Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
SOLEFALD
Zhudebnělé vize Salvadora Dalí



     Skandinávská metalová scéna patří mezi nejlepší a nejpočetnější v rámci celé naší (stále ještě) modré planety. To je známý fakt. Zaostříme-li zorné pole hledáčku na Norsko, dojdeme se vší pravděpodobností ke zjištění, že tamější metalové podhoubí překypuje originálními kapelami, které se nebojí neustále experimentovat a pohybují se po celá léta ve sféře hudební avantgardy. Přestože nejsou až tak známé, patří jejich nahrávky k těm nejryzejším skvostům, jaké kdy zdobily metalovou klenotnici. Mezi nejprogresivněji vyvíjející se avantgardisty patří bezesporu duo Cornelius (zpěvy, kytara, basa, samply) a Lazare (zpěvy, syntetizéry, hammondy, piáno, bicí), kteří společně tvoří pod jménem SOLEFALD. Tahle pozoruhodná dvojice má na svém kontě dosud čtyři plnometrážní alba, z nichž to nejčerstvější – „In Harmonia Universali“ vyšlo koncem března a dle mého názoru patří již nyní mezi silné favority na album roku 2003. Za SOLEFALD mi na otázky odpovídal velmi dobře naladěný a kultivovaně se vyjadřující Lazare.

Jedná se o první rozhovor se SOLEFALD pro náš magazín, proto bych ti nejdříve položil několik dotazů směrovaných na vaši historii… Které skupiny, popř. hudebníky ses jako malý kluk pokoušel imitovat před zrcadlem?

Vzpomínám si, že mi bylo asi 9 let, když mi jeden kámoš dal debutové LP od W.A.S.P. Mně se to velmi zalíbilo, to víš – byl jsem tehdy ještě hloupý J… Tudíž jsem nelenil a sehnal si od téhle skupiny další alba. To byl počátek cesty, z níž už pro mě není návratu. Co se týče toho pitvoření před zrcadlem, tak tohle mě nikdy nebralo, myslím, že jsem se o to dosud nepokusil – možná až na stará kolena, haha… Daleko více mě přitahovalo umět hrát jako muzikanti z mých oblíbených kapel. To byl také důvod, proč jsem už v 9 letech začal s hraním na piáno, o rok později jsem k tomu přibral kytaru, kterou mi zakoupili rodiče. Pocházím totiž z muzikantské rodiny, kde máma miluje klasiku, ale nepohrdne ani The Beatles nebo Pink Floyd. Tatík si potrpí na Black Sabbath, Led Zeppelin, The Doors a dostala ho dokonce i Metallica. Takže ze strany rodičů mám od mala super podporu.

Učil ses hrát jako samouk, či jsi bral nějaké lekce od matky, případně na konzervatoři?

V pubertě jsem chodil necelé 2 roky na hodiny klavíru, ale jelikož jsem byl v období revolty proti všemu a všem, moc mě to nebavilo. Sekl jsem s tím a začal se učit sám. To se týká i bicích, které rovněž obsluhuji. Myslím, že je dobré mít odborné hudební základy, od nichž se můžeš posléze odpíchnout k experimentům.

Je SOLEFALD první kapelou, v níž jsi kdy hrál, nebo jsi byl už předtím činný někde jinde?

(smích) Néé, SOLEFALD není zdaleka mou první skupinou, já jsem totiž už v průběhu základní školy hrál v několika kapelách, i když je jasné, že z toho nic kloudného nevzešlo. Takže mohu říct, že první pořádnou a seriozní formací se pro mě stal až SOLEFALD.

A jsme u toho. Z vaší hudby je od počátků patrná snaha o vnášení nových prvků, o tvoření nezvyklých aranžmá apod. Kapelu tvoříš pouze ty a Cornelius – kde stále berete inspirace pro skládání vaší specifické tvorby?

Pomohla tomu asi vrtkavost paní Štěstěny. S Corneliem jsem se potkal náhodou, když jsme si vedle sebe sedli v autobusu na trase Kristiansend-Paříž. Hodili jsme řeč a dopadlo to tak, že jsme společně v Paříži zůstali celý další týden. To nás hodně sblížilo, a tak se vlastně zrodil i nápad na založení SOLEFALD. Cornelius studuje několik let filosofii na Sorbonně, takže bydlí už několik let ve Francii. Ani ta vzdálenost, která mezi námi panuje po většinu roku, nemůže narušit naši skvělou hudební „chemii“. Je pravda, že se snažíme být v kontaktu jak jen to jde, takže Cornelius lítá co čtvrt roku do Norska, jindy zase jedu já do Paříže. Výměnu hudebních nápadů a následnou diskusi řešíme osobně, nic si neposíláme přes počítač…

Jste schopni skládat muziku kdykoliv a kdekoliv, nebo musíte mít určitou náladu, během níž vás napadají ty nejlepší nápady?

Myslím, že to ani tak není o náladě, jako spíš o momentální inspiraci, a ta může přijít – alespoň tedy u mě – za jakéhokoli duševního rozpoložení. Mám to vyzkoušené – někdy se snažím celý týden marně vymyslet jediný slušný riff, a nic – nepovede se. Pak přijde chvíle, kdy napíši kompletní skladbu během dopoledne. Je to prostě nevyzpytatelné.

Dovedl bys posoudit, zda pro vás hraní v SOLEFALD představuje jakousi formu autopsychoterapie?

Zajímavá otázka… Když tak nad tím uvažuji, odpovídám – určitě. Prostřednictvím hudby si bezpečně ventilujeme emoce, myšlenky, nálady… Nebýt kapely, jsme už možná oba dávno ve svěracích kazajkách.

Co to vlastně znamená SOLEFALD? Přibliž nám ve stručnosti vaši dosavadní tvorbu…

SOLEFALD je v překladu západ slunce. Tedy chvíle, kdy něco končí, ale ty máš příslib toho, že něco nového bezprostředně na to zase začne… Jistým způsobem magická chvíle, kterou můžeme denně zažívat…tedy tam, kde je stále hezké počasí, což se o Norsku říct nedá (smích). Naším úplně prvním počinem bylo demo z roku 1995, které obsahovalo primitivní black metal, přesto se jej prodalo na 300 kusů a nám dopomohlo ke kontraktu s naším labelem. Debut „The Linear Scaffold“ se nesl v duchu poměrně experimentálního black metalu, kterému spousta ortodoxních fandů nepřišla na chuť. Druhý počin „Neonism“ bych dnes definoval jako space klávesové album. Produkoval nám jej známý Tomas Skogsberg, jenž nepochopil, co po něm chceme, tudíž ta deska trpí slabou produkcí. Ani naší tehdejší vydavatelské firmě (Avantgarde Music – pozn.aut.) se to nelíbilo. Třetí pokus se jmenoval „Pills Against The Ageless Ills“, vyšel už pod Century Media a je to velmi přímočaré heavy LP s mnoha melodiemi. Zase se nám povedlo překvapit, což my děláme rádi.

Přejděme k novince „In Harmonia Universali“, Jak bys tohle LP charakterizoval?

Je to asi další logický krok v naší tvorbě, jejíž budoucnost neumíme nikdy odhadnout ani my sami. Zkrátka si nikdy nejsme jisti tím, co z nás vyleze. S nějakými definicemi naší tvorby si hlavu nelámeme, říkáme tomu prostě metal. Ale nedávno mě zaujala definice jednoho norského novináře, který o SOLEFALD napsal, že jsme něco jako zhudebněné vize Salvatora Dalího. To mě fakt dostalo.

Velmi mě zaujaly vaše sofistikovaně pojaté texty. Tipl bych si, že jsou dílem Cornelia, který – jak jsi zmínil – studuje filosofii na Sorbonně. Určitě ze studií čerpá hodně podnětů, které posléze použije ve textech…

To máš pravdu. Cornelius je opravdu ovlivněn jak svým studiem, tak i kvantem knih, které už přečetl. Je to skutečný knihomol, spolyká ročně desítky knížek. Na textech si potom dává záležet, psaní předchází pečlivě promyšlená příprava. Polemizuje s mnoha aspekty lidského života a dovede o tom fundovaně nejen psát, ale i vyprávět. Nedávno začal dokonce publikovat nějaké své sloupky do jedněch francouzských literárních novin a zde v Norsku vloni vydal svou první sbírku básní. Je velmi talentovaný.

Na obal vašeho aktuálního opusu jste použili kresbu od českého malíře Jana Kristoforiho – jak jste na něj přišli?

Víceméně opět náhodou. Narazili jsme na Kristoforiho díla prostřednictvím jedné knihy. Okamžitě nás zaujala a tak jsme se rozhodli, že se ho pokusíme kontaktovat. Zjistili jsme, že Jan je už starší pán, jemuž je něco kolem 75 let a který k našemu štěstí pobývá často v Oslu. Cornelius navštívil jednu jeho výstavu v Praze a ta jej tak nadchla, že jsme ho bezprostředně na to kontaktovali. Sdělili jsme mu naše přání ohledně použití jedné jeho malby na obal našeho alba. K naší nevýslovné radosti Kristofori souhlasil.

Lazare, vím o tobě, že jsi občas k dispozici i jiným norským kapelám…

Tak jest. Měl jsem už co do činění s Carpathian Forrest i Borknagar. Teď jsem zase vypomohl Vintersorg, jimž jsem na nové LP nahrál sólo na hammondky. My jsme tady jako jedna velká rodina, stačí si zavolat a kooperaci již nic nebrání. Samozřejmě to neplatí o všech kapelách v Norsku, ale tak z 90% držíme při sobě.

Cornelius stále studuje v Paříži. Čím si vyděláváš na denní chléb ty sám?

Pracuji v jedné místní kabelové televizi jako reportér, tuším už sedmým rokem. Živím se tedy jako publicista a mohu ti říct, že je to velmi zajímavá a hlavně nestereotypní práce. Mám čas od času také bokovky – projektuji pro několik firem v McIntoshi, což je zároveň další můj velký koníček.

Bylo by fajn vidět SOLEFALD na turné, ale to je zřejmě zatím nereálné, že…?

Asi k tomu fakt nedojde, alespoň tedy v blízké budoucnosti. Bylo by to technicky i organizačně těžko proveditelné, ale jednou se to určitě uskuteční. Je to náš velký sen!

Diskografie:

The Linear Scaffold 1997
Neonism 1999
Pills Against The Ageless Ills 2001
In Harmonia Universali 2003

Odkaz:
http://www.solefald.org


zpět
Rozhovor přečten: 4133x         Autor: Radek Bubeníček