Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16417 x
CALES
22.10.2006 | 13896 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13419 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13325 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13310 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34319 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14351 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14201 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14187 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13895 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17470 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17432 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15712 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14653 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
ASMODEUS
Mrazivý sraz s budoucnem



     Klatovská thrash metalová skvadra ASMODEUS (Miloš Bešta – zpěv, kytara, Tomáš Bešta – kytara, Milan Pózel – baskytara, Vladimír Hořký – bicí) dostává v letošním roce občanku. Tedy ne že by se v minulosti nestačila etablovat mezi právoplatnou špičku tuzemské metalové scény, avšak teď to má svou patnáctiletou existencí stvrzeno definitivně, jednou provždy. Jako prezenty k patnáctinám sobě a svým příznivcům připravila zbrusu nový počin „Sabat v Carnegie Hall“ (recenze na jiném místě) a přirozeně také jeho křest spojený s výročním koncertem. Dost témat na následující rozmluvu, kterou jsem vedl jako již tradičně se spiritus agens formace, Milošem Beštou.

Možná je trochu překvapením, že od minulé desky „Na jehlách“, tedy za poslední tři roky, vaše formace nezaznamenala nijakou personální změnu. Dá se tedy v současnosti hovořit o stabilním kádru a tudíž o pohodovém období panujícím v kapele?

Jednoznačně. Cítíme se v pohodě, a to do puntíku. Dříve se to v naší kapele skutečně střídalo zhruba po dvou letech jako na běžícím pásu a to samozřejmě nikdy nepřispívá celkové atmosféře uvnitř i okolo kapely. Padat a vstávat nicméně patří k muzikantskému životu. Proto jsem rád, že to v současnosti funguje bez problémů, i když člověk nikdy neví, jak dlouho to bude takhle trvat.

Svůj nový počin jste si vydali výhradně vlastními silami a vlastním nákladem. Jaké byly příčiny tohoto kroku? Nekonal se žádný zájem ze strany vydavatelů, nebo jste byli a priori rozhodnutí, že to bude zrovínka takhle, a tudíž jste vydavatele ani nesháněli?

Nesháněli jsme skutečně nikoho. Od počátku jsme byli rozhodnuti neoslovovat žádné firmy a jednoznačně upřednostnit vlastní náklad. Dnešní doba nepřeje předraženým nosičům a my nechceme, aby CD stálo tři stovky. Náklady se od doby, kdy jsme dělali na albu „Den zúčtování“, naštěstí příliš nepohnuly směrem nahoru, pokud samozřejmě nevyužíváš drahých studií. Takže se ve finále dostaneš při 1000 kusech na celkovou cenu 120.000,- korun, což je 120,- korun za kus. A pokud chceš prodat a co možná nejvíce prodat, přihodíš rozumnou padesátku a jsi na baťovských 169,- korunách. V roce 1992 stála naše první deska „Prosincová noc blíže neurčeného roku“ 159,- korun, tak proč se k tomu co nejvíce nepřiblížit, když to vůbec nebolí. Říkám to otevřeně, vždyť snaha každé amaterské kapely je dostat co nejvíce kusů svého alba mezi lidi. Potřebujeme, aby se o desce diskutovalo v co možná nejširším spektru a největším počtu lidí. Pak má hudba smysl. A v neposlední řadě to děláme pro radost.

Žánrově, řekl bych, jste na novém albu ani nijak zvlášť nikam nepokročili a asi by nějaký stylový odklon od vás zarytí příznivci ani nepřijali. Leč cítím, že jste dále zamakali na práci s nápady, na členitosti skladeb. Cítíte to také tak?

Nevím, těžko posoudit, nemáme od toho dostatečný odstup. Členitost a barevnost jednotlivých věcí je náš cíl pokaždé. Někdy se to samozřejmě zdaří lépe, jindy hůře. Každopádně jsme chtěli desku kratší, s průměrnou délkou skladeb okolo tří minut, tak, aby se dala poslechnout jedním dechem a nepustila posluchače ani na záchod. Skutečně nám šlo především o svižné thrashové dílko, které bude chutnat jak rytmicky tak tempově především fandům z počátku Asmodeovy kariéry. Nakonec to dopadlo, světe div se, přesně tak, jak jsme chtěli. Nápadově, zvukově, barevně, bez křeči. I obal je myslím zajímavý a pěkný. Někdo tvrdí, že pokračujeme v kolejích opusu „Na jehlách“, jiný si libuje v tvrdosti a říká, že od „Prosincovky“ nic ostřejšího Asmáč nenatočil. Osobně souhlasím s tím druhým názorem. Udělali jsme a nahráli to, co nám jde nejlépe. Tvrdý, celkem melodický a rytmicky barevný thrash, s přímým tahem na branku, a myslím, že nebude narozdíl od některých podobně laděných kapel nudit již při třetí skladbě. Zkrátka, že je tam pořád co poslouchat.

V čem jsem však rozhodně objevil změnu, dejme tomu posun, je zvuk novinky. Je syrovější, jaksi více neučesaný, tudíž zahání vaši novou tvorbu až málem do dimenzí extrému. Bylo to cílené, šlo o spontánní pokrok či o nový postoj Miloše Bešty coby producenta? Zkrátka co za tím vězí?

Tahle muzika musí mít tlak, chrapot, syrovost, musí zkrátka skřípat a rezivět v uších. Jinak to zřejmě není ono. Nechtěli jsme modelovat zvuk do nu-metalových kapel, ale spíše vycházet z plnosti a šířky nahrávky. Ten zvuk je asi na naše poměry více než solidní a my jsme maximálně spokojeni s tím, jak v ex- Aviku Plzeň zapracovali zvukaři. Samozřejmě musíme udělit výbornou i ADK masteringovému studiu v Praze. Na zvuk jsme se nijak zvláštně nepřipravovali, jen naše vybavení doznalo výrazných změn směrem ke kvalitě. To se muselo někde projevit a v to jsme doufali. Je to prostě tak: kvalitní nástrojovka vyburcovává všechny lidi, co se ve studiu točí, k co nejlepším výkonům. Můžeš si přivézt nejrůznější CD a chtít udělat ten či onen zvuk podle vzoru, ale musíš být realista a vycházet především ze specifika tvého nástroje. Když mu necháš jeho přednosti a barvu, uděláš nejlépe. Nesmíš ho chtít změnit. Pak můžeš dosáhnout i v relativně levnějším studiu kvalitního zvuku. A chce to čas a my ho měli.

Když jsme spolu naposled rozmlouvali, bylo to ke kompletu „Na jehlách“, svěřil ses, že váš, nebo tedy především ten tvůj domácí poslech je věnován i moderním spolkům typu Limp Bizkit a podobně. Může být tedy s podivem, že moderna se dle mého názoru do Asmodeovy tvorby ani příliš neinfiltrovala. Jseš hudebním uvažováním zastáncem tradic, až konzervativec, anebo mě vyvedeš z omylu tím, že se domníváš, že sem tam nějaký ten moderní element „Sabat v Carnegie Hall“ ukrývá?

Na tuto otázku jsem dostal odpověď i já, když jsem se ptal našeho kamaráda a tvůrce obalu Lukáše Dia ze skupiny Head Down, jak on jakožto představitel mladé rockové generace vidí ASMODEUS. Sám jsem se domníval, že na nové desce je zhruba 30% nových postupů a 70% těch již zaběhlých a v metalové branži stokrát zahraných. On odpověděl: “Spousta současných postupů v tobě již natolik zdomácněla, že si je ani neuvědomuješ a automaticky je pokládáš za staré, i když jsou pořád aktuální. To procento nového a starého je jednoznačně půl na půl.“ Má zřejmě pravdu. Já v podstatě poslouchám jenom kapely současného ražení. Mám moc rád Korn, Limp Bizkit, System Of A Down, Avril Lavigne a podobně. Starou muzikou se nezaobírám, nikam mě neposouvá a neobohacuje mě. V Asmáči je toho ke slyšení ze současné scény myslím dost a možná jsem se naučil zabalit tyhle kousky tak, aby fungovaly i ve spojení s tím, co jsme hráli předtím, a aby to bylo elegantně maskováno.

Osvětli mi, zda slovo sabat v názvu desky, znamená toliko něco jako sešlost jako taková, nebo to všechno nějak souvisí s židovskými obyčeji. A proč se ony klonované bytosti, jež jsou jedním z témat alba, sejdou v budoucnu zrovna v Carnegie Hall, což je, jak známo, veleslavný koncertní sál v New Yorku? A proč v umělé Carnegie Hall?

Ne, s židovskými obyčeji to nespojujeme, spíše jde skutečně o setkání. Vše ostatní je pouze naše fantazie a polemika nad budoucností. A proč New York? Zkrátka proto, že jde o „hlavní město“ světa, centrum všeho dění. Svět se změní v digitální záležitost. Mikro, nano - technologie jsou jen otázkou času, klonování lidí už zřejmě probíhá, vesmír zůstává stále tajemný a fascinující. No a my se dostáváme pomalu dál a dál, až se jednou skutečně všechny stroje, klony, lidé sejdou ve slavné Carnegie Hall, právě proto, že je slavná, aby ukočírovali budoucnost, aby se zamysleli ve městě světa, kterému pokud by chtěl někdo zničit naši planetu, zasadí první ránu. A možná, že bude Carnegie Hall pouze fikce, možná, že už nebude pouze umělá…

Zajímalo by mě, jak to, ona alchymie, funguje mezi tebou coby autorem veškeré muziky, a dle mého názoru silně svébytným textařem Honzou Petričkem, jež vám takto otextoval v pořadí již třetí dílo. Ty mu předáš hotovou hudbu a dál už je to plně v jeho kompetenci, nebo máš spolu s hotovou muzikou v hlavě témata jednotlivých skladeb, které taktéž předáš textaři k rozpracování, či máš o ideách kompozic (budoucnost klonovaných lidí a možnost zneužití tohoto objevu, věda, lékařství, polemiky o minulosti, vesmíru, různých objevech, o životním prostředí – např. problém mrtvého moře, pozn. -VŠ-) jasno předem, tedy ještě před jejich zkomponováním?

Při vzniku desky „Vchod do kruhu“, se zrodily nejdříve texty. U „Jehel“ a „Sabatu“ to bylo naopak. Honza dostal nahranou pracovní kazetu se svahilštinou a musím uznat, že naprosto profesionálně dokázal vtěsnat česká slova do mých nesmyslů, ba co víc, udělal to tak, aby měl text ideu a formu. Témata vybírám já, u této desky na základě novinových a časopisových článků a reportáží, které mě osloví a které se trefují do mého gusta. Skutečně těžká témata, jak Honza říkal. Velmi nesnadno uchopitelná. Věda, lékařství atd., jak o tom psát, jakou formu zvolit, aby to nebylo vysloveně padlé na hlavu. My se vždycky totálně zasmějeme při zjednodušování těchto věcí. Tak například téma cukrovka vyřeší jediná injekce do jater. Slovo – játra – je do thrashe docela tvrdé, né?! A jsme smíchy pod stolem (zkrátka sranda musí být, kdyby na cédéčka nebylo! pozn. –VŠ-). Za taková témata mi skutečně děkuje.

Ačkoliv tedy váš nový komplet není koncepční, alespoň dle tvých slov takový záměr původně neexistoval, přeci jenom se jím určitá červená nit vine. S tím souvisí má předchozí otázka, neboť bych rád věděl, zda ona červená nit byla utkána mimoděk tím, jak vznikly Honzovy texty, nebo zda de facto existovala již v tvém myšlenkovém rozvrhu opusu.

Ta tenká červená nit existovala. Nebylo to nijak předem svázáno, ale již zmíněná témata spolu v podstatě souvisí. Hlavní je věda. Vše ostatní tam zapadá přirozeně, takže jsme nemuseli nic vyřazovat nebo přemýšlet o přepracování nějakého textu.

Jaké důvody vás vedly ke znovunahrání a k uvedení na nové kolekci z roku 1990 pocházejícího štyku „Dědictví“? Celé album trvá něco málo přes půlhodiny, takže se zde nabízí všetečná samoodpověď v duchu „povinného“ doplnění nového, devítipísňového materiálu na zmíněnou stopáž…

Ne, „Dědictví“ byla poslední skladba, kterou jsme neměli zaznamenanou v kvalitní zvukové podobě na CD. Ostatní věci, naposledy „Pravěk“ na předchozí desce, se kvalitní nahrávky již dočkaly. A právě tyto dvě, se jako jediné nedostaly z demáčů „Heroes“ a „Město padlých soch“ na náš debut „Prosincová noc blíže neurčeného roku…“. Jiné skladby už nejsou. Úplně první demo „Invaze svědomí“ znovu nahrávat nebudeme a ani jednotlivé skladby nehodláme nikam zařazovat.

ASMODEUS slaví letos již 15. výročí svého založení. Ty jsi kapelu zakládal a dnes jsi v ní jediný původní člen. Svěř se se svými pocity, jaké to vlastně je táhnout a kočírovat tu káru vzdor všemožným překážkám a problémům takhle dlouhou dobu a ještě s pocitem vítězství nad všemi těmi údery pod pás inkasovanými ne vždy blahým osudem a s vědomím, že jsi prakticky nikdy nespadl do bahna nějak či někým vynuceného kompromisu…

Všechny věci spojené s Asmodeem dělám od počátků strašně rád. Myslím, že i když uteklo patnáct let, mám pořád stejnou chuť všechny tyhle věci dělat. Někdy větší, jindy menší. Skládat muziku a představovat ji lidem ať už formou CD nebo koncertně, je záležitost neskutečně zajímavá a obohacující. Vždycky jsem se chtěl s lidmi podělit o své hudební názory a moc rád o hudbě debatuji. Ale nejsem z těch, co leží v deskách a poslouchají a poslouchají. Někdy jsou týdny, kdy si nepustím naprosto nic a kdy mi nechybí ani hraní na kytaru. Přemýšlení nad obsahem jednotlivých desek, nad hudebním zpracováním, tak, aby bylo zajímavé a třeba netradiční, je to, co mi vyhovuje a zabere mi v hlavě nejvíce času. Daleko více než samotné skládání a hraní. Proto chci dál pokračovat s Asmodeem, protože vím, že dokážeme ještě spoustu překvapivých záležitostí, že jsou další a další možnosti, jak hudbu zahrát a o čem mluvit. Mám velké štěstí, že jsem obklopen lidsky dobrými lidmi v kapele, kteří mou filosofii pochopili a nechtějí jí měnit. Rádi naše společná díla hrají a ASMODEUS je pro ně důležitá věc. Bez nich bych nemohl svoje někdy bláznivé nápady realizovat. A že jich určitě ještě bude. A za to všechno jim moc děkuji.

Diskografie:

Prosincová noc blíže neurčeného roku 1992
Den zúčtování (EP) 1994
Příjezd krále… 1995
Vchod do kruhu 1998
Na jehlách 2000
Sabat v Carnegie Hall 2003

Odkaz:
http://www.asmodeus.info


zpět
Rozhovor přečten: 4557x         Autor: Vratislav Šantroch