Whiplash ... Články ... Profily
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16418 x
CALES
22.10.2006 | 13897 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13421 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13327 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13311 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34321 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14352 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14202 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14188 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13897 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17472 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17437 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15713 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14655 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
W.A.S.P.
Vypusťte Dominátora!



     To se psal rok 1982, když člen (jeho členství zde bylo však vskutku toliko epizodní) newyorské glam-glitterovsko-rockové formace New York Dolls (předtím působil ještě v Killer Cain, Sister a Circus Circus) Blackie Lawless (vl. jm. Steven Duren, nar. 4.9.1956) povil ve své mysli nápad na založení vlastní formace.



     Tenhle už tehdy veterán americké rockové scény chtěl jaksi obrodit tradici kdysi tak populárního shockrockového spektáklu, jehož kořeny zasadili především Alice Cooper(v těch časech se podroboval celkové své detoxikaci, takže poněkud ustoupil z vydobytých pozic) a Kiss. Od nápadu k realizaci nebylo pro Blackieho zase až daleko, no a tak se jednoduše stalo, že tu najednou byli v Los Angeles zrození W.A.S.P. Pod touto zkratkou si lze představit hned několik významů od We Are Sexual Pervers, přes We Are Satan's Prayers až po pohrdavý výraz White Anglo-Saxon Protestant, přičemž silně pochybuji, že skutečný význam zkratky ve vztahu k jeho tělesu by na pravou míru neuvedl ani sám velký Mr. Lawless. Na úplném počátku jmenovanému zpívajícímu kytaristovi (později také producent) sekundovali jeho pard z Circus Circus, kytarista Randy Piper, bubeník Tony Richards (ex- Dante Fox) a basista Rik Fox, jehož zakrátko vystřídal Don Costa. Čtveřice se velice obratně a chrabře navezla do tehdy vznikající a mohutně se vzedmouvající vlny amerického glam metalu reprezentované takovými jejími souputníky, jakými byli Twisted Sister, Mötley Crüe či třeba Ratt, a rázem si získala respekt coby mluvčí nové rockové generace. Dělo se tak především zásluhou provokativní image a velmi divokých koncertních vystoupení, v nichž nebyla nouze o mučení polonahých ženštin, metání do fanoušků krvavých masových flákot, pití krve z lebky a podobně. Stejně jako Kiss nebo Alice Cooperovi i W.A.S.P. přineslo toto počínání víc než jen pár okamžiků slávy a renomé divoké a uznávané kapely tudíž nedalo na sebe příliš dlouho čekat. Po prvním odchodu Pipera, jehož nahrazuje kdysi Blackieho pard ze Sister kytarista Chris Holmes (jeden čas také choť zpěvačky a kytaristky Lity Ford) a po následném odchodu Costy se Blackie ujímá baskytary a nastává čas na prvotinu. Ta se nakonec v roce 1984 objevuje jako názvuprostá a účinkuje na ní navrátilec Piper. Avšak předcházel jí singl Animal (F**ck Like A Best), kontroverzní svým obalem a textovou složkou, načež se kapela stala prominentním terčem amerického, spíše puritánského a prudérního Rodičovského centra pro výzkum hudby a tím pádem se jí dostalo také mohutného navýšení úrovně popularity. Soubor se však čím dál tím víc prezentoval jako parta talentovaných autorů chytlavých a také hitových písní se snadno zapamatovatelnýmí nápěvy, pod kůži se zarývajícími refrény a nosnými melodickými motivy. Druhý opus The Last Command přinesl hru bubeníka Stevea Rileye a poté následuje druhý a definitivní odchod Piperův, načež z King Kobra přichází basista Johnny Rod a Lawless se vrací na post doprovodného kytaristy. Mezi kolekcemi Inside The Electric Circus (čítá i covery I Don't Need No Doctor od Humble Pie a uriášovskou Easy Livin') a The Headless Children, na níž s bicími a klávesovými party jako hosté vypomohli Frankie Banali resp. Ken Hensley (kdysi to člen Uriah Heep), se objevil koncertní záznam Live... In The Raw, jež je ultimativní připomínkou, že W.A.S.P. jsou výtečným koncertním uskupením, které bez větších problémů naplňuje obří haly a stadiony. Proto také ta následná vystoupení s Iron Maiden nebo účast na Monsters Of Rock. Jmenované třetí a čtvrté album byly znatelnými snahami tělesa o navození taktiky vedoucí k navrstvení šokujícnosti a výrazem touhy po definitivnímu zlomení komerčních vrstev.
Rok 1992 přinesl Lawlessově sešlosti tu zásadní skutečnost, že do světa se dostal pro danou kapelu poměrně neobvyklý, neboť zcela vybočoval z již pomalu zaběhlých konvencí, koncepční produkt The Crimson Idol, ve své podstatě rocková to opera,na níž za odejitého Holmese druhou kytaru hraje Bob Kulick a u bicích se střídají Frankie Banali a Stet Howland. Mimo jiné šlo o další z důkazů, že desky s hlavičkou W.A.S.P. mají vzestupnou tendenci co do jejich prodejnosti, a tudíž tuhle skvadru už nebylo možné na žádný pád nikterak ignorovat, načež se tato stala ryzím kultem. Produkt Still Not Black Enough byl de facto one man projectem, neboť Lawless na něm krom zpěvu pořídil kytarovou a baskytarovou hru a sitarové a klávesové party, přičemž mu pak se zbytkem opět vypomohli Banali, Howland a Kulick a také houslista (!!!) Mark Josephson. Výtvor Kill, Fuck, Die je v kontextu Lawlessovy tvorby opět určitým progresivním experimentem, neboť je moderně poplatný době, když pro jeho vznik a ozvláštnění bylo přikročeno k využití samplů a elektronických mašinek tak nějak vůbec. Hrají na něm navrátilec Holmes, Howland a nový basový hráč Mike Duda. Následovalo koncertní dvojalbum Double Live Assassins a po něm počin Helldorado. Na desce Unholy Terror se u bicích střídají Howland s Banalim a jako host se zde blýskl kytarista Roy Z. Metalová sbírka Dying For The World je krom stálého Dudy opět spoludílem Banaliho a také nového kytaristy Darrella Robertse. Na řadu přichází další, tentokrát do dvou částí rozdělené konceptuální dílo s názvem The Neon God, na jehož první části nazvané The Rise se o údery bicích podělili Banali s Howlandem a druhý díl pojmenovaný The Demise nabubnoval už zase toliko Howland. No a aby nebyl všem personálním rošádám konec, letošní opus Dominator je krom Lawlesse a Dudy dílem dalších nových členů, kytaristy Douga Blaira a bubeníka Mikea Dupkeho. Jmenovaná letošní novinka zcela pochopitelně nepřináší vůbec nic objevitelského, pokud jde o zavedené technologické postupy továrny na chytlavost a příjemnou metalovou poslouchatelnost zvanou W.A.S.P., ovšem s přídomkem, který si k ní směle přidejme, neboť k ní přináleží jako snad k nikomu jinému, společnost s ručením omezeným. Avšak stejně jako je tomu u řady jiných sešlostí hrnoucích si ve skutečnosti stále totéž (AC/DC, Motörhead a další), je aktuální deska opět kvalitní a pro olbřímí fanouškovské masy vítaná. Může být mimo jiné taktéž jednou z demonstrací, jak je neskonale fajn, že když se Lawlessovo srdnaté a nezlomné uskupení v polovině 90. let poněkud rozklížilo, že to nebylo na dlouho či dokonce, nedejpane, navždy. Tou další demonstrací nechť se stane koncertní show, jež se W.A.S.P. chystají předvést na letošním ročníku Basinfirefestu konajícím se první prázdninový víkend, tedy ve dnech 29.6. - 1.7., v klidové (!!!) zóně poblíž Spáleného Poříčí (u Plzně). A pokud má čtveřice pověst znamenité a bytostně zábavné koncertní formace, dozajista si tuhle reputaci bude chtít opět obhájit i před svými českými přívrženci. Ti budou mít jedinečnou příležitost krom oněch svých výše popsaných model vidět a vyslechnout na třech pódiích též řadu dalších zahraničních kapel - atrakcí z největších, jako jsou kupříkladu Kreator, Waltari, Mnemic, The Quill, Hunter, ale také vybranou špičku tuzemské tvrděrockové scény, z níž bych namátkou vypíchnul Krucipüsk, Ador Dorath, Arakain, Asmodeus, Sad Harmony, Root, Flood, Dark Gamballe, Endless, Debustrol, Silent Stream Of Godles Elegy, Tortharry, Törr, Memoria, Škwor, Gaia Mesiah, Fourth Face a velkou řadu dalších (celkem by mělo jít o stovku účinkujících sestav!).

Diskografie

Animal (F**k Like A Best) (EP) 1983
W.A.S.P. 1984
The Last Command 1985
Inside The Electric Circus 1986
Live... In The Raw (live) 1987
The Headless Children 1989
The Crimson Idol 1992
First Blood... Last Cuts (kompilace) 1993
Still Not Black Enough 1995
Black Forever (EP) 1995
Kill, Fuck, Die 1997
Double Live Assassins (live 2CD) 1998
Helldorado 1999
The Sting (live CD) 2000
The Best Of The Best (kompilace) 2000
The Sting (live DVD) 2001
Unholy Terror 2001
Dying For The World 2002
The Neon God: Part 1 - The Rise 2004
The Neon God: Part 2 - The Demise 2004
Dominator 2007



zpět
Článek přečten: 7900x         Autor: Vratislav Šantroch