Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
MONUMENTUM
Proti proudu



     Po nevyznačených a nevyšlapaných cestičkách se vydávají jen osoby s pevnou vírou ve vlastní síly. Jenže mnozí z odvážných své schopnosti přecení a skončí v propadlišti zapomnění či se začlení do davu, protože se nedokážou vyhnout stínu průměrnosti. Italský vizionář Roberto Mammarella, jehož můžeme považovat za vůdčího člena projektu MONUMENTUM, se také pokouší přijít s něčím novým, ačkoliv si uvědomuje, že možnosti jsou omezené. Zatím se mu daří z nevelkých zdrojů vytvářet poutavé výrobky. Poté, co si prvotina vydobyla status kultu, se rovněž do druhé řadovky vkládaly značné naděje. A oprávněně. Sedmileté odmlčení nezanechalo žádné negativní následky, a tak beztvará, ale naprosto konkrétní hmota „Ad Nauseam“ učaruje všem, kdo se nespokojí s tradičním…

Roberto, k nahrávání novinky „Ad Nauseam“ jsi pozval kompletně obměněný tým, který každopádně odvedl dobrou práci, ale nemrzí tě, že se v MONUMENTUM muzikanti střídají jak na běžícím páse? Jen co přijdou, už odcházejí…

Jelikož dění v kapele závisí na mé náladě, musí se počítat s tím, že čas od času ke změnám dojde… Navíc je MONUMENTUM pouze studiový projekt, čímž odpadá povinnost každodenního zkoušení ve zkušebně. Proto nevidím důvod, proč bych měl vydržovat stálou několikačlennou sestavu. I předchozí album jsem vlastně zkomponoval s bubeníkem sám. Ty dva vokalisty jsem pozval až těsně před vstupem do studia. Na nikoho z nich už nyní nemám kontakt, a aby toho nebylo málo, tak skladby, které jsem se starým bubeníkem připravil, jsem ztratil. A stejně, koho zajímá, kdo hraje v MONUMENTUM na basovku? Důležitá je hudba jako celek, nemám pravdu?

Jaké metody jsi zvolil, aby jsi dosáhl mnohobarevnosti, kterou se velmi přístupné a „přátelské“ album „Ad Nauseam“ vyznačuje? Šlo o záměr, anebo jsi tvůrčímu procesu nechal volný průběh…

Při skládání materiálu na „In Absentia Christi“ jsem se soustředil na každý detail, na každou maličkost, do posledního okamžiku jsem upravoval různé drobnosti, z čehož vyplynulo, že „In Absentia Christi“ sice charakterizuje docela povedená soundtracková atmosféra, ale mně osobně připadá příliš uhlazené, proto je „Ad Nauseam“ mnohem více neupravené. Vypadá anorganičtěji. Zvukově vychází ze starých doomových kořenů, ale nechybí ani prvky pseudo-industrial apokalyptického popu. Tím ovšem nemyslím, že by slůvko „pop“ mělo být vstupenkou do komerčního světa. Jen se domnívám, že oslovíme daleko více příznivců alternativního pop/rocku než ortodoxní metaláky. Hlavním důvodem proč tomu tak může být, je, že používáme melodický vokál, který ale nic nemění na tom, že náš sound disponuje stále dosti trpkým, chladným a šedivým aróma. Pořád jsme však kazatelé deziluze. Inspiraci mi nabízí život, sociální poměry, lidé. Rád pozoruji jejich náboženské a společenské zvrácenosti, jejich představy a iluze. Raději totiž budeme poukazovat na sociální neklid, než abychom popisovali rozkvétající poupátka. K většímu stupni dynamiky jsem se dopracoval tím, že jsem do několika skladeb zasadil dívčí vokál, což nahrávku značně rozhýbalo. Kdybych použil pouze zasmušilý mužský zpěv, dosáhl bych akorát pocitu přesycenosti a toho jsem se chtěl vyvarovat. Všichni milujeme a nenávidíme ženy, tak proč jednu z nich nepřemluvit, aby se zúčastnila nahrávání nepoctivé a neslušné muziky.

Co tě fascinuje na kombinaci elektrických zvuků a gotických pasáží? Nepřijde ti malinko laciné, když si vypomáháš programováním, čímž de facto ubíráš prostor klasickým nástrojům…?

Zkus se na moment zamyslet… Pokud budeš uvažovat rozumně, musí tě trknout, že použití mašinek je jediná šance, jak se vyvíjet a posouvat hudební hranice. Jestli se vážně domnívá nějaký kytarista, že vymyslí něco nového, když tento nástroj používali Jimi Hendrix a Ritchie Blackmore, snad před sto padesáti lety, tak mu opravdu fandím…

Od experimentů (v jakémkoliv smyslu) nebývá daleko k extrémům. Jsi ty sám vyznavačem adrenalinových situací, nebo preferuješ život podle pravidel a bez stresů?

Extrémy mě skutečně nefascinují. Uchylují se k nim pouze lidé s omezeným myšlením, jejichž znalosti jsou značně limitované. Navíc jsou si sami vědomí, že když nakrmí sami sebe, nezbude jim kousek citu pro druhé. Já raději preferuji spontánní a nenucený feeling. Ani v hudbě netoužím být originální a bizarní za každou cenu.

Podle mého názoru ve skladbách „Angor Vacui“ a „The Last Call For Life“ můžeme hledat spojitost. Nicméně prosím o vysvětlení, proč jsi do prvně jmenované umístil poslední volání umírajících pilotů…

Nevím, z čeho vyplynulo, že už od dětství jsem byl posedlý srážkami letadel a leteckými katastrofami. Dodnes jsem se s tím nedokázal vypořádat a mnohokrát jsem „uletěl“… „Angor Vacui“ tedy chápej jako moje vyrovnání s touto posedlostí. Zkrátka takový nepovedený pokus vymýtit tuto noční můru. Naopak v „Last Call For Life“ jsem se snažil znázornit rezignaci nad lidským bytím. Samozřejmě, že nepropaguji sebevražedné úmysly, spíše kritizuji konzumní způsob života, ve kterém rozhodují hmotné statky a peníze. Jinými slovy. Vyjadřuji svůj pohled na ostatní lidi, kteří si zvykli na určitý stereotyp a nechtějí svůj zaběhnutý kolotoč měnit. Pro ně je důležité se přizpůsobit. O nic jiného nestojí. Já mám od života raději odstup.

Předpokládám, že v případě italsky zpívaného songu „Perché Il Mio Amore“ půjde o cover verzi?

Jasně, že se jedná o předělávku. Původní verzi nazpíval Fausto Rossi, jehož jméno bude pro většinu lidí „španělskou vesnicí“. Patří k představitelům italské anti-popové kultury. Mezi ostatními italskými umělci si přesto získal značný respekt, ačkoliv ho nikdy neuvidíš, jak se kření na titulních stránkách zdejších periodik a ani nemá potřebu dolejzat do stupidních estrádních pořadů v TV. Hodně si ho vážím. Skladbu jsem si vybral díky textu, který je noční můrou pro všechny vyznavače konvencí a ty, kdo respektují předpotopní normy a pseudomorálku. V podobném duchu se ale nesou i jeho ostatní písně. Je ovšem velmi těžké popsat pocity, které ze skladeb vyzařují. Alespoň jsme chvíli mohli být hrdí, že jsme Italové…

Dá se vypozorovat souvislost mezi tvým charakterem a obalem, na který jsi umístil figury, jenž vypadají, že se pohybují, přestože stojí na místě. Jakoby jsi chtěl znázornit chaos panující v dnešním světě…

Dobrý postřeh. Další, co si všímá detailů, které by leckomu unikly. Ale nemyslím si, že by obal měl co do činění se mnou. Vyloučit to ovšem nemohu. Jsem totiž docela tajuplný člověk, který se na rozdíl od mnoha goticko metalových band nevydává za vampýra. Ono to spíše souvisí s naší tvorbou. Přestože se může zdát, že jsou naše skladby statické, oplývají značnou dynamikou a dojemností. Mnoho věcí se stane, zatímco si myslíš, že pouze opakujeme stejné rify. Stačí se dobře zaposlouchat. Obal také vyjadřuje „pohyb v čase“. Má určité futuristické vzezření a je ovlivněn módou starších uměleckých stylů.

Discografie:

In Absentia Christi 1995
Ad Nauseam 2002



zpět
Rozhovor přečten: 4047x         Autor: Petr Bidzinski