Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16415 x
CALES
22.10.2006 | 13895 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13418 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13324 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13309 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34318 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14350 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14198 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14186 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13893 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17431 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14652 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
AGNUS DEI
Magická hlubina



     Plzeňský ansámbl, chcete-li malý rockově - symfonický (téměř ideální exaktní rovnováha mezi zdánlivě neslučitelným, tedy mezi rockem a vážnou muzikou, ona cíleně pečlivě odměřená a přísně střežená vyváženost, je zde, popravdě řečeno, vskutku nepřeslechnutelná) orchestr, AGNUS DEI, patří v současnosti mezi nejpozoruhodnější a stále více se prestiží ověnčující hudební tělesa tuzemské rockové scény. Tito doomyslní symfonikové hrají spolu od roku 1994, přičemž ale personální kádr okolo vůdčí persony a mozkovny souboru, kytaristy a zpěváka Jana Jeremjáše Šimona, se pochopitelně měnil a vyvíjel. Jako celá formace. Tak, jak to nepřeberná míra složitosti celé záležitosti vyžadovala. V současnosti s J.J. Šimonem hrají: Alenka "Flétňa" Hejzková na flétnu, Kamila "Housle" Beránková na housle, Jan "Indulona" Relich na violoncello, zpěvačka Verunka "Obláček" Ječmenová, kytarista pro koncerty Bohouš "Šobouch" Motýlek (vystřídal Radka Jana Pohanku), Stáňa "Ofce" Vaník na baskytaru a konečně Patrick Eduard "Ofcebus, Buržoust, Márvin" Raab na bicí. Na sklonku loňského roku se Šimonova družina, přes živé demo "Garden Of Sorrow" (1995), demo "Lost Serenades" (1995) a záznam hudby k divadelnímu představení "Tam dole" (1997), propracovala k plnohodnotnému (a to v plném rozsahu smyslu slova) opusu "Wings Against The Gravity", na němž spolupracovala ještě harfistka Petra Smolíková. Ono didaktické veledílo mne v jeho pitoresknosti zaujalo natolik, že jsem neváhal a promptně pro vás uchystal následující dialog. S kým jiným, než s matadorem toho všeho, Honzou J. Šimonem. Jasnozřivým to muzikantem - expertem, který ve svých dvaceti letech vidí podstatu svého hudebního počínání takřka v ostrých rysech. Buďte tedy i vy chyceni do nástrah jeho pohádkově mystických tónů, jenž si vás posléze totálně podmaní.

Co chtěl básník říci větou "Ale kritiku za těžkou stravitelnost nehodláme akceptovat.", jež je součástí úvodního slova bookletu vašeho debutního díla? Chtěl snad vyjádřit, že pokud těžce stravitelný materiál alba bude kritika zažívat jen ztěžka, půjde toliko o její problém a že onen problém není vaším problémem? Připadá mi, že jste cítili, že s takovou muzikou takříkajíc nesete svou kůži na trh v mnohem větším měřítku, než je tomu u jiných kolegů z branže...

Tak tuto otázku dost dobře nechápu. Čím nosíme kůži na trh? Přejímáním problémů kritiků...??? Nechápu, co je na tom úvodníku nepochopitelné, co je na něm nechápáno. Prostě stojíme si za tím, že děláme složitou muziku, to je celé.

Dobře, beru. Pravdou se tedy stal opak a kritika opus strávila. A to více než v pohodě, přičemž doslova pěje oslavné ódy. Čekal jsi vůbec kladné přijetí alba v až takové míře?

Nečekal. Ale potěší to. A velice, to mi věř.

Tiskem proběhla zvěst, že jste si prvotinu vydali sami, ale pokud se nemýlím, nebylo tomu tak. Uveď věci na pravou míru, přičemž ale vysvětli, proč deska nevyšla u nějaké zavedené firmy. Nezaznamenali jste patřičný zájem ze strany vydavatelských firem?

Ano, v tom, že jsme si prvotinu vydali sami šlo o obrovskou nepravdu. Vydal to Český rozhlas Plzeň. To je síla, co? Oni vydávají nahrávky pouze na poli vážné hudby a folku. Toto je jejich první počin tohoto charakteru. Prý jsou s námi spokojeni. Nevím o zájmu jiných firem, neboť jsme se nikomu jinému jinému nenabízeli. Český rozhlas nám plně vyhovoval.

Nahrávku jste tedy pořídili ve studiích plzeňského Českého rozhlasu. Jaké důvody vás k tomuto rozhodujícímu kroku vedly? Byly ony pohnutky jen stran zkušeností tamního personálu s prací s vážnou muzikou?

Byla to jedna ze dvou podmínek, které si Český rozhlas kladl. Nahrávat v jejich prostorách. Nám to plně ladilo s tím, proč jsme si vybrali právě Český rozhlas: kvůli jejich skutečně výborným nahrávacím podmínkám pro symfonické nástroje. Nemluvě o tom, že tím, že šlo o jejich studia, měli jsme tudíž na nahrávání dostatek času. Konečný mix byl už presován kvůli křtu a celé album bylo tak zmixováno za dvanáct (!!!) hodin. Druhá podmínka byla padesát procent textů v češtině a padesát v angličtině. Což nám vůbec nevadilo. V té době jsem to takto měl shodou okolností už otextované.

Kde se ve vaší (tvé) tvorbě vzala ona obdivuhodná stylová a instrumentlní všestrannost a pestrost? Na prvopočinu lze nalézt prvky a postupy vážné symfonické hudby, doommetalu, deathmetalu (rozuměj především v growlingovém vokálu, pozn. v.š.), jazzu. A kromě klasických rockových instrumentů jste na něm využili i méně tradiční nástroje jako flétnu, violoncello, harfu či housle...

Vždycky jsme to tak dělali a vždycky dělat budem! Kvůli tomu AGNUS DEI vznikli. Dělali jsme takhle muziku v době, kdy se "Yeah! Yeah! Die! Die!" (rozuměj stejnojmenný experimentální opus finských Waltari, pozn. v.š.) rozplývalo na planinách snění a Haggard se honili ve čtyř až pětičlenné progresivní kapele (viz aktuální dílo Haggard "And Thou Shalt Trust...The Seer"", pozn. v.š.). Víš, co myslím. My jsme tu kapelu kvůli tomu zakládali, aby jsme to spojili jak nejvíce to jde. Když nepočítám harfu, mají všechny nástroje stejné slovo a stejně prostoru. Nic není doprovodné. Od začátku jsme se snažili dělat skutečný symfonický metal a myslím, že ho tak děláme jako jedna ze dvou kapel na celém světě. Nevím o nikom jiném, takže se patrně víc než o chvástání jedná o fakt. Ještě to nemáme ale úplně vyvážené, aby to byl přesně ten střed mezi klasikou a metalem. Nebylo to na "Lost Serenades", i když jsem si v té době myslel, že je. Nevím, ale na "Wings Against The Gravity" to také ještě není ono. Nejde o využití nástrojů, ty jsou, myslím, vyrovnané, jde o způsob kompozice, který chci dělat stále ještě jinak než ho dělám teď. Na každý pád mám rád, když hudba je dělaná řemeslně. Když je za tou hudbou cítit taková určitá vydřenost. Taková, jak říkáme, "řemeslnická práce".

Dobrá, dozajista tedy nebude od věci zmínit se, kolik muzikantů a jak dlouho vlastně pracovalo na vašem debutovém počinu...

Muzikantů? Kromě základního osmičlenného kádru nám vypomohli ještě tři hosté. Téměř všechny věci na "Wings..." pocházejí z roku 1997. Asi tak v rozmezí ledena až března jsem na tom pracoval sám, celý duben jsem to rozepisoval do not a do září jsme průběžně zkoušeli na studio. Všichni muzikanti napsaní v bookletu to secvičili. Pouze harfistku jsme vzali do kapely až během natáčení. Udělali jsme pro ni jamsessionovou skladbu "Harfí", nějaké party pro akustickou kytaru jsem přepsal pro harfu a v noci před nahráváním jsem udělal tu etudu "Vize pro harfu", jež je na albu jako poslední. Je to strašně supr nástroj.

Jak tedy vůbec vypadají, nebo budou vypadat živé prezentace kapely, když v muzice disponujete tak širokým a rozličným nástrojovým obsazením? VŽdyť vaše nahrávky jsou de facto nahrávkami malého orchestru. PŘedpokládáš, že budete disponovat bohatým rozpisem koncertních akcí?

Koncerty již probíhají a budou další. Pokud jde o nástrojový park, tak hezky se vším všudy. jinak se to totiž hrát nedá a klávesy mě nezajímají.

V jakési publicistické stati, teď si nevzpomenu, kde jsem ji objevil, vám byl přiřknut příměr "moderní revival klasické vážné hudby". Souhlasíš s takovýmto zařazením vaší tvorby?

Hezká škatulka. Vážně. To by mě zajímalo, kdo na ní přišel. Zní to pěkně.

Textová složka alba překypuje pozoruhodnými a z míry vyvádějícími metaforami, neurčitými výjevy a zvláštní poetikou tak nějak vůbec. To vše střídavě anglicky a česky. Nejsem odpůrcem anglického jazyka v muzice, spíše naopak, ale vzhledem k obsahu vašich textů, nedomníváš se spolu se mnou, že je možná ke škodě věci, když je angličtiny neznalý posluchač takto zčásti ochuzen o onu prazvláštní a zneklidňující krásu?

Ne. Každá skladba se nedá morfizovat do jednoho nebo do druhého jazyka. Je to dáno kompozicí. V češtině toho za stejný úsek řekneš mnohem méně než v angličtině. A já píšu zatraceně dlouhé básně. Pŕíklad: "Sun Is Hot" jsou tři slabiky, kdežto "Slunce je horké" se skládá z pěti slabik. Stihnu toho angličtinou více sdělit a na posluchači už je, aby si vzal booklet a se slovníkem v ruce se do toho ponořil. Ale abychom se nejevili jako kruťasové, chystáme k albu, stejně jako tomu bylo u "Lost Serenades", básnickou sbírku s překlady těch anglických textů. Ty český texty jsou většinou dost hustý věci, který jsem při psaní dost tvrdě prožil. Proto věci jako "Alternatíwa" a "Eve Negative" jsou na nás poměrně monotónní ve své skladbě. Jde o to, aby posluchače ten text úplně pohltil. Zvláště u "Alternatíwy" je třeba vypnout všechna světla, zahloubat se do tmy, pořádně to zvolumovat do sluchátek a ty schizofrenní sterea ve zpěvu a v sólové kytaře tě rozmrskají na kusy.

Ale na druhou stranu, užití angličtiny by mohlo napovídat, že to se svou, v našich zeměpisných šířkách bez jakýchkoliv dalších diskusí svojskou muzikou chcete v nejbližší budoucnosti zkusit i "venku". Či se mýlím? A myslíš si, že hudba AGNUS DEI má předpoklady a tím šanci se "venku" ujmout a prosadit?

Nevím. Chtělo by to dobrého manažera. Žádného zatím nemáme.

Sečteno a podtrženo, jakými slovy bys ty sám charakterizoval filozofii AGNUS DEI? Co všechno je ještě třeba vědět, aby si člověk dotvořil svůj obraz o vás? Prozradíš něco i o inspiračních pramenech kapely, jak po hudební, tak po textové stránce?

Těžko říct. Je nás v kapele hodně a každý máme své hodnoty a ideály. Jsme rozkouskovaní a tvoříme si různé "podparty", jak tak spolu chodíme večer do klubů a hospůdek. V současné sestavě se sešli poměrně příjemný lidi. Od začátku AGNUS DEI jsem v sestavě jen já, flétnistka a houslistka. Zažili jsme v u nás lidi výborný i méně výborný. Vím tedy, o čem mluvím. Co my jsme spolu zažili... a ty skvělý časy... darmo mluvit. Možná je to tím, že je nás jako psů. Filozofie? Je rozsáhlá. Nelze jí popsat jen tak, v rámci stručné odpovědi. A mění se. Muzikantsky se dost vyvíjíme. Teď, když na zkušebně zkoušíme něco z novémo materiálu, experimentujeme. A neprozradím, jakým směrem. Ani to neuhodneš. Rozhodně ne na první pokus (Ne, to tedy rozhodně ne. pozn. v.š.). Já chci trošičku počkat, protože věci, co nyní píšu, jsou jako B - strany k "Wings...". Chci počkat a nadýchat se čerstvějšího vzduchu. Zatím tedy pouze experimentujeme a pracujeme na našich vedlejších projektech. Nechceme nic, ale jsme vděčný za to, že jsme dostali šanci udělat to album a vděčný jsme za každý koncert. Jsme rádi za existenci AGNUS DEI. Hodně nám to dává a věřím, že ještě pár let dávat bude. A strašně mě těší, dozvím-li se od někoho, že ho ta muzika nabila anebo že mu pomohla z nějaký deprese. Že se u toho uvolnil, vybrečel. Vždycky si tak nějak říkám, že tohle je asi ten nejhlavnější důvod, proč AGNUS DEI. Inspirační prameny? V kapele skutečně každý poslouchá něco jiného a je to pěkná směsice, to mi věř. Pokud jde o mne, já se snažím zodpovědně poslouchat vše, abych měl přehled, kam to všechno kráčí. To umění a "umění". Když to tak shrnu, vlastně jsem ti toho o filozofii kapely moc neřekl. Jak tvoříme, jak zkoušíme... O tom se mi ani nechce vyprávět, poněvadž je toho dost, co by se takhle dalo popsat. Nemyslím si, že by se jednalo o pragmatické informace, neboť je to složitý. Jako my. Všechno. Nic.

Jelikož vám prvopočin víceméně nevydal renomovaný vydavatel, bude veskrze možná tak trochu problémem jeho obstarání. Kam se mají potencionální uchazeči o vlastnictví "Wings..." obrátit? A vyšlo album pouze na CD? Já předpokládám, že nabízíte i kazety...

Samozřejmě, že k mání jsou jak cédéčka tak kazety. V distribuci by je měla mít firma Indies, ale pochopitelně si je lze objednat i klasicky poštou. Na adrese: Styx o.s., Pavel Kroupa, Dvorec č.p. 207, 335 03 Nepomuk. Kontakt: Jan Jeremjáš Šimon, Šeříková 24, 317 05 Plzeň. Tel.: 019 - 22 64 81.



zpět
Rozhovor přečten: 6324x         Autor: Vratislav Šantroch