Whiplash ... Články ... Profily
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16418 x
CALES
22.10.2006 | 13897 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13421 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13327 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13311 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34321 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14352 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14202 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14188 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13897 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17472 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17437 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15713 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14655 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
LAYNE STALEY
Smrt si říká heroin



     LAYNE STALEY. Americký zpěvák (narozen 22. srpna 1967 v Kirklandu ve státě Washington), jehož jméno nelze přehlédnout ani ignorovat a jehož jméno musí leccos napovědět každému věciznalému rockovému fandovi. V roce 1987 tahle persona odkojená tvrdou muzikou ála AC/DC či Black Sabbath, spolu s pardem Jerrym Cantrellem, kytaristou, s nímž se předtím setkala v glam rockových formacích Diamond Lie a The Fuck, spoluzaložila později velevýznamnou družinu Alice In Chains. Kde? No to je přeci jasné, že v ponurém městě na severozápadě USA zvaném Seattle, odkud záhy vzešel nový rockový směr, jenž si vysloužil pojmenování grunge, a Alice In Chains se po boku kapel Nirvana, Soundgarden a Pearl Jam stali jeho popředními reprezentanty. Stylu, o němž se toho namluvilo a napsalo mnoho. Od faktu, že měl zlikvidovat pravý heavy metal či melodický hard rock, až po tvrzení, že nabádá k vraždění a sebedestrukci. Něco na tom nesporně je, vždyť si ¨na tomto místě připomeňme příkladně sebevraždu nirvanovského Kurta Cobaina. No a sebezničujícím způsobem opustil náš svět právě i Staley. V pátek 19. dubna byl nalezen ve svém bytě v seattleském University/District mrtev, kde ležel asi dva týdny, tudíž přesný den jeho úmrtí už zřejmě určen nebude. A jelikož se vedle něho povalovalo narkomanské nitrožilní nádobíčko, určil koroner jako předběžnou příčinu smrti předávkování heroinem a nevyloučil ani přirozenou smrt. Ach jo, další.

     Layne prošel výchovou jako kmenový člen americké katolické organizace Christian Scientes propagující nauku o léčení nemocí s pomocí víry. Jenomže když bylo Staleymu šestnáct, rázem se mu sesypala vlastní hierarchie životních hodnot, když jeho blízkého kamaráda z jmenované organizace vyloučili proto, že byl homosexuálně zaměřený. „Kostel mi dal do života skutečně mnoho, dost jsem se v něm nauči“, hlásal k tehdejší situaci Layne, „jenomže když mého kámoše pak vyhodili, svůj postoj jsem byl nucen přehodnotit. Organizované náboženství je prostě děs, panuje v něm totální netolerance.“ Jeho únikem a zřejmě novou hodnotou se Staleyemu stal posléze heroin, neboť chtěl okusit jeho účinky, a to i navzdory nabytého vědomí a zkušeností, že tento zabil už řadu lidí. Prubnul jej tedy na vlastní kůži a nakonec heroinové svinstvo dostalo i jeho. Druhé album Alice In Chains vyšlé před deseti lety (debut Facelift se objevil v roce 1990, předcházelo mu ve stejném roce EP We Die Young a o dva roky později jej následovalo akustické minialbum SAP ) pod názvem Dirt bylo textově koncipováno jako sebehana a popis šílené stránky relativně bezstarostného života přerůstajícího až do neutěšené a zkázonosné bídy provázející symbiózu člověka a heroinu coby mučivého zápasu. Tento počin měl za následek, že na Alice In Chains začalo být nahlíženo ve vší vážnosti a úctě, přičemž leckde a u leckoho bodoval jako album roku a byl záhy oceněn dvojnásobnou platinou. Zatěžkaná a temná, depresivně působící muzika plná rozvleklých melodií a hořkosti učinila své a každý vnímavý posluchač v ní musel rozkrýt bujení něčeho zvláštního. Layne tu vášnivě, onde až zoufale pěje, křičí, řve, cedí texty mezi předními zuby, a pro naslouchajícího nemělo být problémem jeho naléhavou bázeň a zároveň memento pochopit. Bubeník kapely, Sean Kinney, k odkazu kompletu Dirt kdysi sdělil: „Nechceme být nikterak obhájci feťáků, naopak. A povedlo se, protože jsme obdrželi poselství lidí, kteří říkali, že po vstřebání Dirt našli v sobě tu sílu drogy od sebe na míle daleko odhodit.“ Dokázal to i Jerry Cantrell, který se v říjnu 1992 nechal slyšet: „Je veřejným tajemstvím, že Layne a já jsme měli určité drogové problémy. Teď už je to ale za námi a dáváme si bacha. Muzika na Dirt je posledním hřebíkem do téhle rakve.“ No, jak u koho. Staley dlouho nevydržel a drogové excesy jej provázely prakticky po celý zbytek života. Po emisi EP Jar Of Flies (1994) obsahující opět poklidné akustické kompozice a jež je nejpřístupnějším dílem Alice In Chains, tvrdila kapela, kterak se už nemůže dočkat práce na novém opusu. Jenomže Layne byl v tom čase už doslova otrokem injekční stříkačky a především její hnědé náplně a už tehdy se rojily nejrůznější povídačky o jeho údajných předávkováních a fámy o jeho smrti. Inu, osud byl tak dlouho pokoušen, až se naplnil. Aby Staley dokázal, že nic z toho není pravda a že je fit, dohodl se na spolupráci s kytaristou Mikem McCreadym (Pearl Jam), bubeníkem Barrettem Martinem (Screaming Trees) a baskytaristou Johnem Sandersem a výsledkem byla v roce 1995 kolekce Above projektu nazvaného Mad Season mnohde označovaná jako absolutní vrchol seattlerocku vůbec. Layneho domovská kapela byla na tomto základě veřejností již odepisována, leč na podzim 1995 bylo vše jinak zásluhou eponymní „trojky“. Sbírky písní nevykazujících však pražádnou vývojovou kontinuitu. V následujícím roce se objevil záznam akustického vystoupení Alice in Chains MTV Unplugged a v roce 1999 pak sbírka Nothing Safe poskládaná vesměs z nevydaných a raritních nahrávek. Na další řadové album se už ale kapela nezmohla, neboť Jerry Cantrell rozmělnil svůj skladatelský potenciál do sólové dráhy a nerůžovou atmosféru uvnitř souboru podporovaly čím dál tím silnější Staleyho heroinové výpadky. Stáhl se do neprostupné ulity, z níž už nehodlal vystoupit. Na mysl se tak dere úvaha o skutečnosti, že jeden z podstatných znaků grunge, tedy drogy, po rozpadu Soundgarden, vynuceném konci Nirvany a hudebním odklonu Pearl Jam, potopily takto už vlajkovou loď daného žánru, nenahraditelné těleso Alice In Chains. Do této chvíle posledním Staleyovým výkřikem je koncertní připomínka Live vyšlá před Vánocemi 2000, jež zahrnuje materiál z rozmezí let 1990-1996 a výtečně dokumentuje pódiový tah čtveřice.

     Jedno je tedy v tuto chvíli žel již jisté. LAYNE STALEY už nic o svých chmurných vizích, frustracích a depresích nenazpívá. Už nikdy nebude moct se svou družinou dokazovat, že se vlastně nikdy ani pořádně za grunge nepovažovali: „Nikdy jsme se nesnažili jít ve stopách zkreslené zpětné vazby a být jako grungeové kapely. Na tyhle věci jsme improvizovali. Teprve pak se objevili Mother Love Bone či Nirvana.“ Přitom ale Cantrell na druhou stranu tvrdil: „Když jsme poslouchali Soundgarden, inspirovali nás tolik, že jsme chtěli být součástí všeho, co se dělo okolo vydavatelství SubPop.“ Tak si račte vybrat a ať už byl váš vztah k nebohému hrdinovi kdysi nové fronty jakýkoli, vzpomínejte na něho v dobrém. Důvodů je více než dost. Třeba už jenom pro ten jeho zcela svébytný a mezi stovkami jiných pěvců lehce rozpoznatelný pěvecký projev.



zpět
Článek přečten: 6818x         Autor: Vratislav Šantroch