Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
TORTHARRY
Když propukne peklo



     Zpívající kytaristé Dan a Slave, zpívající baskytarista Mart a bubeník Juan tvořící hordu TORTHARRY jsou skrze své rodiště jménem Hronov krajany národního dějepisce Aloise Jiráska. Leč ten, jsouc ve své době vrstevníkem takových našich hudebních velikánů klasické hudby jako jsou Bedřich Smetana či Antonín Dvořák, by se nejspíše divil. Divíme se však i my, jak výtečná formace u nás vykvetla. Vyšla z death metalových kořenů, aby dnes mohla být označena málem za nadžánrovou. V loňském listopadu vydali TORTHARRY svůj čtvrtý řadový opus, výtvor to po všech stránkách excelentní (viz recenze na jiném místě), jež v sobě pod monstrózním zvukovým hávem spojuje do pestrého celku řadu žánrů. Především o něm, leč taktéž o jiných věcech jsem si vyměnil pár vět se Slavem a manažerem kapely, Lubošem „Goro“ Gorganem.

Vaše nové album „White“ je opatřeno na tuzemské poměry nebývale masivním soundem snesoucím srovnání s leckým ze zahraniční scény současného metalu. Anoncovali jste sice dávno před emisí nového počinu zvuk, který každého uzemní, nicméně byl předem určen zrovna takovýto zvukový obraz, či ve studiu Hacienda vznikl jaksi spontánně? A zrodila se představa onoho zvuku ve vás nebo pochází z hlavy prakticky po všech stránkách výrobce opusu Miloše „Dodo“ Doležala?

Slave: Je skvělé, že právě takto popisuješ zvuk našeho CD. Právě o to jsme se celou dobu snažili. Původní záměr byl udělat co nejúdernější desku a zvuk jsme chtěli vyrobit co nejsyrovější. Tak jsme si to naplánovali a jsme rádi, že ohlasy nám potvrzují, že se to i povedlo. Pokud mluvíš o spontánnosti, tak je to něco, co do práce na CD jaksi automaticky patří. Takže například poslední věc je spontánně celá udělaná a vymyšlená ve studiu. U dalších věcí je to různé a souvisí s tím i odpověď, že se nedá tak úplně říct, jestli to či ono, vzniklo v našich hlavách, či v Dodovi. Od začátku jsme určili systém, že my jsme interpreti, kteří vymýšlí muziku, a Dodo je producent, který nabízí a diskutuje s námi o možných změnách. Buď nás přesvědčí, že bychom na něco pro srozumitelnost písničky měli přistoupit. anebo si stojíme za svým. Je tisíc příkladů během natáčení s různým výsledkem a hlavně je tu výsledek konečný- CD “White”.

Zatím všechny své oficiální výtvory jste pořídili ve studiu Hacienda. Co vás tam pořád táhne? Zřejmě jste tušili před nahráváním „White“, že se tam dá zaznamenat taková monstrózní zvuková hradba…

Slave: Nejen že tušili. Naše spolupráce je letitá, a tak jsme si byli jisti, že vytvoříme opravdu dobrý zvuk alba. Respektive ho vytvořilo studio Hacienda a to je ten důvod, proč nás to tam logicky pořád táhne. Zdá se nám, že zvukové výsledky našich CD jsou stále kvalitnější, proto nechodíme točit jinam.

Předpokládám, že se vám s Dodem dělá skvěle. Vůbec jste s ním v přátelském sepjetí, že? Loni, při křtu „White“, si s vámi Miloš dokonce zahrál předělávku „Loď“ z repertoáru Vitacitu…

Slave: Pokud s někým tak dlouho spolupracuješ, logicky vzniká pevnější vztah. S Dodem je to už opravdu jakési přátelské sepjetí. To ale zase pomáhá tvé práci a na výsedku se to odráží. Ten nápad s písní „Loď“ byl náš, přičemž jsme jednoduše chtěli ten křest zpestřit. Když už nám kmotrem byl on a když už hrál ten večer koncert, nabízelo se to. Pro lidi to bylo myslím zajímavé, tak proč ne.

Někdy zhruba už před třemi lety jste hlásali mnoho změn ve vašem hudebním zaměření, včetně orientace na pestrý žánrový propletenec. Nemohlo se stát, přeci jenom tři roky jsou dlouhá doba, že za tu dobu se orientace TORTHARRY zase poněkud změnila a že výsledek „White“ je už „jen“ splněním slibů sobě samým a fanouškům? Já osobně se domnívám, že vaší nové orientaci hodláte zůstat věrní i nadále…

Slave: Nevím, jestli slovo hlásali je přesné, ale dejme tomu. Ano, snad už hned poté, co jsme dokončili první CD, jsme se rozhodli naši hudbu postupně zpestřovat. A tak jak šly roky, i my jsme se vyvíjeli. Jsou kapely, které se vyvíjejí takzvaně skokem či odskokem stranou, nebo úplně změní vše. My jdeme, myslím, cestou střední. Vlastně mám pocit, že jsme výrazně neuhnuli od death metalu a přece vlastně po 10 letech death metal nehrajeme. Je to tím, že nemůžeme úplně ignorovat okolí. Máme uši, a tak se zcela neubráníme tomu, co se ve světě hraje. A působí to na nás. Takže jestli plníme sliby, či hodláme něčemu zůstat věrní? No, já bych to až takhle neviděl. Já ani nevím, čemu bych v hudbě měl zůstat věrný, snad jen dobré hudbě. Myslím dobře zahrané, natočené ve snaze něco nového přinést. Příští deska bude, doufám, zase jiná, abychom tak úplně nenudili.

Pokud jde o již zmíněnou žánrovou směsici v nové tvorbě, ať ji vstřebávám z nejrůznějších úhlů pohledu, pořád se mi v ní zjevuje duch výtečných Švédů Meshuggah. Co vy na to?

Slave: To souvisí s tím, co jsem teď řekl, a je to tím vlastně potvrzeno. Já ani kluci, myslím, výrazně neposlouchají Meshuggah, a přesto je to trochu tam. Tak už se to někdy stane. Bez záměru, ale stane. Mně to tak nepřijde, tobě an,o a právě to je na tom to hezké. Mimochodem nám to logicky lichotí ,ale řekl bych, že oni jsou v geniálních složitostech nepřekonatelní a my nemáme odvahu jít tak obtížnou cestou. Jen tak možná někdy zkusíme nějaký ten riff vymyslet složitěji a možná v tom tu podobnost spatřuješ, alespoň já ji tam tedy vidím takhle. Asi by z toho mohla být prima odborná diskuze (člověk by se jí ani nebránil, leč prostor pro články vymezený není žel nafukovací, pozn. – VŠ-).

Na přiloženém druhém cédéčku „bílého alba“ se nalézá ve dvojím provedení videoklip ke kompozici „A Foe Inside“ ve dvou po zvukové stránce kvalitativně odlišných úrovních s příměry „good quality“ a „low quality“. Co tím chtěl básník říci?

Goro: Tahle otázka by měla spíše směřovat na producenta, ale důvod je pouze jediný a logický. Dnes, v době computerů (utrutrutruu – haha), je normální, že lidé mají vzhledem k rychlému vývoji počítačové vybavení kvalitní a méně kvalitní, a proto tedy tyto dvě verze. Na méně výkonném počítači je kvalitnější verze prakticky nepřehratelná, proto volil Dodo verze dvě.

Proč takové jednoduché výsledné provedení díla? Obálka z kladívkové čtvrtky, šedobílý booklet, žádný výjev na obalu, a tak. Záměr, anebo úsporné důvody?

Slave: Záměrem bylo co nejjednodušší ztvárnění myšlenky “White”. Dle tohoto je obal přesně podle našich představ. V jednoduchosti je síla. Navíc je přebal v podstatě hodně nezvyklý a trochu provokující a i to byl záměr.

Ještě bych se vrátil do roku 1999. Kterak se stalo, jak se vám to poštěstilo, že jste se reminiscencí skladby „Pull The Plug“ (nahrávka vznikla opět v Doležalově Haciendě, pozn. -VŠ-) zúčastnili na sampleru amerického vydavatele Dwell Records s výmluvným titulem „Demonic Plague – Tribute To Death“?

Goro: I to je jeden z výsledků naši spolupráce s Dodem a jeho firmou CBR. Na začátku ses ptal, proč stále tíhneme ke spolupráci s Dodem, tak to je také určitě jeden z důvodů. Myslíme si totiž, že naše spolupráce má nějaký smysl, a tyto skromné výsledky to potvrzují. Tato pocta nám byla umožněna díky Dodovi, který v té době s vydavatelstvím Dwell Records spolupracoval, tak, že v Haciendě připravoval nějaké nahrávky pro jejich tituly, mezi nimiž jsme se objevili i my. Taková nabídka se samozřejmě neodmítá.

Jedním ze snů a poté cílených záměrů TORTHARRY je dozajista šíření „White“ za hranicemi. Daří se či jak daleko jste v tomto směru pokročili?

Slave: Vše je ve fázi jednání. Vím , že už jsme to říkali i v minulosti, ale je to tak, že to není jednoduché, a pořádná spolupráce, na které se dá stavět, se nemusí vytvořit hned. Doufáme, že s touto deskou nějaký zahraniční úspěch přijde. Něco už se rýsuje (wwwooowww!!!, pozn. – VŠ-).

Závěrem prozraďte, jak se vám rýsuje letošní rok a spokojenost s ním na poli koncertní činnosti.

Goro: Rýsují se, jako každý rok, nějaké koncerty na letních festivalech, koncerty po klubech a sálech v naši malé zemičce. Na přelom října a listopadu chystáme opět turné s vydavatelskou firmou CBR, které proběhlo I loňský podzim, a to pod názvem “CBR Tour 2003”, na což chceme navázat i letos. S největší pravděpodobností nás v koncertní aktivitě i na tomto turné podpoří svoji účastí Dodo a rozhodně se k nám připojí naši kamarádi z Českých Budějovic, kapela COLP vydávající také u CBR. Na každém koncertu by se měl objevit nějaký ten host, jako tomu bylo i minule. Myslim, že by se koncertní rok neměl nějak výrazně lišit od roků předcházejících, ale případné nabídce na nějaké větší koncerty se určitě bránit nebudee. Jinak mockrát děkujeme za příjemný rozhovor a přejeme magazínu Whiplash mnoho úspěchů a čtenářů do budoucna.

Také díky a rovněž vám patří přání maximální úspěšnosti.

Diskografie:

Mezi nebem a peklem (demo) 1991
Flames Of Eternity (demo) 1992
Incriminated (demo) 1993
When The Memories Are Free 1994
Book Of Dreams 1997
Unseen 1999
White 2003

Odkaz:
http://www.tortharry.com


zpět
Rozhovor přečten: 4174x         Autor: Vratislav Šantroch