Whiplash ... Články ... Profily
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16418 x
CALES
22.10.2006 | 13897 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13421 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13327 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13311 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34321 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14352 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14202 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14188 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13897 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17472 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17437 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15713 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14655 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
PORCUPINE TREE
Ecce homo koumes



     Ať si lámu hlavu jak chci, je to marné, neboť si pořád nedokážu jaksi vysvětlit, jak je možné, že o tak excelentní rockové formaci, jakou neoddiskutovatelně je britská čtveřice PORCUPINE TREE, se u nás počalo ve větším měřítku hovořit až v souvislosti s jejím hostováním při evropském turné Dream Theater na podzim roku 2000, v rámci něhož se v říjnu představila taktéž publiku Sky Clubu na pražské Brumlovce. Jakási takási mediální kampaň se v naší zemičce roztočila před oním vystoupením, zvláště pak v okamžiku, kdy se bubeník amerických metal-rockových techno-progresorů Dream Theater, Mike Portnoy, nechal slyšet, že PORCUPINE TREE jsou po Spock’s Beard dalším jeho osobním objevem a favoritem, a samosebou pak také po oné pražské prezentaci. Zvláště pak uvědomíme-li si, že tahle kapela oslavila v loňském roce už své prakticky patnácté narozeniny, k nimž si jako prezent nadělila výtečný opus „In Absentia“, pak se můžeme ptát: a co ten zbytek její dozajista pohnuté existence? Inu, nastal tedy čas trochu si jej na stránkách Whiplashe zmapovat a alespoň zčásti tak snížit ten náš žurnalistický deficit vůči těmto pozoruhodným Britům.

Notorický požitkář

      V životě lidském je ve smyslu jednoho okřídleného francouzského přísloví třeba za vším hledat ženu a v případě života PORCUPINE TREE je nutné za vším hledat a spatřovat zpívajícího kytaristu, komponistu, textaře a producenta, letos šestatřicetiletého rodáka z Londýna, Stevena Wilsona. Byl to právě tento vrcholně nadaný a talentovaný muzikant, jenž už jako mladičký ovládl kytaru a klávesové instrumenty a který v roce 1987 (tehdy mu bylo rovných dvacet let) vzal pevně do vlastních rukou otěže své vlastní muzikantské kariéry. Mohl čerpat z vlastních zkušeností čerstvě nabytých členstvím v kapelách Karma a Altamont a možná právě ty mu zavelely k rozhodnutí postavit si naráz soubory hned dva, jež by fungovaly paralelně vedle sebe. Spojil se tedy s pěvcem Timem Brownessem, přičemž sám si tento post zálohoval pro svou druhou partu, a oba jmenovaní záhy povili skvadru No - Man, která postupem 90. let vydala řadu pozoruhodných alb (viz v závěru připojená diskografie), na nichž jako hosté spoluúčinkovala řada známých osobností hudebního světa, mimo jiné kytarista Robert Fripp z King Crimson, Mel Collins či třeba australská slavice Lisa Garrard.

     Avšak slyšte příběh, kterak PORCUPINE TREE (Dikobrazí strom) na svět přišli. Houmes koumes (a kdo je víc?) Steven si nejdříve přiřkl umělecký pseudonym Malcolm Stocks a k němu si ve své neskonalé a velebohaté fantazii přiřadil art rockově zaměřené těleso. Nelenil a coby postava velkého mystifikátora sedl a sepsal poutavou biografii neexistující skupiny s vymyšlenými jmény jejích členů (Sir Tarquin Underspoon – klávesy, Expanding Flan – bicí, Solomon St. Jemain – kytara, zpěv, JC Camillioni – pragramování), názvy desek a tak dále. No jestli tohle není znamenitý nápad, kterak se pokusit střemhlav prorazit do rockového světa, tak potom už nevím! Jenomže k tomu jsou potřeba skutečné nahrávky, s vymyšlenými se díra do světa udělat nedá, a tak na řadu přichází Wilsonovo domácí nahrávací studio, kde Steven spáchá už pod onou, ve svém smyslu bizarní hlavičkou PORCUPINE TREE první snímky. V kombinaci své přirozené udatnosti a zdravé asertivity tyto rozešle na adresy celebrit ostrovního music byznyssu, které mu jen přišly v danou chvíli na mysl. Jak známo cesty prozřetelnosti bývají nevyzpytatelné a tudíž netrvalo ani moc dlouho a Wilsonovův v té chvíli ještě pořád one man band se s kompozicí „Linton Samuel Dawson“ ocitl na sampleru „Psychadelic Sauna“, jakési mapě pozoruhodných britských psychedelicky orientovaných rockových seskupení. Není mi úplně přesně známo, zda šlo ze strany Wilsona původně o určitý druh žertu či o přesně cílený postup na cestě za prosazením se, nicméně ať tak či onak vyšlo mu to a následně se panečku začaly dít věci. Samozřejmě v neochvějné Stevenově režii.

Pán přílivu BR>
     Mr. Wilson ve svém studiu posléze zaznamenal a promptně distribučně rozšířil dva kazetové počiny, „Love, Death And Mussolini“ (1990) a „The Nostalgia Factory“ (1991), které záhy dopadly na úrodnou půdu, čehož výsledkem byl podpis kontraktu na skutečný debutový opus. Pod názvem „On The Sunday Of Live“ je tento obrazem ovlivnění jeho protagonisty atmosférou rockového období ohraničeného druhou polovinou 60. a první polovinou 70. let, jež při bedlivém poslechu aktuálního počinu „In Absentia“ v případě Dikobrazího stromu vyvěrá na povrch tvorby Wilsonovovy party vesměs dodnes. Rozjezd se nebývale vydařil, prvopočin označil renomovaný britský hudební magazín Melody Maker za psychedelické arcidílo a za jedno z alb roku, pročež se Steven bleskově rozhodl sestavit skutečnou, konkrétní kapelu. Takže druhou studiovou kolekci „Up The Downstair“ s ním už pořídili klávesista Richard Barbieri, baskytarista Colin Edwin, načež se oba jmenovaní stali kmenovými členy PORCUPINE TREE, jimiž jsou dodnes, a dále s ní ještě vypomohla Suzanne Barbieri. Poté sestavu doplnil bubeník Chris Maitland a v roce 1993 mohla skupina prvně vyrazit na koncertní pódia. Rok poté už jí nepatří toliko jeviště v rodné Anglii, nýbrž obráží také štace po starém kontinentu, přičemž velkou popularitu si získává mimo jiné v Holandsku. Svůj čím dál tím neotřesitelnější post na britské rockové scéně posílila čtveřice koncertem vysílaným rozhlasovou stanicí BBC Radio 1 a v roce 1995 se z její svébytné muziky mohli těšit noví fanoušci a příznivci daného žánru též za velkou louží, neboť počin „The Sky Moves Sideways“ se dočkal americké distribuce. Tudíž je nabíledni, že ani v USA na sebe veřejné prezentace kvarteta nenechaly dlouho čekat. Další vydané produkty poukázaly v očích evropské a zámořské odborné i široké hudební veřejnosti na skutečnost, že PORCUPINE TREE jsou nepřehlédnutelnou, avšak nadevším předmětnou rockovou subdivizi silně obohacující veličinou, s níž je třeba jednou provždy počítat a těšit se z ní, z jejího oduševnělého umu zastřešujícího onu honosnou členitou, a přesto průzračnou výstavbu kompozic a vrstvení jejich jednotlivých pasáží. Jenomže to by nebyl Wilson se svým plodným potenciálem a jeho hudební podněty ruku v ruce se smyslem pro velkolepou zvukovou architekturu, aby se z něho v důsledku jeho úspěchů, nadání a přirozeného vývoje věcí dějících se vůkol jeho osobnosti postupně nevyprofiloval workholik. Takže jeho jméno je vedle v současnosti ve stínu úspěchu PORCUPINE TREE tak trochu upozaděných No - Man k nalezení na dílech zpěváka Fishe (ex- Marillion), Marillion či třeba švédských nadžánrových a onomatopických Opeth (loňský opus „Deliverance“), kteří jej navíc přivedli k myšlence obrobit v blízké budoucnosti nějaký obdobně vyhlížející heavy metalový (!!!) projekt. Vybraný seznam jeho dalších aktivit a albových participací je k nalezení v k těmto řádkům připojené diskografii. Pak ale nadešel březen pro PORCUPINE TREE požehnaného roku 2002. Wilson, Barbieri, Edwin a novic za nátlučným aparátem slyšící na jméno Gavin Harrison se přesunuli do New Yorku (šlo o náhodu, že odtud pocházejí samotní Dream Theater a že v děkovačce bookletu alba se vyjímají jména Mike Portnoy a Jordan Rudess?A že si Wilson zapěl ve skladbě „shutDOWN“, jež je součástí letošní kolekce „Office Of Strategic Influence“ stejnojmenného, dark-avantgardního a prog-elektronic-rockového projektu OSI tvořeného zpěvákem a klávesistou Kevinem Moorem, kytaristou a klávesistou Jimem Matheosem, bubeníkem Mikem Portnoyem a baskytaristou Seanem Malonem?), abychom byli ještě přesnější do nahrávacího studia Avatar, aby zde po dobu bratru dvou měsíců kutili na svém již zmíněném opusu „In Absentia“.

Křišťálové opojení

      Výsledek jejich bezchybného detailního snažení se pak objevil na sklonku loňského roku, přičemž soubor neopomněl potěšit své evropské příznivce a evropskou edici obohatil o druhý disk skýtající jako bonus skladby „Drown With Me“, „Chloroform“ a audiostopu videoverze jinak albové skladby „Strip The Soul“. Kolekce je demonstrací všestranného umu především ústředního mozku formace, Wilsona, ale i jeho pardů, a dotaženosti všeho, co jej kdy ovlivnilo, k málem až dokonalosti. Muzika téhle sešlosti byla vždy úžasně dynamická a pestrá, nicméně zde byla laťka zvednuta ještě o něco výše. Progresivní rock inspirovaný, opakuji inspirovaný, takže zapomeňte na jakékoli účelové či prvoplánované pajcování, stále obdobím 60. a 70. let, space a psychedelic rockem té doby, hudba, z níž pamětníci a staromilci zákonitě musí cítit, že tu někdy byli a hráli The Beatles, The Who, Jefferson Airplane nebo Pink Floyd, u nichž Steven završil onu provzdušněnou zasněnost a především zvukové hledačství zasazené však do současnosti. To je jedna z kapitol zevrubnějšího rozboru současné muziky ansámblu PORCUPINE TREE. Jeho think-tank Wilson v ní dále s espritem a mazaností mu vlastní pojí vzdušné, stratosféricko - akustické pasáže s kytarově odvazovou hybností přecházející od evokace kytarového britpopu až k plamennému hard rockovému riffování a rozšiřuje obzory svého tělesa o smyslovou útočnost chvilkami ne nepodobnou tvorbě Dream Theater. V této fázi také slyšte pilně a neomylně hru bubeníka Harrisona a nabydete dojmu, že jeho rukám a nohám velí mozek neukrývající v sobě nic jiného než transkripci portnoyovské brilantní otloukací techniky (anebo mu velel sám velký Mr. „Drumman“ Portnoy?), a poté panu Harrisonovy spolu se mnou vyseknete hluboké pukrle. Nezměrně vychytrale přemýšlivému Wilsonovi jsou jako ta košile blízké taktéž soudobé výrobní technologie ambientní muziky či elektroniky á la příkladně Radiohead, tudíž je při své práci blízký kamarád též se samplery a nejrůznějšími smyčkami, pročež jeho hudbu lze směle pojímat i coby experimentální. Připomíná to jeho dávné snahy o svojské uchopení vývojových tendencí v muzice počátku poslední dekády minulého století, jež byly posléze zaznamenány na stopáží půlhodinovém singlu „Voyage 34“, který postupně zaznamenal další dvě pozměněné emise a u ctitelů rockových fajnůstek bezmála kultovní slovutnost. Je úžasné sledovat, kolik proměnlivosti, barevnosti a práce s dynamikou dokáže ostrodůvtipný Wilson vměstnat do v průměru šesti minutové kompozice, přičemž je více než jasné, že mnohem více než na instrumentální líbivost klade onen hrdě neopakovatelný muzikant důraz na tvorbu nálady skladby, pasáže či té které linie. Tím se takovýto autor zbavuje obav o udržení pozorné vnímavosti posluchače, a to i navzdory celkové délce opusu přesahující o osm minut celou hodinu, načež si k tomu ještě připočtěte šestnáct minut výše citovaného bonusového disku. Zkrátka a prostě hudba PORCUPINE TREE je čítankovým dokumentem bytostně čistého, poctivého a více než upřímného muzikantství. Je obdivuhodným, jemně opracovaným obrazem skutečnosti, že vskutku kvalitní progresivní art rock nemusí vůbec hovořit řečí sofistikovanosti, hráčských onanií (ačkoliv také to vše má pro leckoho své kouzlo a nikdo mi tenhle můj náhled do dneška nevyvrátil), nýbrž že může také kráčet o průhlednou filigránskou mozaiku poskládanou z nespočtu navršených zvuků a efektů, nálad a ventilovaných pocitů, a z výsostně přirozených, tedy nenásilných vokálů, takto tedy o útvar odlišným způsobem probarvený a rozkošatělý. Himlfagot, řeknu vám, ty koncerty v rámci březnového a dubnového turné Wilsona & spol. musely být zákonitě lahodně hektickými zážitky a rozdmýchanou nádherou. Říkejme tomu všemu třeba vibrující elegance dotažená k perfekcionismu.

      Traduje se, že zasáhne-li vás vystřelená bodlina útočně se bránícího dikobraza, jde o záležitost verskrze bolestivou. Inu, mně však úplně postačuje hluboký rýpanec od v bouřlivém větru rozpohybované svěže zelené ratolesti nonšalantního Dikobrazího stromu, abych to záhy cítil přesně naopak.

Diskografie:

On The Sunday Of Live 1991
Voyage 34 (12“ CD singl) 1992
Up The Downstair 1993
Voyage 34: Remixes (CD singl) 1993
Stairacase Infinities (minialbum) 1994
Moonlop (EP) 1994
The Sky Moves Sideways 1995
Signify 1996
Waiting (12“ singl) 1996
Coma Divine (záznam koncertu v Římě) 1997
Stupid Dream 1999
Piano Lessons (7“ singl) 1999
Stranger By The Minute (7“ singl) 1999
Pure Narcotic (7“ singl) 1999
Lightbulb Sun 2000
Voyage 34: The Complete Trip (CD singl) 2000
Four Chords That Made A Million (singl) 2000
Shesmovedon (singl) 2000
Lightbulb Sun (speciální edice) 2001
Recordings (???) 2001
Metanoia (???) 2001
Stars Die: The Delerium Years 1991 – 1997 (kompilační dvojalbum) 2002
In Absentia 2002
Coma Divine (koncertní 2 CD) 2003

Související diskografie:

NO - MAN

Colours (7“ singl) 1990
Colours (12“ singl) 1990
Days In The Trees (EP) 1991
Days In The Trees (EP, japonská edice) 1992
Lovesighs – An Entertainment 1992
Ocean Song (12“ singl) 1992
Sweetheart Raw (EP) 1993
Only Baby (12“ singl) 1993
Loveblows And Lovecries – A Confession1993
Painting Paradise (12“ singl) 1993
Taking It Like A Man (12“ singl) 1994
Flowermouth 1994
Heaven Taste 1995
Flowermix 1995
Housewives Hooked On Heroin (CD singl) 1996
Wild Opera 1996
Dry Cleaning Ray (7“ singl) 1997
Dry Cleaning Ray (minialbum) 1997
Carolina Skeletons (CD singl) 1998
Radio Sessions 1992 – 96 1998
Speak 1999
Flowermouth (remasterovaná edice) 1999
Returning Jesus 2001
Lost Songs: Volume One 2001
Heaven Taste (nová edice) 2002
All That You Are 2003
Together We’re Stranger 2003

Další vybraná alba, na nichž spolupracoval Steven Wilson:

RICHARD BARBIERI/TIM BOWNES-Flame 1994

JANSEN/BARBIERI/KARN-Seed 1994

PSYCHOMUZAK-Te Exstasie 1995

MICK KARN-The Tooth Mother 1995

STEVE JANSEN/RICHARD BARBIERI-Stone To Flesh 1995

INDIGO FALLS-1997

FISH-Sunsets Of Empire 1997

FISH-Raingods With Zipps 1999

MARILLION-marillion.com 1999

CIPHER-No Ordinary Man 1999

OPETH-Deliverance 2002

OSI-Office Of Strategic Influence 2003

Odkazy:
http://www.porcupinetree.com
http://www.nomansland.demon.co.uk


zpět
Článek přečten: 5292x         Autor: Vratislav Šantroch