Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16417 x
CALES
22.10.2006 | 13896 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13419 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13325 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13310 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34319 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14351 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14201 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14187 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13895 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17470 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17432 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15712 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14653 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
MARTYRIUM CHRISTI
Drsní a drsnější



     Následující rozhovor je důkazem toho, že hudební novinář, ať už dobrovolný či z povolání, nakonec skončí u práce za všech okolností, přičemž v daném v případě měla být jeho původním záměrem společenská událost spojená se zábavou. Onoho sobotního podvečera jsem cestoval do Kdyně, abych se v baru „U Charlieho“ zúčastnil dvojí oslavy. Jednak se za účasti všech, kteří se něm nějakým způsobem podíleli, tedy členů Hockey Clubu Kdyně, party Kdyně prérie, zástupců smečky MARTYRIUM CHRISTI a zástupce (má maličkost) redakce Whiplashe, slavil zdar Whiplashfestu 2003, a jednak se zapíjelo posledních pár dnů svobody nepsaného šéfa veškerého pořadatelstva festu, Rosťy Skopala, jež hodlal týden na to ztratit svobodu strčením hlavy do chomoutu. No a jak to nakonec dopadlo, vidíte sami. Skončil jsem rozhovorem s kapelmajstrem, skladatelem a zpívajícím kytaristou kdyňsko-ostravsko-plzeňské, blasphemic-brutal-techno-death metalové skvadry MARTYRIUM CHRISTI, Karlem „Tomajdou“ Tomáškem. Během něho jsem se mimo níže uvedené také dozvěděl, že veškerá činnost jinak jaksepatří zběsilé čtveřice byla v čase vzniku rozhovoru ochromena nezbytným pobytem bubeníka Martina „Láci“ Krče ve špitálu, a další drobné zajímavosti. Nuže tedy, čtěte to hlavní.

Máte za sebou druhý ročník rockového festu zde u vás ve Kdyni, zaštítěný letos poprvé magazínem Whiplash. Pořadatelské břímě akce jste stran její dramaturgické části nesli na svých bedrech právě vy, pohovoř tedy o tom, jaké byly bezprostřední dojmy z akce a shrň, jak to tedy všechno z vašeho pohledu nakonec dopadlo…

Pocity jsou takové, že s výsledkem akce jsme všichni navýsost spokojení, vše dopadlo možná trochu až nad očekávání. V tu chvíli se k Tomajdovi přidal Rosťa Skopal, aby přidal pár svých poznatků, pozn. -VŠ-: Přijelo tolik lidí, kolik jsme zhruba předpokládali a hlavně potřebovali, aby se při nikterak nepřehnané výši vstupného pokryly náklady. Nakonec se v podstatě pokryl i jistý prodělek z loňského ročníku, takže co si možno přát více, ne? Návštěvníci se chovali skvěle, nic nebylo zdemolováno. Návštěva byla vyšší než loni, z čehož pro nás vyplývá, že celková úroveň podniku má vzestupnou tendenci. Máme z toho upřímnou radost. Věříme, že i prestiž festu bude rok od roku eskalovat a že lidi k nám budou jezdit v ještě hojnějších počtech a rádi. Malý zádrhel spočíval v tom, že některé skupiny předpokládaly, že budou hrát déle, jenomže dramaturgie podniku byla tak našlapaná, že to zkrátka nešlo. A Tomajda ještě dodal: Hned od začátku se akce skvěle rozjela, reakce lidí byly hned odvázané, prostě perfektní. Návštěvníci byli spokojení jak s úrovní účinkujících, tak s veškerým zázemím festu. Nabyli jsme ale poznatku, že prakticky nelze hrát až do čtvrté hodiny ranní, neboť poslední kapely hrály v podstatě už jen pro „mrtvoly“ (ach ten chlast, a to na závěr hráli Coward!, pozn. -VŠ-). Zkrátka patnáct hodin v kuse je obrovský zápřah, a to pochopitelně i pro pořadatele. Pro příště asi zredukujeme počet účinkujících, ti budou mít vyhrazený delší časový prostor, a pravděpodobně lehce poupravíme dobu trvání festivalu.

Vaší účasti na „Whiplash festu 2003“ před časem předcházelo vaše spoluúčinkování na jednom společném koncertním podniku v Praze mimo jiné s Malevolent Creation. Jaké v kapele vládly pocity a nálady, když jste stáli na jednom pódiu s jedním z vašich idolů a sdíleli s jeho členy společnou šatnu?

Zpočátku byly pocity spíše smíšené, to víš, tréma. Ale nakonec to bylo v naprosté pohodě. Překvapilo nás, že nejen „Malevolenti“, ale i ostatní účinkující skvadry se k nám chovali skvěle, úplně normálně a přirozeně. Nezpozorovali jsme žádnou primadonu, na nikom jsme neviděli nějaké hvězdné manýry. Ti lidé jsou úplně stejní jako my jen s tím rozdílem, že oni jsou Amíci a my Češi, že jo? Žádná nadřazenost a dávání nám snad najevo, že my jsme něco slabšího či podřadnějšího. Ve všem nám vyšli vstříc, čas na přípravu jsme měli, jak jsme potřebovali, po našem vystoupení nás chválili, jako že se jim naše muzika líbí, a tak dále a tak dále.

Předpokládám, že jste váženým pánům z Malevolent Creation předali pár cédéček vašeho debutního alba „Reward“. Co ohlasy na něj stran této formace či případně někoho dalšího? Jsou už nějaké, třeba ve smyslu vydání dalšího opusu pod nějakým známějším labelem (smích a jasné pochopení mého pokusu o určitou nadsázku, pozn. -VŠ-)?

Jasně, „Reward“ jsme věnovali jak „Malevolentům“ tak klukům z Immolation. Jako velcí sympaťáci jej přijali, slušně poděkovali, leč nejsme naivní, abychom si mysleli, že za týden se nám ozvou v tom smyslu, že vše je zařízené, že máme přijet do států natáčet desku. O to nám ani nešlo, takže ohlasy ze zámoří v tomto duchu ani neočekáváme. Úplně nám stačilo, když nám v Praze v šatně říkali very good, popřáli nám, ať vydržíme, mnoho úspěchů a tak. To od takových profíků pohladí na duši.

Opus „Reward“ byl stran české metalové kritiky přijat vesměs kladně. Jak byl z vašeho pohledu, jež jste si postupem času vytvořili, co do prodejnosti přijat stran extrémně metalových fandů?

Nejrozličnějšími způsoby je prozatím prodána zhruba polovina nákladu, nicméně znáš ten problém s vypalováním. No, budiž, ale když za tebou přijde člověk a nestydí se ti říct, že se mu sice album líbí, ale že si jej vysmahl od kamaráda, to je síla. Ve vesnici si jej koupí jeden a pár dalších jedinců si pořídí kopie. Chápu to u CD za 550,- Kč, leč při naší ceně? Víš, trochu to zamrzí, zvláště vydáš-li si desku sám a chceš, aby se ti alespoň vrátily pořizovací náklady. Nicméně zájem o „Reward“ stále přetrvává, prodává se, a to hlavně na koncertech. A co nás příjemně zaráží, že si jej kupují i fandové ve věku až do nějakých padesáti let!

Po emisi prvotiny jste se střemhlav vrhli na koncertní činnost. Do jaké míry byla či naopak nebyla do této chvíle tato pro vás bohatá?

No, to je fakt těžké přesně říct. Jasně, vystoupení je víc, více je lukratrivnějších koncertních nabídek, jsme zváni na různé festy, zkrátka dá se s klidem říci, že i po této stránce splnila naše prvotina svůj účel. Jezdíme už prakticky po celé republice a dokonce jsme si párkrát zahráli i v Německu, což je dokladem, že náš věhlas stoupá, a my jsme tomu přirozeně rádi.

Neupozadili jste pohříchu na úkor právě častého vystupování a s ním spojeného cestování nadšení pro práci na novém materiálu? Jak jste na tom po této stránce?

Tak tahle otázka byla zákonitá, viď? Znáš ale naší situaci s bydlišti našich jednotlivých členů, takže víš, jak moc je to pro nás fakt těžké a kterak to jde pomalu. Avšak na novém materiálu se pracuje, pár skladeb má už hrubou stavbu, další jsou ve stádiu rozpracovanosti. Texty nám teď píše náš manažer Beherit, on je s nimi trochu napřed, některé teprve čekají na zhudebnění. Zabývají se opět naším odporem k organizovanému náboženství, k násilí, dalšími tématy jsou války či ta sviňská politika. I přes dálavy, které nás čtyři oddělují, pilujeme a vybrušujeme, a teď bacha, abychom během letošní zimy mohli naběhnout do studia a nahrát plnohodnotného, zřejmě osmiskladbového následovníka „Reward“ (yeah!!!, pozn. -VŠ-)! Počítáme s tím, že někdy na jaře příštího roku jej vydáme, a to pod hlavičkou jedné menší tuzemské firmy, jejíž jméno, abychom to třeba snad nezakřikli, nebude prozatím prozrazovat. Souhlasíš?

Jasně. A pokračujme - už když tenkrát do MARTYRIUM CHRISTI přišli baskytarista Pavel „Choze“ Jurek a bubeník Martin „Láca“ Krč (oba ex- Deflorace, pozn. -VŠ-), kteří oba žijí v Ostravě, bylo s podivem, kterak to zvládáte, když obě poloviny kapely se prakticky nacházely na opačných koncích republiky. Teď mě zajímá, jak sehrávání nových věcí ve zkušebně a chod kapely tak nějak obecně zvládáte v posledním čase, kdy kytarista a zpěvák Petr Kalčík bydlí s rodinou v Plzni…

No, jak jsi správně pochopil, o tento fakt je naše situace ještě komplikovanější. S nesmírnými obtížemi a s vyvinutím veškerého úsilí, píle a naší nezměrné houževnatosti a s vynaložením nemalých finančních nákladů na cestování to tak nějak funguje. Například já napíši na Beheritův text skladbu, každý z kluků si k ní připraví a rozepíše svůj part, sejdeme se na zkoušce a nahrubo ji v základních proporcích sehrajeme. Poté všichni odjedou do svých domovů a ten svůj part pilují, případně vylepšují třeba po stránce aranžmá a tak. No a na další zkoušce se snažíme onu skladbu postupně tak nějak hodit do čistopisu Jednoduché to tedy rozhodně nemáme, ale snažíme se odvést maximum, to mi tedy věř (věřím, jelikož kluky vcelku dobře znám, pozn. -VŠ-).

Jak vidíš nejbližší budoucnost tvrdé muziky, a teď nemám na mysli toliko extrémní žánry, které reprezentujete, v naší zemi? Také nabýváte čím dál tím neodvratnějšího dojmu, že to všechno jde u nás tak nějak do kytek? Že už nějaký ten čas žijeme i po této stránce v jakési prapodivné a proklatě těžké době? Muzika se nijak zvlášť neprodává, až na vzácné a úctyhodné výjimky se nikomu moc nechce navzdory jejich kvalitám vydávat desky takovým formacím, jako jste vy, spříznění Coward a další, zanikají vyhledávací soutěže, jelikož do nich nikdo nechce cpát prachy. Rádiové a televizní stanice když už, tak prezentují tvrdou muziku v silně okleštěné míře, na existenční úbytě zmírají odborně zaměřené magazíny, jejichž problémem je rovněž, jak také jinak, kritický deficit oběživa. Na koncertní podniky včetně festivalů nechodí tolik lidí, kolik by si takové akce nesporně zasloužily, a tak dále a tak dále…

Samozřejmě lze obecně konstatovat, že to s tvrdou muzikou u nás tak nějak do kytek jde, ale zatím platí, že někde je to markantnější a někde méně. Prostě jak kde. My to vidíme na našich cestách. Přijedeme někam, kde se na án block koncertní akci před dvěma lety přišlo podívat sto lidí a dneska jich budě pět set. A zase naopak. Je to děsně nevyzpytatelné. Ten pocit jako máš ty sdílíme, tvrdá muzika u nás na růžích rozhodně ustláno nemá. Kdybychom se někam chtěli vehementně protlačit, tak ani nemáme ty správné páky. Snad jedinou pákou jsou prachy. To víš, že nás to pořádně štve, ale těžko s tím něco naděláme. Při našich setkáních s jinými kapelami o tom mluvíme, hledají se nějaká řešení, leč vše zatím nadarmo. Spíše vidíme cestu přes to zahraničí. Vypadá to možná, jako že máme vysoké cíle, ale pokud bychom to jako vysoké cíle připustili, pak ale řekne-li se „a“, musíš říct také „b“, tedy musíme konstatovat, že tyto nám jsou v podstatě vnucovány. U nás to funguje asi tak, že špička je velkou rodinou, která si mezi sebe nikoho dalšího nepustí. Jóóó, něco jiného by bylo, kdysme nahráli nějaký komerční odvar! Vnucovat se někomu ale není náším krédem, to si raději album vydáme sami, přičemž máme zaručenou tvůrčí svobodu. Ale starost s promotion, prodejem a tak dále ve vlastní režii je pak ale bohužel na úkor všeho ostatního.

Jak jsou na tom MARTYRIUM CHRISTI versus okřídlené rčení „doma nikdo není prorokem“?

To jsme si prakticky řekli již u předešlé otázky. Ano, i my to takhle cítíme. Ale připadne nám, že je to ryze český problém. Všude jinde v Evropě to funguje a třeba v Německu, Švédsku či příkladně Holandsku bys těžko našel kapelu, která se cítí doma silně nepodporována či má snad dokonce pocit, že jí doceňují jen za hranicemi vlasti. Nebo si vezmi Polsko. Jsou tam antikřesťansky zaměřené formace vzdor té skutečnosti, že je tam křesťanská víra pevně zakořeněná, a přesto ty kapely tam jedou. Jak to? Prostě tady nemáš-li za zadkem někoho hóóódně vlivného, kdo tě tlačí, a pokud nedisponuješ rancem zlatem krytých papírků, máš smůlu. A přitom my a další komba našeho ražení ani netouží po nějakém megaúspěchu, leč když se jinde může undergroundu dařit relativně slušně, proč tomu tak nemůže být i u nás? To je však na hóóódně obšírnou diskusi.

Abychom však náš, doufám, že nikoliv poslední a že ten další bude následovat brzy u příležitosti druhého koncentrátu výtečné muziky MARTYRIUM CHRISTI, rozhovor ale nekončili až tak pesimisticky, vyslovte závěrem nějaké veselé poselství pro čtenáře Whiplashe, příznivce své a extrémní muziky, jíž jste čítankovými reprezentanty…

Těšte se naše nadcházející album, které bude napěchováno muzikou směrovanou k ještě většímu extrému, bude brutálnější a techničtější. Setrvejte ve své ortodoxní víře v extrémní hudbu, tak, jako navzdory té spoustě klacků, co máme naházené pod nohama, v ní setrváváme i my. Setrváme i s vámi a těšíme se, že se s vámi všemi shledáme při nějakém tom koncertu.

Diskografie:

Anomalous (demo - vyšlo i na CD) 1998
1998 Reward 2001
Reward 2001

Odkaz:
http://www.martyriumchristi.net


zpět
Rozhovor přečten: 4420x         Autor: Vratislav Šantroch