Whiplash ... Články ... Profily
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16418 x
CALES
22.10.2006 | 13897 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13421 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13327 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13311 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34321 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14352 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14202 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14188 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13897 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17472 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17437 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15713 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14655 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
AMORPHIS
Daleko od SLUNCE



     Jak tvrdí jedna stará arabská moudrost: „ Ve jménu je síla a někdy i proroctví“. Nevím zda to byl okamžik předvídání, či něčeho jiného, když koncem roku 1990 kytarista Esa Holopainen (ex.speed metalová skupina VIOLENT SOLUTION) vymyslel název pro svoji novou skupinu – AMORPHIS (beztvarý). Určitě v té době netušil, že tohle jméno se právě pro vzniknuvší seskupení hodí ze všeho nejvíce. Spolu s druhým zakládajícím členem, bubeníkem Janem Rechbergerem (taktéž ex. VIOLENT SOLUTION) spojili síly s dvěma metalovými nadšenci kytaristou Tomim Koivusaarim (ex. ABHORRENCE) a basákem Oli Pekkou – Lainem a základní kámen skupiny, která v součastné době patří k tomu nejlepšímu, co rocková scéna posluchačům nabízí a určitě má pro mnohé bezesporu status kultovní formace, byl položen.
V té době,kdy se čtveřice chopila nástrojů, začalo se v metalovém podhoubí k životu probouzet mnoho seskupení s kmotřičkou smrtkou v zádech. Bylo tedy vcelku logické, že se i naši válečníci vydali tímto směrem. Ovšem již od samých počátků byli předurčeni nenásledovat žádné cizí vize, ale vytvořit si vlastní tvář. Když se někdy krátce po založení ptali novináři jednoho finského zinu skupiny na otázku, zda by byli ochotni změnit svůj styl a následovat trend, Esa prohlásil : „ My budeme měnit náš styl hudby jen, jestli se nám podaří vytvořit něco vlastního. My budeme tvořit jen naši vlastní hudbu, vycházející z našeho srdce a ne cizí hlavy“.
Když si to vezmete pěkně od počátků až po dnešek, dáte mi určitě za pravdu, že AMORPHIS vždy ctili sami sebe, nikdy nikoho nekopírovali, nikdy neustrnuli na slepém bodě, posluchačům dávali díky jejich muzice zapomenout na jakékoliv hudební předsudky a i když se od nich občas štěstí odvrátilo, nikdy se nesklonili a vždy byli sví. To je ta síla této formace z chladného severu!

Ale my jsme teprve na začátku pohádky, jménem AMORPHIS a budeme tedy naše kroky směřovat o několik roků zpět v čase, konkrétně do studené lednové zimy roku 1991, kdy skupina natočila během dvou dnů ve studiu TTT Tima Tolkiho (STRATOVARIUS) materiál na jejich první a jediný demosnímek „Disment of Souls“. Skupina nebyla sice, podle vlastních slov, příliš spokojena s výsledkem a okamžitě začala pracovat na novém materiálu, ale jak už to tak někdy bývá, v zápalu práce se jim ozvala americká firma RELAPSE RECORDS, která poznala v AMORPHIS potenciál a nabídla mladíkům smlouvu. A tak již v květnu téhož roku se ocitají opět v osvědčeném studiu Tima Tolkiho a zaznamenávají na pás šest písní. Ovšem jen dvě z nich se dostávají mezi posluchače, pouze ve formě 7“ singlu. Celý komplet byl vydán později jako mini album „Privilege of Evil“. Kluci nezahálí, pilně koncertují po různých klubech, skládají nové věci a tábor fanoušků se pomalinku, ale jistě rozrůstá, není se tedy čemu divit, když přesně rok po natočení EP, se ocitají ve vyhlášeném švédském studiu Sunlight a připravují svůj první plnohodnotný albový zápis. „Karelian Isthmus“, vyšel v Evropě pod hlavičkou NUCLEAR BLAST RECORDS v roce 1993.
Je sice pravda, že když porovnáme toto album s následujícími, padne na něj stín pozdějších výtvorů, ale my si musíme uvědomit, že na tu dobu, kdy bylo album vytvořeno, se jednalo o ne příliš typickou nahrávku ve srovnání s konkurencí. Myslím si také, že i po náročné zkoušce časem se rozhodně dá mluvit o dobrém albu. Jen si vzpomeňte na tu vznešenou tragickou lyriku, dobře zvládnutou kytarovou práci, prazáklad jazzovým prvků, atmosféru jak hrom…prostě byl zde položen základ toho, co později z AMORPHIS udělalo skupinu světového formátu a začalo formovat typická poznávací znamení skupiny. Název alba byl vzat z finské historie a je to jméno slavného bojiště a také mnoho textů se historickými tématy zabývalo. Najde se zde také množství neutrálních témat, ve formě náboženství, válečnictví, ale začíná se projevovat zájem o vlastní zemi, tradice, historii domoviny, což se později také projevilo na tvorbě skupiny obrovským dílem. A nemusíme chodit v čase příliš daleko, jsme zase o rok starší a skupina stvořila legendární a nezapomenutelné album „Tales From the Thousand Lakes“, které je celé velkou měrou ovlivněné finským národním eposem „Kalevala“. Toto dílo se rozhodně zapsalo do srdcí fanoušků na celém světě. Ač ještě sevřené těsným death metalovým krunýřem, už se objevily tendence vymanit se z něho, nejen přidáním čistého hlasového projevu, který byl v rozporu s Tomiho murmurem, bohaté aranže či nezapomenutelná mrazivá atmosféra, ale i daleko většími klávesovými plochami, které přinesly skupině nový rozměr. Přestože klávesové party na první album nahrával bubeník Jan a podle svých slov ho tato práce bavila, byl přijat do týmu stálý hráč na tento nástroj, slyšící na jméno Kasper Matenson. A nebyl jen nějakým hráčem do počtu, vzpomeňme například jeho geniální kompozici „Black Winter Day“, která je stále oblíbená mezi fanoušky.

Když si dáme tyto atributy do hromady, musím nám být jasné, že okamžitý a ohromující úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Jak už to tak bývá, není vše růžové a občas se najdou i dny černé a mrazivé. Skupina začala být stále populárnější, mnoho koncertů a fyzické vypětí neunesl jako první Kasper a v zápětí se poroučel i bubeník Jan. Naštěstí se brzy objevily náhrady. Na uvolněné místo za klapkami se postavil Kim Rantala a na stoličku za bicí se posadil těsně před nahráváním třetího alba Pekka Kasari (ex.STONE). Také nesmíme opomenout novou akvizici za mikrofonem, šestým členem se stal jistý Pasi Koskinen. Vše nasvědčovalo tomu, že se bude dít něco velmi zajímavého. Mnoho informací ovšem z tábora skupiny nedocházelo a tak se množily dohady o budoucím směřování skupiny. Vše bylo zodpovězeno vydáním novinky „Elegy“(1996). Výše uvedená, obrozená sestava stvořila něco, co se jistě dá označit jako nadčasové album. „Elegy“ bylo, v hodně věcech nové a pokrokové. Pryč je death metalový vokál (náznaky se sice občas objevují, ale spíše by se to dalo nazvat obhroublejším zpěvem pana Koivusaariho, a to jen jako doplněk výborného Koskinenova melodického vokálu, místo death/doomového neklidu, se kormidlo otočilo do spíše progresivnějších rockových vod, založených na Esových melodických kytarových exhibicích alá hard rocková klasika 70´roků 20.století., no a již absolutně nezbytný prvek skupiny, klávesy, bez kterých si tento výtvor těžko dokážu představit! Celková atmosféra alba je až mrazivá a dech beroucí. Silný materiál, který strčí do kapsy i daleko agresivněji hrající spolky! Síla je úplně o něčem jiném, než o brutálním vokálu a agresivní hře.
Co se týče textové stránky alba, to co se dalo tušit na předchůdci, a to že se Amorphis budou věnovat finské tématice, se ukázalo jako správné a tak se můžete setkat opět s legendami a baladami staré finské historie sebranými do celku „Kanteletar“, jež poukazují hlavně na každodenní smutek a radost, filosofii či přání starých seveřanů. Toto vše se ukázalo jako výborný tah na branku a skupina je na vrcholu.

Po ne příliš dlouhém čase je vydáno EP „My Kantele“ obsahující nejen geniální titulní píseň v akustické podobě s předchozího alba, ale i třebas excelentní cover verzi od skupiny HAWKIND a další zajímavosti. Po půl ročním turné, na kterém skupina sklízí velký ohlas, nastává období tzv. dobíjení baterií (jak to sami popisují) a dumání co dál?
Hodně také na skupinu zapůsobil odchod stále více zaneprázdněného klávesáka Kima, který u nestíhal dávat veškerý svůj čas skupině a tak bylo jasné, že se bude jednat o trošku zemitější kytarové album no a jelikož novic na klapky se skupině představil až na konci tvorby nového alba, opravdu se tak stalo. Santeri Kalilo (ex KYYRIA) byl sice na „Tuonela“(1999) slyšet též, ale přece jen těch kláves nebylo tolik, jako v minulosti. Přesto se album jeví hodně vyzrálé – vzpomeňme například na mix metalu a orientálních prvků v podobě indického hudebního nástroje – sitáru, který bravurně zvládl Tomi v skladbě „Greed“, nebo výpomoc saxofonisty / flétnisty Sakkari Kukka z hudební legendy PIIRPAUKE, který okořenil album svými party. Kytarově album, dá se říci čerpalo z odkazu Pink Floyd či U2. No a samozřejmostí byl bezchybný Pasi za mikrofonem. Když to shrneme, může být „Tuonela“ považována za hodně vyrovnané album, kde každá z písní je článkem soukolí a bez jediné z nich by něco nebylo v pořádku. Ovšem překvapení má teprve přijít.

Začátek nového milénia byl ve znamení desátého výročí skupiny a tak bylo vydáno vzpomínkové best of album „Story“ a velice brzy po tom další personální změny. Skupina KYYRIA se na dobro odporoučela do propadliště dějin, Santeri byl již stabilním členem Amorphis a z řad rozpadnuvší se skupiny se ještě přidal Niclas Etelävuori, který vystřídal již unaveného Olliho. Sestava pro další, již třetí US turné byla kompletní a mohlo se vyrazit. Po úspěšném absolvování zámořské štace, skupina nezahálí a velmi brzy připravuje album „Am Universum“ , které se na pultech obchodů objevuje v první polovině roku 2001. Na něm je dobře udržovaná atmosféra z předešlého počinu, ale větší prostor opět dostaly klávesy a saxofon, který je zde opravdu více k slyšení. Svým mistrovstvím přispěl znovu Sakari Kukko. Album je více experimentálnější a skupina přes počáteční očekávání a pochyby před fanoušky, je přijata s novinkou velmi dobře. Dokonce píseň „Alone“, která otevírá album, je přes tři týdny na vrcholu finské hitparády! V roce následujícím byli osloveni, aby natočili soundtrack k připravovanému filmu „Menolippu Mombasaan“. Kluci si vybrali a předělali jeden dávný pop hit z roku 1976 – „Kuusamo“, který po úpravách a převedení do nového kabátu dostává neposatelný rozměr a slaví další úspěchy. Dodnes je to jediná píseň, která byla nazpívána Amorphis v rodném jazyce.

Když se narodil rok 2003, byla firmou Relapse vydáno retrospektivní CD+DVD „Chapters“, jež obsahovalo velmi zajímavé kousky, např.videa k písním „Black Winter Day“ či „Alone“ a další libůstky. Následuje rozchod s touto dlouholetou firmou a období hledání nového chlebodárce začíná. Ovšem nějak se nedaří a tak se skupina domlouvá na vydání alba ve vlastní režii a následovně nabídnutí materiálu nějaké vhodné firmě. Je domluveno a se staronovým bubeníkem Janem je nahrán v Niclasově studiu CCPC následovník tolik úspěšného alba „Am Universum“. Novinka „Far From the Sun“ po dlouhých jednáních vychází na značce VIRGIN / EMI, ale jen v Evropě. Posluchači ze severní Ameriky museli čekat na album až do roku 2004.
Na rozdíl od experimentálněji laděného předchůdce jsou písně na albu více přímější, ovlivněné folkovými motivy, tentokráte řekněme, více těmi orientálními. Připadá mi to jako exkurze karavanou někam do Tureckého či Perského teritoria s řádně rockovými výpady. Jen si tu desku pořádně poslechněte! Turné, které mělo následovat v Americe bylo nakonec zrušeno, z důvodů velkého zaneprázdnění Pasiho. Jeho práce s Amorphis, dvě malé děti a nějaké další projekty prostě nešly skloubit dohromady a tak vše vyústilo po devíti nádherných rocích skvělé práce jeho odchodem. Bylo to podle jeho slov, jedno z nejtěžších rozhodování v jeho životě, ale priority byly jinde. Se skupinou se rozešel v dobrém a ta opět začíná hledat nového člena, tentokráte za mikrofonem. Pátrání po vhodném muži se ukázala jako opravdu těžká a vysilující. Kluci poslechli více jak sto demosnímků zpěváků ze všech koutů Finska i Evropy. Po všech peripetiích s konkurzem, byl přijat Tomi Joutsen, bývalý frontman skupiny SINISTHRA, sám velký fanoušek a obdivovatel svých nových spoluhráčů. A hned, aby se moc nelenošilo se uspořádalo menší turné po rodné zemi a jednoměsíční výpad za velkou louži. Volba tohoto chlapíka se ukázala jako výborná. Jeho silný, dech beroucí projev (ne nepodobný deskám „Elegy“ a „Tales…“) se zástupům fanoušků velmi zamlouval a skupina dostala ještě větší impuls k přípravě nového alba.

Jsme v roce 2006 a přichází ZATMĚNÍ! Tak přesně byla pojmenována novinka. Tedy samozřejmě „Eclipse“, že... A já mohu konstatovat, že tohle jsem od seveřanu opravdu nečekal. Takový silný návrat, jestli se tedy o nějakém návratu dá vůbec mluvit, to tedy klobouk dolů. Tentokráte se chlapci pro inspiraci vrátili do své domoviny k eposu „Kalevala“ a rozpracovali tragický příběh osudu „Kullerva“. Ve výsledku se jedná o do velkých podrobností dotažené mistrovské dílo s dramatickým rozhledem. Starý příběh v písních této fenomenální šestice ožívá a posluchač je texty totálně pohlcen a vtažen do příběhu – dá se říci, stává se součástí. Taktéž druhá, nedílná součást – hudba, hýří obrovskou radostí z experimentu s novými elementy. Nebudu přehánět, když řeknu, že „Eclipse“ je po všech stránkách výborné album, možná si dovolím tvrdit nejucelenější, nejvíce všestranné a nejsilnější v dějinách skupiny. A to samé by se dá říci i o aktuální sestavě!
Prostě tento rok vše hraje „beztvarým“ do karet!

Tak nám na tomto místě končí menší exkurze do historie jedné, dovolím si tvrdit, geniální skupiny, která se nikdy nezpronevěřila svým kořenům, nikdy nenatočila slabé album, nikdy nešla s davem, a přesto ji milují zástupy fanoušků po celé zeměkouli a součastné době by se dalo hovořit i o statusu legendy, což pro mnoho mladých začínajících skupin jistě je. Co více dodávat? Končí nám sice tento psaný příběh, ale život AMORPHIS pokračuje dále a já doufám, že na téhle hudební planetě budou „otravovat“ hodně dlouho!
No a pokud i vy se chcete přesvědčit o jejich síle, máte jedinečnou příležitost v srpnu navštívit letošní ročník festivalu Brutal Assault, kde Holopainenovci budou za jednu z největších hvězd.
Ať žijí příběhy ze země tisíců jezer!

Aktuální sestava:
Tomi Joutsen – zpěv
Esa Holopainen – kytara
Tomi Koivusaari – kytara
Niclas Etelävuori – basa
Santeri Kallio – klávesy
Jan Rechberger – bicí

Bývalí členové:
Pasi Koskinen – zpěv (1996 – 2004)
Olli Pekka Laine – basa (1992 – 1999)
Pekka Kasari – bicí (1996 – 2002)
Kim Rantala – klávesy (1994 – 1998)
Kasper Martensen . klávesy (1993 – 1994)

Diskografie:

ALBA:
The Karelian Isthmus (1992)
Tales From the Thousand Lakes (1994)
Elegy (1996)
Tuonela (1999)
Am Universum (2001)
Far From the Sun (2003)
Eclipse (2006 )

SINGLY a EP:
Disment of Souls (1991)
Amorphis (1991)
Privilege of Evil (1993)
Black Winter Day (1994)
My Kantele (1997)
Divinity (1999)
Alone (2001)
Day of Your Beliefs (2003)
Evil Inside (2003)
House of Sleep (2005)

COMPILACE:
Story – 10th Anniversary (2000)
Chapters – CD+DVD (2003)


Pár slov o Kalevale …

Takže nám skončil příběh o finských AMORPHIS. Sami víte, že toto seskupení čerpá textově i hudebně z odkazů starých finských národních tradic. Ale co si pod tím představit? O čem, nebo o kom tyto příběhy pojednávají? Je to otázka, na kterou bych Vám rád podal také odpověď, protože je dobré znát i něco o těchto zajímavých věcech, pro skupinu tak typických a důležitých.

Tak zde je několik základních informací, je ovšem možné o všech níže zmíněných eposech sehnat daleko obsáhlejší informace ve formě knih či netu. Velmi často je v jejich tvorbě zmiňován národní epos „Kalevala“. Tento počin byl sestaven Eliasem Lönnrotem z lidové, ústní tvorby. Celé dílo obsahuje 22 795 veršů a je rozděleno do padesáti run. Lönnrot podnikl během svého života několik cest, převážně do oblasti Karélie, při kterých sbíral lidovou poezii. První z nich uskutečnil již v roce 1828 a jeho dílo vyvrcholilo pět roků později vydáním tzv.“Pra – Kalevaly“, několika děl, které se posléze staly základem samotné „Kalevaly“. Jedná se o básně „Lemminkäinen“, Väinämöinen“ a svatební písně. Roku 1835 vyšla tzv. „Stará Kalevala“, která obsahovala jen 32 run a 12078 veršů. Přepracované dílo nazvané autorem „Nová Kalevala“ vyšlo pak v roce 1849. „Kalevala“ začíná finským mýtem o stvoření světa a končí příchodem Ježíše Krista.

V rozsáhlém díle vystupuje mnoho postav, přičemž nejvýznamnějšími jsou hrdinové napůl božských schopností, zejména Väinämöinen, kovář Ilmarinen, Kullervo a Lemminkäinen.
Velmi důležitým bodem v Kalevale je také „Pohjola“, též „Pohja“(sever), země severu, což je vždy celá oblast pólu nebo v některých nacionalisticky zabarvených interpretacích básně „Kalevala“ země Sámů (Laponsko). Ve skutečnosti však může Pohjola odpovídat části dnešního Finska – Pohjanmaa, části Laponska a historické provincie Kainuu. Může také být též myšlena jako čistě mýtické místo, zdroj zla – věčně zamrzlá zem daleko na severu, z níž pocházejí nemoci a mráz. Pohjola je nepřítelem země „Väinölä“ – země „Kalevaly“.
Mytologickou vládkyní Pohjoly je Louhi, nesmírně mocná a zlá čarodějnice, v básních též „hospodyně“ nebo „baba Pohjolanka“. Na její žádost vytvořil velký kovář Seppo Imarinen kouzelný mlýnek „Sampo“ , aby získal ruku její dcery pro přítele Väinämöinena. Sampo byl magickým mlýnkem hojnosti podobně jako roh Diovy kozy Amalthey v řecké mytologii, chrličem bohatství pro lid Pohjoly. Jaho vířící víko bylo symbolem nebeské klenby pokryté hvězdami, jež se otáčí kolem osy (pilíře světa).
Jiní hrdinové Kalevaly také usilovali o ruku Louhiných dcer. Mezi ně patřil i dobrodruh Lemminkäinen a velký již zmíněný Väinämöinen – velký čaroděj. Louhi od nich požadovala zázraky podobné vytvoření Sampa : přivedení obrovského losa boha Hiisy, či zkrocení jeho koně, nebo dokonce zastřelení labutě plovoucí na vodách posvátné podsvětní řeky „Tuonely“. Pokud by se nápadníkovi podařilo dceru získat, ve velkém sále v Pohjole by se konala svatba s bohatstvím jídla i pití.
Podle finské mytologie se někde za severním horizontem, v Pohjole, nacházely pilíře světa, kořeny „stromu života“. Vykování Sampa a množení bohatství, ukrytí kouzelného mlýnku čarodějnicí uvnitř hory v temném koutu země, boj a válka s lidmi z jihu o osvobození Sampa a využití pro jejich vlastní účely a následné jeho rozbití a ztráta jeho nejdůležitější části – víka (což prý znamenalo puknutí stromu světa na severním pólu), to vše tvoří jádro příběhu Kalevaly.

Zájemcům o více informací, či dokonce o přečtení díla,mohu doporučit české vydání, které již roku 1894 přeložil Josef Holeček a dozajista je k sehnání ve velké části knihoven, nebo knihkupectví.


zpět
Článek přečten: 7275x         Autor: Profa