Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16417 x
CALES
22.10.2006 | 13896 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13419 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13325 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13310 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34319 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14351 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14201 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14187 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13895 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17470 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17432 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15712 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14653 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
WARCHILD
Ve stínu děsu



     Rakovnickou smečku WARCHILD založili v roce 1997 kytarista, zpěvák a programátor bicího automatu Aleister (vl. Jm. Aleš Hrnčál) a kytarista a zpěvák Samael. Od těch časů prošla tato několika personálními výměnami, kdy nejvíce se měnilo osazení bubenické sesle, na níž do roku 2001 seděl Milhaus, který se po dvou letech vrátil, aby loňského podzimu definitivně Válečné dítě opustil. Nahradil jej elektronický stroj, který tvoří rytmický tandem s baskytaristou a zpěvákem Psychem, no a temnými tóny kláves vše zahušťuje ženština s přezdívkou Marky. Tahle tlupa se věnuje fúzi, jež z jejího debutního alba „Looking Back“ (viz recenze na jiném místě) vydaného v letošním roce vyznívá v mých sleších čistě subjektivně jako old school death metal s black metalovým zpěvem, přičemž je však možné se leckde setkat s příměrem v duchu směsi death, thrash a black metalu. Abychom prozatím v myslích ortodoxně extrémně smýšlejících hudebních fandů tuto prozatím nepříliš exponovanou formaci přiblížili i čtenářům Whiplashe, podnikli jsme u příležitosti emise její oficiální prvotiny následující pokec se samotným Aleisterem.

Hrajete už osmým rokem, a přesto není, alespoň mně se to tak jeví, název WARCHILD v podvědomí českých fandů extrémní muziky obecně vzato nijak zakořeněný. Čemu přisuzujete hlavní důvody tohoto nechtěného jevu?

Hlavní důvod je bezpochyby v tom, že jsme ještě neměli příležitost se do toho pořádně pustit. Ústřední problém spočíval vždy na postu bubeníka. Vystřídali jsme asi osm bubeníků a vždy nastaly obrovské problémy. V našem okolí je bubeníků jak šafránu a těch dobrých ještě méně. Nemohli jsme stále najít bubeníka, který by byl schopný takovou muziku hrát a současně by měl stoprocentní přístup ke kapele. Vždy když už se nový bubeník konečně všechno naučil, tak zase odešel a mohli jsme začít nanovo. Proto nebylo ani pomyšlení na koncerty nebo na natáčení CD. A proto nás fandové ještě příliš neznají. Situace se zlomila až loni na podzim, kdy jsme začali hrát s automatickým bubeníkem. Své staré věci jsme uložili na album „Looking Back“ a nyní tvoříme nové songy, snažíme se co nejvíce koncertovat a rychle se dostat do podvědomí veřejnosti.

S jakými úmysly a cíli jste v roce 1997 spolu se Samuelem zakládali vaši kapelu?

Původní úmysl byl jen tak si občas zahrát. Ale pak nás to strhlo, našli jsme zbylé členy do kapely a v poslední době jsme se do toho teprve pustili naplno.

Určitě se mnou nebudeš spolusdílet můj subjektivní postoj, leč vaše muzika na mě působí žel dojmem strohosti a unylosti, přičemž mi v ní absentuje spousta prvků. Takový, řekl bych, primitive old school death metal s black metalovým vokálem. Vás toto pojetí zřejmě vnitřně uspokojuje, jinak byste takhle asi nehráli, avšak v čem spatřujete onu vámi stvořenou pověstnou sílu, která má dělat každou muziku přitažlivou?

S tím opravdu úplně nesouhlasím. Je to skutečně muzika bez nějakých zbytečných kudrlinek, opravdu old school metal. Ovšem songy na albu „Looking Back“ jsou věci, které vznikaly už kdysi dávno. Naše muzika se neustále vyvíjí a příští počin bude určitě zase trochu jiný. Ale nehodláme se v žádném případě pouštět do nějakých experimentů. Síla naší muziky je pro nás právě v tom, že to děláme tak, jak nás to baví a jak se nám to líbí. Jak to vidí posluchači, to bohužel nemůžu posoudit.

Kde tkví inspirační zdroje WARCHILD?

Píšeme o všem možném. Ale největšími zdroji inspirace jsou pro nás asi historické události, především různé válečné konflikty, a otázky náboženství. Ale najde se i spousta dalších témat. Prostě co nám právě přeletí přes nos.

Od loňského podzimu, kdy vás už podruhé opustil bubeník Milhaus, využíváte tedy automatického bubeníka. Takhle vám to vyhovuje, nebo jste prozatím skutečně nenašli živého hráče, jenž by splňoval vámi nastolené předpoklady?

Jak už jsme o tom mluvili, měli jsme neustále problém s bubeníky. V automatickém bubeníkovi jsme konečně našli ideálního člena kapely. Má vždycky čas, nechodí pozdě na zkoušky, zahraje všechno, co po něm chceme, nepyskuje, prostě pohodář. Takhle nám to úplně vyhovuje a nemyslím si, že bychom ještě někdy vzali živého bubeníka.

Milhaus měl údajně odejít pro osobní zaneprázdnění, přičemž ale se jeho jméno dále objevuje v sestavě hard core- death metalové skvadry Phobos. Můžeš tedy nějak vysvětlit, když svou účast ve dvou kapelách zredukoval na jednu, proč si vybral právě Phobos a ne vás?

On hraje ve více kapelách. Nejvíce času mu určitě zabírá kapela Three Faces, která se poslední dobou velice zdárně rozvíjí. S rozvojem kapely Three Faces měl čím dál tím méně času na WARCHILD i na Phobos. A my jsme chtěli hodně často trénovat, nahrávat a koncertovat. To Milhaus prostě nestíhal a kapela tím trpěla. Proto jsme se s ním dohodli, že přejdeme na automat. On je nyní pro nás takovým poradcem přes bicí. Phobos trénuje a koncertuje méně často než my, proto tam to Milhaus asi ještě stíhá.

V Phobos hraješ z WARCHILD ještě ty a Psycho. Jak zvládáte válčit na dvou frontách a který boj je pro vás prioritní?

Ve Phobosu hráli z původní sestavy WARCHILD tři lidi – já, Milhaus a Jarda (Šnejdar, pozn. -VŠ-). Milhaus zůstal ve Phobosu, když jsme si ve WARCHILD pořídil automat. Jarda opustil Phobos a odjel studovat do Anglie, nadále však zůstává v naší sestavě, i když momentálně nehraje. A já jsem Phobos opustil, protože už jsem dále nestíhal hrát ve dvou kapelách. Čili Phobos a WARCHILD teď už nemají prakticky nic společného. Naše cesty se rozešly, ale naprosto v dobrém, přičemž přejeme klukům mnoho hudebních úspěchů.

S jakým ohlasem se setkalo vaše před třemi lety vydané democédéčko “Krvavá cesta“? A s jakými ohlasy, tedy krom toho rýpavého v mém podání, se setkáváte, pokud jde o „Looking Back“?

To demo v podstatě s žádným. Ono nebylo původně vůbec určené k prodeji. Jen tak jsme si něco sesmolili ve zkušebně. Ale mnoho lidí na to bylo zvědavých, tak jsme nakonec pár kousků vyrobili a prodali. Ale kvalita zvuku byla opravdu strašná. Na „Looking Back“ jsme zatím měli pouze samé velice kladné ohlasy, tedy kromě tebe. Zdá se, že to album se vesměs velice líbí. Snad to tak bude i pokračovat. Ale samozřejmě je jasné, že někomu se může líbit a někomu ne. Tak to je vždycky a se vším.

Debutní cédečko „Looking Back“ jste si vydali sami. Proč to? Nenašel se vydavatel, či jste žádného nehledali a rovnou to vypálili od boku sami?

Nikoho jsme nehledali. Prvotním cílem bylo uložit naše staré věci na disk a začít se věnovat novým. Také jsme chtěli mít konečně něco v ruce, protože to velice usnadňuje hledání koncertů apod. Také se určitě velice těžko hledá vydavatel pro kapelu, která je v podstatě neznámá a vydává svou prvotinu. S příštím opusem už to třeba bude jinak.

Proč nemáte ujednocený názor na jazyk, v jakém prezentujete své texty? Mně se využívání anglického a českého jazyka na jednom albu nejeví jako příliš šťastný krok…

Na jazyk už teď máme naprosto jednotný názor. Pouze angličtina. Ovšem na debutu jsou starší věci, které byly některé ještě v češtině. I na dalším albu se jich ještě několik vyskytne. Ale nové věci píšeme už pouze v angličtině. Také si myslím, že není příliš hezké, když se to kombinuje.

No a co čeká WARCHILD v nejbližší budoucnosti? Co nový materiál, jaký bude tebou už naznačený nový materiál? Co koncertní činnost, festivaly a tak?

V nejbližší budoucnosti určitě spousta starostí s distribucí, s recenzemi, apod. Jak už jsem se zmínil, začali jsme pracovat i na novém materiálu pro příští album. To by mělo vyjít někdy v létě příštího roku. Bude obsahovat několik starších věcí, ale i řadu nových. Nové sklady by měly být opět o něco tvrdší, agresivnější a propracovanější. Uvidíme. Co se týká koncertů, snažíme se hrát co nejčastěji. Poslední dobou se to i začíná docela dařit. Koncertů přibývá, i když jich ještě stále není tolik, kolik bychom si představovali.

Diskografie:

Krvavá cesta (promo CD) 2001
Looping Back 2005

Odkaz:
http://www.warchild.name


zpět
Rozhovor přečten: 4110x         Autor: Vratislav Šantroch