Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
NUMBER ONE SON
Až na vrchol



     Při troše pověstného štěstí by britským hochům NUMBER ONE SON mohla patřit budoucnost. Jejich nápaditá muzika, ovlivněná spoustou negativních zážitků z vlastního života, ale třeba také východní filozofií, má veškeré předpoklady vytěsnit dnešní „rockovou smetánku“ plující především pod vlajkou koncernu Adidas. Největší devízou kapely je, že neustálým hledáním nových obzorů si vytváří velmi osobitý svět, v jehož útrobách se střetávají hněv, nenávist, odříkání, ale také touha po lepším zítřku. Pětice Nic Whitmore – zpěv, J. Wadeson – kytara, Andy Lister – kytara, Ian J. Ward – baskytara, Tiger Si – bicí nyní vsadila na koncertování po své domovině a pěvně věří, že sny, které tajně sní, jednou nabudou platnost. O nejčerstvější informace se podělil kytarista Andy Lister.

První otázka se nabízí sama. Jak probíhá turné, na kterém právě propagujete singl „All Fall Down“?

Zatím vše klape tak, jak má. Dosud jsme nenarazili na žádný problém. Také s ohledem na návštěvnost panuje naprostá spokojenost. Koncertujeme sice v klubech, ale ty zpravidla bývají zaplněné do posledního místečka. Fakt si nemůžeme na nic stěžovat. Navíc furt vymýšlíme nějaké koniny a legrácky, takže se nenudíme a o zábavu máme postaráno, i když zrovna nehrajeme. Žádnou speciální historku bych však nevyzdvihnul. Zažili jsme jich tolik, že bych opravdu nerad upřednostňoval jednu před druhou.

Album „Lessons“ je směsicí různorodých stylů. Jaké okolnosti mají na vznik písní největší vliv? Patříte ke kapelám, jenž vyznávají kolektivní dílo, nebo spoléháte na schopnosti leadera skupiny, který vás postaví před hotovou skladbu?

V prvé řadě si říkáme, že je potřeba se dívat dopředu. Nezakrnět. Neustále se vyvíjet a nezůstat stát na místě. Pokud bychom přestavili cvičit a nezlepšovali se po instrumentální stránce, nemá cenu, aby kapela dále fungovala. Samozřejmě, že čerpáme také z minulosti, protože ji zkrátka přehlížet nelze, ale hlavně jde o to, abychom byli s finální verzí skladby stoprocentně spokojeni. Nové písně totiž skládáme všichni společně a není vždy jednoduché si navzájem vyjít vstříc. Většinou se tento proces odehrává v nějaké místnosti, kde jamujeme, třídíme jednotlivé myšlenky a postupně odhrnujeme zrno od plevele. Všechny podnětné připomínky respektujeme, protože nikdy nevíš, zda právě vyslovený nápad není ten, který z tebe udělá hvězdu. Tentokrát jsme napsali dvacet pět songů a vybrali dvanáct nejlepších.

Netajíte se tím, že by jste rádi prodávali alba v milionových nákladech. To je samozřejmě v pořádku, ale nemáš strach, že by se případná sláva na vás negativně podepsala? Přece jenom, kdyby jste přestoupili k major labelu, pravděpodobně by jste se museli vyrovnávat s požadavky, které by vám byly proti srsti a vy, aby jste dodrželi smlouvu, by jste je museli akceptovat. Nedávný případ Deftones, kteří museli zaplatit pokutu, protože neodevzdali nahraný materiál firmě včas, varuje…

My bychom svou identitu neztratili. Na to se spolehni. Jsme dostatečně silní a odolní, aby nás případné působení u velkého labelu poznamenalo. Mávat se sebou rozhodně nenecháme. Žádnou nevýhodnou smlouvu bychom nepodepsali. Víme, co umíme a jen tak někoho k sobě nepustíme. Nikomu se nabízet nebudeme. Pokud nám někdo nabídne lepší smlouvu, než máme doposud, budeme rádi. Když ne, svět se nezboří. Výhodu kontraktu u major firmy spatřuji v tom, že dostanou tvou hudbu téměř všude. Na místa, o kterých nemá řadový vydavatel ani páru. Samozřejmě, že bychom chtěli, aby naše alba byla dostupná po celém světě, ale to neznamená, že naším jediným cílem je podepsat smlouvu s major firmou. Momentálně patříme pod Visible Noise, kteří pracují naprosto spolehlivě a plní to, co slíbili. Sláva mě nezajímá. V tuto chvíli jsme zcela neznámá kapela, takže o tom nepřemýšlím. Ale zeptej se mě za rok.

Tvrdí se, že se dobré zboží prodá samo, ale nemyslíš si, že obzvlášť v dnešní době má stále větší význam reklama?

Možná jsem trochu naivní, ale nesouhlasím s tebou. Pokud by jsi ovšem stejný dotaz položil hudebním manažerům a lidem, kteří mají na starost propagaci, jsem přesvědčený, že by tvůj názor odkývali. Ale osobně se domnívám, že muzika je o poslouchání. Ne o mediální prezentaci. Jenže zákony obchodu jsou neúprosné. Pokud chceš prodat hudební produkt, musíš investovat do reklamy. Tak to prostě chodí. Není se tedy čemu divit, že inzerce velkých společností plní stránky časopisů. Ale na druhou stranu, jak by ses bez reklamy dozvěděl, jaká muzika vychází? Reklama je potřebná, ačkoliv ne vždy bývá využívána správným způsobem. Víme to z vlastní zkušenosti. Nás například řadí k nu-metalovým kapelám, přestože se za nu-metalovou partičku nepovažujeme.

Rocková ani metalová muzika se ve Velké Británii příliš velké oblibě netěší. Kde je podle tebe zakopaný pes?

Máš pravdu, že rocková nebo metalová hudba se na veřejnosti příliš neobjevuje a preferovány bývají hlavně popové sračky. Příklady snad ani dodávat nemusím. Hlavně že se kola byznysu točí dál. Tato situace pravděpodobně vyplývá z dění ve společnosti. Kvalita tedy ustupuje rychlokvaškám, které stejně po chvíli vyhoří. Ale to neznamená, že bychom byli s oblibou tebou zmíněných stylů na štíru. Naopak bez nějakého přehánění mohu v klidu říci, že rock a metal zažívají nyní zlaté časy. Jejich popularita je daleko větší než kdykoliv předtím. Přesto některým lidem vadí, že se metalová muzika vyhrabala z totálního undergroundu. Podle nich tak ztratila na vážnosti a je de facto bezcenná.

Pocházíte z Liverpoolu. Města, které proslavili Beatles. Jaký je tvůj názor na tuto čtveřici, jenž se nesmazatelně zapsala do hudební historie? Další významný liverpoolský fenomén představuje fotbal. Znáš české hráče Vladimíra Šmicra a Milana Baroše, kteří v současnosti oblékají dres místního FC?

Jestli si někdo rád poslechne Beatles, neberu mu to. Ale osobně Beatles nesnáším. Ostatně kluci z kapely mají podobný názor. Vždyť se podívej na ty primadony. Chlapecké účesy, nažehlené oblečky, stupidní grimasy. Fuj. Nic pro nás. Faktem zůstává, že hodně kapel, které mě ovlivnily, vyrůstaly právě na Beatles. Přímo mě však „Lennonovci“ neovlivnili. Co se týká sportu, tak se bavíš se špatným člověkem. Fotbal jde absolutně mimo mě. Jinak J., Nic, Ian jsou velkými fanoušky Liverpoolu, zato Tiger Si fandí Evertonu. Asi si dokážeš představit, že hlavně při derby s nimi není k vydržení.

Diskografie:

Majority Of One 2001
Lessons 2003


zpět
Rozhovor přečten: 4779x         Autor: Petr Bidzinski