Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16418 x
CALES
22.10.2006 | 13897 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13421 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13327 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13311 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34321 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14352 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14202 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14189 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13897 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17472 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17437 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15713 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14656 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
TITANIC
Poslední zůstává



     V pátek 15.června jsem nezaváhal a byl přítomen jedné z prvních a hned báječných, jaksi silně nostalgických (Vizáž, Ďábelská mumie, Netvor AIDS,Figurína, Železná panna, Simulant, Metalový svátek, Tchýně, Allegro,. Stroje na maso či Viva Musica) koncertních plaveb nově zrekonstruovaného brněnského Titaniku, která se, bohužel za neutěšeného zájmu rockové veřejnosti (doufejme, že tenhle stav je toliko daní za minulou několikaletou odmlku, kdy TITANIC zmizel z očí a tak trochu tedy i z mysli, jež bude brzy splacena), odehrála na přírodním pódiu v blízkosti obce Tlumačov u Domažlic. Bylo by dozajista trestuhodným ignoranstvím nespornou legendu tuzemského heavy metalu, jmenovitě zpívajícího baskytaristu Milana Hanáka, excelentního zpívajícího kytaristu Georgie „Džora“ Enčeva, novice u rytmické kytary a taktéž u mikrofonu, Jiřího „Remiho“ Rema, a zpívajícího bubeníka Stanislava Frice, nevyužít k nějaké té zpovědi. Ve velmi přátelském ovzduší a s posilou chutného plzeňského léku, kterým čtveřice kdysi léčila simulanta, se tak stalo a výběr toho nejdůležitějšího z našeho povídání vám následně předkládám. Na mé otázky svorně odpovídali všichni čtyři protagonisté, načež se tito vzájemně a jaksepatří po kamarádsku doplňovali.

Troubení do zbraně

Co zapříčinilo vaši předchozí několikaletou pauzu v činnosti?

Tak především to byl ten fakt, že jsme upadli do těžkého nezájmu publika. Následkem bylo, že se každý rozběhl za prací a podnikáním a že si to každý chtěl zkusit sám, jaksi bez bigbítu. Odešel nám zpěvák Míra Černý a i když jsme za něho našli náhradu (Pavel Šotkovský, pozn. –VŠ-), nebylo to zkrátka už ono. Dokud šel po heavy metalu bolševik, stál tento u nás v popředí zájmu, ale po sametové revoluci se najednou všechno smělo a lidé začali ztrácet onu chuť po zakázaném ovoci. Ta celková atmosféra bylo natolik divná, že nebylo jednoduché tu dobu existenčně přečkat.

Nebyla škoda té pauzy, jež se odehrála zrovna v letech, kdy svět zaznamenával mohutný nástup boomu klasického heavy metalu?

Možná byla, jenomže my jsme do toho šli jinak, než se to mělo dělat. Jezdili jsme koncertní šňůry, jezdili jsme moc a tím jsme si odbourávali publikum. Správná cesta je udělat album, pak jezdit a mezitím si udělat přestávku a tou publikum trochu vyhladovět. Bývaly časy, kdy na nás přišlo šest tisíc lidí a najednou jsme hráli pro hrstky. Materiálu byly mraky, nepostrádali jsme zápal a elán, avšak chyběla celková koncepce tak, dejme tomu, na půl roku, rok dopředu. To, co ve světě normálně běželo, tedy v případě marketingu a managementu, to jsme se my tady museli teprve učit. Avšak neobešlo se to právě bez oněch následků.

Proč se do znovuobnoveného Titaniku nevrátil váš bývalý kytarista a zpěvák Zdeněk Černý?

Zdeněk když odcházel, tak řekl, že jednou už si to prožil, tu slávu a tak, a že po druhé se to už nevrátí. Že se nechce ztrapňovat a zkoušet to za každou cenu znovu, prostě že již nikdy více. A tahle svá slova dodržuje prakticky dodnes. On je jinde, má svůj podnik, v němž je neustále, a to mu činí dobře. Zkoušeli jsme to na něj, dávali jsme to tak nějak dohromady, avšak nešlo to. Nefungovalo to.

Co si od svého návratu na scénu tvrdého rocku slibujete?

Nic, ne, fakt nic. Řekli jsme si zkrátka, jednou stejně umřeme, tak proč bychom to ještě jednou nezkusili, že jo? Nemáme to nijak zvlášť naplánováno, opravdu. Ale jo, nějaké úvahy samozřejmě jsou, nicméně tenhle rok máme pojatý jako takový průzkum bojem, testujeme si terén, lidi, zkusili bychom pořádně rozjet management. Krásné by bylo, kdyby se jménu TITANIC podařilo vrátit alespoň zčásti ten lesk, kterým se pyšnil na počátku devadesátých let. Zatím proděláváme takový nutný zatěžkávací test.

Georgii, kdysi jste stáli na jednom pódiu s legendárními Deep Purple a velmistr rockové kytary, jejich tehdejší člen Ritchie Blackmore se při té příležitosti velmi pochvalně vyjádřil o tvém kytarovém umu. Co to pro tebe tehdy znamenalo? A patří jmenovaný k tvým vzorům, nebo máš nějaké jiné, případně další?

Bylo to obrovské a byl jsem z toho na větvi jako ještě nikdy. Snil jsem o setkání s nimi a Blackmore byl a stále je můj vzor, s ním jsem vlastně začínal. Další vzory samozřejmě mám taktéž, věnuji se hodně kytaře a tudíž sleduji velkou řadu špičkových kytaristů. Zkoumám, co dalšího kreativního se dá s kytarou vytvářet, takže vzorů je spousta. Mezi ty další největší patří kupříkladu Ritchie Kotzen nebo Yngwie Malmsteen, na jehož nedávném koncertu v Praze jsem byl a strašně moc mi dal.

Do útoku!

A jaké byli, Georgii, tvé hudební začátky, než ses definitivně stal členem posádky Titaniku?

S kytarou jsem začínal někdy, když mi bylo asi třináct nebo čtrnáct let, předtím a ještě vlastně i potom jsem hodně sportoval. Někdy v roce 1989 jel TITANIC společné turné po Bulharsku s kapelou Impuls, v níž jsem tehdy působil, no, a znáš to, slovo dalo slovo a měnil jsem nejen partu, ale též své bydliště.

Jakou poslouchají členové Titaniku doma muziku? Oslovují vás také moderní formy tvrdé muziky?

V každém případě se shodneme na skupině Dream Theater, z těch moderních záležitostí se nám líbí leccos, ne ale všechno, třeba takovou tu muziku typu Korn, tu můžeme (v tu chvíli se baskytarista Milan Hanák nechal za ohlušujícího smíchu slyšet, že má rád Natálku Oreiro, pozn, -VŠ-).

Otázka spíše pro staré členy: když jste v roce 1984 volili pro svůj soubor název, věděli jste, že již před vámi existovala jistá norská formace totožného jména?

Ty brďo, tak to jsme tedy netušili, ale pozor, aby nedošlo k mýlce, my jsme se prapůvodně jmenovali Titanic Express.

Jak bude v nastávajícím čase vypadat vaše koncertní aktivita? Máte nasmlouváno hodně vystoupení popřípadě účast na letních rockových festivalech a tak?

Něco nasmlouváno máme, na několika menších festivalech se také objevíme, zrovna zítra se objevíme na jistém festíku v Kutné Hoře. To víš, ty velké festivaly se obsazují prakticky rok dopředu, ale takhle to zatím vyhovuje tomu, co jsme tu říkali. Raději hrát jednou za čas a prubnout si, co a jak na to lidi, než hrát pořád a pro nikoho. Když hraješ pro radost a těší tě to, stačí, že si zahraješ méně častěji, ale na povedené akci. My se teď navíc po té delší pauze (Standa Fric v tu chvíli dodává, že prakticky už deset let neseděl za bicím aparátem, pozn. –VŠ-) sehráváme, pilujeme, no a protože zkoušíme jen tak jednou za čtrnáct dní, sehráváme se i při našich vystoupeních. Hledáme také cesty, jak to udělat ohledně zpěvu, neboť přeci jenom dříve zpíval Zdeněk Černý a tím, že neměl chuť do toho znovu s námi jít, se situace stala složitou. Zpíváme v podstatě všichni a nikdo, ale to je neudržitelný stav. Až tohle vyřešíme a až také prolomíme smůlu ohledně managementu, pak do toho můžeme jít s mnohem větší vervou a naplno.

Jaké jste si vytkli plány do nejbližší budoucnosti? Máte materiál na novou desku a chystáte jí vůbec?

Materiálu máme spoustu, ale ani ne tak nového, jako spíše toho, který vznikal v průběhu předešlé éry Titaniku, který nikdo pořádně nezná, ale nebyl nikdy zaznamenán na nosič. Desky Metal Celebration a Ábel nikdy nevyšly v CD formátu a tudíž kdo kromě starých pamětníků ony skladby zná? Kolik lidí u nás ví o v podstatě v naprosté tichosti vyšlých počinech Titanic 3 a Rockové balady? Chtěli bychom naše staré a největší pecky z desek nahrát v digitální formě znovu a vydat je na takovém připomínkovém CD. Takové nově natočené Best Of album, něco takového, jako udělala také zreunionovaná kapela Citron.

Díky za podnětný rozhovor a nechť se vám maximálně daří.

My děkujeme za podporu.

Základní diskografie:

Metal Celebration 1989
Ábel 1990
Titanic 3 1993
Rockové balady 1995
Requiem (promo a commercial verze alba Rockové balady vydané jinou firmou) 1997




zpět
Rozhovor přečten: 8749x         Autor: Vratislav Šantroch