Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16417 x
CALES
22.10.2006 | 13896 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13419 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13325 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13310 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34319 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14351 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14201 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14187 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13895 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17470 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17432 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15712 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14653 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
VOTCHI
Magické okamžiky



     Pražská retro-hard-classic rocková šestice VOTCHI si na české rockové scéně k naší neskonalé a neskrývané radosti houževnatě a srdnatě vybojovává čím dál tím pevnější postavení, přičemž její jméno je v řadách naší rockové veřejnosti skloňováno s respektem snad ve všech pádech. V letošním květnu vydali klávesista a dvorní komponista a textař Miroslav Mužík, zpěvák Marek Hnilica, kytarista Eduard Fišner, baskytarista Pavel Bartoš, flétnista Libor Barto a bubeník Tomáš Stloukal své druhé album nazvané „Unicorn“ (viz recenze na příslušném místě), které s velkým úspěchem a ohlasem a s kmotrem v osobě olympického Petra Jandy pokřtili 2. června v pražském klubu Vagon. Taktéž v naší redakci způsobilo vyvedené dílo „Unicorn“ náležitý rozruch, pročež náš rozhovor s nebývale šikovným kapelmajstrem oné neméně nadané old-school rockové chásky, Mirkem Mužíkem, na sebe zákonitě nemohl nechat dlouho čekat.

Muzika, kterou se naplno zabýváte, žel nemá v dnešních časech na růžích nijak zvlášť ustláno a u nás už vůbec ne. Přesto jak tak pozoruji dění okolo vaší kapely, zájem o vás a míra pozornosti rockové veřejnosti na vás upřená nebývalé stoupá. Čím si to vy sami vysvětlujete? O lvím podílu vašeho manažera Martina Krištofa pochopitelně vím…

No, vysvětlení je v tomto případě vcelku prozaické – rocková hudba není a jen tak nebude překonaným stylem, jak dokazují například rádia hrající tento styl. Konkrétně například rádio Beat je nejposlouchanějším rádiem v Praze a to se přímo na tuhle hudbu specializuje. V rockové hudbě je síla a energie, má i jakýsi duchovní rozměr a to v leckteré „moderní“ hudbě není. Je ale pravda, že najít posluchače mezi širokou veřejností není zrovna snadné.

Jak se vám hrálo loni v Praze před Whitesnake a co vám tohle vystoupení přineslo? Zaznamenali jste nějaký ohlas na tento váš set stran Davida Coverdalea či někoho z jeho kapely?

Rozhodně to byla skvělá zkušenost zahrát si před tolika lidmi, na tak velkém pódiu a před legendou, jakou jsou Whitesnake. Díky tomuhle koncertu nám přibylo mnoho nových fanoušků a také zkušeností. Co se týče ohlasu od samotné kapely, ten nemůžeme nijak hodnotit, protože jsme s muzikanty do kontaktu prakticky nepřišli. Něco jiného byl ovšem koncert v Lucerna music baru, kde jsme předskakovali kapele Colosseum. S jejími členy jsme si velice dobře popovídali, naše hudba se jim prý moc líbila, a vůbec, jsou to fajnoví lidé. Po koncertu přišli za námi do šatny a probírali jsme všechno možné.

Pochlub se, kterak se vám podařilo schrastit smlouvu s vydavatelem na druhé album?

Víceméně to byla náhoda. Na Barrandově jsme chtěli původně natáčet jen bicí a zbytek u Martina Krištofa. Během natáčení jsme se setkali se šéfem nově vzniklé divize Barrandov Records a zavedli s ním řeč na naší kapelu. Nechali jsme mu demáč s připravovanými skladbami a zeptali jsme se ho, jestli by pro nás nedokázal něco udělat. No a po čtrnácti dnech se z Barrandova ozvali, že je naše hudba zajímá a jestli bychom nechtěli natočit CD celé u nich a pod jejich labelem. Pak už to šlo ráz na ráz, podepsala se smlouva, rozběhla se spolupráce a začalo natáčení.

V případě debutu „Scary Woman" jste byli právem pyšní na to, že jeho zvuk jste pořídili analogovou nahrávací technologií. Jak to bylo v případě „Unicorn"?

Taktéž „Unicorn“ byl prakticky celý natáčený do analogu. Vybavení Barrandovského studia 2 je jedno z nejlepších v Čechách, mistrem zvuku byl Ivan Jombík a to všechno se na zvuku příjemně podepsalo. Původně jsme měli z kompletního analogového záznamu trochu strach, ale Ivan nás hned na začátku přesvědčil, že není čeho se bát. Bigbít se prostě musí točit do pásu, k tomu není co dodat.

Jak jste vůbec spokojeni se zvukem novinky, jež je dílem Ivana Jombíka?

Zvuk je, myslím si, velice čistý, kompaktní a vyvážený. Zaznamenali jsme i názor, že mohl být víc „progresivní“, ale já osobně jsem s výslednou nahrávkou nadmíru spokojený. Při našem počtu nástrojů v kapele a našich aranžmá je velice těžké dosáhnou vyrovnaného zvuku a přitom „neutopit“ některé nástroje.

Na novém albu jste ponovu zveřejnili své inspirační zdroje spočívají v klasické hudbě, konkrétně u Edvarda Griega a Roberta Schumanna. Ty se vzaly kde? Jsou výplodem mysli toliko Mirka Mužíka?

V podstatě ano, klasickou hudbu mám rád a je pro mě velice inspirativní. A kloubení rocku a klasiky jde ruku v ruce už od sedmdesátých let. Bach, Handel, Dvořák a další byli vlastně rockeři jako poleno, stačí se do jejich hudby zaposlouchat a člověk tam najde stejné postupy, jaké se využívají v bigbítu (s tím bych si dovolil absolutně beze zbytku souhlasit, pozn. - VŠ-).

Krom řadového materiálu nového opusu se mi líbí i klipová „Nightmare". Z jakých pohnutek jste tuto na „Unicorn" zařadili jako nealbovou? Je to snad tím, že jakkoliv je povedená, nezapadá do albového záměru?

Ano, je tomu skutečně tak.

Mirku, v rámci našeho předchozího předloňského rozhovoru jsi se zmínil, že Marek Hnilica se coby zpěvák ještě hledá. Já jsem po několikerém poslechu „Unicorn" nabyl pocitu, že jest takřka dohledáno. Jakého názoru jsi ty?

Ano, zřejmě jest skutečně dohledáno. Prostor pro rozvoj ale rozhodně zůstává.

Jak daleko jste ty a další kluci ze skupiny v současnosti se studiem konzervatoře? A myslíš si, že vás hraní retrorockové muziky u nás či třeba i jinde jednou v pohodě uživí? Obzvláště vzhledem k tomu, že muzika VOTCHI vyžaduje věru nepovrchního a netrendového auditora…

To, jestli se touhle hudbou jednou budeme moct živit, je ve hvězdách. Nechci si hrát na hvězdopravce, ale tak trochu v to všichni doufáme. Co se konzervatoře týče, Tomáš už má školu úspěšně za sebou, nyní studuje dál u profesora Veselého. Pavel zrovna absolvuje a já si ještě nějaký čas na škole pobudu (teda jestli mě nevyhodí).

VOTCHI mi připadají báječně sehraní, jako výtečně šlapající formace ostřílených muzikantů, zkrátka jako léty ošlehaní pardálové. Prozraď závěrem, jaký je to pocit hrát v kapele s postavením amatérská, nacházející se ale, pokud se jejího umu týče, a teď mi nejde o to, vám pochlebovat, v de facto profesionálním rozpoložení? To přeci musí takového muzikanta štvát, ne?

Neštve. Nás to naopak baví a jestli se nám podaří i tenhle krok směrem k profesionalitě učinit, bude to pro nás jedině důkazem toho, že rocková hudba ještě zdaleka není za zenitem.

Diskografie:

Dreaming (demo CD) 2000
Maria Magdalena (singl) 2001
Scary Woman 2002
Unicorn 2004

Odkaz:
http://www.votchi.cz


zpět
Rozhovor přečten: 4892x         Autor: Vratislav Šantroch