Whiplash ... Články ... Profily
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16417 x
CALES
22.10.2006 | 13896 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13419 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13325 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13310 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34319 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14351 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14201 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14187 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13895 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17469 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17432 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15711 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14653 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
…a pak že prý si Smrt nevybírá…




      Nepochybně každý mi dá za pravdu, že rocková muzika jako taková ještě není součástí kultury lidstva zase až tak dlouho, aby měla už tolik padlých hrdinů. Stačí si namátkou připomenout jména z těch největších jako Jimi Hendrix, Frank Zappa, Jim Morrison, Janis Joplin, Freddie Mercury, Marc Bolan, Steve Ray Vaughan, Ronnie Van Zandt, Steve Gaines, John Lennon, Keith Moon, George Harrison, Brian Jones, Rory Gallagher, Mejla Hlavsa a další, z tvrdší muziky třeba pak Brian Connolly, John Bonham, Tommy Bolin, Randy Rhoads, Phil Lynott, Cozy Powell, Ray Gillen, David Byron, Gary Thain, Bon Scott, Eric Carr, Criss Oliva, Cliff Burton, Carl Albert, Dave Prichard, Wendy O‘ Williams, Kurt Cobain, Andrew Wood, Darell Sweet, Nicholas Dingley vulgo Razzle a rovněž tak další. Neutěšený výčet, ale k našemu neskonalému smutku opuštějí náš svět i reprezentanti relativně nejmladších, extrémních odnoží tvrdého rocku, a to žel hned ti popřední. Prvním z nich, kterým se v současnosti cítím povinován vyseknout alespoň několika málo následujícími řádky poklonu, je

Mr. Chuck Schuldiner ( * 13.5.1968 † 13.12.2001)

     Kytarista, baskytarista (na to už je leckdy pozapomínáno), zpěvák, ale nadevším kolosální skladatel a textař CHUCK SCHULDINER (vl. jm. Michael Schuldiner), vulgo „Evil“ Chuck, povil v roce 1983 kapelu, kterou jako výraz bezbřehé úcty k britské skvadře Venom pojmenoval Mantas, aby tuto o rok později přejmenoval na mnohem údernější Death. V duchu onoho jména vytvořil Chuck všem nám tak veleznámé a geniální logo a jal se ubírat tvůrčí cestou v duchu extrémního heavy metalu, načež ve vyznění onoho jména byl Schuldiner a jeho parta přiřazována k průkopníkům stylu, jenž za čas obdržel charakterizační přídomek death metal. Jedná se hudební útvar, v nějž vyprofilovalo snad zákonité spojení pár let existujícího black metalu a thrash metalu, přičemž jakkoliv byli a jsou Death označováni za kreatory daného stylového křížence, skutečnost je poněkud odlišnějšího charakteru. Chuckova osvícená družina dala stylu spíše jméno, avšak sama směřovala do jiných sfér než všichni ti ortodoxní matadoři stylové ryzosti. Ve své tvorbě si ponechala řadu rozpoznávacích prvků thrash metalu, do níž postupně progresivně včleňovala nezměrnou škálu technických fíglů, nejrůznějších kompozitorských a instrumentálních fines a zářivou ekvilibristiku. K death metalu jí vždy přiřazovala ona agresivita a vražedná hektičnost, pročež se dá s klidem říci, že pro daný žánr byla tělesem stylotvorným a nesmírně přínosným. Vynikala svojskou všestrannou dovedností a posluchače se dotýkajícím děsem zapříčiněným hrůzně infernálním nástrojovým pojetím zabředávajícím do krvavého tratoliště spojeného s bolestí na straně jedné a grácií neuvěřitelné lehkosti pak na straně druhé. To vše vždy a na každý pád představovalo plnohodnotnou instruktáž přitažlivosti. A taková byla vesměs všechna alba Smrtky, jimž na expresivnosti fantaskně podtrhoval děsuplně hrdelní zpěv – výtrysk chorobně zvráceného a erupci hlasivek evokujícího hrdlořezného vokálu, z něhož neutuchajícně vyhřezávaly texty o podobenstvích smrti. Veškeré tyto a další znaky ukázaly nový avantgardní směr excentrickému metalu a vytvořily jeho svrchovaně nový model, jenž byl posléze dále neuvěřitelným způsobem opracováván a rozvíjen. Model krystalické a explozivně dynamické, citově zabarvené a arcipestré muziky. No ano, nebojme se použít příměru úsvit nových věků tvrděrockových reformátorů, v jehož rámci měly být a také byly z nastolených hudebních útvarů vytěsněny veškeré zažité obyčeje. A právě takové počínání se navždy stalo Chuckovi Schuldinerovi alfou a omegou veškerého jeho dalšího uměleckého směřování. Vezmeme-li v potaz ještě tu skutečnost že deathataman Schuldiner se vždy dokázal obklopit excelentními muzikanty, tudíž je nabíledni, že perfekcionismus zde slavil naprostý triumf. Se zevrubným profilem skvadry Death se věrný čtenář Whiplashe setkal v čísle 23 (4/1998), v čase, kdy na trh přicházel bravurní komplet The Sound Of Perseverance. Byl to žel definitivně poslední řadový studiový počin komanda Death. Když jsem tehdy volil pro zmíněný profil mezititulky jako Siločáry Smrti, Čas umírání, Smrtící úmysly, Hráči se Smrtí, nemohl jsem tušit, nakolik symbolickými se tyto postupně stanou, koneckonců byly tyto zamýšleny ve vztahu k samotnému názvu skupiny. Vždyť sám „Evil“ Chuck si Smrt zvolil za smysl svého života a volbou onoho názvu si jakoby osudově zahrával, ať už vědomě či mimoděk, s paní v černé kápi s bílou kosou, jež si jej nakonec vyhlédla. V květnu roku 1999, cca půl roku před emisí výtečné prvotiny The Fragile Art Of Existence jeho nové formace Control Denied, diagnostikovali lékaři Chuckovi zhoubný nádor na mozku a jakkoli se to může zdát absurdní, vzdor řadě benefičních koncertů a jiných akcí nedostávalo se financí na více než standardní léčbu. Chuck poté, loňského 13. prosince ve čtyři hodiny odpoledne v klosangelesské nemocnici Cedar Sinai, poté, kdy tu a tam probleskovaly zprávy o zlepšení jeho zdravotního stavu, svůj boj se smrtí v nedožitých čtyřiatřicetinách prohrál. Po celou dobu svého boje se zákeřnou nemocí, než jej tato zcela ovládla, spřádal CHUCK SCHULDINER dozajista nitky dalších plánů, hudebních a textových myšlenek, nicméně řada z nich zůstane v rámci všeho pozemského už navždy nedopředena. K realizaci však nakrásně spějí nápady, jež si Chuck nahrával pro vznik druhého alba Control Denied s předběžným názvem When Machine And Man Collide v momentech, kdy se cítil relativně lépe. Ony pásky vlastní baskytarista Steve DiGiorgio, který se zcela výmluvně nechal slyšet: „ Rádi bychom tím vzdali Chuckovi čest, takže až čas uzraje, to album uděláme. On by si to moc přál. Mám představu, jak by to všechno mělo vypadat, ale už nebudeme mít ten neopakovatelný zvuk Mistrovy kytary. Naším štěstím teď je, že s námi bude hrát Shannon Hamm, který jako jediný umí napodobit Chuckovu hru.“ Jedno je na závěr jisté. Pro všechno to, co Chuck osobně dokončil a dal rockovému světu, se stal nezapomenutelnou legendou. Jeho vnímání neopustil a neopustí vlastně nikdy. Přesvědčit se o tom bylo možné i v rámci podniku nazvaného In Death We Trust – Festival, který se na počest Chucka a jeho Death odehrál 2. března v Ludwigshafenu, kde hlavním účinkujícím byla skvadra Houwitser.

Diskografie:

s DEATH:

Infernal Death (bootleg s raritním materiálem) 1985
Scream Bloody Gore 1987
Leprosy 1988
Spiritual Healing 1990
Human 1991
Fate – The Best Of (kompilace) 1992
Individual Thought Patterns 1993
Symbolic 1995
The Sound Of Perseverance 1998
Live In L.A.(Death & Raw) (koncertní záznam) 2001
Live In Eindhoven (koncertní záznam) 2001

s CONTROL DENIED:

The Fragile Art Of Existence 1999

s VOODOOCULT (jako host):

Jesus Killing Machine 1994



PAUL BALOFF ( * 5.4.1960 † 2.2.2002)

     Věřte mi, že články tohoto druhu se nepíší jednomu zrovna lehce. Tedy ne že by o celebritách takovéhoto kalibru nepsal rád, nicméně rád tak činí při úplně jiných příležitostech, než je něco natolik smutného, jako je smrt. Ona je samozřejmě přirozenou součástí života (v případě Chucka Schuldinera to prakticky platilo dvojnásobně), avšak přesto se s ní člověk co člověkem bude, zřejmě nikdy nevyrovná. Přál bych si, aby takto laděných řádek muselo být co nejméně a vyjadřuji pevné přesvědčení, že třeba takoví Chuck Billy či James Murphy, které postihla stejně odporná nemoc jako nebohého Chucka Schuldinera, a další, se takových řádek ještě dlóóóuhááá léta nedočkají. Ale další z metalových legend se jich k mé lítosti dočkává následně.



     Letošního 31. ledna postihla zpěváka amerických thrash metalistů Exodus, Paula Baloffa, těžká mozková mrtvice, po níž upadl do komatu, z něhož už neprocitl. Paul byl okamžitě po mozkové příhodě převezen na stanici intenzivní péče nemocnice Highland v kalifornském Oaklandu, kde v sobotu 2. února v nedožitých dvaačtyřiceti letech skonal. Heavy metalový svět tak přišel o výrazného zpěváka, jednu z osobností, jež na počátku 80. let minulého století formovaly školu amerického thrash metalu. Ta vznikla v oblasti sanfranciského zálivu Bay Area, kde různé nově vzniklé formace, jako byly kupříkladu Legacy (Testament), Forbidden, Overdrive, Heathen, Anvil Chorus, Mordred, Death Angel, Lääz Rockit nebo Trauma, počaly pod vlivem mohutné nové vlny britského heavy metalu vyhledávat a postupně na zkušebny přebudovávat nejrůznější prostory, staré boudy a garáže nevyjímaje. Jedněmi z takových nadšenců z oblasti Bay Area, o níž v roce 1982 kalifornský deník Daily Post napsal, že toto kdysi malebné prostředí je nyní hotovým peklem, do něhož se nahrnulo veškeré zvěrstvo, byla právě též skvadra Exodus. Tu pod žhavým kalifornským sluncem PAUL BALOFF v roce 1981 spoluzakládal. Tehdy ještě s kytaristou Kirkem Hammettem (poté člen Metalliky) v sestavě okamžitě po svém zrodu natočila třípísňový demosnímek, jež jí měl napomoci k pořízení kýženého alba. Trvalo však ještě dlouhá čtyři léta a skupina pořídila řadu demonahrávek, než získala nahrávací kontrakt, který jí zajistil emisi znamenitého debutu Bonded By Blood. Ten reprezentoval své stvořitele jako jeden z prvních a výsostně učebnicových příkladů souhrnu drsně sekaných kytarových riffů, šponovaného zpěvu, útočné rytmiky a vůbec agresivně uhánějících kompozic. Album bylo na všech frontách přijato skvěle, pročež nemalým překvapením se stal ten fakt, že v následujícím roce byl Baloff z Exodus vykopnut, aby se jeho náhradou stal Steve „Zetro“ Souza, do té chvíle pěvec stylových souputníků Legacy později přejmenovaných na Testament. Z Exodus se postupně stávalo další z těles, které útočily na postavení tzv. velké thrashové čtyřky (Slayer, Metallica, Megadeth a Anthrax) s úmyslem pořádně jím otřást, ale nikdy se mu to přes veškerou vyvinutou snahu nepodařilo. A v roce 1993 se, po dalších čtyřech studiových a jednom koncertním albu toto rozpadá. Baloff posléze po svém vyhazovu povil svou vlastní kapelu, kterou pojmenoval po jedné z nejagresivnějších písní alba Bonded By Blood, šesté v pořadí, Piranha, nicméně s ní si mohl o jakýchkoliv výšinách veskrze nechat toliko zdát. Až přišel rok 1997 a Exodus s Paulem v sestavě se vrátili na scénu, když prozatím jen koncertní. Novou premiéru si odbyli 8. března kde jinde než v domovském San Francisku, přičemž záznam vystoupení se objevil ještě v témže roce pod názvem Another Lesson In Violence. Na počátku roku 1999 však ona mazácká parta oficiálně oznámila svůj už druhý rozchod. Jak se v posledních dnech ale ukazuje, nebylo to na příliš dlouho, neboť u smutné příležitosti Baloffova úmrtí se opětovně sešla, aby se Stevem „Zetro“ Souzou za mikrofonem odehrála 8. a 9. února vzpomínkové koncerty v The Shack v kalifornském Anaheimu, které hodlá, a to 22.března v New George v kalifornském Marin County a o den později v Hellfest-Ibiza v kalifornském Whittieru, zopakovat. Při tom posledním vzdají hold velkému thrash metalovému frontmanovi ještě spolky Abattoir, New Eden, Prototype, Cage, Skrap Metal a Dreams Of Damnation. Tolik měl ještě energie, až to vyvolávalo dohady o dalším reunionu Exodus v čele s ním, avšak jeho náhlá smrt ukončila všem těmto spekulacím rázný konec. Škoda, že jeho hlas a um je zachycen na tak málo nahrávkách. I tak, Paule, velké díky.

Diskografie:

s EXODUS:

Bonded By Blood 1985
The Best Of Exodus: Lessons In Violence (kompilace, účast v některých skladbách) 1992
Another Lesson In Violence (koncertní záznam) 1997


zpět
Článek přečten: 5929x         Autor: Vratislav Šantroch