Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16417 x
CALES
22.10.2006 | 13896 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13419 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13325 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13310 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34319 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14351 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14201 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14187 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13895 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17470 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17432 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15712 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14653 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
COLP
Mají svůj svět



     Českobudějovičtí COLP nepatří ke skupinám, které by chrlily rok co rok nové album. Raději preferují ostrou a vybroušenou kvalitu před tupou a vyčpělou kvantitou. Zkrátka, co si budeme nalhávat, s pečlivou přípravou a důkladně rozvrhnutými silami jde všechno snáz. Jakmile však deska pod hlavičkou COLP vyjde, máte jistotu, že za prvé dostanete prvotřídní zboží a nikoliv nedochucený polotovar a za druhé, že na vás vytryskne proud thrash/hard corových plamenů, které nelze uhasit. Důkazem budiž album „Submissive“, jehož tah na bránu by mohly závidět leckteré zahraniční veličiny metalové komunity. K rozhovoru se dostavil B.C. Kracl, který kapelu založil před dlouhými třinácti lety.

Po čtyřletém odmlčení přicházíte s třetím řadovým počinem. Kde hledat podle tebe největší přednosti alba „Submissive“?

Nejvíce bych asi vyzdvihl fakt, že album zní současně, a to i přesto, že se skladby vymýšlely před třemi lety. V prvé řadě jsme se chtěli trochu odlišit od ostatních českých kapel a doufám, že se nám to povedlo. Na jedné straně máme písně složitější, ostatně jak bývalo u nás zvykem, na straně druhé najdeš rovněž kousky jednodušší a přímočařejší. Prostě aby to taky trochu valilo. Kdybych to měl tedy nějak shrnout, řekl bych, že se deska vyznačuje dobrými texty, kvalitním zvukem, pečlivou prací s aranžemi a stoprocentním výkonem nás všech.

Album se pyšní doslova zabijáckým zvukem, který jste vytvořili společně s Milošem „Dodo“ Doležalem v jeho Hacienda studiu. Nezeptám se ovšem, s čím vám Dodo nejvíce pomohl, jak by se dalo očekávat, ale zajímá mě, nakolik Dodo vaši práci „brzdil“ a nabádal vás, aby jste se řídili jeho pokyny a akceptovali jeho požadavky a přestože jste původně uvažovali jinak, přesvědčil vás a poslední slovo měl on…

Už ve chvíli, kdy jsme se pustili do psaní skladeb, začali jsme s Dodem řešit, jak by album mělo vypadat po zvukové stránce. Dodo se nám nabídl s produkcí a my hned věděli, že se s jeho zkušenostmi dostaneme dál a natočíme náš nejlepší počin. Nechali jsme si poradit už při předprodukci, no a při samotném nahrávání nás Dodo pěkně „dusil“. Je fakt, že jsme se někdy dohadovali, ale pak jsme mu museli dát za pravdu. Jeho způsob uvažování je totiž velmi progresivní a efektivní. Dodo je prostě skutečný profesionál, který neponechá nic náhodě. Ani sebemenší detail. Z toho tedy jasně vyplývá, že na konečném výsledku má velkou zásluhu.

Mimochodem, Dodo působil v mnoha žánrově odlišných projektech. Jakou nahrávku s jeho podpisem považuješ za nejzdařilejší…?

Já znal spíš jeho ranné nahrávky, když hrál ve Vitacitu a zpíval u nich Křížek. To bylo tenkrát super. Pak se mi dost líbily také věci udělané s G. M. Dudem. Dodo dnes dělá spoustu muziky, ale spíše se zaměřuje na blues a z jeho skladeb lze vycítit, že se nechává inspirovat Hendrixem. Často laboruje se zvuky, používá hodně aparátů, efektů a kytar apod. Tvrdá, metalová muzika ho už tolik nebere. Nicméně musím zdůraznit, že živě hraje i věci od starého Vitacitu.

Texty, ve kterých se zaobíráte různorodými tématy, vám píše Štefan Ležovič. Konzultujete jednotlivé náměty společně nebo mu necháváte úplnou volnost a to, co předloží, bez připomínek berete... A ještě jedna věc týkající se lyriky. Co symbolizuje podnázev, který doplňuje titul každé písně?

Štefan přišel s nápadem udělat celou desku monotématicky. Předložil nějaké návrhy, které nás okamžitě zaujaly. Je to něco, co se v našem ranku moc nepoužívá. Tématem celé desky jsou vampýři a to vampýři viděni z pohledu „World of Darkness“, což znamená svět, ve kterém se odehrává RPG, tj. role playing game - něco jako hra na hrdiny. V tomto světě jsou vampýři rozděleni do mnoha klanů, z nichž každý se vyznačuje určitými jedinečnými rysy. No a podtitulek označuje právě klan, ke kterému se daný text váže. „Ventrue“ jsou vládci upíří komunity, „Toreadoři“ se zabývají uměním, „Giovanni“ nekromancií, „Tremere“ magií, „Malkaviani“ trpí šílenstvím, „Brujah“ jsou pouliční gangy, „Followers Of Set“ vynikají uměním korumpovat ostatní a využívat jejich slabost atd.

Mohl by jsi pohovořit o vaší spolupráci s firmou Dwell Records, pro kterou jste mj. připravili několik skladeb pro tributní alba Testament, Rammstein, AC/DC…?

To je opět Dodova práce. Nabídl nás nejprve na „Tribute to Testament“ a protože jsme se Amíkům líbili, dostali jsme další nabídky na „Tribute to AC/DC“ a „Tribute to Rammstein“. Pro nás má zásadní význam naše předělávka právě od Rammstein, protože si ji sami „Rammsteini“ vybrali na svůj singl „Feuer Frei“ k filmu „xXx“, což je zatím náš největší úspěch.

Nakolik se zmíněné skladby liší od originálu…?

Měli jsme volnou ruku, proto jsme ty věci „zprznili“ ke svému obrazu. Jinak řečeno základ zůstal stejný, ale trochu jsme je obohatili sekanými riffy. Na našich webs se nachází ukázky v mp3, takže si skladby můžete kdykoliv poslechnout. Nějaký tributní cédéčka máme ještě k dispozici, pokud by jste tedy měli zájem, více informací najdete na www.colp.zde.cz

Dalo by se konstatovat, že jste známější mimo hranice naší země? Jaké ohlasy vám chodí ze zahraničí…

Asi ne. Jsme teprve na začátku. Párkrát jsme koncertovali v Rakousku, plánujeme nějaké akce v Polsku, Maďarsku, ale nezdá se mi, že bychom byli venku známější. Všude je mraky kapel, mnohé z nich jsou hodně dobrý. Je těžké se prosadit. Občas přijde z ciziny povzbudivý mail, ale to je asi tak vše. Za zahraničí samozřejmě nebereme Slovensko, kde velmi rádi hrajeme a kde se cítíme jako doma.

Nedávno jste odjeli tzv. „CBR turné“, kterého se zúčastnili také Tortharry a samozřejmě Dodo. Zkus celé turné shrnout do několika mála poznatků…?

Konečně jsme zažili tour, kde vše fungovalo na profesionální bázi. Super zvuk, super světla, dobré zázemí. Organizace klapala stoprocentně především díky managerovi Tortharry Gorovi. V back stage vždy panovala dobrá nálada. Padli jsme si do oka jak s Tortharry, tak s Dodem a jeho spoluhráči. Myslím, že si na své přišli všichni fanoušci, protože šlo o turné tří stylově dost různorodých interpretů. Důležité je, že příští CBR tour, které bude znovu na podzim, už neproběhne ve velkých sálech. Mnohem více se osvědčily kluby, kde byla lepší atmosféra.

Kde hledat hlavní příčiny známého a o to smutnějšího faktu, že v České republice zanikají hudební soutěže pro mladé začínající (rockové) skupiny…? Sami jste se v roce 1997 soutěže New Rock Generation zúčastnili…

Peníze, peníze a zase peníze. Sponzoři se o tvrdou hudbu moc nezajímají, což je škoda. Hlavně, že se prachy cpou do různých sraček typu „Česko hledá SuperStar“ a podobně. Jak říkáš, taky jsme se zúčastnili nějakých soutěží, ale přišli jsme na to, že se jedná o zbytečnou ztrátu času. Je sice hezký vyhrát prachy na natočení CD, ale už je pak průser, když na přebalu toho CD najdeš velký nápis se jménem sponzora, a pak někde v rohu malým písmem název kapely, jak jsem to někde viděl.

V čem spatřuješ hlavní rozdíly mezi scénou dnes a počátkem devadesátých let? Domníváš se, že tenkrát šlo mnohem více „o pocit z hraní“ a daleko ve větší míře se projevovala soudržnost a porozumění, zatímco v současnosti si kapely „kuchtí“ převážně na vlastním písečku, přičemž po vydání prvního CD-dema chodí s nosem nahoře a myslí si, že oni jsou ti nejlepší…?

Nezbývá než s tebou plně souhlasit. Jsou tu kapely, který si nevidí na špičku nosu, ale těch není moc a ani se s takovýma příliš nepotkáváme. Dřív však muzikanti drželi mnohem více pohromadě, alespoň mi to tak připadá. Možná je to ovšem dáno tím, že se pořád mění složení jednotlivých skupin, protože muzikanti často přebíhají z kapely do kapely. Málokterá sestava vydrží delší dobu pospolu.

Co vám působení v COLP dalo a vzalo?

Poznali jsme spoustu fajn lidí, zažili hodně srandy, něco jsme procestovali a hlavně jsme se mohli podělit o muziku, kterou máme rádi a která nás fakt baví! Myslím, že jsme o moc nepřišli, maximálně o trochu volného času při zkoušení repertoáru, což je ale pořád lepší než dřepět v hospodě.

Domníváš se, že vstup České republiky do EU pomůže našim kapelám ke zviditelnění v zahraničí?

Asi se toho moc nezmění. Kdo na to má, už dávno v zahraničí koncertuje. Ale je pravda, že to nebude takovej vopruz při přejezdu hranic, protože se například zjednoduší papírování. Alespoň v to doufám.

Diskografie:

COLPORRHAPHIA:
Death Coiting (demo) 1993
Discord (demo) 1994
Thoughts (EP) 1996

COLP:
Can't Escape 1997
Paralysis 1999
Submissive 2003

TRIBUTY:
For Those About To Rot (A Tribute To AC/DC) 2000
Jump In The Pit (A Tribute To Testament) 2000
Battery (A Tribute To Rammstein) 2002
Battery (Rammstein-Feuer frei EP) 2002

Odkaz:
http://www.colp.zde.cz


zpět
Rozhovor přečten: 4671x         Autor: Petr Bidzinski