytar mírně evokovaly tvorbu holandských Orphanage, ovšem tento postřeh nelze brát jako nějaké srovnání. Seveřané znějí psychotičtěji, více experimentují a především jejich tvorbě dominuje excelentní vokál svojské Agnete M. Kirkevaag. S touhle impozantně urostlou slečnou, jejíž sympaticky zvonivý smích mi zní v uších ještě dnes, jsem si povídal vloni na podzim u příležitosti vydání třetího řadového alba „Deadlands“.

Agnete, podle promo fotografií, a především pak podle množství fotek na vašem (mimochodem výborném) webu bych si tipl, že jste dost mladí. Kolik vám bylo let v roce 1993, kdy jste se dali dohromady ještě pod původním názvem Mystery Tribe…?

No, to bylo celkem různorodé věkové spektrum, haha… Třeba já jsem měla tehdy 17 let, takže si snadno spočítáš, že teď jsem už stará hepa, haha… Ale bráchovi bylo v roce 1993 teprve 13 roků, jiným členům v rozmezí 16-18 let. Jsme stále dost mladí na dělání ztřeštěných věcí, proto se mají MADDER MORTEM čile k světu (smích).

Už na mini CD „Misty Sleep“, který jste si vydali vlastním nákladem, bylo patrné, že jsou vám blízké experimenty a touha po neotřelém a originálním vyznění. Ovlivňovaly vás tedy spíše avantgardní formace, než často zmiňovaní „klasici“ metalového žánru?

My jsme s bráchou na rockové hudbě doslova a do písmene odkojeni, neboť naši rodiče jsou tradiční norští hipíci (bujarý smích), takže do nás odmala hustili The Beatles. Rolling Stones, Genesis, Hendrixe, apod Rock u nás doma duněl permanentně. Já jsem asi ve 16 letech přešla na Metalliku, Guns ´n´ Roses, Sepulturu, TNT, Soundgarden, Alice In Chains a hlavně na mé favority největší – Faith No More. Obdivuji hlasový rejstřík Mike Pattona. Z mého pohledu to je zpěvák, který v posledních 10 letech nemá na rockové scéně výraznější konkurenci. Je tak univerzální a všestranný, že mi to pokaždé vezme dech.

Snažili jste se od samých počátků směřovat vaši hudební tvorbu do těch experimentálnějších sfér. Nakolik to bylo cílené a nakolik šlo o spontánní komponování?

Nedá se říct, že bychom založili kapelu a měli hned před sebou nějakou ucelenou ideu o tom, co budeme hrát. Jistě, nějaké ty základní myšlenky jsme měli – budeme hrát tvrdě, hutně a pokud možno co nejvíce svojsky a netradičně. Nevěděli jsme ale samozřejmě, nakolik těžké pro nás bude tyto záměry převést do praxe. Ze začátku jsme se potřebovali naučit především ovládat naše nástroje, neboť prvních pár měsíců to vypadalo spíše tak, že nástroje ovládají nás (smích). Postupem doby jsme je ale zkrotili a potom už to šlo víceméně samo.

Mimochodem, jak lze přeložit název vaší kapely – MADDER MORTEM?

Ve své podstatě jsou to vlastně dvě kontrastní slova, symbolizující i protiklady, které nás dennodenně provázejí po celý život. MADDER znamená matku nebo zrození, ale je také symbolem červené barvy, která se dává do spojitosti s láskou, vášní, zamilovaností, ale také třeba krví. MORTEM je protiklad charakterizující bílou barvu, jenž bývá vnímána jako symbol smrti, ale také čistoty, nevinnosti, ticha, sněhu, apod. Jak vidíš, jsme plni kontrastů, haha…

Vaše hudba je maximálně emocionální, pocity z ní vyvěrají jako láva při sopečné erupci. Lze vůbec takovou muziku skládat za normálního stavu mysli…?

Hudbu u MADDER MORTEM skládá hlavně můj brácha, ale občas i já přispěji nějakou vlastní skladbičkou. Pokud mám nyní mluvit za sebe, tak u mě se často jedná o náhlý impuls, který přichází nečekaně. Většinou se snažím si vnuknutou melodii zaznamenat nějakým způsobem – třeba nabroukáním – na diktafon, neboť nejsem moc dobrá kytaristka a málokdy jsem schopna převést daný nápad do akordů či not. To už pak většinou obstará brácha, který si vezme kytaru, já mu pustím diktafon s mým mručením (smích) a přitom mu do toho neustále kecám… Brácha je určitě mnohem praktičtější a přemýšlivější muzikant, než třeba já. A co se týče těch emocí, tak ty tam opravdu jsou – vždyť si vezmi, že člověk koná pod vlivem různých emocí drtivou většinu svých činností a záměrů.

Dalo by se tedy říct, že pro vás je kapela jakýmsi bezpečným a jistým ventilátorem nahromaděných emocí, prostředkem, kterak můžete vyjádřit vlastní pocity, názory atd., tedy jakýmsi druhem vlastní psychoterapie?

Ano, určitě by to tak šlo interpretovat. Ovšem nechci zase, aby to teď vyznělo tak, že jsme skupina 5 lidí, kteří se permanentně topí v žalu a depresích. Tak to vůbec není. Ve své podstatě jsme vlastně velice veselí, pohodoví a na norské poměry i ukecaní (smích) lidé. Jistě, i na nás občas sedne nějaká ta chmurná nálada, koneckonců jsme jen obyčejní lidé. Ale jelikož jsme zároveň i muzikanti, kde jinde pak své špatné stavy ventilovat, než právě v hudbě…

Tady v Čechách se o MADDER MORTEM začalo více mluvit a psát až v souvislosti s vydáním vašeho předešlého LP „All Flesh Is Grass“. Buď Agnete, tak laskavá, a staň se nám průvodkyní po jednotlivých počinech vaší diskografie…

Naší první nahrávkou bylo mini CD „Místy Sleep“, které jsme si vydali na vlastní náklady. Tenhle materiál trpěl ještě mnoha počátečnickými chybami, především pak ne právě dokonalým zvukem, ale takoví jsme tenkrát byli, takže není proč to zatracovat. Hudebně jsme se ještě hledali, ale ty první znaky, které se pro nás staly posléze typické, by se daly vystopovat už tam. Debut „Mercury“ nám vyšel u Misanthropy Records a dalo by se něm říct, že má své specifické kouzlo, třebaže zní z našeho dnešního pohledu ještě poněkud amatérsky. S tebou zmíněnou deskou „All Flesh Is Grass“ se nám oproti prvnímu albu podařilo udělat velký krok vpřed, snad i z toho důvodu, že jsme v sestavě vyměnili hned 3 členy. Z hudebního hlediska je to velice vzteklé, schizofrenní a agresivní album, na nějž jsme moc pyšní. Milujeme ho! Nahrání novinky „Deadlands“ pro nás bylo vcelku stresujícím až únavným zážitkem – byli jsme totiž vůbec poprvé v kariéře svázáni konkrétním termínem vydání. Repertoár LP je dlouhý a rozsáhlý. Hudebně jsme se znovu trochu změnili – zvolnili jsme poněkud tempo, ubrali psycho pasáží a naopak přidali větší hutnost a pochmurnější vyznění. Myslím, že je to nejkompaktnější dílko v naší dosavadní diskografii. Jsme docela zvědaví na reakce fans a kritiky hudebních publicistů.

Texty si píšeš, pokud se nemýlím, ty sama…?

Ano a obvykle si na nich dávám dost záležet. Dostanu třeba nějaký nápad na text, ale snažím se jej neuspěchat. Udělám si obvykle na papír jen několik základních poznámek, o nichž pak pár dní přemýšlím. Napadne-li mě dobrý příběh, pak z toho teprve vytvořím hotový text. Ovšem neplatí to bez výjimky. Třeba text ke skladbě „Necropol Lit“ mě napadl hned ve chvíli, kdy jsem danou píseň slyšela ve zkušebně poprvé. Jinak by se dalo říct, že všechny texty na novém LP pojí kontextové souvislosti, všechny jsou pojaty jakoby z různých úhlů pohledu jednotlivých obyvatel „Deadland“ („Mrtvé země“).

Není právě obvyklé, aby se v kapele sešli bratr se sestrou. Ty a kytarista BP M. Kirkevaag jste sourozenci. Nehádáte se někdy s bráchou, jak to mezi sourozenci bývá občas obvyklé?

(smích) Dříve jsme se opravdu dost hádali, ale přestali jsme s tím už před lety, krátce poté, co jsme kapelu založili. Ne že by to bylo nějak plánované, jednoduše jsme z toho vyrostli. Došlo to tak daleko, že nyní máme dokonce na spoustu věcí velice podobné, či naprosto totožné názory, ať již se to týká hudby, literatury, kinematografie, politiky ad. S bráchou se perfektně známe, víme, co jeden od druhého můžeme očekávat. Je to pohodlné, mít v kapele bráchu, alespoň já to tak vnímám.

Agnete, nakolik vám existence MADDER MORTEM změnila životy? Zasáhla kapela nějakým razantním způsobem například do vašich partnerských vztahů?

Existence kapely změnila naše životy poměrně dost. Já a brácha totiž záležitostem týkajícím se skupiny věnujeme spoustu svého času, takřka veškerý volný čas. Velice nám pomáhá, že to stejně prožívají i naše rodiny, příbuzní, známí a v neposlední řadě i naši partneři. Dá se bez nadsázky říct, že nyní jsou naše životy s MADDER MORTEM neodmyslitelně spjaty. A tak je to fajn.

Zmínila jsi, že vám chod kapely zabere veškerý volný čas… Předpokládám proto, že na jiné koníčky už ani nemáš čas, nebo se pletu?

Nepleteš. Kapela a vůbec hudba jako taková jsou pro nás vším. Pokud neskládáme nebo nezkoušíme, tak posloucháme CD, chodíme na koncerty atd. Když už přece jen nějakou tu chvilku ušetřím, tak se věnuji grafickému designu, to mě dost bere. A kromě toho ráda vařím, hlavně fondue a indické jídlo.

Diskografie:

Místy Sleep 1997
Mercury 1999
All Flesh Is Grass 2001
Deadlands 2002

Odkaz:
http://www.maddermortem.com


zpět
Rozhovor přečten: 5668x         Autor: Radek Bubeníček